O čem to je?

To co by se na první pohled mohlo zdát jako ústřední linka filmu mohu prozradit – protože se odehraje v prvních 30 minutách filmu. Věřím že moc neprozradím – pokud se ale nechcete dozvědět vůbec nic, přeskočte na další odstavec. Je polovina sedmdesátých let a americká rodina z Virginie – Norma a Arthur Lewisovi (Cameron Diaz a James Marsed) se synem dostane poštu. Někdo jim položí před dveře krabici a odjede. V krabici je zamčené tlačítko s přibaleným vzkazem. Jak je napsáno na vzkazu v pět hodin přijede pan Steward (Frank Langella) a sdělí nabídku. Nabídka zní: „Pokud zmáčknete tlačítko někdo na světě (koho vy neznáte) umře a vy dostanete milion dolarů (nedaněných). Pokud nezmáčknete zbude vám jako dárek 100 dolarů.“ V této chvíli by se dalo očekávat, že do konce filmu se budou řešit morální dilemata. Zmáčknout či nezmáčknout to je oč tu běží. Ale po zhruba půl hodině filmu Norma práskne do tlačítka. Opět přijde pan Steward a tentokrát už není tak okouzlující jako poprvé. Je spíš znechucený, dá hotovost na stůl a rychle odjíždí.  Zmáčknutím tlačítka film teprve začíná. Až potom se začíná odvíjet celý složitý děj.

70′ ujeté a krásné

Od zamotaného děje na chvíli k tomu jak film vypadá. Pro The Box (díky bohu, že to nepřekládali) je doba, v které se odehrává důležitá ze dvou důvodů. Jednak kvůli ději a jednak kvůli atmosféře, kterou toto období ve filmu dotváří. Snímek působí po audiovizuální stránce velmi silně. Od klidného poetického začátku až po psychedelický konec. Všechno vypadá velmi specifickým mlhavým/matným dojmem. Zářivě bílá (sníh, světla, vesmírný program) se prolíná s pro tu dobu typickou kávově hnědou. Téměř všechny světla (lustry, lampičky atd.) v pozadí jsou velmi rozostřená a působí jako záře. Skvělé barvy, matnost, a dobové rekvizity dávají filmu originalitu, odlišnost a zároveň v něm budují skvělou atmosféru. Jediný film, který jsem viděl, co měl takto specifický vzhled a světla byl Blade Runner.

Pro ty, kteří film ještě neviděl a chtějí se nechat překvapit prosím nečtěte dále. Od teď je každá věta spoiler! Naopak pokud jste film viděli budu velmi rád, když si zbytek článku přečtete a budete se mnou polemizovat nesouhlasit či mne poučíte co jsem si vyložil špatně.

Začátek spoilerů – přeskočit spoilery

Aby jsme si to tedy ujasnili. Pan Steward pracuje pro své „zaměstnance“. K těm se dostal po tom co ho zasáhl blesk a jak řekl „teď může komunikovat s těmi, kteří ovládají ten blesk“. Zaměstnanci pana Stewarda jsou řekněme „hypnotizovaní“ lidé. Poznáme je podle toho, že jim teče krev z nosu. To ovšem nevíme na začátku filmu. Co tito lidé dělají? Ti nahoře mají z nějakého důvod zájem vyzkoušet lidstvo. Vyzkoušet zda lidé upřednostní své zájmy nad zájmy jiných. Pokud ano – lidstvo nemá šanci na přežití. Tlačítko je nabídnuto rodině (spokojení manželé do 40 let s dětmi). Ve chvíli kdy je tlačítko zmáčknuto, někdo jiný (který už tlačítko zmáčkl dříve) zabije svého partnera (lépe řečeno má na výběr mezi svým dítětem a partnerem). Teď pár scén, popsaných v souvislostech (po kliknutí na odkaz se vám zobrazí snímek dané scény):

• Muž který oznamuje Normě, že ruší slevy na školném. Teče mu krev z nosu.
• Všem připadá divné, že Arthura odmítli pro výcvik astronautů.

Z toho plyne, že byli Lewisovi k získání peněz trochu tlačeni.

• Kluk, který poníží Normu ve škole je také zaměstnanec.
• Při přípravě na svatbu ukazuje symbol V. Všimněte si výrazu v jeho tváři.
• Po té se kluk Arthurovi vysmívá. Ten ho chce zbít, v tu chvíli se však kluk změní a říká, že to co se stalo jeho ženě je smutné. Při odjezdu (jiný kluk) opět ukazuje V.

Kluk je zaměstnanec jednak kvůli jednání a jednak kvůli krvi, která mu teče z nosu po napadení Arthurem. Podle mně však kluk neukazuje V ale číslo dvě. Číslo sloupce, do kterého Arthur vstoupí. Nakonec i Arthur si tento sloupec zvolí stejným způsobem. Když chlapec ukazuje V má zcela upřímný výraz, narozdíl od chvíle kdy se vysmívá.

• Dana, která hlídá syna Lewisových, říká Arthurovi v autě, že problém vyřeší když se podívá do světla.
• Dana je zaměstnanec. Jednak jí teče krev když jí Arthur veze do motelu. Jednak jí vidíme při přepravě zaměstnanců. A když hlídá syna Lewisových, snaží se odpoutat pozornost, protože za oknem uvidí pravděpodobně další zaměstnance.

Arthur v knihovně otvírá The Lighting Book. V ní je útržek z novin s titulkem „Zaměstnanec NASA zasažen bleskem“. Ve chvíli kdy Arthur otevře knihu, zpozorní chlapíci jež ho potom sledují až ke scéně s vodními sloupci.

• Chlápek z NSA využívá větrné tunely od NASA a dále chce lunární modul a hangár
• Dále říká, že do některých aktivit NSA budou zahrnuti zaměstnanci NASA. Nemůže říci jak.
• Auto, v kterém odjíždí Steward po předání peněz je od NSA (jak zjistí otec Normy – policista).

V některých záběrech vidíme ve větrných tunelech vodu, které slouží k přemísťování zaměstnanců. Po tom co jeden z rodiny, které už dříve zmáčkla tlačítko, jede s Arthurem autem aby zastavili Stewarda a našli Arthurovo syna, jejich auto smete dodávka. Poté se Arthur objeví v hangáru. Chlápka od NSA vidíme ke konci filmu jak mluví se Stewardem. Pracuje tedy pro něj, ale vypadá to že není typickým hypnotizovaným zaměstnancem. Také ho nikdy nevidíme s krví u nosu a hraje tak trochu na obě strany.

• Když Arthur veze Danu do motelu (kde je mimochodem transportní uzel zaměstnanců) Dana mu říká „Teď už vás může zachránit jen jediný člověk. Podívejte se do zrcadla. Uvidíte.“
• Potom co se Arthur propadne z vodní sloupce u sebe doma, jde si dát panáka, dívá se do zrcadla a zpozorní.
• Po tom co pan Steward sdělí Lewisovým, že mají na výběr mezi zabití Normy a postižením syna Arthur říká Stewardovi: „Nechal jste mě nahlédnout do života po smrti, že ano?
• Když má Arthur střelit Normu do srdce Norma říká: „Když ses ho ptal na posmrtný život usmál se.“ Arthur odpovídá: „To ano, že jo?“

Steward byl však při otázce na posmrtný život ledově chladný.

Podobných zajímavostí, háčků a propojení by jsme ve filmu našli ještě jednou tolik, ale doufám, že jsem vystihl ty nejdůležitější. Mimo příběhu a vzhledu mně film zaujal i po zvukové stránce. Vyzdvihl bych především scénu, kdy Steward přinese manželům peníze. Při této scéně hudba skvěle vykresluje zmatenost manželů. Opravdu dostali milion dolarů a opravdu asi někoho zabili. Všechno je podivné, zvláštní a nečekané – jako hudba. Skvěle dokresluje film, ale nikde nepřekáží.

Konec spoilerů

The Box není horor ani sci-fi ani thriller jak by se mohlo zdát. Alespoň ne, tak jak tyto žánry známe. A proč The Box? Tuto otázku dostane přímo ve filmu i pan Steward a odpovídá na ni: „Váš dům je krabice. Vaše auto je krabice na kolečkách. Jezdíte v ní do práce. Jezdíte v ní domů. Sedíte doma a zíráte do krabice. Rozkládá vaši duši… zatímco krabice, kterou je vaše tělo nevyhnutelně hnije až zemře…načež je umístěna do poslední krabice, kde se pomalu rozkládá.“

Konečně inteligentní zábava

I když si televize Nova jako jediná ještě udržela svojí kvalitu, SuperStar je pro ní revoluční pořad. Tento pořad totiž nekončí výhrou jednoho ze soutěžících, ale všechny finalisty můžeme sledovat dále jako úspěšné umělce. SuperStar je v současnosti to nejlepší co můžete na českých programech vidět. Samozřejmě pokud chcete jednoduchý humor a jste líný přemýšlet je tu pro vás vždy ČT, zatímco na Nově naleznete kvalitní umění.

Odvaha tvůrců

Klaním se před všemi kdo tento pořad tvoří. Není totiž jednoduché v dnešní době „jednoduché hudby“ a „hitů na 14 dní“ podporovat kvalitní hudbu pro náročnější posluchače. Do finále nepostoupily žádné roztomilé tváře, které by se líbili masám, ale charismatičtí a osobití lidé. Lidé, kteří se vydávají alternativními směry, zkouší nové hudební postupy, nejsou ovlivněni aktuálním proudem a dělají tak kvalitní a nevšední hudbu.

Kvalita především

I když jsem tu mluvil o alternativních směrech, ani v jednom případě není podporován na úkor kvality. Zpěváci, kteří postoupily dál jsou po všech stránkách kvalitou profesionálové. O věcech jako chyby v intonaci, nejistota v rytmu si nechte zdát. Od pohybů až k výrazu tváře a držení mikrofonu, vše je decentní a neumělé. Zpěvákům věříte poslední slovo.

Sláva vítězům, čest poraženým

Do soutěže se přihlásilo spoustu lidí, kteří nebyli (z různých důvodů) vhodní k postupu. A zúčastnily se i lidé, jejichž výstupy by se mohli zdát až humorné. TV Nova, ale na rozdíl od jiných na těchto lidech neparazituje. Možná že by tyto záznamy pobavili spoustu jednodušších lidí, ale o ty TV Nova nestojí. Má svého, inteligentního diváka, který ví co je dobré.

Sledujte také SuperStar? Kdo je podle vás favorit? Znáte nějaký lepší pořad? (řečnická otázka)

Každá krize je ráj pro extrémismus

Ať se jedná o skutečnou krizi v ekonomice nebo jen pseudoproblém v podobě multikulturalismu, vždy jsou tyto krize rájem pro extrémismus. A to nejen pravicový. Extrémismus totiž není jen rozbíjení oken a pochody po náměstích. Snadná řešení na obtížné problémy jsou vždy líbivé, ale jsou k něčemu? Prozíravý člověk ví, že stejně jako ten kvalitní fotoaparát za 999,- nebude moc kvalitní, nebudou takové ani ty lákavě jednoduchá řešení. Extrémista okopíruje jakoukoliv touhu člověka a podá mu jí ve vidině snadné kořisti. Ať je se jedná o prosperující ekonomiku nebo ochranu vašich dětí.

Profesionálnější metoda

Možná si pamatujete na poslední volební kampaň ČSSD. Ta totiž vsadila na styl hry o kterém píšu úplně vše. Aby jste mohli někomu něco naslibovat, musíte nejdřív zjistit po čem touží, pak mu to připomenout a následně mu oznámit, že to bez okolků splníte. V tuto chvíli se stává tato touha zbožím, které se opravdu snadno prodává. Stačí pár průzkumů veřejného mínění, dobrá PR agentura a dílo je dokonáno. Velké bilboardy pak osloví většinu národa přesně tím co je trápí nebo by je podle bilboardů trápit mělo. Všechny předvolební sliby a myšlení strany tedy vlastně řídí PR agentury a lidé kteří dělají reklamu. A jak je vidět, osvědčilo se to.

Čím se tedy řídit?

To co vidíme na plakátech a slyšíme v televizi nemá žádnou hodnotu. Možná to někoho pobaví, ale vzhledem k ovlivnění našeho názoru opravdu ne. Podle čeho se tedy u voleb řídit? Napadá mně jediný alespoň z části objektivní faktor. Volit lidi a ne strany. Lidi které znáte, víte co udělali nebo pro ně máte své důvody. Dnes se snadno propadne skepsi z nutnosti volit to „menší zlo“. Ale uvědomme si, že i když nám ten fotbalový tým není zrovna sympatický, můžeme mít v oblibě jen jednoho hráče. Nechodit na zápasy jen proto, že nám dají vlaječku zadarmo a dovolí setkání s týmem. Prezentace programů politických stran je nijak neprezentují. Jsou dnes už prakticky univerzální a nic nevypovídají. A nebo si vezměte lízátko, balónek a poslušně dejte hlas. Možná se dostanete i na video.

S opravou článku pomohl Zimmi

Teplota a ovzduší

Začnu rovnou tím, co je z celého seznamu asi nejméně očekávané. Ačkoliv se zdá, že teplota nás ovlivňuje naprosto minimálně, není tomu tak. Při vyšší teplotě teplotě máte sklony ke spánku a únavě, zatímco při teplotě nižší se cítíte povzbuzení a svěží. Pokud si tedy v zimě na pár minut otevřete okno věřte, že čerstvý vzduch a zdravé ochlazení vám jedině pomůže. Ze začátku se mi tento názor (také) zdál jako úplný nesmysl, ale už mnohokrát když jsem si pustil větrák nebo sundal mikinu, pracovalo se mi prostě lépe.

Photo by shannonpatrick17

Nezůstaňte v pyžamu

Pokud pracujete doma máte velkou výhodu. Může prakticky rovnou z postele přejít k práci. Netrápit se s tím kdy se nasnídáte, co máte na sobě, nebo jak vypadá váš účes. Pokud se ale před činností hodíte trochu do gala, jedině vám to prospěje. Nemusíte kvůli tomu do saka a naleštěných bot. Klidně montérky nebo tepláky. Zkrátka něco co vám je příjemné a co je praktické vzhledem k druhu práce. Dříve než se do něčeho pustíte udělejte všechny věci které máte. Dojděte na nákup, posekejte zahradu, navštivte babičku. Tyto nesplněné budoucí úkoly vás budou později obtěžovat a rušit vaší koncentraci. A hlavně nezůstávejte v pyžamu!

Stanovte si čas

Máte naprosto volnou ruku v tom kdy s prací začnete, ale je dobré mít určitý termín. Vyhnete se zbytečným odkládáním a zapomínáním. I když je pohyblivá pracovní doba pro mnoho lidí touhou, pro mnohé také zkázou. Může se vám dobře pracovat ve 02:00 nebo ve 14:00, ale důležité je aby jste vždy začínali (alespoň přibližně) stejně.

Na závěr asi to hlavní. Při vaší tvorbě bude nejdůležitější aby jste se cítili dobře. A pokud se dobře cítíte kdykoliv v pyžamu ve 25°C, tak zapomeňte na všechny předchozí body a dělejte to. Sice možná nebudete tak soustředění a koncentrování, ale to není tak důležité. Jestliže vás nebude nic otravovat, nebudete nuceni myslet na nic jiného. Přesto bych rád upozornil, že je rozdíl mezi pohodlnější a jednodušší. Ona volná pracovní doba a kašlání na pravidla sice nic nevyžaduje, ale to neznamená, že pro vás nebude lepší. I když se při vypadnutí z postele a usednutí k PC cítím docela dobře, nikdy ze sebe nedostanu nic kloudného.
Doufám, že jsem vám alespoň v nějakém bodě pomohl. I když možná působí na první pohled infantilně, jít např. napsat článek ve stanovenou hodinu, teplotu a v pracovním úboru, je třeba to brát individuálně. Stejně tak není moc důležité v čem budete psát zmiňovaný článek, jako je jedno při jaké teplotě budete fotografovat krajinu. Vyberte si proto z článku to, co je pro vás přínosné.
Poradil vám článek v něčem? Děláte něco ze zde zmiňovaných tipů? Máte nějaké vlastní pravidlo?

S opravou článku pomohla Tina

Musíme to číst?

V úvodu jsem použil slovo nejúčinnější. To ve spojení s jednoduchou aplikací a globálním použitím tvoří opravdu silný nástroj. Opisování přeškrtaný nesmyslů, ale můžeme opustit. Sice přijdeme o zmiňované výhody jednoduchého a globálního použití, ale zase ulehčíme uživateli a dostaneme větší bezpečnost. Proč nenahradit kód obrázkem a požádat uživatele o proklikání na všechny ženy, kočky a auta, které se mezi muži, psi a motorkami ztratí. Nebudeme mít sice nevyčerpatelnou zásobu těchto obrázků, dostaneme ale téměř neprolomitelnou hráz, které nebude nikomu hlodat nerv. Tento způsob tuším testoval/testuje Microsoft. U google si při registraci zase můžete text nechat přečíst. To bych nepovažoval jako krok dopředu, ale za jistý úkrok to snad považovat můžeme.

foto by ceejayoz

Máme dostatečné alternativy

Přesto, že nečitelný text (i když i ten čitelný otravuje) je v současnosti asi nejpopulárnějším způsobem, existuje mnoho alternativ. U (i větších) zpravodajských serverů, diskusí, blogů apod. dle mého bohatě postačí alternativní řešení. Těch je spousta… můžeme dát robotovi vyplnit prázdné pole, zkontrolovat to co napíše podle nějakého wordlistu nebo ho oklamat javascriptem. Ty jsou sice překonatelné, ale postačující.

Proto (viz nadpis) tento systém nemám rád především na místech kde není nutný. A troufnu si říci, že v drtivé většině případů není.

Myslíte si že CAPTCHA kód je stále potřeba nebo už je překonaný. Obtěžuje vás jeho opisován nebo vám to nevadí?