novinky

Nemůžeme se bránit donekonečna... (článek)

2012-02-06 06:35:50

Ve čtvrtek se v Praze konal protest proti přijetí dohody ACTA, kterého se zúčastnilo přes 3000 lidí. Zástupci několika politických stran buď osobně nebo prostřednictvím tiskové zprávy přislíbili, že udělají, co mohou, aby dohoda neprošla. Protesty proti dohodě se konaly po celé Evropě, Polsko po nátlaku svých občanů pozastavilo ratifikaci dohody, Slovinský velvyslanec se omluvil za to, že v Japonsku dohodu podepsal, globální petice proti ACTA získala přes 1.700.000 podpisů.

Všechno naznačuje tomu, že tuto bitvu vyhrajeme a své online svobody před Velkým Obsahem obhájíme. Skoro se zdá, že protentokrát je naše výhra nad starým a zlým nevyhnutelná.

Protentokrát.

Ale co příště? Co se stane, až se za rok nebo dva roky objeví další dohoda, další zákon, který bude chtít ještě o trochu víc a ve kterém bude zase o něco méně místa pro naše online svobody? Budeme muset zase protestovat, podepisovat petice, psát svým zastupitelům, budeme muset zase vyjít do ulic? A pak zase a zase? Budeme se muset donekonečna bránit útokům na naše svobody?

A co se stane, až tím budeme příliš otrávení a unavení? Nemůžeme se bránit donekonečna. Na rozdíl od našeho „nepřítele“, nás za to nikdo neplatí a chceme se hlavně věnovat vlastním životům. Bude den, kdy nám dojde síla vzdoru, dnem kdy prohrajeme, dnem kdy ztratíme svobodu na internetu a protože internet je síť protkaná celou naší společností i svobodu jako takovou?

Jediný způsob, jak zabránit aby ten den nikdy nenastal, je získat reprezentaci v politice. Zvolit naše strany, které za nás budou bojovat, které budou hájit naše online práva. Ne proto, že je k tomu přesvědčili lidé v ulicích nebo masové online protesty, ale proto, že jsou na těchto hodnotách založeny a dbají o ně – mladé strany, nezamořené kariérními politiky, ale lidmi s hlavami plnými ideálů.

Když naše myšlenky budou znít na všech místech, od internetových diskuzí až po nejvyšší místa v politice, bude další ACTA zastavena už v zárodku a žádná další nevznikne. Jedině tak nikdy neprohrajeme.

When shit hits the fan... (článek)

2012-01-21 00:00:00

Jéje! A je to tady zase.

Jeden den po celo-internetových protestech proti americkým zákonům SOPA a PIPA které jsou dalším pokusem spojených států šikanovat zbytek světa a pomoci vlastním ekonomickým zájmům, FBI se začala rozcvičovat a sestřelila obří file-server Megaupload, zabavila domény, zatkla jeho provozovatele a provedla razii datacenter v USA, Kanadě a Nizozemsku. Megaupload přitom sídlí v Hong-Kongu a zatýkání probíhalo na Novém Zélandě a zakladatel má Německé a Finské občanství. Načasování celé akce je velice, velice nešťastné. Nešťastné pro ty, kteří tlačí na pilu cenzury internetu, pro nás jde o dar z nebe. Během protestů se lidi dozvěděli, co se chystá a hned druhý den přišla ukázka, co může potkat skoro každý web na netu.

To ještě více rozdmýchá probíhající bouři.

A teď si vezměte okolnosti, které stály za vznikem švédské Pirátské Strany: nejdřív tu byly snahy o zavedení softwarových patentů v Evropě, pak přišla snaha ve Švédku ilegalizovat stahování pokud nepochází z legální kopie a všechno završila razie proti serverům PirateBay. Razie byla poslední kapka, která naštvala hodně lidí a donutila je něco dělat. Však to znáte: „First you’ve got to get mad!“

Historie se opakuje: několik špatných zákonů a jeden raid jako třešnička na dortu a najednou máte odhodlanou organizovanou opozici. A nutno dodat, že Megaupload měl 150 milionů uživatelů – 150 milionů nasraných voličů.

Takže nakonec může tenhle špatný vtip pořádně nastartovat americkou Pirátskou stranu (která už je oficiálně registrovaná) nebo jinou příčetnou opozici v USA, kde dvě politické strany vládnou už od roku 1856 (jenom pro srovnání: u nás je ve sněmovně 6 stran, a v senátu 7 + 1 nestraník).

PS #1: Odvetná akce „Operace Megaupload“, kdy anon v odvětě DDoSnul nějaké servery americé vlády a zábavního průmyslu, je jenom dočasné upuštění páry, které se nám všem může vymstít. Skutečné řešení je organizovaný politický odpor.

PS #2: LOIC je pravděpodobně nejneúčinější nástroj pro DDoS známý lidstvu

PS #3: Podle tohohle výzkumu stačí 10% populce k tomu, aby přesvědčili zbytek. Piráty loni v Berlíně volilo 8.9% lidí.

PS #4: SOPA i PIPA byly nakonec pozastaveny

PS #5: Megaupload je obviněn z: kriminální porušení copyrightu (conspiring to commit copyright infringement, two substantive counts of criminal copyright infringement), vydírání (racketeering conspiracy) a praní špinavých peněz (conspiring to commit money laundering). A údajně zábavnímu průmyslu způsobili škodu 500 miliónů dolarů, ale jak říká Rick Falkvinge: Re Megaupload: X causing Y to lose money doesn't make X a criminal. Rather, that's just competition. To be criminal, you must break a law.

PS #6: Rick Falkvinge: It is extremely disturbing that a non-US citizen running a non-US business on non-US soil can be arrested by US authorities for breaking US law. If the Americans are running the world by this kind of force, then I demand voting rights in the United States.

PS #7: Rick Falkvinge: I am absolutely astounded at the tonedeafness and arrogance of US authorities. It's almost as if they WANTED an American Uprising.

669.381 (669)

2012-01-18 19:05:57

vyšel nový strip

Rap News X (novinka)

2012-01-12 04:35:42

Každé nové Rap News video mě vždycky naplní optimismem, že máme naději, že můžeme změnit chod dějin a nasměrovat je k o něco světlejším zítřkům + v tom aktuálním je Noam Chomsky.

++ předchozí Rap News: #8 Osamacide, #7 #Revolution, #6 Cablegate, #5 War on journalism (feat. Julian Assange) a #4 War on the Internet

++ Rick Falkvinge – otec Pirátské strany – říká, že USA jsou nenávratně v hajzlu, ale tam, kde jsou piráti nebo jiná organizovaná opozice, tam je ještě naděje

++ Rick přináší i nějaké dobré zprávy: celý bankovní systém se zhroutí za 10 až 15 let, respektive ve světě, kde je široce rozšířená krypto-měna nebude potřeba. Viz.: Krypto-anarchismus.

Fuck everything! (novinka)

2011-12-31 15:17:28

Víte co pro vás mám v poslední den roku 2011? Nám pro vás jedenáct písmen: T.E.R.M.I.N.A.L.I.T.A., respektive pátou část téhle dávné bestie narozené léta páně 2009 – pátou část příhodně pojmenovanou Gin & tonik, protože právě tenhle vynález doktora Franfcise de la Boie a Britské Východoindické společnosti pohání mě & zároveň i všechny hlavní hrdiny Terminality.

nově publikované články:

Terminalita #5 - Gin & tonik

669.376 (669)

2011-12-23 05:25:01

vyšel nový strip

Šest dní v kuse mlčel, šest dní v kuse řval (novinka)

2011-12-16 18:01:36

Ve starém dobrém roce dva-tisíce-jedna-jedna jsem toho moc nenapsal. Byl to rok celkem na hovno, hlavně co se týče povídek. Terminalita a její pokračování mi nějak vyrazily dech, vyždímaly z mýho už tak trouchnivějícího mozku všechnu zbývající šťávu, všechen elán, do toho se zamíchala eskalace mojí depresivní epizody, která mě tlačila k nebi a medikace, která mě zašlapala do země. Pak už následovala jenom pomalá hibernace & úpadek & digitální ticho.

Samozřejmě, že chci psát, ale Terminalita, Arytmie a další velký série jsou příliš velkým soustem, který mě vždycky odradí. Kde jsou ty doby, kdy jsem chrlil spoustu krátkých povídek jako na běžícím pásu?

Možná, že jsou dávno pryč. Ale možná se vrátily s dnešní povídkou Šestý den!

Důvod je jednoduchý: chtěl jsem napsat krátkou, nezpeklitou povídku, která není pokračováním žádného velkém celku. Jednoduše osamocený výstřel do tmy. Akční, lekhé scifi o anarchistickém magorovi – přesně tohle je Šestý den.

PS: Jedna malá indicie do kterého univerza Šestý den zapadá je úplně na konci. Schválně, kdo to pozná.

nově publikované články:

Šestý den

#299 (novinka)

2011-12-14 17:40:13

…

nově publikované stripy:

Digitální ticho (novinka)

2011-11-30 17:11:49

Tak tohle je konec.

Digitálně se dá dělat spousta věcí.

Digitálně můžu spáchat sebevraždu, tedy po sobě zahladit všechny stopy, zničit všechny informace, které by mě nějak identifikovali: všechny profily, osobní účty, facebook, blog, diskuzní fóra. Digitálně můžu provést čistku, kdy za sebou nespálím všechny mosty, jenom se zbavím historie. Zůstane info, že jsem existoval, ale všechny podrobnosti zmizí. Čistek jsem už provedl několik: například jsem smazal všechno, co jsem kdy poslal na twitter a facebook. Dvakrát. Digitálně můžu zažít i exil, což je jenom nóbl jméno pro dlouhodobou offline nebo read-only existenci.

Poslední měsíc jsem byl právě v takovémhle stavu digitálního neživota.

A pak jsem si uvědomil, že někam zmizel listopad a s ním i literární výzva NaNoWriMo. Letos jsem chtěl napsat příběh o bezejmenném hrdinovi, který žije v dokonalé samotě, celé měsíce nepromluví jediné slovo, vůbec s nikým nekomunikuje, žádné soc-nety, IM, mail. Naprosto. Vůbec. Nic. V jednom okamžiku se rozhodne všechno změnit a přijme za vlastní pokřivené životní postoje a stane se z něj monstrum, nezastavitelná síla, která chce za každou cenu vidět svět v plamenech. Celé se to mělo jmenovat „Monstrum“, ale napsal jsem jenom pár řádků. Příliš málo, na to abych něco z toho publikoval.

Ale zato publikuji jinou věc, krátkou povídku Dívka, která milovala mraky, která mi na disku leží už delší dobu.

Nápad a pak i nutkání, že něco takového musím napsat, jsem dostal cestou na bráchovu promoci, kdy si šel pro inženýra. Ale v té době jsem měl jisto jenom v názvu a prvních dvou odstavcích. Jenom mlhavé povědomí. Zbytek pak přišel cestou v dalších týdnech.

Překvapivě se Dívka, která milovala mraky hodí k dnešnímu tématu: konec a zapomnění.

K tématu se taky hodí Parazit.

A pak všechno skončí a na k47čce zavládne nekonečné digitální ticho.

nově publikované články:

Dívka, která milovala mraky

Projekt Chanminer (projekt)

2011-10-21 03:01:13

Na 4chan jsem poprvé zavítal krátce po incidentu Boxxy a následném shitstormu. To bylo někdy na začátku roku 2009 a od té doby neuplynul den, abych nebyl na nějakém chanu.

O dva a čtvrt roku později jsem spustil Chanminer, který už 6 měsíců v kuse prochází a archivuje 4chan a další velké imageboardy neboli chany.

Ve světě chanů je obvyklé, že nemají žádnou paměť, žádný archiv a stará vlákna se za nějaký čas nenávratně ztratí v propadlišti dějin. A právě tohle je jejich nejlepší vlastnost. Nulová paměť a široce používaná anonymita vytvořila specifickou kuturu, kde je všechno dovoleno a člověk může říkat, co si doopravdy myslí a není hodnocen podle toho kým je, ale jen a pouze podle svých slov. Není k ničemu vázán, není ničím omezován.

Jestliže je zapomětlivost chanů jejich hlavní přednost, tak proč se sakra snažím všechno archivovat? Jednak jako památku pro budoucí generace, ale hlavně kvůli vědeckému poznání, pochopitelně. Hlavní smysl Chanmineru je identifikovat rakovinu, která zabíjí 4chan. Už od nepaměti si všichni stěžují, že /_/ není, co bývalo a že je tady nějaké blíže nespecifikované něco, co zabíjí /_/. Účel Chanmineru je tedy určit jestli kvalita chanů stoupá nebo klesá. Zatím tedy nemám nejmeší ponětí, jak něco takového změřit, ale jednou na to přijdu.

Hlavní inspirací pro Chanminer byla jedna přednáška na DEFCONu 2005 Meme Mining for Fun, Profit, kde přednášející mluvil o tom, jak analyzoval trendy v programovacích jazycích, aby zjistil, co přijde v budoucnu a mohl se naučit všechny potřebné technologie a pak zářit jak programátorská superstar. Jedním z hlavních poselství oné přednášky bylo: nejdřív musíte mít data. A tak vznikl Chanminer. Začal jako jednoduchý curl skript, který periodicky robotoval 4chan, ale rychle se vyvinul v celkem komplikovaný systém napsaný ve Scale, který kromě 4chanu archivuje 420chan.org 4chon.net, 7chan.org, britfa.gs, operatorchan.org, anothertalk.co.cc, laghouls.com/forum, minichan.org, otakutalk.org a tinychan.org.

Jak už jsem zmínil, Chanminer běží nepřetržitě už 6 měsíců a za tu dobu nasbíral 90 milionů postů, 4,2 milionů vláken a každý den pribude dalších 500000 postů (a tohle tempo je až překvapivě stabilní). V řeči MySQL: 28GB dat, 5,8BG indexů a obyčejný count(*) trvá přes 8 minut.

Samotné robotování je až překvapivě nenáročné: textová část všech zmíněných chanů potřebuje stálý datový tok kolem 50kB/s. Robotování všech obrázků v plné velikosti mi plně vytíží připojení (~450kB/s), takže když už to běží, tak většinou nějak omezeně.

Abych ukázal, že se skutečně něco děje, tak prvních 5 milionů postů si můžete stáhnout tady. A kdyby někdo toužil po kompletním archivu, stačí mi poslat obrovkou hromadu peněz a nějak se určitě domluvíme.

Kromě Chanmineru nevím o žádném dalším běžícím archivu. Tedy kromě Jasona Scotta z textfiles.com, který má údajně archiv 10 milionů vláken 4chanu představující 5 let jeho historie. Ale nehodlá nic publikovat (aspoň ne v nejbližších letech) protože správně tuší, že by pak následoval shitstorm epických rozměrů.

V další části napíšu pár drobností o tom jak je Chanminer naprogramovaný ve Scale.

DRM musí být zakázáno, protože je jedovaté (článek od jinud)

2011-10-18 22:31:51

Poté co Evropští Zelení přijali pohled pirátské strany na kopírovací monopol, dostal jsem několik otázek od podnikatelů, lobbistů kopírovacího průmyslu a libertariánů, proč chceme, aby bylo zakázáno DRM – Digital Restrictions Management. To je dobrá otázka, která si zaslouží odpověď.

Překlad článku DRM Needs To Be Banned Because It’s Toxic publikovaného pod licencí Creative Commons BY, jehož autorem je Rick Falkvinge – zakladatel Švéské pirátské strany.

Za prvé, DRM je druh podvodu, který okrádá občany o jejich zákonná práva. Kopírovací monopol je plný výjimek, které v mnoha případech kopírování povolují. DRM si jich ale vůbec nevšímá a zavádí a uplatňuje vlastní nadmnožinou omezení, která sahá daleko za hranice zákonů.

Proto může být zákaz DRM vnímán jako forma ochrany spotřebitele.

Za druhé: je jedno, jestli parlament píše zákony – což je jeho úkolem – pokud firmy mohou tyto zákony podle libosti přepisovat s pomocí technologie. Je také prací parlamentu, aby se zajistil, že tvorba zákonů zůstane jeho prací, a že nepůjde na ruku zvláštním zájmům.

I když jsou zmíněné dva body důležité, třetí je nejdůležitější ze všech. Hlavně libertariáni se mě ptali, proč nestačí produkty pravdivě označit, že obsahují DRM a zákazníkům garantovat práno tuto ochranu obejít? Pokud lidé chtějí kupovat zboží zmrzačené DRM, které je jako takové jasně označeno, a korporace je chtějí prodávat, tak v čem je problém?

Dovolte mi to ilustrovat na paralele k změně postoje, který následoval po vzestupu Strany Zelených před 40 lety.

Před několika lety Evropská unie zakázala olovo. Jako v „zakázala olovo, tečka“. Na mnoha elektronických zařízeních můžete najít označení „RoHS“, což je zkratka pro „Reduction of Hazardous Substances“ (česky Omezení užívání některých nebezpečných látek v elektronických a elektrických zařízeních). A protože pájka potřebná k vytvoření spojů na elektronice byla směsí taveného olova a cínu, musela být každá část výroby elektroniky na světě reorganizována, rekalibrována a přetvořena. Byl to obrovský závazek, protože náhradní bezolovnaté pájky měly jiné provozní teploty, což zase kladlo nové nároky na desky a dlouhodobou stabilitu a tak dále.

Takže pojďme si položit stejnou otázku: Pokud technicky zdatné společnosti tvrdí, že používat olovo v elektronice je správný postup a výnosný obchod (což je), a lidé jsou ochotni kupovat elektroniku, která olovo obsahuje, v čem je potom vlastně problém?

Jde o naprosto stejný problém jako v případě DRM.

Jako politik, mám jiné starosti než správné inženýrské postupy a lukrativní byznys. Je moje práce – a je to i moje zatracená odpovědnost – abych měl větší náhled a díval se dopředu, desítky let dopředu, celé generace dopředu. Z toho důvodu plně podporuji zákaz olova. A je to ze stejného důvodu, proč podporuji zákaz DRM.

Je jedovaté. DRM je jedovaté. Stejně jako olovo. A musí být zakázáno ze stejných důvodů.

DRM tráví volný pohyb, analýzu, remix a využití informací. Vyžaduje velmi specifický soubor podmínek pro provoz, podmínek, které nebudou existovat za pět nebo deset let. (Zkoušeli jste hrát pět let starou hru nakaženou DRM?) DRM otravuje informační ekosystém.

Jako bude volná výměna TICKs – Tools, Ideas, Culture, and Knowledge (Nástrojů, Nápadů, Kultury a Znalostí) – nezbytná pro průmysl, občany a společenský život příští generace, plně podporuji zákaz praktiky, které jsou vysloveně jedovaté pro ekosystém, ve kterém tato výměna musí vzkvétat.

Strana Zelených ve svých začátcích podporovala zákaz freonů a v poslední době zákaz olova, přestože jsou obě látky výhodné pro inženýry, pro obchod a atraktivní produkty pro koncové zákazníky. Tak by to mělo být a to je důvod, proč podporuji zákaz DRM. Existují i jiné zájmy, které mají v zákonodárství přednost před krátkodobými zisky.

Dear Ubuntu 11.10, fuck you! (článek)

2011-10-14 19:24:08

Asi takhle: už od roku 2007, kdy jsem se prvně zapletl s Linuxem, jsem pravidelně aktualizoval svoje Ubuntu na nejnovější verzi jakmile byla k dispozici. Někdy jsem přecházel na betaverzi a když jsem se cítil obzvláště dobrodružně tak rovnou na alfaverzi. A vždycky to byl celkem bezbolestný proces. Nikdy jsem počítač kompletně nepřeinstaloval, vždycky to byla jenom aktualizace. Takhle jsem nepřerušeně proplouval verzemi na svém notebooku až do okamžiku, kdy se stal nepojízdným. Pak následovala nová série na mém desktopu, která skončila, když mi umřel disk plný obskurní pornografie. Na nový disk jsem po mnoha hodinách utrpení nainstaloval Ubuntu 11.04 a to mi vydrželo do dneška, kdy vyšla nová verze 11.10 s kódovým označením Onanující Ocelot (nebo něco na ten způsob).

Bohužel se celá operace neobešla bez problémů.

Aktualizaci jsem nechal běžet přes noc, protože musí stáhnout přes giga balíků a pak je jeden po druhém aktualizovat a to prostě nějakou dobu trvá. Ráno jsem se probudil a počítač zaseklý. Ale naštěstí není nic, co by jeden dobře mířený restart nedokázal vyřešit. Počítač začal bootovat, ale někde v polovině se zastavil a nechtěl se hnout dál. Pokus číslo dvě. Zase nic. Neztrácet paniku, něco podobného se mi už stalo při předchozích upgadech. Stačí nabootovat do nouzového režimu a popošťouchnout nedokončenou instalaci příkazem dpkg něco něco a pak už bude všechno v pořádku.

Nebylo.

Dobrá zpráva byla, že jsem aspoň nabootoval. Ta špatná, že jsem se ocitl v prostředí Unity v rozlišení 1024×768. FML.

Stačil jeden skok na internety abych zjistil, jak se Unity zbavit a jaký balík nainstalovat, abych dostal svoje staré dobré Gnome 2, které jsem si přizpůsobil, zvykl si na něj a ktré dokonale fungovalo. Pak už jenom stačilo nastartovat do „Gnome Classic“ a být jako doma. Ale počkat! Tady něco nesedí, tohle není Gnome 2. Tohle je nějakej zmetek.

Na internetech jsem se dočetl, že nové Ubuntu do budoucna počítá už jenom s prostředím Unity. Pro staromilce, kteří nemají rádi gigantické ikony nabízí něco jako Gnome 3, které se snaží vypadat jako G2, ale chová se divně a nijak nejde přizpůsobit a je Canonicalem považováno za slepou větev vývoje, která bude z další verze Ubuntu odstraněna. Takže mi zůstaly na výběr dvě možnosti: buď Unity, které nechci nebo tu druhou variantu, kterou jednak nechci a druhak je jenom dočasná a bude nahrazena Unity, které nechci.

Z bláta do louže.

Zpátky k rozlišení. Normální cestou nešlo nastavit nic vyššího než těch nešťastných 1024×768. Kromě toho jsem ještě měl na výběr exkluzivních 800×600 nebo zcela luxusních 640×480. Nejspíš nějaký závan z devadesátých let. Z internetů jsem vytřískal nějakou tu konzolovou magii, která měla pomoct. Nepomohla. A pak mě napadlo, jestli není problém v ovladačích grafické karty. A přesně tady byl zakopaný pes. Ubuntu totiž při aktualizaci smazalo moje dokonale fungující ovladače od Nvidie a nahradilo je open-source variantou, která stála za hovno. Menu → klik → Nastavení → klik → Dodatečné ovladače → klik, klik, klik, restart a tadá, najednou mám na obrazovce tolik pixelů, že nevím co s nimi.

A hádanku Unity/Gnome jsem vyřešil šalamounsky: Na obě prostředí jsem se vysral a nainstaloval Xfce, které se chová a vypadá tak, jak jsem si představoval.

… a pak žili šťastně až do smrti. Konec.

A víte co? (novinka)

2011-10-12 00:27:51

Tohle.

nově publikované stripy:

Kvílení na Měsíc (novinka)

2011-10-09 08:03:05

Poslední dva týdny jsem dostával takový divný pocit, který jsem nedokázal dost dobře vysvětlit. Nějaká neurčitá vzpomínka… Co to jenom mohlo být?

Vzpomněl jsem si teprve, když se včera znatelně ochladilo. Stál jsem ve dveřích na balkon a díval se na ocelově šedou oblohu. To je ono! První předzvěsti zimy!

Pomalu se na nás tlačí zima a s ní přichází můj noční režim. Jedině v zimě můžu prospat celý den, probudit se za soumraku a jít spát až ráno. Pak to vypadá, jako kdyby země byla trvale přikrytá tmou. Celé týdny bez slunce. A minulou zimu uprostřed té nekonečné noci, ve dvě nebo ve tři hodiny ráno, jsem na sebe házel svojí starou goratexovou bundu, staré roztrhané boty, roztrhané pletené rukavice bez prstů, KSK kalhoty a tlustou černou čepici a vyrážel si zaběhat. Na osamělou cestu pod šedočernou oblohou. To byl ten pocit: byl jsem jediný široko daleko vzhůru a běhal v té zimě. Najednou jsem měl podivný pocit pocit svobody. malou soukromou nirvánu.

A dneska jsem se podíval na hodiny. Bylo půl čtvrté ráno a tak jsem vyrazil…

Budoucnost je krásná, ale... (článek)

2011-09-19 02:41:00

Vždycky když čtu nějaký prorocký článek o budoucnosti počítačů (jako např.), tak se mi začne dělat mdlo. Ne že bych nové & moderní technologie & postupy® z principu zatracoval, ale byl bych rád, kdybychom znali všechny jejich důsledky, než se jim plně vydáme a pospas.

Shrnutí oněch prorockých článků je většinou následující: všechna vaše data budou v cloudu, s cloudem se bude všechno synchronizovat, možnost uložit soubor lokálně nebude existovat, protože místní souborový systém bude jenom glorifikovaná cache.

S vysvětlením proč to tak pravděpodobně nebudě, musím začít stručnou historií výpočetní techniky:

nejdřív tu byly sálové počítače, které byly příliš velké a příliš pomalé
miniaturizace postupovala a přišly terminály – otroci centralizovaného modelu
pak nastalo propojování těchto velkých počítačů
potom přišly osobní počítače a najednou měl každý superhrdinské superschopnosti
dalším krokem byl internet, který propojil všechno se vším
a v současnosti se ženeme vstříc cloudu – centrálnímu mozku lidstva, ke kterému bude všechno připojené

Všimli jste si, že se věci opakují? Centralizovaný model jsme už měli a dávno jsme ho opustili kvůli něčemu lepšímu, ale v současnosti se k němu zase ve velkém měřítku vracíme. Otázka tedy zní: Představuje centralizovaný cloud poslení fázi vývoje? Těžko. Musíme vzít v potaz, že počítače od svého vzniku neustále zrychlují a zvětšují svojí kapacitu stabilním tempem Moorova zákona a tento trend bude pokračovat až do skonání světa. Pokud tedy počítače budou zrychlovat k nekonečnu, je tady nějaká principiální potřeba pro centrální zdroj pravdy v podobě cloudových datacenter? Pravděpodobně ne.

Takže jestliže cloud není konec, musíme se ptát, co přijde po něm?

Odpověď najdeme v historii, která se pohybuje ve vlnách. Nejdřív tu byla centralizace, pak přišla decentralizace jménem internet a teď vplouváme do éry cloudu, která představuje centralizaci na mnohem vyšší úrovni. Pak musí logicky přijít pravý opak.

Po době cloudu bude následovat éra peer-to-peer, kdy všechno bude propojené se vším – každé koncové zařízení se všemi ostatními, nebude žádná velká potřeba pro obří datacentra, která servírují všechny informace do hloupých osobních počítačů a mobilních zařízení, ale všechny přístroje připojené k síti budou mít stejné postavení. Bude platit jednoduchá digitální ekonomika založená na principu: čím víc poskytuji, tím víc mi ostatní nabízejí; která bude zabudovaná přímo do p2p protokolů.

Stěžejní vlastností p2p sítí je jejich odolnost – pokud je síť skutečně plně decentralizovaná, není možné ji nijak zničit, vyřadit z provozu, odstranit z ní část jakkoli nepohodlných informací nebo ji cenzurovat. A tenhle aspekt bude tím důležitější, čím větší část svých životů přesuneme online.

Nesmíme se začít starat o své svobody až v okamžiku, kdy o ně přijdeme.

Další důležitou vlastností p2p sítí je jejich synergický efekt, tj. síť pracuje tím lépe, čím více má účastníků. Ale proto, aby fungovaly dobře je potřeba, aby poměr rychlostí uploadu a downloadu byl vyrovnaný. Současné ADSL přípojky jsou stavěné pro konzumování obsahu, nikoli pro nepřetržitou obousměrnou komunikaci.

Předzvěstí věcí budoucích může být distribuované p2p úložiště souborů Wuala. Vaše data nahraná do Wualy jsou uložená doslova na stovkách osobních počítačů po celém světě, které se různě zapínají a vypínají, ale data jsou přesto vždycky dostupná. Navíc je použita silná kryptografie a soukromé soubory může přečíst jenom jejich vlastník.

Mezi dalšími ukazateli blížící se vlny patří pochopitelně BitTorrent – způsob, jak sdílet přenosové pásmo, Seti@Home pro sdílení výpočetního výkonu a BitCoint

decentralizovaná digitální anonymní měna. Jak je vidět, samostatné sdílení

všech hlavních zdrojů už funguje, teď je potřeba udělat další krok a vytvořit nové p2p služby, které nahradí současná centralizovaná řešení. Představte si distribuované weby, sociální sítě, fóra, galerie, imageboardy, všechno co si račte přát. Každý divák se automaticky stává součástí sítě a poskytuje stažený obsah dalším účastníků. Představte si weby, které nejsou nikde hostované, žijí všude a zároveň nikde. Jak chcete takovouhle hydru zabít? Nijak.

Nebo si představte sociální síť, která by běžela jenom v cache prohlížečů, bez jakéhokoli centrálního bodu, všechna data by byla pomíjivá a distribuovala by se z jednoho počítače na druhý, bez potřeby nějakého datacentra. Datová pomíjivost by měla jeden zajímavý důsledek (kromě těch výše zmíněných): síť by pomalu zapomínala stará data, na která se nikdo už dlouho nepodíval (stejně jako např. síť FreeNet), což nutně nemusí být špatná vlastnost. Může to zmírnit jeden z principiálních neduhů internetu: jeho absolutnost. Cokoli dá člověk na internet, to tu zůstává napořád, (a hlavně v socnetech) pevně spjato s jeho identitou. Člověk pak nemůže uniknout vlastní minulosti a distancovat se od dávných chyb. Ale kdyby bylo v samé podstatě sítě pomalu zapomínat nedůležité, byl by tenhle problém o něco menší.

Cloud? Ne děkuji…

Cloud je sám o sobě matoucí pojem. Když řeknu, že mám data v cloudu, vypadá to, jako kdyby byly všude, jako kdyby byly rozprášené po celém internetu, ale opak je pravdou: jsou soustředěna v jenom konkrétním datacentru jedné z několika málo společností. Co by se jenom mohlo pokazit?

Představte si, že by existovala jenom jedna kopie na serverech Googlu nebo jiného oligarchy a všichni by se na ni odkazovali (jak bylo skutečně uvedeno v jedno prorockém článku s tím, že se tak zvýší efektivita komunikace). Co se stane, když soubor z jakéhokoli důvodu zmizí a všechna zařízení se sesynchronizují s cloudem a soubor zmizí i z nich? Jde o extrémní případ, ale v cloudovém světě je zneužití moci mnohem jednodušší a lákavější, právě proto, že je veškerá moc centralizovaná a stačí poslat právníky na jednu adresu.

Co když si nějaký hudební/filmová společnost usmyslí, že je potřeba projít všechny soubory všech uživatelů v cloudu, najít ty nelegální a hned všechny, kteří je nahráli/sdíleli/stáhli preventivně zažalovat. Všechna data jsou u hrstky velkých společností, které mají záznamy kdo kdy jak a proč, takže není potřeba nahánět tisíce jednotlivců, ale stačí poslat právníky na tři adresy. Ale to se ale přece nemůže stát, žejo? Co když se to stane? Ve světe cloudu je to možné.

Další věc, která mě na cloudu drásá je viditelnost dat. Svoje soukromá data vidím já a poskytovatel cloud služeb. Silnou kryptografii máme už nějakou dobu, tak proč data nejsou uložená zašifrovaná, tak abych je mohl vidět skutečně jenom já. Ale to víte, já jsem staromilec a pořád hraju na tyhlety věci jako je soukromí.

Data z cloudových služeb lze získat soudním příkazem bez vědomí uživatele i kvůli nějakému ne-tak-úplně-souvisejícímu případu, takže nikdy nemůžou být skutečně soukromá. Na druhou stranu na světě neexistuje síla, která by dokázala získat data z počítače, který stojí na mém stole a má zašifrovaný disk (tedy pokud bych náhodou nežil v Velké Británii, kde platí zákon, podle kterého musím prozradit heslo k zašifrovanému disku, aniž by to přikázal soud a dokonce ani nemusím být z ničeho podezřelý. Když odmítnu, půjdu sedět. Oh, ten Svobodný Západní Svět!).

Budoucnost zkrátka musí patřit peer-to-peer, kdy je všechno propojené se vším, všichni komunikují se všemi bez prostředníků, všichni mají kopii a všichni mají lokální historii. Internet vznikl jako decentralizovaná síť, ale v dnešní době vytrvale směřuje k centralizaci a s centralizací mnohem snadněji přijde regulace a její sestřička cenzura. Budoucnost musí být decentralizovaná, protože jedině tak bude internet mnohem odolnější a může být mnohem svobodnější.

PS: Zajímavé také je, že rychlost připojení roste mnohem pomaleji než velikost pevných disků, takže místa pro lokální kopie bude dost.

PS2: Matt Mullenweg, zakladatel Wordpressu v jednom rozhovoru řekl, že decentralizace je nevyhnutelná:

In the short term, we can be seduced by things that are open enough.

Mortis Arytmia (možná) ožívá (novinka)

2011-09-03 01:23:32

Začalo září, co nového? Nic moc. Jenom jsem provedl korekce & úpravy několika starých povídek. Jednak přišla řada na Třicet tisíc dnů kocoviny, ale hlavně dvojice Anomalocaris Detrimentum a 2084.

Co to znamená? Že bych snad po 3 letech klidu publikoval další Arytmii? Ale to snad ne! (mrk, mrk)

BTW

Sčítání škod (novinka)

2011-08-27 02:30:36

Tak je to jasné: můj starý disk je definitivně po smrti. Teď už mi nezbývá nic jiného než začít sčítat škody.

Takže co všechno jsem ztratil:

3 dny práce od poslední zálohy
kompletní nastavení Opery: e-mailové účty, RSS kanály
nastavení několika dalších životně důležitých programů
všechny lokální databáze kromě obřího archivu 4chanu (který roste tempem 500000 postů za den a teď obsahuje 60 milionů zpráv a zabírá 15.5GB)
nebezpečně mnoho smetí na ploše včetně jedné složky, která obsahovala 100000 souborů (tohle se taky týká archivu 4chanu. Na týden jsem dostal ban a nemohl jsem robotovat 4chan z mého počítače, tak jsem napsal jednoduchý skript, který týden běžel na serveru k47čky, stahoval jednotlivá vlákna, pak je zkomprimoval, výsledek jsem stáhnul, uložil a chystal jsem je zpracovat a přihodit do archivu).
dlouho budované světy Minecraftu, Simutrans a Terrarii
frontu vtipů pro @twitt_vtipy
ale hlavně gigabajty obskurní pornografie

V součtu to nakonec vypadá, že jsem toho zas tak moc neztratil, nepřišel jsem o žádný serious business. Žádná velká tragédie se nekoná. Navíc má celá věc i svoje světlé stránky. Například: Před incidentem jsem odebíral přes 100 RSS feedů, nevím přesně kolik, ale bylo jich hodně. Některé z nich jsem už ani nečetl, ale říkal jsem si, co kdyby tam bylo něco zajímavého a nechával jsem je v seznamu. Teď odebírám 32 feedů a myslíte, že my ty ostatní chybí? Ne. Dokonce si ani nevzpomenu, jaké to byly. Tady je vidět, že zkrátka nebyly důležité. Nehoda vedla k tomu, že jsem si (konečně) uklidil pod nohama. Někdy je dobré za sebou spálit všechny mosty.

Schválně to zkuste taky: zálohujte to nejdůležitější, co vás napadne právě teď, rozmlaťte pevný disk kladivem, kupte si větší, obnovte ze zálohy a najednou je svět lepší: 1) zbavili jste se všeho nepotřebného na čem nezáleží a jenom vás to zdržuje a hlavně 2) máte mnohem větší disk.

PS: Přesněji řečeno: disk není mrtvý, ale má poškozený povrch ploten a záchrana by stála přes 9000. Takže možná v budoucnu, až budu multimiliardář, který se bude koupat v kaviáru smíchaném se šampaňským, nechám ten disk vytáhnout z kryogenní kóje a data zachránit. Ale do té doby nezbude nic jiného než snít.

669.372 (669)

2011-08-19 03:58:20

vyšel nový strip

Drahá Velká Británie, táhněte do hajzlu! (článek)

2011-08-17 01:11:08

A je to tady! Další krok blíž k policejnímu státu Evropa.

Velká Británie chce mít právo v případě civilních nepokojů vypnout sociální sítě. Argumentují tím, že právě sociální sítě byly použity pro organizaci nedávných rabování.

Jak všichni víme, cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly a tohle je jeden z nich. Na první pohled může pro mnohé vypadat rozumně, ale ve skutečnosti otevírá pandořinu skříňku: nabízí další možnosti jak kontrolovat internet a tedy regulovat a přiškrtit tok informací. Plus tyto nové pravomoci mohou být snadno zneužity a jejich zneužití bude zcela zásadní. Ale to se přece nemůže stát, žejo? Přece žijeme v ideálním světě! Ne, nikdo nemůže zajistit, že moc nebude zneužita. Vlastně může. Lidé mohou zabránit zneužití této nové moci tím, že zabrání aby vůbec vznikla.

Západ byl rozhořčen, když Hosni Mubarak vypnul internet, když se Egypťané začali bouřit. Ale nenabízí plánovaný britský zákon úplně to samé? Vypnout část internetu, když se lidé bouří, aby zamezil šíření „špatných“ informací. Tohle je doublethink, přátelé. Británie se snaží o to samé, co bývalý egyptský režim, liší se jenom perspektiva. My jsme přece ti hodní, oni byli zlí.

A vezměte v potaz, jak je navrhované řešení neúčinné. Odstaví se některé komunikační kanály, ale ne všechny a ten kdo chce, vždycky najde nějakou boční cestičku, jak zorganizovat rabování. Jak říká jedno přísloví: kde je silná kryptografie, tam je i cesta. Takže aby Británie skutečně dokázala zabránit nepokojům, musela by vypnout mnohem víc: celý internet a všechny telefony. Ale pak by byl závažně porušen princip proporcionality (zjednodušeně řečeno: zákon má dalekosáhlé důsledky a přinese jenom nepatrné výsledky). A přitom přesně ty samé sociální sítě, mohou sloužit k rychlé organizaci postižených, varování lidmi přímo v centru dění.

Jde jenom o další dobrý úmysl, který jednak nebude fungovat a druhak centralizuje moc nad tokem informací. A jak všichni víme, informace jsou cennější než zlato, jak to ostatně Orwell napsal v románu 1984:

Kdo řídí minulost řídí i budoucnost. Kdo řídí současnost řídí minulost.

Už se mi dělá zle z těhle dalších a dalších pokusů pod různými záminkami omezovat svobodu. V USA šlo všechno do háje po útocích na WTC, Británie chce využít mnohem skromnější záminky. Není divu, že lidi si myslí, že šlo o útoky pod falešnou vlajkou. Všechno probíhalo náramně podezřele: stalo se něco strašného a vzápětí zmizel další kus občanských svobod. Já zatím nejsem paranoidní a pochybuji, že jde o konspirace, jsou to jenom nevkusně využité příležitosti.

PS: Po napsání těhle řádků se ke mě doneslo, že Čína schvaluje britský postoj k cenzuře internetu.

Šestsetšedesátdeset (novinka)

2011-08-05 05:51:32

Předstírejme, že od poslední várky stripů neuběhlo 6 měsíců a od té předposlední 10 měsíců.

nově publikované stripy:

Operace DELETE FUCKING EVERYTHING (článek)

2011-08-04 06:09:11

Však to znáte, počítač funguje roky bez problémů, všechno jede jako na drátkách, gigabajty na disku se plní obskurní pornografií a jinými zaručeně-důležitými-věcmi®. Člověk si začne myslet, že svět je přece jenom krásnej. A pak přijde rána a všechno je to v hajzlu.

Pak zůstane jediná otázka: zálohoval jsem?

Můj příbeh začal už před nějakou dobou, kdy se systémový disk v mém počítači začal chovat divně. Z ničeho nic začal být vytížený diskovými operacemi a s počítačem se nedalo nic dělat. Lehce v panice jsem restartoval, chyba při bootu. Na chvíli jsem počítač vypnul a pak všechno bylo v pořádku. Aha. Zajímavé.

Ale tyhle problémy se nikdy nevyskytnou jenom jednou, aby hned poté nadobro zmizeli; vždycky se vracejí a bývají horší.

V té době jsem s hlavním diskem nakládal docela drsně; běžně jsem dělal veliké dotazy nad archivem 4chanu (který v té době měl přes 10GB). Takový typický dotaz trval půl hodiny rachtání disku. Takže když se objevila chyba disku a když se po týdnu objevila znovu, říkal jsem si, že to může mít něco společného. Možná že mělo, možná že ne, na tom nesejde, to mrtvé disky neoživí.

Když jsem viděl že disk, který obsahuje naprosto všechno, co jsem kdy vytvořil, nefunguje, srdce ve mě poskočilo. Mohl bych část obnovit ze záloh, které jsem do té doby nepravidelně dělal, pochopitelně. Ale jenom si to představte: všechna vaše práce je pryč, nenávratně ztracena v digitálním šumu. To člověka probere z pohodlné apatie zatraceně rychle.

Začal jsem se tedy připravovat na Den D, který statisticky vzato musel přijít. Vzal jsem všechny „datové“ složky, které obsahují tvorbu, data, všechno co jsem vytvořil, všechno co se nedá jednoduše replikovat, znova stáhnout. Stovky gigabajtů filmů a hudby? Čert je vem, na nich nezáleží.

A od té doby jsem každých několik dnů provedl kompletní zálohu těch důležitých složek. Až do předvčerejška, kdy se hlavní disk definitivně odmlčel. Nemohl jsem z něj nabootovat, nemohl jsem z něj číst, nemohl jsem vůbec nic.

Nejhorší nebylo vědomí, že jsem ztratil tři (celkem neproduktivní) dny práce, ale to, že jsem nevěděl přesně co ještě jsem ztratil. Zálohoval jsem všechno, co jsem uplácal na klávesnici, ale zapomněl jsem na nastavení programů. Takže všechny mailové účty, RSS feedy a záložky v Opeře, ou.

Hmmm, takže by nebylo úplně moudré starý disk hned odepsat a aspoň se nepokusit z něj vydolovat co se dá.

A tady začíná moje veselá anabáze.

Najednou jsem neměl funkční počítač. Měl jsem nový 1.5TB disk (který dorazil den před tím), ale na něm žádný operační systém, do kterého bych mohl nabootovat a žádnou CD/DVD mechaniku ze které bych ho mohl nainstalovat. Hmmm. Zajímavé. Ale vlastně Ubuntu se dá instalovat z flešky. Výborně. Na bráchově kompu jsem si vytvořil bootovací USB. A nic. Nebootovalo. Hlavně nezoufat. Někde musím mít instalační CD Ubuntu. Našel jsem jenom prastarou verzi 7.10. To snad taky půjde, ne? Půjčil jsem si bráchovu DVD mechaniku (jeho počítač má po jenom výpadku proudu rozbitou základní desku a funguje mu jenom jeden SATA/PATA konektor, takže ji stejně nemůže používat). Zapojil jsem mechaniku, vrazil tak CD a nic. Sakra. Nebootuje. Ok, nevadí. Stáhnu a vypálím si novou verzi 11.04. Jedniná vypalovačka v domě byla na třetím počítači. Stáhnul jsme to, vypálil, vrazil do svého stroje a nic. Zase nebootuje. Ok, to musí být vadná mechanika, která blbě čte. Vzal jsem tedy mechaniku ze třetího počítače, připojil ji ke svému stroji, vrazil tam Ububtu 11.04 a ono to bootovalo. Ale pak se to zaseklo někde v procesu inicializace. Hmmm, nejspíš špatně vypálené CD. Hlavně nepropadat panice. Mám ještě staré Ubuntu 7.10. Vrazil jsem ho tam a napodruhé jsem se nabootoval. Skvělé. Teď to nainstalovat systém a pak aktualizovat o čtyři roky vpřed. Ale tahle stará verze nedokázala naformátovat 1.5TB disk a hlásila, že má něco kolem 8500TB. Ok, takže taky nic. Rekapitulace: můj počítač nanabootuje z USB, jedna DVD mechanika je špatná, druhá sice funguje, ale jedna verze Ubuntu je na hovno a druhá je na nic. Ale pořád jsem nevyčerpal všechny možnosti: můžu zkusit vytrhnout svůj disk, přenést ho ke třetímu počítači a tak to zkusit znova. A taky jsem to takhle udělal. První CD stejná chyba, druhé CD stejná chyba. Pak jsem tam zkusil šoupnout USB instalačku a ono to začalo fungovat. Hurá!

Takže mám konečně funkční Linux (už jsem říkal, že hejno tučnáků pohání všechny moje počítače od roku 2007?), mám funkční zálohu ze které můžu obnovit většinu věci, na kterých záleží a jeden smutný mrtvý disk, na kterém můžou být ještě nějaké šťavnaté bajty.

Možnosti jsem měl dvě:
1) svěřit se do péče odborníků, kteří by za cash disk obnovili nebo
2) svěřit se do péče internetu.

Volba dvě vyhrála jednak proto, že jsem nemusel nikam jezdit, druhak to bylo zadarmo a třeťak jsem celkem dobrodružné povahy.

Poměrně záhy jsem se dozvěděl, že obnova dat je serious business a je spousta věcí, které by se mohly pokazit, například vadný superblok, vadný /etc/fstab, fyzicky vadný disk nebo tisíc dalších vadných drobností. Podle mojí amatérské diagnózy podpořené internetem to vypadá na selhávající disk, který má nějaké nečitelné sektory na začátku a ještě pár někde dál cestou a proto se tváří jako zesnulý.

Naštěstí se to dá léčit. Tedy s diskem se už můžu rozloučit, ale data by se ještě zachránit daly. Kouzlem dd conv=noerror if=/dev/sdb1 of=/media/data/backup.iso bs=512 jsem uložil 500GB obraz disku na jiný disk a přemýšlím, že tuhle anabázi už asi nebudu protahovat a obrátím se na odbornou pomoc.

A pointa? Odteď bude cron a rsync všechno zálohovat každou noc.

PS: Data v cloudu že nemusíte zálohovat? Pfffft! Měli byste, protože jednoho krásného dne, to všechno může mizet

Je třeba vykydat chlív #4 (novinka)

2011-08-01 01:37:04

Kydání chlívů je moje dlouhodobé hobby ve zveřejňování článků na které jsem nějak zapomněl a ty články po letech tlení na dně archivu ztratily relevanci a sex-appeal a teď jsou tak nějak k ničemu. Ale abysme se mohli pohnout vpřed musíme spálit všechno, co je za náma, žejo? Takže kydám a pálím a pohybuji se vpřed.

První zástupce staré chlévské mrvy je článek o programovacím jazyce Groovy – archeologický nález z doby, kdy jsem ještě byl mladý, hloupý a programoval v Groovy. Pak tři zářezy o Scale: za prvé Rozdělení velkých tříd ve Scale pomocí traitů a self-typů, za druhé skript pro Detekci duplicitních souborů a za třetí skript, který ukládá historii REPLu.

K programování ještě jednu věc a pak opustíme tenhle Turingův nástroj zkázy: Už nějakou dobu jsem chtěl publikovat kompletní zdrojáky StripBota, tak tady jsou. Abych byl upřímný, jde o jeho 3. iteraci napsanou ve Scale. První verzi jsem napsal v Groovy, druhou v Javě a teprve třetí v jazyce Bohů (ne, nemluvím o Lispu, Lisp je mimozemská technologie). Tři verze ve třech jazycích, to by snad stačilo, ne? Normálním lidem ano, ale já poslední dobou dostávám nutkání to přepsat do jazyka Go. To bude asi nějaká nová duševní choroba.

Hráli jste System Shock 2? Poznamenal vás stejně jako mě? Začali jste jako já zároveň milovat a zároveň nenávidět ďábelskou Shodan? Mrazí vás jako mě v zádech, kdykoli když si vzpomenete na neživé prostory vesmírné lodi Von Braun? (Pro nevzdělané burany nebo hráče, kteří jsou příliš mladí a SS2 nikdy nehráli, jde o klenot, který mnoho lidí řadí mezi nejlepší hry všech dob.) A taky jako já přemýšlíte, jaký by měl být hypotetický System Shock 3? Poslední náčrt příběhu fiktivního pokračování jsem sepsal tady.

Kdysi dávno jsem rozjel sérii Nejlepší filmy všech dob, což byl jenom seznam filmů, které se mi líbili. Nejlepší pro mě, pochopitelně. Tak tady je zapadlá třetí část.

A to by snad stačilo, ne? Příště sem zase po tisíci letech vysypu nějaké stripy.

nově publikované články:

Teď už můžu v klidu umřít (novinka)

2011-07-31 04:05:14

Už několikrát jsem přemýšlel o tom, že kdybych zítra umřel, jak dlouho by trvalo, než bych zmizel, za jak dlouho by zmizely všechny informace o mě, o tom že jsem kdy existoval.

Došel jsem k závěru, že by to trvalo jeden rok. Pochopitelně by se za ten rok po mě neslehla zem kompletně, ale zmizela by naprostá většina všeho, co jsem kdy udělal. Do roka by vypršel hosting k47čky, pevný disk z mého počítače by skončil bůh ví kde a i kdyby nebyl naformátován, za několik let by se stal nečitelným, stejně jako všechny zálohy. A nakonec by mojí online identitu potkala předčasná entropická smrt.

Ale naštěstí tenhle scénář zániku už (částečně) neplatí. K47čka je totiž už několik měsíců archivována Národní knihovnou ČR, takže se ty místní zatraceně-důležité-věci + všechno, co jsem kdy napsal, uchovává na věčné časy a pro příští generace. Takže až někdo bude za sto let zkoumat, jak začínaly české internety zakopne i o k47čku. Jestli je to dobře nebo špatně, to je otázka, nicméně pro mě to znamená, že se můžu konečně bez starostí oběsit v lesích.

Copyrightová lobby miluje dětskou pornografii (článek od jinud)

2011-07-25 23:57:37

„Dětská pornografie je skvělá“, řekl muž s entuziasmem. „Politikové nerozumí sdílení souborů, ale zato velice dobře rozumí dětské pornografii a chtějí ji filtrovat, aby zabodovali u veřejnosti. Když je přesvědčíme, aby filtrovali dětskou pornografii, můžeme je snadno přesvědčit, aby blokování rozšířili i na sdílení souborů.“

Překlad článku The Copyright Lobby Absolutely Loves Child Pornography publikovaného pod licencí Creative Commons BY, jehož autorem je Rick Falkvinge – zakladatel Švéské pirátské strany.

Bylo 27. května 2007 a tuto větu řekl Johan Schlüter, šéf dánské protipirátské skupiny (Antipiratgruppen). Mluvil před publikem, kam neměli zástupci tisku povolen vstup. Předpokládalo se, že jsou přítomni jenom lidé zevnitř copyrightováho průmyslu. Nebyli. Christian Engström, který je nymí členem Evropského Parlamentu, Oscar Swartz a já jsme byli také přítomni.

„Přátelé“, řekl Schlüter, „musíme filrovat internet, abychom vyhráli nad online sdílením souborů. Ale politikové nechápou, že sdílení je špatné a to pro nás představuje problém. A proto musíme asociovat sdílení souborů s dětskou pornografií. To je něco, čemu politikové rozumějí a co chtějí vyfiltrovat z iternetu.“

„Spolu s IFPI a MPA vyvíjíme filtr dětké pornografie, který politikům ukáže, že filtrování může fungovat,“ dodal. „Dětská pornografie je záležitost, které rozumějí,“ zazubil se Schlüter.

Nemohl jsem uvěřit vlastním uším, když jsem poprvé slyšel jeho slova. Ale tato strategie byla uvedena do pohybu v celém světě.

Schlüterův plán fungoval jako hodinky. Dánsko bylo první zemí, která cenzurovala AllOfMP3.com (zcela legální) ruský obchod s hudbou a nyní z internetu cenzuruje Pirate Bay. Copyrightový průmysl slaví úspěchy ve vytvoření fragmentovaného internetu.

Tohle je důvod, proč copyrightová lobby zmiňuje dětskou pornografii pořád dokola. Používají ji jako beranidlo pro cenzuru veškeré kultury za hranicí jejich distribučních kanálů. Můžete si vygooglit výraz „dětská pornografie“ spolu se jménem nějaké copyrightové lobbistické organizace a uvidíte, jak se k ní neustále vracejí.

Vě Švédku lobbista copyrightového průmysli Per Strömbäck veřejně přiznal, že jde o jeden z jeho nejlepších argumentů. Zkuste vygooglit švédské slovo pro dětskou pornografii na stránkách lobby, zdali se vrátí nějaké relevantní články (přes 40).

Argumentace je jednoduchá a přímočará. Jakmile dosadíte někoho do pozice, ze které může cenzurovat komunikaci ostatních lidí a má povinnost tak činit, přehrada se protrhne a tihle prostředníci můžou být politicky pověřeni filtrovat všechen obsah který někomu vadí.

Není těžké poznat, proč copyrightová lobby sleduje svůj cíl tak divoce.

Ve skutečnosti nezáleží na tom, že filtrování na úrovni DNS se dá až směšně snadno obejít. Plánem je vytvořit politické prostředí, kde cenzura nežádoucích informací je vnímána jako něco přirozeného a pozitivního. Jakmile je zaveden tento princip, následujícím krokem je přechod na efektivnější cenzurní filtry na úrovni IP nebo dokonce obsahu paketů.

Tento týden se k nám dostala novinka, že poskytovatelé internetového připojení ve Spojených Státech se dohodli s copyrightovou lobby, že budou fízlovat internet. Jak se ukázalo, tak i tato dohoda pramení z lásky copyrightového průmyslu k dětské pornografii.

„Upozornili jsme [guvernéra], že dětské pornografie a pirátství se vzájemně překrývá,“ řekl pan Sherman [prezident RIAA], „protože se na peer-to-peer sítích sdílejí všechny druhy souborů, ať už legální nebo ne.“

Zní vám to povědomě? Mělo by. Je to jako z oné scény, která se odehrála roku 2007, kdy dánský pan Schlüter mluvil o strategii, kterou copyrightový průmysl ovlivňuje politiku: asociováním nemonopolistické distribuce kultury se znásilňováním malých bezbranných dětí.

Tato strategie asociací teď začala fungovat také ve Spojených Státech.

A když už si začnete myslet, že copyrightová lobby nemůže klesnout níž, přesvědčí vás o omylu. A bude to horší. Mnohem horší.

V současnosti copyrightová lobby v Evropě tlačí komisařku Malström k vytvoření podobného cenzurního režimu, navzdory jasné prohře u Evropského soudního dvoru, bránícího lidská práva a svobodu komunikace.

Ale když se na celou věc podíváme s větším odstupem: měla by být cenzura dětské pornografie akceptovatelná sama o sobě? Když odhlédneme od jejich skutečného cíle blokování veškeré nemonopolistické distribuce, nemá třeba copyrigtová lobby v tomto konkrétním případě pravdu?

Jsou dvě úrovně, na kterých lze na tuto otázku odpovědět. V jedné jde o princip, zdali je preventivní cenzura bez rozhodnutí soudu vůbec akceptovatelná. Historie nám říká, že jednoduše není a to za žádných okolností.

Ale na více emotivní rovině jsme se obrátili na německou skupinu jménem Mogis. Jde o podpůrnou skupinu pro dospělé, kteří byli jako děti zneužíváni, jedinou svého druhu. Její členové jsou velice otevření a neústupní v otázce cenzury dětské pornografie.

Cenzura skryje problém a způsobí, že bude zneužíváno ještě více dětí, říkají. Nezavírejte oči, ale sledujete realitu a chovejte se podle toho. Jakkoli může být těžké se přinutit četlit tomuto výroku, je pochopitelné, že problém nemůžeme řešit tak, že ho zamaskujeme. Jeden ze sloganů skupiny je "Zločin by měl být potrestán, ne skryt.

Tohle vrahá nové světlo na snahy copyrightového průmyslu. V těchto souvislostech je jasné, že jim ani v nejmenším nejde o děti, jde jim jenom o kontrolu nad distribučními kanály. Pokud jste si mysleli, že znáte skutečný cynismus, pak tohle je úplně jiná úroveň.

Závěr je stejně tak nepříjemný jako je nevyhnutelný. Lobby copyrightového průmyslu se aktivně snaží zatajit nehorázné zločiny proti dětem, pochopitelně ne proto, že by jim na nich záleželo, ale proto, že výsledné cenzurní mechanismy můžou být prospěšné pro jejich byznys, pokud se jim v následující fázi podaří cenzuru rozšířit. Všechno tohle kvůli obraně jejich lukrativního monopolu, který nechává lidi hladovět po kultuře.

Je obtížné vstřebat, že jsou tady lidé tak nestoudní, že skutečně něco takového udělají. Nicméně tady jsou. Pokaždé, když si myslíte, že copyrightová lobby morálně klesla tak hluboko, jak je v lidských silách možné, přesvědčí vás o opaku.