tag:blogger.com,1999:blog-81605633040754654872024-02-19T04:49:25.863+01:00Jindrův blogJindrahttp://www.blogger.com/profile/01194401243781353488noreply@blogger.comBlogger400125tag:blogger.com,1999:blog-8160563304075465487.post-3616405961158794902024-02-05T17:30:00.000+01:002024-02-05T17:30:26.188+01:00Lewis Hamilton = Ferrari <div>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgG5PcGIccGj2-aDYeULocdRIuqsOyFXaqYlcHrIt_MMxmTb1Su2e8Zjy34wu_Ww7XbPh3wpn-dzMBvTPXwp0fO3O88ALYEOCRvCiUXuDIM-rihh2QClcuph_0FqqOdMZwSOFqKYlnYGvS1bKJRMgmRiOr51tGTkqMPcXLa4dDHJ91yeGVZvU23HvRTPu8">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgG5PcGIccGj2-aDYeULocdRIuqsOyFXaqYlcHrIt_MMxmTb1Su2e8Zjy34wu_Ww7XbPh3wpn-dzMBvTPXwp0fO3O88ALYEOCRvCiUXuDIM-rihh2QClcuph_0FqqOdMZwSOFqKYlnYGvS1bKJRMgmRiOr51tGTkqMPcXLa4dDHJ91yeGVZvU23HvRTPu8" width="400">
</a>
</div><br><div>Těch důvodů, proč již dlouho sleduji závody formule 1 a svět této královny motorsportu, to je na dlouhé povídání, na spoustu propovídaných a probděných nocí strávených v příjemném prostředí, nejlépe pak přímo v dějišti závodu. Dnešek si budu pamatovat jako chvíli, kdy se ten svět změnil. A to neříkám z pohledu fanouška Ferrari, legendárních rudých vozů, které ve formuli 1 závodí od počátku věků, tedy od roku 1950. Říkám to z pohledu člověka, který má rád tento sport, vzhlíží k němu jako k něčemu neobyčejnému, nevnímá jen závody, jezdce, ale vnímá i celý ten svět kolem, vnímá nadpozemskou technologii, bohatou historii, zajímá se o veškeré detaily, trpí zvláštní nervozitou, když některý závod nemůže z jakéhokoliv důvodu živě sledovat. "Vždyť tam jen jezděj dokola"... Tuhle frázi respektuji, ale mile rád jí tisícem argumentů vždy vyvrátím. Je mi ctí, a do konce života mi ctí bude, sledovat tento nádherný motoristický sport. Dnes se psala historie. Uvěřil jsem, i když mi to chvíli trvalo. Do konce života si budu pamatovat, co jsem dělal ve chvíli, když jsem zjistil, že sedminásobný mistr světa, Lewis Hamilton, podepsal smlouvu s Ferrari. #lewishamilton #ferrari #historyisbeingwritten</div><div><br></div><div>Pokud dobře pátrám v paměti, tak může být druhým pilotem, který získá titul ve třech různých týmech (Juan Manuel Fangio - Maserati, Mercedes, Ferrari). Oceňuji tu odvahu do Ferrari jít. Ten krok od Ferrari je naprosto šílenej a šokující, ale na stranu druhou, kdo by nechtěl řídit auto se vzpínajícím se koníkem na kapotě? Ti, kdo mluví, že přestanou fandit Ferrari, to nejsou srdcaři. Mě je upřímně jedno kdo to auto řídí, ale když vyhraje Ferrari, tak je to pohlazení po duši. Ferrari je rodina, náboženství, historie samotná. Jen zaslepení kritizují a nadávají. Přátelé, právě se píše historie, tohle je největší přestup v historii formule 1, a jestli Ferrari Hamiltonovi postaví auto, které bude bojovat o vítězství, tak se máme na co těšit.<br></div>Jindrahttp://www.blogger.com/profile/01194401243781353488noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8160563304075465487.post-65669327047453836402023-12-30T00:17:00.003+01:002023-12-30T00:47:58.207+01:0010 let. Není dne, abych si nevzpomněl. Schumi, navždy budeš legenda! <div><br></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhAitpNw2mSSVcsJm4eYGDjBGvRVdOE2M1Au_tyNbgTebDTHtxvGtnsNIwr4jwEm41amsC42hIa50gEu-qPE182ZSjHVldO_zXIeo5X0VRVMZnV7NafiNxV6Bmg-NjckolcsJDq2A2y10XDiR1HoAjs0teFvgy-3XiI_oUTig-NM63BGuGzrAYAbSsMv4M" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhAitpNw2mSSVcsJm4eYGDjBGvRVdOE2M1Au_tyNbgTebDTHtxvGtnsNIwr4jwEm41amsC42hIa50gEu-qPE182ZSjHVldO_zXIeo5X0VRVMZnV7NafiNxV6Bmg-NjckolcsJDq2A2y10XDiR1HoAjs0teFvgy-3XiI_oUTig-NM63BGuGzrAYAbSsMv4M" width="400">
</a>
</div><br></div><div><br></div><div>Přirovnání, že celou kariéru jezdil v ohromných rychlostech v závodních monopostech a přivodil si úraz právě na lyžích, se mi moc nelíbí. Je to krutá rána osudu. Může se to stát každému, jinak, při jiných činnostech, nebo třeba po pádu ze schodů při běžné chůzi. A v tu chvíli je úplně jedno, jestli jste legendární sportovec nebo běžný občan. Prostě jste ve špatnou chvíli na špatném místě. Nejenom případ Michaela Schumachera ukázal, jak tenké hranice můžou být mezi normálním životem, úrazem, a smrtí.</div><div><div><br></div><div>Není snad jediného dne, kdybych alespoň trochu nepřemýšlel nad tím, jak pak se asi Schumi v těchto chvílích má, co právě prožívá, a hlavně, v jaké je kondici. </div><div><br></div><div>Říci to fanouškům a vlastně všem lidem prostřednictvím médií? Oznámit stav, ve kterém se legenda motorsportu nachází? Zkusím odpovědět. Oni nemůžou, rodina či manažerské zastoupení, protože média by to přiživilo ještě víc, a není mnoho případů, kvůli kterým hltají byť půl jediného pravdivého slova. Spustilo by to nepredstavitelně velkou lavinu telefonátů, dotazů na návštěvu, koukání přes zeď, neustálého fotografování, možná ještě ve větší míře, než tomu bylo před deseti lety bezprostředně po úrazu na svazích v Méribelu. </div><div><br></div><div>Michael se už 10 let neukázal na veřejnosti. 10 let! Neuvěřitelné, jak ten čas letí. Dodnes si vzpomínám, co jsem ten den, kdy se Schumi zranil, dělal. A dnes to vypadá, že se nikdy oficiálně nedozvíme zdravotní stav legendárního pilota. </div><div><br></div><div>Řekl bych že fakt, že neunikla na veřejnost byť jediná aktuální fotografie, lékařská zpráva či prostě něco věrohodného související se zraněním, je velkým zázrakem, navíc v dnešní době, která se ve vodách internetu točí kolem sociálních sítí a šílených bulvárních deníků, které si dovolí zveřejnit rozhovor s Michalem skrz umělou inteligenci.</div><div><br></div><div>I když jsem Michaelův fanoušek, díky kterému již mnoho let sleduji formuli 1 a plně respektuji soukromí a rozhodování rodiny a lidí kolem Michaela, na jednu stranu bych chtěl strašně moc vědět, jak se můj idol z dětství právě teď někde tam ve vile ve Švýcarsku má. </div><div><br></div><div>Ale na stranu druhou, a to je pro mě a možná i pro všechny jako já nejdůležitější a nutí to se nad tím vším zamyslet, je to, že bude lepší, když si člověka, který mimořádně tučným písmem psal dějiny formule 1 a motorsportu jako takového, člověka, díky jehož charakteru a osobnosti začaly formuli 1 sledovat miliony lidí, budeme pamatovat jako vždy usměvavého a charismatického chlapíka, jehož radost z úspěchů a touha po vítězství povznesly formuli 1 a svět motorsportu na další úroveň. </div></div><div><br></div><div>Po těch letech, kdy se Michaelovi stal ten úraz, si čím dál více vážím chvil, kdy jsem měl možnost vidět svůj idol na trati v Monze v roce 2012. Již z autobusu bylo slyšet kvílení osmiválcových motorů, a jedno z prvních aut, které jsem na vlastní oči na cílové rovince spatřil, byl stříbrný Mercedes řízený pilotem s červenou přilbou. Když ten monopost prosvištěl pár metrů od nás a zmizel v dáli, jen jsem se usmál a pod vousy si řekl: "To byl Schumacher. On fakt existuje". Srdce mi tlouklo, uvěřil jsem, uvěřil jsem i tomu okamžiku. Ještě že nás tam s tátou mamka tehdy poslala, jako by tušila, že to bude poslední možnost, jak sedminásobného mistra světa spatřit na vlastní oči. To byl prostě zážitek jak hrom. </div><div><br></div><div>Stejně tak v motokárovém centru Michaela Schumachera v Kerpenu, kde jsem vyzkoušel jak vnitřní, tak venkovní trať, a ve druhém případě zajel třetí nejlepší čas z přítomných. Na výstavě v Marburgu jsem usedl do jednoho z Michaelových monopostů, v Kolíně nad Rýnem měl na dotek mnoho monopostů, se kterými Michael závodil, včetně Ferrari F2004, které patří mezi nejúspěšnější vozy historie formule 1. </div><div><br></div><div>Dopisuji tento článek a do očí mi jdou upřímné slzy. <br></div><div><br></div><div>Schumi, navždy budeš legenda! NAVŽDY!</div><div><br></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiIVihk7vOvAMW-8_3VsWLD4SjKWzVMq_5Ztx778uFLFmtQ2Is8vWBWqJbd2bjB72uGB8KmSvl42TUw82HB97-we3CBiObiOadVSDWU7Os2RltVXvm2iR9oPPQrmNlwGbq9pRoILjA265X1sqp3mACUf-iX-IBxEHeH_xgK5Uli1uU4eUKJitP6kywpnhc" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiIVihk7vOvAMW-8_3VsWLD4SjKWzVMq_5Ztx778uFLFmtQ2Is8vWBWqJbd2bjB72uGB8KmSvl42TUw82HB97-we3CBiObiOadVSDWU7Os2RltVXvm2iR9oPPQrmNlwGbq9pRoILjA265X1sqp3mACUf-iX-IBxEHeH_xgK5Uli1uU4eUKJitP6kywpnhc" width="400">
</a>
</div><br></div><div><br></div><div><br></div><div><br></div><div><br></div><div><br></div>Jindrahttp://www.blogger.com/profile/01194401243781353488noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8160563304075465487.post-59761828222387690422023-12-07T19:45:00.002+01:002023-12-07T21:23:44.484+01:00Kde domov můj? <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgO5sOW4hoLGhb1XThPuiqdWjujJjNRN_fdargbhQUkSl9QpZYUCgdkB4fi-KVz-46n6nddl_gKiG48N4aO88WUrI_gEYM1Rlblfi-Imzt6z0QPJKIRg7OXde-5Jy85nwgpCS_k21ew9oJOI1xZ-Xj-pOf6i_gXkpT7Fpv-sHJ3uzDdjcWySuUygMn5WnI/s592/BAgbz.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="333" data-original-width="592" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgO5sOW4hoLGhb1XThPuiqdWjujJjNRN_fdargbhQUkSl9QpZYUCgdkB4fi-KVz-46n6nddl_gKiG48N4aO88WUrI_gEYM1Rlblfi-Imzt6z0QPJKIRg7OXde-5Jy85nwgpCS_k21ew9oJOI1xZ-Xj-pOf6i_gXkpT7Fpv-sHJ3uzDdjcWySuUygMn5WnI/w640-h360/BAgbz.jpeg" width="640" /></a></div><p style="text-align: justify;">Kde domov můj? Leckoho ihned napadne naše hymna. Těm, kteří sledují vědomostní soutěže, se ale určitě vybaví i soutěž právě s názvem <b>"Kde domov můj?"</b>, kterou již několik let natáčí a vysílá Česká televize a jejíž neodmyslitelnou součástí je Aleš Háma, známý moderátor či herec. </p><p style="text-align: justify;">V roce 2020 v době covidu jsem si tak dlouho dělal srandu, až mě tam přihlásili. Pamatuji si, že jsem vyplňoval otázkový kvíz, pak už jen zbývalo čekat na chvíli, až se z televize ozvou. Jenže dlouho, hodně dlouho nic. Možná i díky covidu. Už jsem nedoufal.</p><p style="text-align: justify;">Bylo 14.září 2023, probouzím se do dalšího dne, projíždím v mobilu novinky a když proběhne notifikace s emailem, kde jsem jedním okem zaregistroval slovo natáčení, myslel jsem, že je to jen nějaký spam. "<i>Dobrý den, přihlásil jste do vědomostní soutěže Kde domov můj a byl vybrán pro natáčení této soutěže"</i>, stálo na začátku mailu. Když jsem ho přečetl celý, začal jsem se smát. Na otázku, proč se směju, říkám, že nic, pak jsem odešel a ze srandy email přeposlal manželce. Po chvilce jsem se vrátil a už bylo všechno jasný. <i>"Ty vole já budu v televizi"</i>, nemohl jsem uvěřit. Tři roky čekání. </p><p style="text-align: justify;">Účast jsem odpovědí na email potvrdil, následně mi byla zaslána smlouva o učinkování v pořadu, kterou jsem si pečlivě pročetl. I když jsem byl každým přibližujícím se dnem k natáčení čím dál nervóznější, zároveň jsem se těšil, protože to bude zážitek na celý život. Když sledujete vědomostní soutěže, doma z gauče je to pohoda, to víme všechno, ale stát pak před kamerou s vědomím, že na nás koukají tisíce lidí, to už je jiná představa. Musí přijít dobré otázky, jen tak je šance na úspěch. A já tušil, že se mi stane přesný opak. </p><p style="text-align: justify;">Pár dní před natáčením jsem si připravoval, jak se v pořadu uvedu, kam pozvu, odkud jsem, a tak dále. Přeci jen mluvit na kameru poblíž pana Hámy je něco jiného než si doma mluvit u zrcadla či v klidu psát poznámky na papír. V hlavě jsem to měl, večer před natáčením jsem se jen modlil, aby to nebyl nějaký bůhvíjaký propadák. I když tam člověk jde tak trochu z hecu a zvědavosti, zároveň musí sám sobě důvěřovat v tom, že nějaké ty znalosti má, protože doma u televize mu to mnohdy jde a třeba trefí i finálovou otázku "dvakrát víc, nebo nic". A někdy to třeba nejde takřka vůbec. Pořád mi hlavou běželo, že mi určitě nepůjdou otázky k tělu a že tam budu stát jako panák, který krom pozdravu a uvedení se nakonec neřekne vůbec nic.</p><p style="text-align: justify;">Je 2.10.2023, mám časovou rezervu půl hodiny, nervózně posedávám před vrátnicí České televize v Praze na Kavčích horách a očima bloudím po lidech, kteří by mohli být další potenciální soutěžící. Možná tenhle pán, ale po chvilce se ukáže, že nejspíš pracuje pro televizi. Škoda. Davovost pomáhá při nervozitě, ale tady je to otázka dvou dalších soutěžících. Pět minut před druhou hodinou sbírám odvahu, která mi po tom všem nadšení zbyla, vycházím schody na vrátnici a mezi dveřmi se začíná zjevovat velký stůl a za ním dvě recepční. Nevím na kterou promluvit, ale tak nakonec otočím hlavu mezi obě. <i>"Dobrý den, já jdu na natáčení soutěže Kde domov můj"</i>. Předložil jsem občanku, paní si mě zapsala mezi dva další soutěžící, kteří se dle prázdných políček, jak jsem zpozoroval, ještě nedostavili. No, uvidíme. Sedám si na gauč v rohu a čekám, mezitím sepisuji část tohoto článku. Po očku sleduji přicházející lidi, zda se nemihne známá tvář z televize. Vlastně už se mihli Táňa Pauhofová (Román pro muže) a Ladislav Hampl (Okresní přebor), když jsem čekal venku. Jenže v tom stresu jsem je nechtěl odchytnout alespoň na fotku. Aleš Háma, ten je jasnej, toho potkám, ale co kdyby třeba ještě někdo další. Po chvilce přichází mladý pán, jedním uchem jde slyšet, že jde tam kam jdu já. Tak trošku nenápadně si jdu sednout poblíž něho, i protože abychom se vyhli nahánění z produkce. Kousek vedle sedí paní, takže to vypadá, že trojice soutěžících je komplet. </p><p style="text-align: justify;">Před čtvrt na tři přichází mladý pán z produkce a odvádí nás blíže studiu, které někoho z nás přiblíží výhře v soutěži. Ta cesta do šatny je celkem dlouhá, ale v milé atmosféře je nám nabídnuto pití a chvilka oddechu před samotným natáčením. Nikdy jsem nevypil tolik vody jako za tuhle chvilku mezi příchodem a následným odchodem do maskérny. Celkem jsme si pokecali o tom, kdo odkud je atd, ale bližší informace jsem i vzhledem k taktice nechtěl sdělovat, jelikož v soutěži je možnost přehodit otázku na soupeře. Před třetí hodinou vyplňujeme smlouvy o účasti v soutěži a odcházíme do maskérny. Rychlý proces, troška pudru, abych se neleskl, a je to. Košili jsem prý měl upravenou. Jdeme dál. </p><p style="text-align: justify;">O pár metrů dál se rozprostíralo studio soutěže. Jako v televizi, zbytek efektů se doladí při tvorbě pořadu. Vidím ty tři stolečky plus ten moderátorský, za kterým za chvíli stane samotný Aleš Háma. Je tu plátno naproti stolečkům, abychom dobře viděli na otázky. Následuje zkouška. Režisérka nás rozmisťuje dle jmen na stolečku, já mám ten poslední, tedy třetí. Kousek odsud byl štáb a asi deset kamer. Každou chvilku se přistihnu, že u stolečku stojím trochu křivě. Režisérka nám stručně řekne pravidla, co kdy kde jak. Poté na nás instalují mikrofony a každý z nás nahlas počítá do deseti, aby bylo vše naladěné. Následuje zkouška soutěže nanečisto a zda fungují tlačítka na přihlášení se k odpovědi. Jsem pohotový a ve střehu, nepohltila mě přílišná nervozita, na pár otázek se přihlásím první a odpovím, dvakrát dobře, dvakrát špatně. Dobře, teď se jen modlit, aby padly otázky, abych neodešel s pocitem, že jsem neodpověděl vůbec na nic, až se pojede naostro. Mezitím v zákulisí již postává pan Háma a můžeme jet naostro. </p><p style="text-align: justify;"><i>"Dobrý den. Tak jdeme na to?"</i>, říká s úsměvem právě přicházející ke stolečku pan Háma. Všichni jen kývneme a můžeme začít. Začínáme pozdravem a pozvánkou na zajímavá místa v Česku. Bál jsem se, že před kamerou něco zakoktám, ale myslím, že jsem to dal se ctí. První kolo se skládá z osmi otázek a odpovědí a b c d, přičemž za každou správně zodpovězenou otázku je 5 bodů, za špatnou odpověď dostávají body soupeři. U několika otázek jsem měl tušení o správné odpovědi, někde jsem použil vylučovací metodu, ale nepadla ani jedna otázka, u které bych si byl stoprocentně jistý. Tím pouhým tušením jsem přišel asi o 15 bodů, bál jsem se zariskovat. Upřímně, bylo to těžký a vše pod tíhou okamžiku. U jedné otázky jsem se ale přece jen přihlásil a odpověděl správně, i když jsem nahlas řekl, že už musím riskovat, protože jsem do poslední chvíle bojoval o postup. Nakonec z toho bylo 10 bodů. Za jednu dobře zodpovězenou otázku a dalších 5 bodů, protože jeden ze soupeřů odpověděl špatně. Měl jsem stejně bodů jako pozdější celkový vítěz, ale jeho do druhého kola posunula skutečnost, že měl o jednu správnou odpověď víc. Vzal jsem to sportovně, nic mi v tu chvíli nezbývalo, zachoval jsem úsměv na tváři a se ctí a pokorou se rozloučil s budoucími diváky. Prostě nešly mi na ruku otázky, zároveň člověk dostal záminku k tomu se dále vzdělávat a poznávat, protože stále je co poznávat a zajímavostí a hlavně faktů nebude nikdy dost. Odešel jsem ze záběru kamer a zbytek souteže pozoroval přímo ve studiu. </p><p style="text-align: justify;">Uvidí mě tisíce lidí, možná desítky tisíc lidí. A to je nejvíc. Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se, jak se říká. Budu v televizi, což se nepoštěstí každému. Nechci aby to znělo jako nějaká sebechvála, je to prostě tak jak to je a jsem za to sakra rád, za tu zkušenost. Trapas to úplně nebyl, což je na tom pozitivní. Ale pro mě je nejlepší pocit toho, že jsem prostě našel odvahu na to do tý televize jít, že jsem se odhodlal otestovat své znalosti na veřejnosti před spoustou kamer, na místě, kam jsem přišel úplně poprvé. Ještě před vstupem na recepci jsem se rozmýšlel, zda to nevzdat. Ale v tu chvíli jsem si musel říct, že život není o tom věci vzdávat, a že něco podobného už se nemusí opakovat. Dupnul jsem si, že se nemám čeho bát, že je jedno jak to dopadne, nahodil úsměv, oddechl si, vykročil pravou nohou, vše nechal osudu, a pomyslně rozrazil dveře do samotné legendární České televize, která mě provází celý život, do této chvíle jen na obrazovkách doma u televizního přijímače či jednou loni v rozhovoru na letišti po příletu bronzových hokejistů. Nebylo to konečně o tom sedět doma, ale bylo to o tom zkusit si to takhle naostro. Navíc v naprosto přátelské atmosféře, což přidá na prožitku. A je třeba radovat se z každé maličkosti.</p><p style="text-align: justify;">Mám zase o zážitek navíc, navíc fotku s panem Hámou i jeho podpis. Je to velký sympaťák a člověk na svém místě, a jako televizní osobnost ho mám rád. Když na konci natáčení řekl, že to bylo super, tak jsem prostě byl spokojenej. Na chodbě jsme pak ještě chvíli kecali, vyfotili se. Potom říkal že ještě jede někam hrát divadlo. Dostali jsme upomínkové dárečky v podobě tašky s logem soutěže a fotku pana Hámy s podpisem. Když jsem odcházel, sršel jsem pocitem, že tohle musím zkusit někdy znovu. Můžete vyhrát, nebo se ztrapnit, či prostě jen zúčastnit, ale to, že jste byli v televizi, vám nikdo a nikdy nevezme. Zážitků totiž není nikdy dost a tohoto si budu cenit o to víc, že mi dodal touhu po tom nadále se vzdělávat, ať už historií, fakty, věčnými fakty, či prostě různými věcmi, kterými člověk může obohatit své znalosti. Česká republika je nádherná země, nabízí spoustu míst, kam se vydat, i o tom tento pořad je. Proto jsem na začátku pořadu pozval do města Kouřim, kde se nachází krásné muzeum lidových staveb či Lechův kámen, ke kterému se váže legenda o knížeti Lechovi, bratru praotce Čecha, který u kamene v Kouřimi zapálil oheň, aby dal znamení na horu Říp, kde se právě nacházel lid praotce Čecha. A díky kouři z plamenů pojmenoval město Kouřim. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhM6JIPS6IDOrN8wTiJju-08K1ccXiYbFVsV-hDJKNfcddtyuLtmU5nXG7Np9mTY7RswOTSzb8qmJfUdIh5yhZ3C2gl_VsNX4tOJkchonrR17nx7TN6mIxy0xl0J8NctqsYkgWTYEuZuzjnH-LdoNRunSGyg0oeZSOFWpokBku-e053FjhB5AP2I4pjir8/s1608/Bez%20n%C3%A1zvu.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1001" data-original-width="1608" height="249" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhM6JIPS6IDOrN8wTiJju-08K1ccXiYbFVsV-hDJKNfcddtyuLtmU5nXG7Np9mTY7RswOTSzb8qmJfUdIh5yhZ3C2gl_VsNX4tOJkchonrR17nx7TN6mIxy0xl0J8NctqsYkgWTYEuZuzjnH-LdoNRunSGyg0oeZSOFWpokBku-e053FjhB5AP2I4pjir8/w400-h249/Bez%20n%C3%A1zvu.jpg" width="400" /></a></div><p style="text-align: center;">odkaz na web České televize, kde lze díl přehrát<span style="font-size: large;"> - <a href="https://www.ceskatelevize.cz/porady/11261982253-kde-domov-muj/223544160060154/" target="_blank">Kde domov můj - 7.12.2023</a></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjC_41Sfll-bnPf9Cssuq9dGyg0740ESlUkYARmUzRO-TQNuVnv_V3VEQW2thPbxnerBaTGhj61aAhrGQPFMhj769N58_MpttEVmG-6gUzlYzO2cfavN_6jBgUV91giR11LCE6KU-n6caK58VjhnN8xl-Ez2t-oNlio1YJ_U5Bi3a_2qaARB5I2O14VoCw/s2048/385704928_10223801493603537_3681244570861012262_n.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1323" height="496" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjC_41Sfll-bnPf9Cssuq9dGyg0740ESlUkYARmUzRO-TQNuVnv_V3VEQW2thPbxnerBaTGhj61aAhrGQPFMhj769N58_MpttEVmG-6gUzlYzO2cfavN_6jBgUV91giR11LCE6KU-n6caK58VjhnN8xl-Ez2t-oNlio1YJ_U5Bi3a_2qaARB5I2O14VoCw/w321-h496/385704928_10223801493603537_3681244570861012262_n.jpg" width="321" /></a></div><br /><p style="text-align: justify;"><br /></p>Jindrahttp://www.blogger.com/profile/01194401243781353488noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8160563304075465487.post-68678944877835028602022-11-09T09:11:00.004+01:002022-11-09T09:12:12.072+01:00Karlovy Vary 2022<p> <br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="486" src="https://www.youtube.com/embed/F-dvgqNKB2M" width="584" youtube-src-id="F-dvgqNKB2M"></iframe></div><p></p>Jindrahttp://www.blogger.com/profile/01194401243781353488noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8160563304075465487.post-34835287758174297382022-10-22T23:39:00.007+02:002022-10-28T22:28:07.704+02:00A je to tu zas. Covid podruhé<div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgaGM7NcGAvUCwP017KVs8iW4_f0CLiUwpFXuhA7kAAI938t4tCODjq5vZL6l-OsCi15h9RqYUwfWHhxsTUVJketRsTL9a_2nX648NQt1NchJ0L1e6WP-FcfaG_4AMUWcmg8Mm0qlZWRoPuo5Hvy_TUm8GZqyqPGBtSfYSfSiKBNX88pZLoboubsF4J/s1462/sars-cov-2-web.jpeg" style="display: block; padding: 1em 0px; text-align: center;"><img alt="" border="0" data-original-height="821" data-original-width="1462" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgaGM7NcGAvUCwP017KVs8iW4_f0CLiUwpFXuhA7kAAI938t4tCODjq5vZL6l-OsCi15h9RqYUwfWHhxsTUVJketRsTL9a_2nX648NQt1NchJ0L1e6WP-FcfaG_4AMUWcmg8Mm0qlZWRoPuo5Hvy_TUm8GZqyqPGBtSfYSfSiKBNX88pZLoboubsF4J/s320/sars-cov-2-web.jpeg" width="320" /></a>
</div><div style="text-align: justify;">Na začátku října mě trápilo nachlazení, léto skončilo, podzim udeřil. Typické
onemocnění při chladném počasí za přispění nedostatečného oblékání. Ráno zima
jak na Sibiři, odpoledne vedro, ráno to přeběhnu v mikině. Ne, nikdy se
nepoučim. Hlavně že pak nadávám na rýmu a ucpanej nos. Kapky do nosu, vitamíny,
léky. Sotva jsem se toho zbavil, zase přišla rýma, ale taková mírnější, občas
odkašlu, spánek je nepravidelný. V práci jsem pár dní fungoval stylem že půl dne
jsem makal naplno a pak najednou vypnul, z ničeho nic. Takhle to trvalo asi
čtyři dny. Ten poslední den už se mě někteří ptají, jestli jsem v pohodě. Nevim,
jak jsem vypadal, ale cítil jsem prostě jen mírné nachlazení a ne úplně
stoprocentní formu, při práci s lidma nic moc. Při obědě volá manželka, že má
pozitivní test na covid, poslední dny se cítila unavená. No pecka, takže je dost
pravděpodobný, že ho mám taky. Ráno si dělám antigen test, pozitivní. Paráda, a
je to tady zas. Poprvé covid zavítal v dubnu loňského roku. Mezitím čínský šmejd
stihl navštívit téměř všechny domácnosti v rodině. Pro tentokrát doufám, že nás
už nepřizabije. Prvnímu průběhu jsem věnoval článek.
<a href="https://jindra91.blogspot.com/2021/03/pozitivnispisovne-i-nespisovne-o.html" target="_blank">https://jindra91.blogspot.com/2021/03/pozitivnispisovne-i-nespisovne-o.html</a></div><div class="separator" style="clear: both;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhv5NudKfzWEAbfobN8YUiDZmDnqxv_wCHi_5etWTu8wTWcpYxeNhJa4g19DsLkLb07cs4Vz2G-7YSy_DxJJgazgHxFhFBSGIsJA46XVzDbUSAq_QZJtKpz60ErZ7DKxpL9J7irHbny1I4SMnGsHZc5XVuBhz9-4Aw-gLo7o7sOtkuMRnrI_av_lItF/s2575/IMG_20221021_091358.jpg" style="display: block; padding: 1em 0px; text-align: center;"><img alt="" border="0" data-original-height="2575" data-original-width="757" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhv5NudKfzWEAbfobN8YUiDZmDnqxv_wCHi_5etWTu8wTWcpYxeNhJa4g19DsLkLb07cs4Vz2G-7YSy_DxJJgazgHxFhFBSGIsJA46XVzDbUSAq_QZJtKpz60ErZ7DKxpL9J7irHbny1I4SMnGsHZc5XVuBhz9-4Aw-gLo7o7sOtkuMRnrI_av_lItF/s320/IMG_20221021_091358.jpg" /></a>
</div><div style="text-align: justify;">Několik dní jsem ho roznášel v práci, aniž bych o něm věděl, ale kdo mohl tušit,
že to bude covid? V pátek ráno antigenní test, prakticky okamžitě naskočily dvě
čárky. Ale copak já, bylo třeba se obávat hlavně o těhotnou manželku, která má
covid už potřetí, naposledy v květnu na začátku těhotenství. Chudák holčička, až
jí budem tyhle historky vyprávět. Telefon do práce, sorry, nepřijdu, je to v
prdeli, mám covid. Netřeba to rozpitvávat, mnohdy si cením vlastnosti, kterou
mám, a to je upřímnost. Teď se jen modlit, aby to pan covídek nerozjel podobně
jako loni. Mám tři očkování, takže aspoň vyzkoušíme, jestli k něčemu jsou. Mamka
ho chytila v září a naštěstí v pohodě, jen lehčí a rychlý průběh, ale k nasrání stačí.
Ráno v devět vezu ženu na PCR test. Mezitím volám doktorovi o žádanku, abych na
test mohl taky. A tak na to samý testovací místo jedu za dvě hodiny znova. Ještě že to tady máme za rohem pár minut autem. Hned jsem si vzpomněl na to, jak nám ty tyčinky rvali loni u Sconta až skoro do mozku. Tohle bylo podobný, až mi pak v autě tekly slzy. Výsledky by měly přijít do večera, ale je to jen formalita, protože máme
příznaky, antigen vyšel. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyy0fQ6pLgKGvIRHLd3A5vsLwtQ_4SvOvtH5rpYW9xQgOGOcaxvcdkMYd8c-pPplQucO8_td8dDd61buzX7Jd-KCFVndyxLpCGaNft7SFj-YSJR96NDJ84Jw5q1ekXZxh7n1MUQvCvMl9L5k5OF1WPNyWY715OlzzR9AZ-rriTRp7xsFxe-2uz3mHs/s780/Screenshot_20221021_215048.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="369" data-original-width="780" height="151" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyy0fQ6pLgKGvIRHLd3A5vsLwtQ_4SvOvtH5rpYW9xQgOGOcaxvcdkMYd8c-pPplQucO8_td8dDd61buzX7Jd-KCFVndyxLpCGaNft7SFj-YSJR96NDJ84Jw5q1ekXZxh7n1MUQvCvMl9L5k5OF1WPNyWY715OlzzR9AZ-rriTRp7xsFxe-2uz3mHs/s320/Screenshot_20221021_215048.jpg" width="320" /></a></div><br /></div><div style="text-align: justify;">Jsou tu ale pozitiva, zatím máme oba chuť i čich,
chutná nám, teplota žádná. Ale stavy že se mi každou chvíli chce spát jsou dost divný. Jsme unavení z ničeho. Hlavně rána jsou poslední dny dost těžký. Minule tomu bylo naopak, horší stavy nastupovaly večer. Lijeme do sebe litry čaje, vitamíny. Pravidla izolace jsou v současnosti taková, že musíme být týden zavření doma, alespoň dva dny být bez příznaků a až potom ven. V pondělí informuji doktora o pozitivním PCR testu. Každým dnem odchází únava, ustává i kašel a rýma. Tenhle covid byl diametrálně odlišnej od toho prvního. Dá se říct, že nás jen lízl. Potřetí už ho ale nechcem.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAdVwejnj5WWAa04oLNWHlxFZFJO-AaKI8GKBjGqJsS8kTWAkUuBZfIkZtO5nt2UrbOJt7R9eLzSLOqOMB8LpfJ5160GmUzFy9A25n4zJ03tLOk545F_j_NyAmZjRV_dGqi6s6W-fLvfJXYQoDkVfITZdYnnqinX0tiVZ7POYixPui1Usj5U_4wgGK/s1357/Bez%20n%C3%A1zvu.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="434" data-original-width="1357" height="204" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAdVwejnj5WWAa04oLNWHlxFZFJO-AaKI8GKBjGqJsS8kTWAkUuBZfIkZtO5nt2UrbOJt7R9eLzSLOqOMB8LpfJ5160GmUzFy9A25n4zJ03tLOk545F_j_NyAmZjRV_dGqi6s6W-fLvfJXYQoDkVfITZdYnnqinX0tiVZ7POYixPui1Usj5U_4wgGK/w640-h204/Bez%20n%C3%A1zvu.png" width="640" /></a></div><br /><div><br /></div>Jindrahttp://www.blogger.com/profile/01194401243781353488noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8160563304075465487.post-57520894485629171512022-05-31T13:34:00.001+02:002022-10-28T22:28:18.098+02:00Deset let čekání na famózní poslední třetinu<p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrRKvVt1hJD5wAsXRscEPGD1jk7yX9mWdwnCefuZFWMXSJVOrrUy9Ejrb2l3k03caebF07JK7Duqwqp6opbZX-Uohq4nGRuZ_4EJo3rMByZCkdNzyAzvX2CUqpJ1mJtmjZF55Zq_VWImw/s1600/1653996887466849-0.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrRKvVt1hJD5wAsXRscEPGD1jk7yX9mWdwnCefuZFWMXSJVOrrUy9Ejrb2l3k03caebF07JK7Duqwqp6opbZX-Uohq4nGRuZ_4EJo3rMByZCkdNzyAzvX2CUqpJ1mJtmjZF55Zq_VWImw/s1600/1653996887466849-0.png" width="400">
</a>
</div><br><p></p><p style="text-align: justify;">Delší dobu jsem na blog nic nenapsal, ale teď je k tomu příležitost. Hokejových vzpomínek mám spousty. I díky tomu, že historie českého hokeje je velmi pestrá a úspěšná. Dodnes si živě pamatuji zklamání z prohraného semifinále na světovém šampionátu v Bratislavě v roce 2011, kdy jsme nestačili na Švédsko. Ale i když prohrajete semifinále, zklamání po prohře velmi brzy vystřídá touha po tom vyhrát ten poslední zápas, který ještě zbývá a který může napravit celkový dojem z turnaje. Zápas o bronz. Ráno se probudíte moudřejší, protože za pár hodin to vypukne, navlečete dresy a budete zase fandit, v posledním zápase národního týmu před koncem sezony. Na to, jak Roman Červenka tehdy sestřelil Rusy třemi góly a Rachůnek prohodil Arťuchina manťákem, se prostě zapomenout nedá. Naši vyhráli nad Ruskem 7:4 a ta upřímná radost z toho, že nakonec kluci odjeli s bronzovými medailemi na krku, byla nepopsatelná. Porazit Rusko je vždy speciální a tohle bylo s příchutí bronzu. A protože to byl medailový a úspěšný turnaj, o to víc na něj nezapomínáme. O rok později jsme slavili bronz znovu, to se hrálo ve Finsku a Švédsku. </p><p style="text-align: justify;">Co všechno se může změnit za deset let, to je na knihu jen o osobním životě, natož o historii hokeje. A Jágr bude hrát ještě asi dlouho...</p><p style="text-align: justify;">Národní tým od posledního úspěšného turnaje v roce 2012 nastoupil pouze do tří semifinálových utkání, vždy prohrál, a neuspěl ani v zápase o bronz. To zklamání z pokaženého domácího šampionátu v roce 2015, z toho mrazí dodnes. Vzpomínám si i na Bratislavu 2019, kde jsme rovněž neuspěli v semifinále, ani v zápase o bronz. V obou případech jako by došel týmu dech. </p><p style="text-align: justify;">A co Finsko 2022, klapne to už? Tým vypadal silně, vyhrál několik zápasů po sobě, generálka na šampionát se povedla. Po jasném vítězství nad Velkou Británií přišel nepovedený zápas se Švédy a ještě nepovedenější s Rakouskem, kdy vyrovnávací gól padl v poslední minutě a naši poté naprosto selhali v nájezdech. Cesta do čtvrtfinále se rázem velmi zkomplikovala, do toho nás strašil neúspěch z olympiády. Na Lotyše už byl připraven David Pastrňák, který ihned přispěl k jasné výhře. Formace Krejčí, Pastrňák, Červenka vypadala skvěle. Dobrý výkon přišel i s Norskem, ale pořád jsme neměli jistotu postupu do čtvrtfinále. Ta přišla až po hubeném vítězství 1:0 nad USA po nepřesvědčivém výkonu. Na závěr skupinových bojů nás jasně přehrálo Finsko 3:0. Výkony nahoru dolů, a je tu čtvrtfinále. Do poslední chvíle nebylo jasné, proti komu, protože druhá skupina byla velmi zamotaná. Dánsko do poslední chvíle bojovalo o postup, dokonce porazilo Kanadu, ale v rozhodujícím utkání o přímý postup nestačilo na Slovensko. Skupinu B ovládli Švýcaři, na druhém místě skončilo Německo, které se stalo soupeřem našeho týmu ve čtvrtfinále. Soupeře si nelze vybírat, protože i Němci umí zahrát velmi dobře. Naši ale předvedli kompaktní výkon a vyhráli jasně 4:1. Bylo tu semifinále, několikrát za posledních deset let prokleté semifinále. Skvělá první třetina a gól Krejčího, který nás poslal do vedení. Druhá, třetina a tři obdržené branky a bylo po zápase, takhle to bylo rychlé, český tým ve druhé polovině utkání naprosto propadl, prohrál 6:1 a byl znovu odsouzen k boji o bronz. Nebudu to nijak zvlášť protahovat, všichni jsme to viděli. Ten boj dopadl na podtrženou jedničku, tým sebral síly, které mu zbyly, a po desetiletém čekání si plnými doušky užíváme medailový úspěch. Tento bronz má cenu zlata a vidět po finálovém utkání stoupat nahoru českou vlajku, to je pocit k nezaplacení. Jinak obrovská gratulace Finsku, to hrálo nejhezčí hokej a zaslouženě slaví zlato. </p><p style="text-align: justify;">Roman Červenka ovládl produktivitu, a jako správný kapitán patřil k nejlepším hráčům týmu, byl k nezastavení, a dostal se i do all-star týmu celého turnaje. Snad to stačí k tomu, aby zavřel hubu těm věčným pochybovačům o jeho výkonnosti. David Pastrňák vstřelil 7 gólů, spolu se dvěma hráči z Kanady obsadil první místo mezi střelci, ale jelikož odehrál o tři zápasy méně, patří titul nejlepšího střelce jemu. Po příjezdu nakopl celý tým a nejdůležitější představení předvedl proti USA v zápase o bronz, kdy dal hattrick. </p><p style="text-align: justify;">Nechci tady jmenovitě hodnotit každého hráče, to by bylo na delší článek a nerad bych zapomněl byť na nejmenší detail. Na tomhle mistrovství to byl TÝM, který to nikdy nevzdal, oklepal se z drtivé semifinálové porážky, aby poté nevídaným způsobem zvrátil průběh zápasu na svou stranu. </p><p style="text-align: justify;">Ať si říká kdo chce co chce, je to parádní úspěch. Cesta k němu byla plná překážek, ale neni nic hezčího, než si po konci zápasu říci či zařvat prosté a jednoduché "JE TO TAM! a s rukou na srdci a hrdým výrazem ve tváři vyslechnout tu nejhezčí českou melodii. A užívat si to, hledět na spokojené hráče, jimž se na krku houpají medaile, smát se, ťuknout si skleničkami, s pocitem, že tohle byl turnaj, na který bude celé hokejové Česko vzpomínat. S pocitem, že tento bronzový úspěch může být odrazovým můstkem pro další ročníky a generace, hlavně po tom, kdy český hokej tápal a cesta k medaili byla deset let zapovězená. Nikdy jsem neztratil víru v to, že ten úspěch znovu přijde, že je někde napsaný ve hvězdách, že se sejde parta hráčů, která si perfektně sedne v kabině i na ledě, a třeba sehraje naprosto famózní poslední třetinu tak, že naprosto zesměšní soupeře. </p><p style="text-align: justify;">Jak jsem řekl na letišti před příletem hráčů české televizi. "<i>Já jim tu Kanadu odpouštim, protože to, co předvedli s Amerikou, bylo naprosto geniální, a doufám, že za rok minimálně takový úspěch zopakujeme"</i>. Tuhle řeč nakonec vystřihli 😂, nechali tam jen pár slov, ale to nic nemění na tom, že za rok se prostě zase sejdeme, budeme fandit a přát úspěch našemu týmu. </p><p style="text-align: justify;">Ať žije český hokej! </p><p style="text-align: justify;"><br></p>Jindrahttp://www.blogger.com/profile/01194401243781353488noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8160563304075465487.post-27023959220736135732022-02-03T16:48:00.007+01:002022-02-03T17:14:37.782+01:00Šumava 2021<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="378" src="https://www.youtube.com/embed/gehV2YpVKVc" width="455" youtube-src-id="gehV2YpVKVc"></iframe></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="379" src="https://www.youtube.com/embed/T-ZCgz6Mqrc" width="456" youtube-src-id="T-ZCgz6Mqrc"></iframe></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="371" src="https://www.youtube.com/embed/cy4mBJFgRhE" width="446" youtube-src-id="cy4mBJFgRhE"></iframe></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="371" src="https://www.youtube.com/embed/KK-bjsGV0-c" width="447" youtube-src-id="KK-bjsGV0-c"></iframe></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="369" src="https://www.youtube.com/embed/KzvUuNrch3k" width="444" youtube-src-id="KzvUuNrch3k"></iframe></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="368" src="https://www.youtube.com/embed/4wIvwdASnUE" width="443" youtube-src-id="4wIvwdASnUE"></iframe></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="362" src="https://www.youtube.com/embed/eKoL_QF4Ago" width="435" youtube-src-id="eKoL_QF4Ago"></iframe></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="360" src="https://www.youtube.com/embed/oXHyLT1tFKg" width="433" youtube-src-id="oXHyLT1tFKg"></iframe></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="361" src="https://www.youtube.com/embed/A_sxLHs8HT4" width="435" youtube-src-id="A_sxLHs8HT4"></iframe></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="358" src="https://www.youtube.com/embed/yJOrR42Iv6o" width="430" youtube-src-id="yJOrR42Iv6o"></iframe></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="367" src="https://www.youtube.com/embed/WC4Ozahgh2Q" width="441" youtube-src-id="WC4Ozahgh2Q"></iframe></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="364" src="https://www.youtube.com/embed/_nelPAVMSsY" width="438" youtube-src-id="_nelPAVMSsY"></iframe></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="361" src="https://www.youtube.com/embed/0H4NspcT6Ec" width="435" youtube-src-id="0H4NspcT6Ec"></iframe></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="358" src="https://www.youtube.com/embed/Y9beolrVWQ8" width="431" youtube-src-id="Y9beolrVWQ8"></iframe></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="351" src="https://www.youtube.com/embed/AQjPb7cjRhE" width="422" youtube-src-id="AQjPb7cjRhE"></iframe></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="356" src="https://www.youtube.com/embed/Czs9A-YQ54Y" width="429" youtube-src-id="Czs9A-YQ54Y"></iframe></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div>Jindrahttp://www.blogger.com/profile/01194401243781353488noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8160563304075465487.post-42478703024590524292022-01-20T10:53:00.007+01:002022-10-28T22:28:28.814+02:00Očkování<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjbKouqneWz4cTYl5ToMDl73je1VYGg0LJgkaLB1ruSdMB6WKW_6wvKYss3r4-ZP5n_AHFQx8SvaCWckagXSLI2dBewsdQds0eXfaCVJjo9TnCWe3ffgjo8pHghoZLMYGr3xvI1D_8iHK5ksustsx4BQfCKUJoaXEDbwvaFR3NrhRdLXrn4bpwn2_mf=s1440" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1440" data-original-width="1440" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjbKouqneWz4cTYl5ToMDl73je1VYGg0LJgkaLB1ruSdMB6WKW_6wvKYss3r4-ZP5n_AHFQx8SvaCWckagXSLI2dBewsdQds0eXfaCVJjo9TnCWe3ffgjo8pHghoZLMYGr3xvI1D_8iHK5ksustsx4BQfCKUJoaXEDbwvaFR3NrhRdLXrn4bpwn2_mf=w400-h400" width="400" /></a></div><p></p><div style="text-align: justify;">Doba si žádá rozhodnutí, které se nemusí líbit všem. Doba si žádá opatrnost, omezení aktivit či věcí, které jsme před pandemií mohli dělat zcela svobodně. Zvykli jsme si, měli jsme všechno a najednou jsme o spoustu věcí přišli. Přišla pandemie. A někteří to stále nechtějí pochopit či neustále zlehčují, lidé jsou na sebe zlí, postupem pandemie čím dál víc. Trošku bych poupravil slova "Udělejme tečku za koronavirem"... Nech se naočkovat, a pokud odmítáš, tak aspoň blbě nekecej. Jo, měj názor, ten ti nikdo nebere, ale pokud kecat dál chceš, tak vymysli jinej způsob, jak se tý pandemie zbavit. Dnes jsem podstoupil další očkování, víc pro to dělat zatím nemůžu. Někdo si klade otázku, proč to podstupovat, když jde o každého rozhodnutí. Tak já zkusim odpovědět za sebe. Zodpovědnost, svědomí, pocit neprovinilosti, pocit z toho, že jsem tou jehlou, kvůli který jsem strávil zanedbatelnejch čtvrt hodiny svýho života na očkovacím místě v naprosto přátelské atmosféře, aspoň trochu (stejně jako dosud přes 3 miliardy lidí na týhle krásný planetě) přispěl k tomu, abychom se měli zase jako dřív. A dělám to i kvůli příbuzným, kvůli rodině, zkrátka lidem, se kterými trávím nějaký čas, a vůbec, kvůli všem lidem, kterým není lhostejná celoplanetární společnost. Doba je zlá a já si upřímně neumím představit ty výčitky svědomí, kdyby někdo potenciálně skončil v nemocnici, či snad nedej bože zemřel, třeba i proto, že chytil covid ode mne, pokud bych z důvodu nesmyslné odmítavosti nebyl očkován. Je to na každém, ale občas je dobrý si jen tak prostě sednout a zamyslet se 🙌 #covid #pfizer #ockovani</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><p></p><span style="background-color: #242526; color: #e4e6eb; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; white-space: pre-wrap;"></span>Jindrahttp://www.blogger.com/profile/01194401243781353488noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8160563304075465487.post-76345174137598686442021-09-16T08:57:00.003+02:002021-09-16T08:57:26.053+02:00Schumacher<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWKXukDCqLKRj3bF8wgB6tUEDAAgfwgC6OaZIqN_tTjgfvtqhu8zc35gdmeVpBdSQ4o9ufZI57iNE4-Kt0iS-QyKQoiDZM8r-A0AiBu_I4vXtKipLyznEHpGsjcSjwwSTbiTUejU7kcOA/s1200/241991811_10220041945137175_3232753277421178756_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="675" data-original-width="1200" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWKXukDCqLKRj3bF8wgB6tUEDAAgfwgC6OaZIqN_tTjgfvtqhu8zc35gdmeVpBdSQ4o9ufZI57iNE4-Kt0iS-QyKQoiDZM8r-A0AiBu_I4vXtKipLyznEHpGsjcSjwwSTbiTUejU7kcOA/w640-h360/241991811_10220041945137175_3232753277421178756_n.jpg" width="640" /></a></div><p style="text-align: justify;">Nemálo osobností si zasloužilo vlastní film, film o sobě, o svém životě. Ale filmů o LEGENDÁCH není mnoho. 15.září 2021, Netflix a film s jednoduchým názvem. SCHUMACHER! Natěšenost veliká... Těchto pár slov jsem si prostě musel den před premiérou filmu napsat na profil. </p><p style="text-align: justify;">Občas se tak zamyslím a pořád vlastně nechci věřit tomu, že se Michaelovi stala ta nehoda. Od dětství jsem mu fandil, vyrůstal v dobách jeho největších úspěchů, přivedl mě ke sledování formule 1. A teď už o něm 8 let vůbec neslyšíme, strašně to letí. Je naivní přehnaně věřit a říkat, že je třeba v rámci možností schopen relativně fungovat a jen se "schovává" před veřejností. To by se v dnešní době těžko utajilo. Těžko se mi to píše, ale je to prostě špatný, špatný. Pořád je to ale člověk jako my a každý má osud daný a nezvratný... Dokument ještě více ukázal Schumiho velikost, profesionalitu, obětavost, rodinnou stránku, ale i části kariéry, při kterých ho mnozí nesnášeli. A tohle všechno z něho dělá nedotknutelnou legendu, která udává motoristickému sportu směr a která nebude nikdy zapomenuta. Film je skvělý, tvůrcům patří velký dík. Na konci jsem měl dost vlhký oči, zejména ve chvíli, kdy se slzami v očích mluvila Schumiho manželka a syn Mick o tom, jak by moc rád s tátou mluvil o závodění, ale nejde to. I v dobách zlých je třeba přát všechno nejlepší. Schumi, drž se!!!</p>Jindrahttp://www.blogger.com/profile/01194401243781353488noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8160563304075465487.post-25984315755408495342021-09-06T14:27:00.003+02:002022-01-20T20:55:17.351+01:00Tečka<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">Edit 20.1.2022 - třetí, pro mě respektive druhá dávka (na podzim mi píchli v Praze na hlaváku Johnsona) , opět na očkovacím místě bez registrace v centru Černý Most v Praze. Tak snad už opravdu tečka... </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1203" data-original-width="2615" height="398" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4IvSM3J1QRtZSC-tGyfrMsxB0GsOTYspHz5d3iT5vXhbo47j_BMWxrMIyYyGNNZAve5QUbWGiAPEej_6i4MBJ1fkhs4fC_JdJ2JpOhn-yppRFYtmbVuPqirS19lnnvLCmk0RI1j1WMZg/w640-h398/IMG_20210906_091553.jpg" width="640" /></div><p style="text-align: justify;"><i>"Tady děláme tečku za koronavirem". "Očkujeme tady a teď"</i>. Když jsem prošel kolem těchto nápisů, po vyřízení pár papírů bylo během půl hodinky hotovo včetně patnáctiminutového klidu po aplikaci vakcíny. Mám to za sebou. Konečně. V Praze na hlavním nádraží, kde bez předchozí registrace aplikují jednodávkovou vakcínu Janssen od firmy Johnson & Johnson. V životě by mě před touhle debilní dobou nenapadlo, že se jednou nechám naočkovat v Praze na hlaváku. </p><p style="text-align: justify;">Od začátku jsem se tomu nijak zásadně zuby nehty nebránil. Na konci zimy letošního roku domů zavítal jakýsi okem neviditelný milý pán Covid, přicestoval dokonce až z Číny. Sednul si na plíce, unavoval z ničeho, připravil o čich i chuť, výrazně zpomalil chůzi. Zkrátka, takhle jsem se v životě ještě nikdy necítil. Žádná chřipečka, nýbrž pěkná svině. Bylo to v době, kdy přicházel (snad už) vrchol pandemie. Když na to zpětně pohlédnu, jsem docela rád, že jsem byl doma zavřenej, zatímco venku byly mrazy a ne nějaký brutální třicítky, protože takový vedro by v paneláku bylo solidní utrpení, i když je fakt, že vzhledem ke stavu, v jakym člověk byl, bylo fuk jestli teplo nebo zima, hlavně že žije. <i>"Buďte doma, nikam nechoďte, izolujte se, prášky neberte, moc nezaberou"</i>. Jen pár slov, která zazněla telefonem z hygieny jen pár hodin po pozitivním testu. Ještě že jsme si pár dní zpátky pořádně nakoupili zásoby jídla a pití. Jako bychom to tušili, protože když jsme ten nákup uklízeli, covid už stál vysmátej za dveřma.</p><p style="text-align: justify;">Průběhu nemoci věnuji samostatný článek - https://jindra91.blogspot.com/2021/03/pozitivnispisovne-i-nespisovne-o.html. </p><p style="text-align: justify;">Když se blížil konec lhůty, kdy šlo na různých místech předkládat potvrzení o prodělání nemoci, tj. 180 dní, člověk automaticky přemýšlí, co dál. I vzhledem k okolnostem, k nařízení, které vláda vydává. Normálně smýšlející člověk přece musí dospět k názoru, že očkování je opravdu jediná možnost, jak se těch všech patálií zbavit. Samozřejmě,, že jsou mezi námi lidé, kteří se očkování bojí, nepodporují ho, nebo mají zdravotní problémy, které jim očkování z různých důvodů nedovolí. Bavili jsme se i o testu na protilátky. V první chvíli jsem říkal, že by mě na jednu stranu zajímala jejich výše, jenže druhá stránka byla ta, že i kdyby byla hladina vysoká, nikde by vám to neuznávali. Svým způsobem by to tak bylo vyhozených 5 stovek či kolik to stojí. Okej, kdyby to uznávali, neměl bych s tim pětikilem problém, ale pořád by to mohly bejt vyhozený prachy, když by pak řekli, že těch protilátek mám málo. Další otázka je, jak dlouho by ten papír o protilátkách platil. Nemyslím si, že by to bylo třeba těch 180 dní jako po prodělání covidu. A vyhazovat prachy do luftu nikdo nechce. Ministerstvo to shodilo ze stolu, v těchto dnech se o tom zase diskutuje. Jen důkaz toho, že kolem toho panuje velká nejistota. Navíc je prokázáno, že i přes vysokou hodnotu protilátek lze bezpečně očkovat. </p><p style="text-align: justify;">Za pár dní by mi skončila ta půlroční lhůta od prodělání nemoci. Co pak? Ty zmíněné dosud neschválené protilátky nebo z různých důvodů takřka neustále testování? Když jsem se tak zamyslel nad tim, kde všude vyžadují či ještě budou vyžadovat potvrzení o bezinfekčnosti, pomalu jsem k očkování spěl. Pročetl či poslechl jsem si dost materiálu na to, abych se ujistil, že se opravdu není čeho bát. Vždyť očkování jsou i na další nemoce, nemoce, které už byly téměř vymýceny. Kolik už toho do nás v životě napíchali? Dost. Je to blbá doba, názory lidí se různí, ale nikdo nikomu by do toho neměl mluvit, protože jde o svobodné rozhodování, zda se nechat nebo nenechat očkovat. V závěru je na každém, jak koho chce chránit. Pokud to očkování má pomoci, tak prostě pomůže, děj se co děj, ale nebude to ze dne na den. Už jsem se o tý dnešní jedný malinký jehle na hlaváku v Praze docela rozepsal, ale nedá mi to, a chci se tímto podělit o svůj názor, kterej mi snad nikdo nevezme. Jak jinak tu pandemii překonat? Zavřem se znova doma, budem na všechno nadávat, ničemu nevěřit, nebo si necháme píchnout těch pár mililitrů, který nám ulehčej život, nebo lépe, vrátí ho do normálu? Není se čeho bát. Nevěřte nepodloženým informacím, třeba fámám, že očkování způsobuje neplodnost. Přece do nás nebudou rvát něco, co by způsobovalo další problémy, protože kdyby nás chtěli přizabít či zabít, už by to dávno udělali. Přikládám pár odkazů, ze kterých jsem čerpal informace.</p><p style="text-align: justify;">https://www.zpmvcr.cz/o-nas/covid-19/ockovani-proti-covidu-19-nejdulezitejsi-otazky-a-odpovedi</p><p style="text-align: justify;">https://www.zpmvcr.cz/o-nas/aktuality/cesti-vakcinologove-a-gynekologove-ockovani-tehotnych-proti-covidu-je-mozne?gclid=Cj0KCQjw-NaJBhDsARIsAAja6dN7-pFLTqu0pwWvFBFvfTzQHVm2DsiwtfcabAMLcKJa1AJmye0qtcYaApUzEALw_wcB</p><p style="text-align: justify;">https://www.lekarna.cz/clanek/jak-se-pripravit-na-ockovani-proti-nemoci-covid-19/</p><p style="text-align: justify;">https://www.consilium.europa.eu/cs/policies/coronavirus/covid-19-research-and-vaccines/</p><p style="text-align: justify;">Bylo to skoro jako u praktika. Milá paní u vstupu mi dala formulář, kde jsem vyplnil jméno, telefon, email, vyškrtal zdravotní problémy. Potom jsem paní u počítače předal občanku a kartičku zdravotní pojišťovny, posléze čekal, až si mě zavolá doktorka, která mě po krátkém vyslechnutí a ujištění, že je vakcína bezpečná, poslala o místnost vedle, kde se mě ujaly dvě milé sestřičky. <i>"Tak, a je to". "Fakt, ani jsem to necejtil".</i> A je to. Vedle u východu jsem chvilku počkal, kdyby se náhodou objevily rychlé reakce na vakcínu. Nic neproběhlo. Za svůj dosud třicetiletý život jsem s žádnou vakcínou problém neměl. Chodili tam staří, mladí, dokonce tam byla těhotná paní. Ať na to má každej názor jakej má, napsal jsem co jsem napsal. Na závěr jen dodám to, že po sundání respirátoru po výlezu z metra jsem se snad poprvé v covidové době cítil jaksi svobodně, protože jsem, a pevně v to doufám, jako jeden z těch téměř šesti milionů lidí v ČR (a třem miliardám na planetě) s ukončeným očkováním, přispěl k tomu, aby jsme ty náhubky jednou provždy sundali a tahle vleklá pandemie šla konečně do prdele. Noc po očkování jsem měl cítil menší horečku, potom pár dní bolest ramena. Naprosto běžná reakce. Pevné zdraví všem! Tečka. </p><p style="text-align: justify;"><br /></p><p style="text-align: justify;"><br /></p>Jindrahttp://www.blogger.com/profile/01194401243781353488noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8160563304075465487.post-40310493222790917122021-06-29T10:50:00.001+02:002021-06-29T10:50:30.547+02:00Čtvrtfinále? Tenhle tým se mi líbí! <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgC3_S4MxjU1ivJgTVCphs1Ong0fab2dDm7rudxeDM-y9VWejoGEuATzppJ6hbRnj_XEHBGeeGFALvjb_hNguItzYgZVQT0ngBoK9qjPMyltskWPIMnI7U54aQe_B2bbnWb4XK0kfe3Y6A/s2048/201442478_10160032960007565_7106871538952407351_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1365" data-original-width="2048" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgC3_S4MxjU1ivJgTVCphs1Ong0fab2dDm7rudxeDM-y9VWejoGEuATzppJ6hbRnj_XEHBGeeGFALvjb_hNguItzYgZVQT0ngBoK9qjPMyltskWPIMnI7U54aQe_B2bbnWb4XK0kfe3Y6A/w400-h266/201442478_10160032960007565_7106871538952407351_n.jpg" width="400" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Plný stadion a skvělý výkon, byť s jistou dávkou štěstěny, ale to je fotbal. Kombinace, která v osmifinále evropského fotbalového šampionátu sebrala vítr z plachet Nizozemsku. Od začátku turnaje, ale vlastně už od určité fáze kvalifikace, se nemůžu zbavit pocitu, že tým, který se poslední dobou schází v barvách českého národního týmu, na to prostě má, na úspěch. Už postup do čtvrtfinále úspěchem je, a teď už se může stát všechno. Koukněte na Francii, na velkého favorita. Ta padla se Švýcarskem po snad až mimozemském fotbalovém představení, při kterém tepala srdce všech fotbalových příznivců. Nizozemci vyhráli svou skupinu, ale pak narazili na skvěle takticky připravený tým trenéra Šilhavého, na v životní formě hrající Holeše, Schicka, Součka, Vaclíka či Coufala atd. Nechci tu přihlížet na výkony hráčů individuálně, protože bych na něco určitě zapomněl, a to by nebylo fér. Řeknu to celé tak, že takhle pracuje TÝM, výborně poskládaný. Nemusíme mít fotbalisty hračičky, kteří nějakým způsobem vyčnívají, ale týmovost nahrazuje individuality a takhle se náš tým prezentuje. Po letech se na to prostě dobře kouká, nejsou to nějaké na zdařbůh nakopávané míče, každý ví co má hrát, má svou roli. Je to skvělá parta.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Do čtvrtfinále bych razil heslo, že vítězná sestava se nemění, takže i touto cestou prosím za všechny fanoušky českého týmu realizační tým, aby proti Dánsku poslal do boje tu sestavu, která nastoupila proti Nizozemsku. A ať už ten zápas dopadne jakkoliv, užijem si ho, užijí si jej hráči, kteří mají zlomové fáze turnaje za sebou. Dalo by se říci, že mají co do úspěchu splněno, ale ten hlad a chuť na to dojít co nejdál je teď ještě několikanásobně větší. Za poslední léta máme tým, který se mi prostě líbí. V sobotu prostě Dánsko porazíme, protože na to máme! Co víc napsat? :-) </div>Jindrahttp://www.blogger.com/profile/01194401243781353488noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8160563304075465487.post-72245561370795680232021-04-01T08:20:00.003+02:002021-04-01T08:21:02.418+02:00Rozhledna Doubravka - Praha<p>MAPA: <a href="https://www.google.cz/maps/place/Rozhledna+DOUBRAVKA+XIV/@50.0963096,14.5550708,16.22z/data=!4m5!3m4!1s0x470bede6ea9e850d:0xe4475c206352bcdd!8m2!3d50.097257!4d14.5572237">https://www.google.cz/maps/place/Rozhledna+DOUBRAVKA+XIV/@50.0963096,14.5550708,16.22z/data=!4m5!3m4!1s0x470bede6ea9e850d:0xe4475c206352bcdd!8m2!3d50.097257!4d14.5572237</a></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjgtAWJDr06NeXcpSVZeYfgzGDNgyMPnt5fgPwgfgTFTHufqp4OBRC7AT3i5ydqJjtGc2dS6Qktxer7_iXKh547PLdHc8zTZk_FXMmUaVsJvoWrpiNE0MsfqrseH-C_HiFKP2l12gCYNCo/s2609/IMG_20210331_153000.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1205" data-original-width="2609" height="296" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjgtAWJDr06NeXcpSVZeYfgzGDNgyMPnt5fgPwgfgTFTHufqp4OBRC7AT3i5ydqJjtGc2dS6Qktxer7_iXKh547PLdHc8zTZk_FXMmUaVsJvoWrpiNE0MsfqrseH-C_HiFKP2l12gCYNCo/w640-h296/IMG_20210331_153000.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBvkXs08lFC_Ph68So616V5KjEsyXy4tsawVawvTdIZnnplmdG9b8IWkZDPYITs350-H1aeXJdt6zDM3Ru-qacgOcrbFVntNUoWYnrQh0w8JtUlMzg-MzP7mgGmDdmhHg7s_UlzWamBXo/s2615/IMG_20210331_152956.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2615" data-original-width="1203" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBvkXs08lFC_Ph68So616V5KjEsyXy4tsawVawvTdIZnnplmdG9b8IWkZDPYITs350-H1aeXJdt6zDM3Ru-qacgOcrbFVntNUoWYnrQh0w8JtUlMzg-MzP7mgGmDdmhHg7s_UlzWamBXo/w294-h640/IMG_20210331_152956.jpg" width="294" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjTJKl5UO-lyV0YaO89CtzAVoayemlRyzrY9EsFj9H3QQK3-XXFyKMbsvPcUQbg3OP4JPjWbBJjYXv4M8DzkxKyQ7N5bG1CDx540-1qLm5MaTrr6S0DsWoO9TEsd-uZShyphenhyphentbzq8CvoI63c/s2609/IMG_20210331_152913.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2609" data-original-width="1205" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjTJKl5UO-lyV0YaO89CtzAVoayemlRyzrY9EsFj9H3QQK3-XXFyKMbsvPcUQbg3OP4JPjWbBJjYXv4M8DzkxKyQ7N5bG1CDx540-1qLm5MaTrr6S0DsWoO9TEsd-uZShyphenhyphentbzq8CvoI63c/w296-h640/IMG_20210331_152913.jpg" width="296" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfGKzgscwaw0_8K1eH182l_WPbH60XFgShTYr9NkMaLgyBAS0Y5Qx32Tbb0rDOPT7OLJCXMWeHL0PiOQ3zAre10Kz6GD0ULmGvgcQFRSB-xbETzuSNoDLB35OaNgvP1S0SXHyqbqxhv2E/s2609/IMG_20210331_150345.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1205" data-original-width="2609" height="296" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfGKzgscwaw0_8K1eH182l_WPbH60XFgShTYr9NkMaLgyBAS0Y5Qx32Tbb0rDOPT7OLJCXMWeHL0PiOQ3zAre10Kz6GD0ULmGvgcQFRSB-xbETzuSNoDLB35OaNgvP1S0SXHyqbqxhv2E/w640-h296/IMG_20210331_150345.jpg" width="640" /></a></div></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZljpI7EHRngsZWFKpEdeCsMOGjzyS9mhyphenhyphenc-49Bba3Fchhi-4faAqiMtBW6lgABxfvYoK3VPus0zAPU7pG9hs6WnPeLDJa5q9oQ8N4fqp8d_rldF1oFz18Bh6iJFp2uuY-iLL8aCJSpAo/s2609/IMG_20210331_151457.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1205" data-original-width="2609" height="296" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZljpI7EHRngsZWFKpEdeCsMOGjzyS9mhyphenhyphenc-49Bba3Fchhi-4faAqiMtBW6lgABxfvYoK3VPus0zAPU7pG9hs6WnPeLDJa5q9oQ8N4fqp8d_rldF1oFz18Bh6iJFp2uuY-iLL8aCJSpAo/w640-h296/IMG_20210331_151457.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGmghpX8uvnGTIVJzzHMAE3FGWoqrSxQ5wBUvD0jrG3EFUYK8msSwZT47OvwtwiCZ3h25ams5_GsQjRh7ywUqrWaEZq-J-QPQ5l8L_lVAUKPHbi1Z1dvwWZeupkBi6z4FSzPW13wR7yJs/s2609/IMG_20210331_151313.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1205" data-original-width="2609" height="296" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGmghpX8uvnGTIVJzzHMAE3FGWoqrSxQ5wBUvD0jrG3EFUYK8msSwZT47OvwtwiCZ3h25ams5_GsQjRh7ywUqrWaEZq-J-QPQ5l8L_lVAUKPHbi1Z1dvwWZeupkBi6z4FSzPW13wR7yJs/w640-h296/IMG_20210331_151313.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVcZ5oO1z7kOKHF2RvXNmeC_Abe3pkGRosSgZQnG_HD4OstgbHGH4rgihwExLKAzlw1rdnEwRORRzMC1j3KDklrHqhdEQeM_xXhAIrvwSzRtiNHBh9K-PHN_wkWgvA22vHdl-1SyLYxIs/s2609/IMG_20210331_150942.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1205" data-original-width="2609" height="296" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVcZ5oO1z7kOKHF2RvXNmeC_Abe3pkGRosSgZQnG_HD4OstgbHGH4rgihwExLKAzlw1rdnEwRORRzMC1j3KDklrHqhdEQeM_xXhAIrvwSzRtiNHBh9K-PHN_wkWgvA22vHdl-1SyLYxIs/w640-h296/IMG_20210331_150942.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhXBDx1f-VC1L4TobdEmkeWIXRPFVhupwub0a4Wsk18DXT4hXcHbHskqcRBf3T6xXID0Ukec3UTCI919aZ59sLJXjugMEZaN_PQ0bADACT68MfMoa2inroKIG8x7cjTzW-Dvnogie-MRmM/s2609/IMG_20210331_150939.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1205" data-original-width="2609" height="296" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhXBDx1f-VC1L4TobdEmkeWIXRPFVhupwub0a4Wsk18DXT4hXcHbHskqcRBf3T6xXID0Ukec3UTCI919aZ59sLJXjugMEZaN_PQ0bADACT68MfMoa2inroKIG8x7cjTzW-Dvnogie-MRmM/w640-h296/IMG_20210331_150939.jpg" width="640" /></a></div><br /><br /><p></p>Jindrahttp://www.blogger.com/profile/01194401243781353488noreply@blogger.com0198 00 Praha 14, Česko50.097257 14.557223721.787023163821154 -20.5990263 78.407490836178852 49.7134737tag:blogger.com,1999:blog-8160563304075465487.post-81417086991593102432021-03-30T08:39:00.004+02:002021-03-30T08:39:56.153+02:00Covidoví experti a Suezský průplav<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDTPwy0hvfxd35nG3TLzPpxWkZurc-OyRflU3fHkLsMPS7xJWSnOOYHYk-kqrm7fW-oFPZGqpxkMWvn3SF2CVt1IYPpH1vQ3Fk8IoCnd6kbDIusxUS21IBf0IOSRrLvXxzO1i8MR0kBsA/s976/_117686605_9d7a3562-59e1-454a-ac31-88a108c54573.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="549" data-original-width="976" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDTPwy0hvfxd35nG3TLzPpxWkZurc-OyRflU3fHkLsMPS7xJWSnOOYHYk-kqrm7fW-oFPZGqpxkMWvn3SF2CVt1IYPpH1vQ3Fk8IoCnd6kbDIusxUS21IBf0IOSRrLvXxzO1i8MR0kBsA/w640-h360/_117686605_9d7a3562-59e1-454a-ac31-88a108c54573.jpg" width="640" /></a></div><br /> <p></p>Jindrahttp://www.blogger.com/profile/01194401243781353488noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8160563304075465487.post-59215377900611637332021-03-30T08:32:00.017+02:002021-03-30T08:32:57.916+02:00Praha v době covidové (FOTO)<p> </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg8JmQlsVlT_h7eNbZpNOLeNhLjyO35guH7BU5ImjVRwt9yYUyCPaVxovuBC4XmYtmoS28a4XAfMdkCmOFqLSy7xXuTKrDNPC2TOP9LFXu2tO9hdCLrdABXdz-OVSoUUsfIami4jXSfZxM/s2609/IMG_20210329_131321.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1205" data-original-width="2609" height="296" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg8JmQlsVlT_h7eNbZpNOLeNhLjyO35guH7BU5ImjVRwt9yYUyCPaVxovuBC4XmYtmoS28a4XAfMdkCmOFqLSy7xXuTKrDNPC2TOP9LFXu2tO9hdCLrdABXdz-OVSoUUsfIami4jXSfZxM/w640-h296/IMG_20210329_131321.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEij5Jdlf79S3RnIDpxHPVF4ShGm6qExUm8Rf3j-YaHrVDHyoQ1TN94I5wR2pSeAKKkFwAKSKaB7bRr6ynBf_XMLuadgLjCQ1qe68y31XGWVbp7CRCOoluKnRMTM4ueSrDauxH4dXZ4P_NE/s2615/IMG_20210329_122316.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1203" data-original-width="2615" height="294" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEij5Jdlf79S3RnIDpxHPVF4ShGm6qExUm8Rf3j-YaHrVDHyoQ1TN94I5wR2pSeAKKkFwAKSKaB7bRr6ynBf_XMLuadgLjCQ1qe68y31XGWVbp7CRCOoluKnRMTM4ueSrDauxH4dXZ4P_NE/w640-h294/IMG_20210329_122316.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzBmHai6_kxnmzTEySyXVoattBZpILfpVO09UyBva3PPMfsvmQWa2B2SvlzzZBkUvciWbi8E5U6yb9gzfQc6q3Ymfsud3JrxW63z0Jf9MAti9yBOGKa08NB9cEPSMTtdUT86ZAFDX5qJg/s2615/IMG_20210329_115825.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2615" data-original-width="1203" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzBmHai6_kxnmzTEySyXVoattBZpILfpVO09UyBva3PPMfsvmQWa2B2SvlzzZBkUvciWbi8E5U6yb9gzfQc6q3Ymfsud3JrxW63z0Jf9MAti9yBOGKa08NB9cEPSMTtdUT86ZAFDX5qJg/w294-h640/IMG_20210329_115825.jpg" width="294" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgu3InSwyOl9JKfE2TA13JhgvVBqdUd9otibaw7xkv4oQFL4R5kLohXHQdvu0s6bugCrgxQSwLSu_pnP2kA4W2wQsFvHNhGuTeQwlX55UCRaIp9vxx7Xn2g1PR96nR2y9J8ZyVMCzaLTr8/s2615/IMG_20210329_115640.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1203" data-original-width="2615" height="294" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgu3InSwyOl9JKfE2TA13JhgvVBqdUd9otibaw7xkv4oQFL4R5kLohXHQdvu0s6bugCrgxQSwLSu_pnP2kA4W2wQsFvHNhGuTeQwlX55UCRaIp9vxx7Xn2g1PR96nR2y9J8ZyVMCzaLTr8/w640-h294/IMG_20210329_115640.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9lDOtvc4xB4diY2b4uUYfV13Xayb-TfJnj5klael1j2MaS1iW1pcBvSOK7C4eumCe0OSYQQyHeDleTBo0EMIqg9ZSG06iEyxIpzA9WUwdfSNYjmizHSBTP08dG6qIOef7jAfGBlgdmig/s2615/IMG_20210329_115501.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1203" data-original-width="2615" height="294" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9lDOtvc4xB4diY2b4uUYfV13Xayb-TfJnj5klael1j2MaS1iW1pcBvSOK7C4eumCe0OSYQQyHeDleTBo0EMIqg9ZSG06iEyxIpzA9WUwdfSNYjmizHSBTP08dG6qIOef7jAfGBlgdmig/w640-h294/IMG_20210329_115501.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLhDZEOuClvDj_EQNGQ_SmsUXnJg8gIsRp7FDhNntAyzE2u8Aqd6g5dvtW5ZnsDHcxvps8aYnxohiD7ufQa3a3QVAoU-QxRA3b3KJEsLDosHCQgLhyFtcMmh0HEuLXXcim5QFEi5KTk7Y/s2615/IMG_20210329_115438.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2615" data-original-width="1203" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLhDZEOuClvDj_EQNGQ_SmsUXnJg8gIsRp7FDhNntAyzE2u8Aqd6g5dvtW5ZnsDHcxvps8aYnxohiD7ufQa3a3QVAoU-QxRA3b3KJEsLDosHCQgLhyFtcMmh0HEuLXXcim5QFEi5KTk7Y/w294-h640/IMG_20210329_115438.jpg" width="294" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhS_tdx7SHiF1TUU-kwAJAsAicis-2k73lvaZVfICahW_d-ujLwI4e-fYnjkLNlWsVIBOSUTdomxDORmwEr2sotGgPSAQtCNc8deyaFO3HjQPcL01UlUV8zGytNFGWaUC6Hd4mqHwrYE-k/s2615/IMG_20210329_114330.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1203" data-original-width="2615" height="294" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhS_tdx7SHiF1TUU-kwAJAsAicis-2k73lvaZVfICahW_d-ujLwI4e-fYnjkLNlWsVIBOSUTdomxDORmwEr2sotGgPSAQtCNc8deyaFO3HjQPcL01UlUV8zGytNFGWaUC6Hd4mqHwrYE-k/w640-h294/IMG_20210329_114330.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7bMODYG556IU-8Oftq7EwXw5LcqD0Oz_zwFHPdYOPKAppkKUDdxBtKo0KEtYl9hNMmRnkkZgD5G5RGTE9f_KFNzDx_dCO7a7oMfAjx9rSibJRc8jj7WbidL8PVkHcCXnc0N6UOBuAHm0/s2615/IMG_20210329_114047.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1203" data-original-width="2615" height="294" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7bMODYG556IU-8Oftq7EwXw5LcqD0Oz_zwFHPdYOPKAppkKUDdxBtKo0KEtYl9hNMmRnkkZgD5G5RGTE9f_KFNzDx_dCO7a7oMfAjx9rSibJRc8jj7WbidL8PVkHcCXnc0N6UOBuAHm0/w640-h294/IMG_20210329_114047.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNvoLMYKi1BT06h83Q8x50qBsh96Y0AkZFVCHyOW4u8O23_IL-tJMcz_WHXhjPSzTjwAoI5kiaRlLm4xhQPGgNdzjDTNCUCtC8CrHsbTfWyjtHWCYrAsW6ui5YEfEXgiT5vgXvtxfX924/s2609/IMG_20210329_114014.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1205" data-original-width="2609" height="296" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNvoLMYKi1BT06h83Q8x50qBsh96Y0AkZFVCHyOW4u8O23_IL-tJMcz_WHXhjPSzTjwAoI5kiaRlLm4xhQPGgNdzjDTNCUCtC8CrHsbTfWyjtHWCYrAsW6ui5YEfEXgiT5vgXvtxfX924/w640-h296/IMG_20210329_114014.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIHtEVH-CNHoQ5k2WJpEBYhn-4fRINwuapF8nR7QNvuA7LHt285_Jwn9DV3xjNLyUfQCPhLIWWfSOl23JkgpCpupDm2mXNTAyMoCqQCEHTiI-sRc08fNkyLCc_ZcVeU_8Nvy8JDIudySo/s2609/IMG_20210329_113940.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1205" data-original-width="2609" height="296" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIHtEVH-CNHoQ5k2WJpEBYhn-4fRINwuapF8nR7QNvuA7LHt285_Jwn9DV3xjNLyUfQCPhLIWWfSOl23JkgpCpupDm2mXNTAyMoCqQCEHTiI-sRc08fNkyLCc_ZcVeU_8Nvy8JDIudySo/w640-h296/IMG_20210329_113940.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhh6B9-K-Nuft3wWJbGwg5807kE7PQbCrvR6BiokFYas6x4cB9d7x2vBvD68wGeaL_qthjCiwaLevwwiAT9T1Sp5JRJw6vAjfuRYoQmDzeZFiXrNiO3bfYUZu4CMyjy3vIbUCgsmw6w8Q8/s2615/IMG_20210329_113918.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1203" data-original-width="2615" height="294" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhh6B9-K-Nuft3wWJbGwg5807kE7PQbCrvR6BiokFYas6x4cB9d7x2vBvD68wGeaL_qthjCiwaLevwwiAT9T1Sp5JRJw6vAjfuRYoQmDzeZFiXrNiO3bfYUZu4CMyjy3vIbUCgsmw6w8Q8/w640-h294/IMG_20210329_113918.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9ocmIqs4Fl0AwcxqAagdHqYomWZALBYoSeR4OBblXqmdfwpkRd4EVTGNI_1HyyOamSKiihbh0BOQdIyTufJDNwm1Z6ro3BK-ax26511GbLK6UFYSTfzd50KDHNle5L_posLcpD32LLCU/s2048/IMG_20210329_113814.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1194" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9ocmIqs4Fl0AwcxqAagdHqYomWZALBYoSeR4OBblXqmdfwpkRd4EVTGNI_1HyyOamSKiihbh0BOQdIyTufJDNwm1Z6ro3BK-ax26511GbLK6UFYSTfzd50KDHNle5L_posLcpD32LLCU/w374-h640/IMG_20210329_113814.jpg" width="374" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjypFqdVwZViHRxOuZ13vleygW4KEflCaWYd6xhuy5JnRVR5VCotRu0Kkp2fVt1kmMJWv8c-_QTxl29qsPpyxJIdgWzYZ821L6FhekDlM52EU3BK7Kfk4vbbuLPD0mj_nqbB_P7jjHuWko/s2615/IMG_20210329_110738.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2615" data-original-width="1203" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjypFqdVwZViHRxOuZ13vleygW4KEflCaWYd6xhuy5JnRVR5VCotRu0Kkp2fVt1kmMJWv8c-_QTxl29qsPpyxJIdgWzYZ821L6FhekDlM52EU3BK7Kfk4vbbuLPD0mj_nqbB_P7jjHuWko/w294-h640/IMG_20210329_110738.jpg" width="294" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjgiS6VpdhZW_wA9cToP-ABbnGwS7jdlnetdXEzNPHPeTq2yqGgcUd6PdKSepq6JW2PLUUTSLdCM_gRyX9miVYESxuKvOca4Z7psTG8m1SbvylSwDQHGIyYYhKEwwLpJ4XrWGIzowcnvAw/s2615/IMG_20210329_110658.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2615" data-original-width="1203" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjgiS6VpdhZW_wA9cToP-ABbnGwS7jdlnetdXEzNPHPeTq2yqGgcUd6PdKSepq6JW2PLUUTSLdCM_gRyX9miVYESxuKvOca4Z7psTG8m1SbvylSwDQHGIyYYhKEwwLpJ4XrWGIzowcnvAw/w294-h640/IMG_20210329_110658.jpg" width="294" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTs7xm2S85WI0StuVH95DeXR9T7oUrwX0AlrvdyNdhmBfD-d7eZ7L90lxzjNP9BHmQqMmjsqK1y4v_cQxqJZ0tqLWFAb6whmFM0GTKmpAV8m1daXkmqurIqFKA6YIXgWC3CpWdlXtj3mc/s2615/IMG_20210329_110024.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1203" data-original-width="2615" height="294" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTs7xm2S85WI0StuVH95DeXR9T7oUrwX0AlrvdyNdhmBfD-d7eZ7L90lxzjNP9BHmQqMmjsqK1y4v_cQxqJZ0tqLWFAb6whmFM0GTKmpAV8m1daXkmqurIqFKA6YIXgWC3CpWdlXtj3mc/w640-h294/IMG_20210329_110024.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgS-1XH1wlLDNmgfWGTMwJu97oKDA2dEvk2MpGZnXxSTlbw6zA_9lY8smtV1pKtULpqGzufuWOXYrQvZ9qobl16IuE7YTRTKC6POpXlQ2p086gtZ0rDXiUUeNTkQlWB6yKenSoWqqmgHXk/s2609/IMG_20210329_105944.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1205" data-original-width="2609" height="296" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgS-1XH1wlLDNmgfWGTMwJu97oKDA2dEvk2MpGZnXxSTlbw6zA_9lY8smtV1pKtULpqGzufuWOXYrQvZ9qobl16IuE7YTRTKC6POpXlQ2p086gtZ0rDXiUUeNTkQlWB6yKenSoWqqmgHXk/w640-h296/IMG_20210329_105944.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqldieHp3KgS4eUqlDhWfGpkUtJud6gkeor94PNDHwT16BlXZ9lmuGNl9ceYQVRB9Awsy5Qe4fkFT9nBejBQy5fGcoJHWneM7O91J_bIcpF0Vqzvb4l4_iA5UF08Ibpr2ROyhsuXIeGQQ/s2048/IMG_20210329_105328.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1220" data-original-width="2048" height="382" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqldieHp3KgS4eUqlDhWfGpkUtJud6gkeor94PNDHwT16BlXZ9lmuGNl9ceYQVRB9Awsy5Qe4fkFT9nBejBQy5fGcoJHWneM7O91J_bIcpF0Vqzvb4l4_iA5UF08Ibpr2ROyhsuXIeGQQ/w640-h382/IMG_20210329_105328.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEie-IjISsSem6TKzt9Q-aqHzRNo2ganGOaWahoyFnhIynRL4PTKKhKnpsrYfrguF27cPhUftDdtcbbqcHGpsDeAqxF8ozUJYEJ0VxvYMtDEdv-G6UlHaWTiQZL__sk9sGjKw3w8PuKkzyE/s2615/IMG_20210329_104221.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2615" data-original-width="1203" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEie-IjISsSem6TKzt9Q-aqHzRNo2ganGOaWahoyFnhIynRL4PTKKhKnpsrYfrguF27cPhUftDdtcbbqcHGpsDeAqxF8ozUJYEJ0VxvYMtDEdv-G6UlHaWTiQZL__sk9sGjKw3w8PuKkzyE/w294-h640/IMG_20210329_104221.jpg" width="294" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRxC1-f2P_krWSVazBwKyqP7PD5fe3PLS_Wc-uLoaTPo9P4iDHVrxQEwI93f7Qxf7f-ZEYfjo7VSxT4wJbV1n6NGJrl7QTsyxoKvx8PMYIXNNrHEqYei2Rv6XSjO39JR_8YHOg26gZvtU/s2615/IMG_20210329_104042.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1203" data-original-width="2615" height="294" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRxC1-f2P_krWSVazBwKyqP7PD5fe3PLS_Wc-uLoaTPo9P4iDHVrxQEwI93f7Qxf7f-ZEYfjo7VSxT4wJbV1n6NGJrl7QTsyxoKvx8PMYIXNNrHEqYei2Rv6XSjO39JR_8YHOg26gZvtU/w640-h294/IMG_20210329_104042.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIYa_f3MCIwd4wU3lu_xoS8yTabbJUCq8k7enRO2hec5np68gSEPJyk34pkU9CH0kiO6sPUh4lKTItW_ijmmvOdHQlFy8t4OFlEAKA90TwwcYfSXfGgvrrE5t2EW08UJ8zHtOMBeUqcC0/s2048/IMG_20210329_103839.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1389" data-original-width="2048" height="434" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIYa_f3MCIwd4wU3lu_xoS8yTabbJUCq8k7enRO2hec5np68gSEPJyk34pkU9CH0kiO6sPUh4lKTItW_ijmmvOdHQlFy8t4OFlEAKA90TwwcYfSXfGgvrrE5t2EW08UJ8zHtOMBeUqcC0/w640-h434/IMG_20210329_103839.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhD9twRlJh5XtQg0QR3A6mTWk6jSYpcyM0D3UbhyXXQflX2lre18nS3Yb_qfU47cyah8-V1uUGFp1UNL7TjktpkNGa9HvVmtmsdy6lVbPbxStRub59vYoI_axIzMYUFNBrjzSOB4aAxXTU/s2042/IMG_20210329_103818.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1735" data-original-width="2042" height="544" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhD9twRlJh5XtQg0QR3A6mTWk6jSYpcyM0D3UbhyXXQflX2lre18nS3Yb_qfU47cyah8-V1uUGFp1UNL7TjktpkNGa9HvVmtmsdy6lVbPbxStRub59vYoI_axIzMYUFNBrjzSOB4aAxXTU/w640-h544/IMG_20210329_103818.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEieDhkHJydrV4N1m3Pahk4c7BJJF25kdg_15gkLJ_zQOhCt9-cLkzB-HHd7EjaNoEjEsZAFVvXMgk5ZvnM4dyzP8g8aoj2fQHC_TPQoav-QENAl4lsu2k51jkFflJVrAQ-pJbTqBCfSvJk/s2615/IMG_20210329_103459.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1203" data-original-width="2615" height="294" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEieDhkHJydrV4N1m3Pahk4c7BJJF25kdg_15gkLJ_zQOhCt9-cLkzB-HHd7EjaNoEjEsZAFVvXMgk5ZvnM4dyzP8g8aoj2fQHC_TPQoav-QENAl4lsu2k51jkFflJVrAQ-pJbTqBCfSvJk/w640-h294/IMG_20210329_103459.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKOxbSCuuPsrjxZoseXoteW93iPirBxW2enD804wRYgIDnX9NICNE85AHsi4I0_Ag3FibfkpFyqXY5p6hVHgATZo-g8-dkdiDtJEdRLipFzGCiQxWRbSAWHk_qOTuXfWj1WY0kPDFIS68/s2615/IMG_20210329_103356.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1203" data-original-width="2615" height="294" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKOxbSCuuPsrjxZoseXoteW93iPirBxW2enD804wRYgIDnX9NICNE85AHsi4I0_Ag3FibfkpFyqXY5p6hVHgATZo-g8-dkdiDtJEdRLipFzGCiQxWRbSAWHk_qOTuXfWj1WY0kPDFIS68/w640-h294/IMG_20210329_103356.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhL9dIhfOorggJ1BvbEA9NFsJ7TnpRiZ_bUSK7MG8G7u56r_qQefwwsIwl0b4WTQLXoig3mUddyzsK_DiG0I1guAfu7Tlg2UZ0Tr7fG6eigN8IPIuqHikDjIny5Wu_hyIUGCPmLg3t9yf0/s2615/IMG_20210329_102853.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1203" data-original-width="2615" height="294" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhL9dIhfOorggJ1BvbEA9NFsJ7TnpRiZ_bUSK7MG8G7u56r_qQefwwsIwl0b4WTQLXoig3mUddyzsK_DiG0I1guAfu7Tlg2UZ0Tr7fG6eigN8IPIuqHikDjIny5Wu_hyIUGCPmLg3t9yf0/w640-h294/IMG_20210329_102853.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhy7JUxyqfdoFJMchz0T0-TLnvekE44HFhm25kXjO4NV-OywbUt_IiJYZ4zf-3CwCqXgjagdk47qFmiB-F0mJiS1ktk7DXb3XSL1LnbjfvnOLhxt_Mli1XdZQmkpNSz-dKV2pGEFMSowhE/s2615/IMG_20210329_102707.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1203" data-original-width="2615" height="294" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhy7JUxyqfdoFJMchz0T0-TLnvekE44HFhm25kXjO4NV-OywbUt_IiJYZ4zf-3CwCqXgjagdk47qFmiB-F0mJiS1ktk7DXb3XSL1LnbjfvnOLhxt_Mli1XdZQmkpNSz-dKV2pGEFMSowhE/w640-h294/IMG_20210329_102707.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhS3tFsS8h8LwsIxLizpbCzOW3hlMXyE7YxtnIWx0mchHSGJlwuvnL0UqXUsIeKe1BcSqZAMfY8DnZ5QUaKesyxP8-xxSyYRt6uEdNm-x_gA9WwCKKFpzX7LJZ8S-hULJIW1vBgFd8tOOU/s2615/IMG_20210329_102431.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2615" data-original-width="1203" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhS3tFsS8h8LwsIxLizpbCzOW3hlMXyE7YxtnIWx0mchHSGJlwuvnL0UqXUsIeKe1BcSqZAMfY8DnZ5QUaKesyxP8-xxSyYRt6uEdNm-x_gA9WwCKKFpzX7LJZ8S-hULJIW1vBgFd8tOOU/w294-h640/IMG_20210329_102431.jpg" width="294" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiA89EVbYtR7DBIjoVwpB9mlCs9MhyphenhyphenzVDeZeCG8B7nXOkyAtJhDI3EDOYNFrig1fvu2J-H5zZt73rgQR-89VhVTRTtr-4591K7LOlpFDHW_KsCw2SVqFTDya1c9dqIBKT6Xe0pEChO2gCk/s2048/IMG_20210329_102011.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1045" data-original-width="2048" height="326" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiA89EVbYtR7DBIjoVwpB9mlCs9MhyphenhyphenzVDeZeCG8B7nXOkyAtJhDI3EDOYNFrig1fvu2J-H5zZt73rgQR-89VhVTRTtr-4591K7LOlpFDHW_KsCw2SVqFTDya1c9dqIBKT6Xe0pEChO2gCk/w640-h326/IMG_20210329_102011.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLhpNjnztXC2iCVlr0Lg6YkIeSleq5rgtUn5aIoLRVO5jwY7qqGQrDrlBfAZ79Zzfv6_vMQaMyxpKFq1CxZK7fZhsBWvG5ygi-PiGh51LVx6h81aerjAz056Fjj4McpU7JE7HNmG1_gVw/s2615/IMG_20210329_101428.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2615" data-original-width="1203" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLhpNjnztXC2iCVlr0Lg6YkIeSleq5rgtUn5aIoLRVO5jwY7qqGQrDrlBfAZ79Zzfv6_vMQaMyxpKFq1CxZK7fZhsBWvG5ygi-PiGh51LVx6h81aerjAz056Fjj4McpU7JE7HNmG1_gVw/w294-h640/IMG_20210329_101428.jpg" width="294" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDe1dVzeNRc7stvwyW8zo1o0ghSOAp4jjWrPYh2-60bzUcsAhdKVQNWgQ6cC6pAu-xjDyc3hAh8jy5mDQOEXyZNtYRS1lIv_Ms9fsi598XDPpPEe0EqUHOXUiqksHY2_vNNsPbfhH2NVw/s2615/IMG_20210329_101151.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2615" data-original-width="1203" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDe1dVzeNRc7stvwyW8zo1o0ghSOAp4jjWrPYh2-60bzUcsAhdKVQNWgQ6cC6pAu-xjDyc3hAh8jy5mDQOEXyZNtYRS1lIv_Ms9fsi598XDPpPEe0EqUHOXUiqksHY2_vNNsPbfhH2NVw/w294-h640/IMG_20210329_101151.jpg" width="294" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-_fmqc9RdX_TlpWMawwiAbMgNDlCqf8eMAy8TiBVrDdk6To54VMvqo8wle58ZryaGLdTDcyuK7T1BRCeT5dMTBgpt4Xz8DvXwbwto3Nu34IA2M_trA-nQmHMhidSrSYql-goF93xnUyg/s2048/IMG_20210329_095654.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1217" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-_fmqc9RdX_TlpWMawwiAbMgNDlCqf8eMAy8TiBVrDdk6To54VMvqo8wle58ZryaGLdTDcyuK7T1BRCeT5dMTBgpt4Xz8DvXwbwto3Nu34IA2M_trA-nQmHMhidSrSYql-goF93xnUyg/w380-h640/IMG_20210329_095654.jpg" width="380" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-KKcseyjqVGVewzzmQttGgCUPR732MYZ0Ybqh7HWOBfvb1sKZKcnPMGd8A6ze1GChlXhqYou23TSAkKRVHadlHjsq4nBsksqZ_nfwJxsuOYuqvn1U9d3h7-QvnbLyskKxiNyHDzefi1Y/s2609/IMG_20210329_095251.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1205" data-original-width="2609" height="296" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-KKcseyjqVGVewzzmQttGgCUPR732MYZ0Ybqh7HWOBfvb1sKZKcnPMGd8A6ze1GChlXhqYou23TSAkKRVHadlHjsq4nBsksqZ_nfwJxsuOYuqvn1U9d3h7-QvnbLyskKxiNyHDzefi1Y/w640-h296/IMG_20210329_095251.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLh2hQFkdfewDTiihiZnVYklG_kGO0EQOX83zrFo03bcodHzURyyl1ab6x-T38jc1vnjd8refyp0Wn7MugCXGrGo06CnbL33MYxHB8HrLoJPyN5XfSXH4CMH5jFhn9NmPf_b_ohTYMR-4/s2609/IMG_20210329_095039.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1205" data-original-width="2609" height="296" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLh2hQFkdfewDTiihiZnVYklG_kGO0EQOX83zrFo03bcodHzURyyl1ab6x-T38jc1vnjd8refyp0Wn7MugCXGrGo06CnbL33MYxHB8HrLoJPyN5XfSXH4CMH5jFhn9NmPf_b_ohTYMR-4/w640-h296/IMG_20210329_095039.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5BD5dkVtjL8K65wxQXqIwg-ZyWKxvdQJmxSW26VEdGNaN-LrYBAJDAbEhEpWp7bI0W5oGoQlAl-lzAFwUPKGwnloppB3No9FDJ7VN8s_XBtKtxvw7wlazWFypfNbLgX8CG-pDOTrkWgE/s2048/IMG_20210329_093918.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1066" data-original-width="2048" height="334" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5BD5dkVtjL8K65wxQXqIwg-ZyWKxvdQJmxSW26VEdGNaN-LrYBAJDAbEhEpWp7bI0W5oGoQlAl-lzAFwUPKGwnloppB3No9FDJ7VN8s_XBtKtxvw7wlazWFypfNbLgX8CG-pDOTrkWgE/w640-h334/IMG_20210329_093918.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4ctOfEQDXBimn7CdtzANGGaqPMVg4jlZb2vuaNBjFNr20O9KeWNsv63dAcpNfzhGjoAP1IuCwEkmgNq1RFjFsZ9Ld33svVFwQntt0oX7FW7a7b440bkdZ3rtn9-9Llq9kQEznzcu5K0c/s2048/IMG_20210329_093314.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1364" data-original-width="2048" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4ctOfEQDXBimn7CdtzANGGaqPMVg4jlZb2vuaNBjFNr20O9KeWNsv63dAcpNfzhGjoAP1IuCwEkmgNq1RFjFsZ9Ld33svVFwQntt0oX7FW7a7b440bkdZ3rtn9-9Llq9kQEznzcu5K0c/w640-h426/IMG_20210329_093314.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7L1ix-QzdkeWV1tNQQjEkk1-RJHoVLqwXcgzRj8Q96PCioyY5OIuzmvOVZn-wU_vxOkir3Xm5C6gmG-yMo7AxvoMGdtSP0xxCjphwY3Yl1Gbm9Mjnu05BDVruRZvhqKKPb54l58SmO90/s1839/IMG_20210329_093246.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1810" data-original-width="1839" height="630" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7L1ix-QzdkeWV1tNQQjEkk1-RJHoVLqwXcgzRj8Q96PCioyY5OIuzmvOVZn-wU_vxOkir3Xm5C6gmG-yMo7AxvoMGdtSP0xxCjphwY3Yl1Gbm9Mjnu05BDVruRZvhqKKPb54l58SmO90/w640-h630/IMG_20210329_093246.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtf7BiVacLAuTX_5K8z4CvLxacV7FpQJQA-3Sg1yVWlCN30KbFrFAf3mTODozoU1ZKXheFntV0GbTdU1yzfX4__YFyede67wdr17Rw_4xyMMs_W8fnmcwFN2T-M6nPFxeW2Dlnp9IIi4I/s2615/IMG_20210329_093125.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1203" data-original-width="2615" height="294" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtf7BiVacLAuTX_5K8z4CvLxacV7FpQJQA-3Sg1yVWlCN30KbFrFAf3mTODozoU1ZKXheFntV0GbTdU1yzfX4__YFyede67wdr17Rw_4xyMMs_W8fnmcwFN2T-M6nPFxeW2Dlnp9IIi4I/w640-h294/IMG_20210329_093125.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEit0c8Pb1OdnPLdkl891NVRNcspEWEZwz3facSM4XK6yhRxfoRPVBETR_Jn-yeQmm-IvmmQjVfIuJqFu0ChYgolQe9NvDOZiEG8_OuA3hUbvEWK7pSEYW-h9s3-NZ7iLFIdMUH7IA_URyI/s2615/IMG_20210329_093011.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1203" data-original-width="2615" height="294" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEit0c8Pb1OdnPLdkl891NVRNcspEWEZwz3facSM4XK6yhRxfoRPVBETR_Jn-yeQmm-IvmmQjVfIuJqFu0ChYgolQe9NvDOZiEG8_OuA3hUbvEWK7pSEYW-h9s3-NZ7iLFIdMUH7IA_URyI/w640-h294/IMG_20210329_093011.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFSi1Ti_9NsV4JAEKTQ5m49V7uP9NS16Jn4yKj8E-P38P28dzZiKeUN8jKS3FOn_EmfSEr6Rh6emhbJSEPeEc6ECDfcM3cZJ3rlk7gzUY9FAy_kce-pGY4j3eOQy1Z-xYLWbkWUbttaUg/s2615/IMG_20210329_092804.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1203" data-original-width="2615" height="294" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFSi1Ti_9NsV4JAEKTQ5m49V7uP9NS16Jn4yKj8E-P38P28dzZiKeUN8jKS3FOn_EmfSEr6Rh6emhbJSEPeEc6ECDfcM3cZJ3rlk7gzUY9FAy_kce-pGY4j3eOQy1Z-xYLWbkWUbttaUg/w640-h294/IMG_20210329_092804.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhDPE3QqN9-OUEaO0HXxwceX-JeIRzbwr0o23_WFtKBVWzq3JPybkraHcrSvIzQbb9NIQWVZDH9fxasMxNhyzqaKBMePf_IM5vEplN0R1fvUTLmk1xkEkNjrhyhcHP6jOaQ2SLwGxRnWpQ/s2615/IMG_20210329_091157.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1203" data-original-width="2615" height="294" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhDPE3QqN9-OUEaO0HXxwceX-JeIRzbwr0o23_WFtKBVWzq3JPybkraHcrSvIzQbb9NIQWVZDH9fxasMxNhyzqaKBMePf_IM5vEplN0R1fvUTLmk1xkEkNjrhyhcHP6jOaQ2SLwGxRnWpQ/w640-h294/IMG_20210329_091157.jpg" width="640" /></a></div><br /><p></p>Jindrahttp://www.blogger.com/profile/01194401243781353488noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8160563304075465487.post-67412324415161900022021-03-23T15:00:00.076+01:002021-03-23T15:00:00.174+01:00Pozitivní...Spisovně i nespisovně o zkušenosti s Covidem...<p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjyhgWXQOODmWN16fmn3rbdDkot57SRIVwnndHAI1TOquFwidBM2VCLXmkUMjGC50PhdS1Cwj4WsCA0zO1eneaxQrIzwlYJ90NsctC7TF9JRQViJsGXlButisnbOPi6iG9kLjGOZV4DaAo/s1198/COVID-191.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="674" data-original-width="1198" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjyhgWXQOODmWN16fmn3rbdDkot57SRIVwnndHAI1TOquFwidBM2VCLXmkUMjGC50PhdS1Cwj4WsCA0zO1eneaxQrIzwlYJ90NsctC7TF9JRQViJsGXlButisnbOPi6iG9kLjGOZV4DaAo/w640-h360/COVID-191.jpg" width="640" /></a></p><p style="text-align: justify;">Všechno začalo v pondělí, 1.3.2021. Večer jsem zalehl do postele, po dvou hodinách se ale probouzím a z ničeho nic nemůžu spát, do rána jen bdím, převaluju se, zoufalostí nadávám. Jelikož momentálně nechodím do práce, zdržoval jsem se více méně na bytě, ven vycházel jen pro případ nákupu, občas zajel na den dva k našim. Ve středu se manželka vrátila od rodičů, kam odjela na pár dní kvůli akutní péči. Do té doby pociťuji takovou zvláštní menší únavu, pobolívá mě hlava, a to, že najednou nemám pořádnou chuť na pivo či pořádné jídlo, to nevěstí nic dobrého. Ze zoufalosti schroupu dva ibalginy, účinek ale nic moc. Neberu to jako příznaky angíny či chřipky, protože mi to připadá vážně zvláštní, jako bych to ještě nikdy nepociťoval. Rozjíždí se mi menší rýma, neustále se měnící počasí taky člověku nepřidá, takže v některých chvílích to všechno svádím i na venkovní střídající se teploty, tlak atd. </p><p style="text-align: justify;">V pátek ráno není manželce dobře, měří si teplotu a má něco přes 38, je unavená, bolí jí v krku. Tenhle stav jí trvá i v sobotu, teploty skáčou sem a tam, naštěstí nelezou nikam závratně vysoko. Den co den stále více přicházíme o čich i o chuť. Po chvílích debat a uvažování se rozhodujeme pro to, že se necháme otestovat na Covid. Přes internet rezervujeme čas a místo odběru. Volíme antigenní test, jelikož máme příznaky. Parkoviště u Sconto nábytek v Praze na Černém Mostě. Super, nábytek jsem si tady nikdy nekoupil a teď si sem jedu nechat udělat díru do nosu od tyčinky, kterou mi tam vrazí člověk, kterej vypadá, jako by měl každou chvíli odcestovat na misi ke vzdálený planetě nebo nastoupit na směnu v Černobylu.</p><p style="text-align: justify;">V pondělí v noci před testem mě zastihne zvýšená teplota, zimnice, a stejně jako před týdnem nemůžu spát. Manželce teploty naopak odezněly, ale pořád je unavená a ztrácí čich. Důvody, proč se nechat otestovat, přibývají. Na devátou vyrážíme, tvoří se tam fronta lidí, ale i když to na první pohled nevypadá, dostává se na nás řada asi jen půl hodinky od rezervovanýho času. Venku sněží, je celkem zima, malinko jsme promrzli. A pak to začíná. Do dvou kontejnerů si postupně volají jednoho po druhém a testují. Když vidíme ty výrazy téměř všech, kteří odcházejí, na psychice to moc nepřidá. Další prosím. Sundejte si respirátor. Nejdřív výtěr z krku, to docela šlo, ale ten výtěr z nosu, to byl megahnus. Dodneška jsem netušil, že se dá tyčinkou zajet až skoro do mozku. Fuj, ještě teď po dvou hodinách jí tam cejtim. </p><p style="text-align: justify;">Výsledky pošlou SMS a mailem. Asi po půl hodině se dozvídáme výsledek. Oba pozitivní. No super, takže pěkně rychle do bytu a 14 dní utrum od všeho. No ještě že jsme si nakoupili zásobu jídla, jako by jsme to před asi čtrnácti dny tušili. Divný pocity, únava, hlava pobolívá, teploty se motaj kolem 37, 38, rychle kolísají, nahoru dolu, jak splašený. Cítíme že máme ucpanej nos a on ucpanej vůbec neni. Čich i chuť jsou skoro úplně tu a tam, procentuelně to vyjádřím tak, že zůstalo deset procent obojího, chvilkama je to na nule. Mám v puse rajče a absolutně nevim, že je to rajče. Cola (ne)chutná jak čistá voda, kofola mi přijde jak stoletý kafe. Při hlubším nadechnutí zabolí v krku, na průduškách, a chce se mi kašlat. Co všechno ještě tenhle čínskej kripl v těle napáchá, to už nechci domejšlet. Teď jen doufat, aby se nám nějak dramaticky nepřitížilo. Možná to zní tak, že z toho dělám senzaci, jelikož je to teď celosvětovej problém číslo 1, ale za svejch 30 let jsem se takhle na hovno fakt necejtil. Přes mail je možnost vytisknout si takový krásný vysvědčení, kde je psáno, že jsme pozitivní. Opak by sloužil k potřebnému vycestování mimo republiku. Jenže teď máme peška, ostatně za poslední rok jsme se hranicím ani nepřiblížili. </p><p style="text-align: justify;">A teď co dělat v karanténě? No, jelikož už rok v ČR trvá stav jakej trvá, tak už s tím, jak se doma zabavit, máme četné zkušenosti. I protože máme zavřenej obchod, teď od Vánoc přes dva měsíce. No, něco zapařim na noťasu (já věděl proč koupit novýho Football Managera), zajezdim formule, dočtu nějaký knížky, a když bude nejhůř, jistí to filmy, Netflix, YouTube či tomu něco podobný. Možností je dost. </p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbdZ7Q0_BBif3un4Fc4ZL0kDV-efxjNZl38i3YWNKnLyzCKXFckja378cy-cNFvYM8KRWYw-3c2CZKnndIZZnyyoNsBx5MYNg6bhMvY5Yh02FPKCviVE7bjVxXiJGLbL-dyICU-I1SG7Q/s1071/Screenshot_20210308_095336.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="562" data-original-width="1071" height="210" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbdZ7Q0_BBif3un4Fc4ZL0kDV-efxjNZl38i3YWNKnLyzCKXFckja378cy-cNFvYM8KRWYw-3c2CZKnndIZZnyyoNsBx5MYNg6bhMvY5Yh02FPKCviVE7bjVxXiJGLbL-dyICU-I1SG7Q/w400-h210/Screenshot_20210308_095336.jpg" width="400" /></a></div><br /><p></p><p style="text-align: justify;">Rozhodně nezlehčuji situaci, která panuje u těch, kteří jsou riziku nákazy vystaveni téměř pořád, jelikož svá zaměstnání vykonávají covid, necovid. Na tuhle nemoc od začátku hledím s určitým respektem, postupem času se ukázalo, že to asi až taková prdel neni. Pořád jsem si řikal, že je otázkou času, než ta svině projde dveřma. A prošla, po roce od prvního vyhlášení nouzovýho stavu. Jak je řečeno před několika řádky, ty příznaky jsou vážně divný, fakt máte pocit jako by vám nikdy v životě ještě takhle nebylo, navíc se stavy rychle měněj. Ale je těžký to někomu vnucovat, jelikož je všechno individuální a u každýho Covid napáchá jiný škody, a co je nejhorší, někomu je to u prdele. Nemocnice na pokraji sil, čísla rostou, ne teď nechci aby se náš stav zhoršil natolik, abychom potřebovali hospitalizaci. Ale když vezmu, co se s námi stalo během týdne, upřímně jsem zvědavej, co bude za dva tři dny. Obyčejná chřipečka či angínka to fakt nejsou. Ani snad nechci vědět, jaká je to mutace, už tak jich tu slídí dost. </p><p style="text-align: justify;">A i když teď mezi lidi chodím jen minimálně, stejně jsem to chytil. Rouška, respirátor, dezinfekce. A stejně si ten parazit někde najde cestu. Otázka je kde, to už se člověk nedozví. Napadá mě snad jen obchod s potravinami, kontakt s nákupním košíkem, se zbožím, v posledních čtrnácti dnech jsem nikam jinam pořádně nevlezl, více méně trávím čas na bytě. I když se člověk chrání jak chce, účinnost nikdy nebude stoprocentní. Možná je irelevantní domněnka, že něco tam někde daleko v Číně uteklo z laboratoře. Lidí na světě je čím dál víc, zvyšuje se počet všemožných kontaktů a tohle, co se teď děje, bylo otázkou času, protože člověk se obecně chová jako hovado a příroda se brání. Už jen to, že vir má prý původ z netopýra, je docela šílený. Občas si najdu takovou chvilku, kdy zabrousím do hlubin internetu a o dané problematice zjistím spousty zajímavých věcí. Na Wikipedii je toho hromada. A tvrdim, že někdy v budoucnu světem proletí nákaza, která celou planetu pokosí a bude klid. Bude tu přelidněno, což všechny nemoce jen podpoří, vzniknou další, nové. Tohohle už se nedožiju, ale bohatě stačí to, čemu všemu svět čelí dneska. </p><p style="text-align: justify;">Tak jako můžete chytit chřipku, angínu atd, tak teď tady všude číhá ten čínskej hajzl, na kterej jsou léky zatim ve fázi experimentů, vakcín je pořád poměrně málo. O to víc může člověka nasrat nejen ta hromada vylízanejch hlav, která musí otravovat na demonstracích. Stovky lidí, který serou vládní opatření. Sere to všech 10 milionů lidí v týhle krásný zemi, jestli vám to nedošlo, sere to celej svět. Někomu pořád necvaklo, že jde o zdraví lidí. Smutný. To jsou věčně nespokojený lidi, který budou na všechno nadávat i potom, co tenhle blázinec skončí. Ještě tam magor napadne policajta, kterej za nic nemůže, dělá svou práci, která ho asi ne úplně baví. Ty lidi fakt nepřemejšlej. Když tohle teď píšu, pobavilo mně, a to bych musel dát do milionu uvozovek, jak jedna paní hlásila, že 8000 lidí s covidem v nemocnici neni nic, protože tady žije přes 10 milionů lidí a že nějakejch 8000 je úplně zanedbatelný číslo. Zrovna týhle slepici tu nemoc přeju, klidně i těžkej průběh, jakkoli jinak nejsem nepřející člověk. Tohle může na veřejnosti prohlásit jen debil, asi jako když banda kokotů na Václaváku nadává policistům do fašistů a gestapa. Za dob fašismu byste gestapu nadávali jen jednou, nebo líp, demonstrace by skočila dřív než vůbec začala a rozhodně by se nic neobešlo bez násilí. Takový sobecký a arogantní šašky nevozte s Covidem do nemocnice, naházejte je na dvůr před léčebnu v Bohnicích, ať to pak nemaj daleko na pokoj, pokud se jim podaří přežít. </p><p style="text-align: justify;">Rozumim tomu, že každej má v životě nějaký věci, který mu najednou covid stěžuje nebo překazil, ale to do prdele chvíli nemůžeme všichni táhnout za jeden provaz? Místo toho se rok plahočíme v nouzovym stavu. Nadávat a kritizovat umí každej, ale podle toho se IQ fakt neměří. Pandemie a debilita dohromady nejdou. To samý ty zásahy policistů na ulici. Jako když na vyzvání neukážeš občanku, nemáš na hubě respirátor, místo toho nadáváš a bráníš se, odmítáš, odporuješ, nediv se, že na tebe dva chlapi sednou. Někdo pak hrdinsky natočí video, honem to narve na Facebook, kde to komentuje tisíc lidí, aniž by si zjistili, co přesně se tam stalo, a hned jsou špatný policajti. Lidi ztrácej zábrany a tahle doba debilům nahrává, což paradoxně omezuje lidi, kterejm se daří zůstat normální, kdežto debil se snaží změnit svět, kterej se topí v pandemii, způsobem, kterej normální člověk nepochopí a nikdy chápat nebude. Ono je hezký si říct, že tady máme svobodu a demokracii, ale někteří bohužel žijí stylem já můžu všechno, ostatní jsou kreténi, a nic jinýho je nezajímá. Tohle myšlení nechápu. Sobectví a absolutní pohrdání společností. A bude hůř. Jak se to řiká? Mlčeti zlato... Stačí strávit 5 minut čtením komentářů na Facebooku a člověk by blil. Hlavně nadávat na vládu. Mnoho lidí nadává, ale vlastní návrh na boj s pandemií nemá. Tak co to je? Vláda činí rozhodnutí prakticky z hodiny na hodinu, určitě to neni jednoduchý, i proto, že se svými rozhodnutími nikdy a v ničem nezavděčí všem občanům, pandemie nepandemie. Strašně jednoduchý do komentáře napsat, že je Hamáček čurák, a nic víc k tomu nepřipsat. To jsme to dopracovali. I když je na druhou stranu smutný, že nám někteří vládní zmocněnci moc nejdou příkladem. Politikaření v tomhle státě nad Covidem vítězí, hádaj se tam jak koně. To nic nemění na tom, že každej musí začít od sebe...</p><p style="text-align: justify;"></p><p></p><p style="text-align: justify;">Pár hodin po pozitivním testu volala hygiena. Trasování, kontakty, informace jak se chovat v karanténě. Paní či slečna příjemná, dokonce jsme pokecali o Netflixu jakožto o doporučení, co dělat doma. Posléze jsem na příkaz předal info praktickému lékaři a odvolal, co jsem odvolat musel, třeba servis auta. Teď nám nezbývá nic jiného než čekat, co bude v příštích dnech. Pereme do sebe vitamíny, hodně pijeme, léky nejsou. Snad jen ibalgin nebo panadol na bolest, protože ta hlava chvílema fakt třeští. Navíc začínám pociťovat problémy s hlubokým nadechnutím, kdy mě bolí na hrudi a nutí odkašlávat. Dokonce pozoruji zblednutí prstů na rukou. S příbuznými si voláme, do toho všeho tu máme zavřené okresy, omezení volného pohybu, jinak komunikovat zkrátka nejde.</p><p style="text-align: justify;">Druhý den po testu se cítím velmi podobně. Alespoň že už odezněly horečky, i když celý den trpím stavem, kdy si připadám že horečku mám, jsem strašně rozpálenej, přitom teploměr nenaměří víc než 36. Hlava občas třeští. Hodinu se motáme v kuchyni a jsme unavený jak po běžeckym maratonu. Další den později večer mě zastihnou další problémy s dýcháním, dělá mi problém dojít na záchod a zpátky, strašně se zadýchávám, deset metrů chůze je věčnost. Další den je to to samé. Ve čtvrtek 11.3., po téměř dvou týdnech od prvních příznaků, už jsou pocity mnohem lepší, najednou se přestávám zadýchávat a odezněla i ta zvláštní únava, na nějaké větší namáhání to ale pořád neni. Rýma taky pomaloučku mizí. Jen moc nerozumim tomu čichu a chuti. Obojí se jakoby pomalu vrací, a najednou zase mizí. Takovej krásnej oběd a člověk si ho nevychutná. Ani na to pivo pořád nemám chuť a v tomhle stavu by ho byla akorát škoda. Komu najednou přestane chutnat pivo, je to spolehlivá známka toho, že je něco v nepořádku. </p><p style="text-align: justify;">Nikomu tu nemoc nepřeju. Je to pěkná sračka. Hnusná. Hlavně mi na celou tu pandemickou situaci hodila úplně jinej pohled, kterej se ne že liší od toho původního, ale zkrátka jsem si tou nákazou prošel a mám vlastní zkušenost, kterou můžu tímto sdílet dále. Když vidím ty lidi v nemocnicích, říkám si, že jsem nebyl daleko od toho, abych tam skončil taky, protože, a teď budu zcela upřímnej, jsem se šíleně bál, v den kdy se mi strašně špatně dýchalo, co bude druhej den, hlavně v noci. Mohlo to skončit lecjak, stejně tak u manželky. Úplně mrazí uvědomění si, že spousta lidí má horší průběh, kterému může podlehnout, leží v nemocnici. Když se nad tim člověk v karanténě občas tak zamyslel, řek si, že na tohle prostě nejsou volně dostupný léky, chcípe čtrnáct dní doma a doufá, že to všechno přežije, protože nic jinýho nezbejvá. O to víc je smutnější vidět, jak je to všechno některým lidem pořád lhostejný. Rozumim argumentům, že se umírá i na jiný nemoce, který teď skoro nejsou medializovaný a některejm rejpalům a facebookovejm expertům na všechno to vadí. Koronavirus, kterej tu teď řádí, do nedávný doby ale nebyl známej, proto na týhle krásný planetě teď žijem tak jak žijem. Některejm lidem nevysvětlíš, co je dneska za den, natož skutečnost, že tu řádí nová nemoc. Nechme to bejt, lidi se nezměněj a názor ať každej má jakej má. Tim chci říct i to, že mi celkem vadí to, když někomu někdo názor bere. Se koukněte na Facebook, jak se tam lidi řežou. Kdyby se po týhle síti dalo vraždit, půlka obyvatel našeho státu by skončila v kriminále. Už jsem o tom tady psal, ale z některých názorů a slov bych fakt zvracel, ale nemám snahu už nic moc komentovat, i protože se snažim respektovat názory i když se mi to nelíbí, ale někdy je to fakt smutný, a čím dál horší. Dneska napsat na sociální síť něco normálního, to se nenosí, protože tam na vás během pár vteřin nějakej dement zaútočí či dokonce urážlivě nadává, neuzná váš názor na danou věc, a nemusí jít jen o Covid. Lidi dneska maj potřebu komentovat úplně všechno, i když něčemu rozuměj jako koza petrželi. Jen prostě zanechat komentář, protože já jsem někdo a ať to každej vidí. Svoboda názoru je sice hezká, ale umění používat slova, to je pro mnohé nadlidský úkol. </p><p style="text-align: justify;">Po čtrnácti dnech karantény je vše v rámci možností ok, ale jestli mám bejt upřímnej, bylo to pár dní hrůzy, a jsem rád, že to mám za sebou a do konce života snad vybráno. Aspoň že neni léto, to by člověk smutně koukal z okna a přežíval dva tejdny v bytě, kde i v noci teplota leze k třicítce. Auto celou dobu chudák stálo v ulici a co bylo asi nevyhnutelný, nenastartovalo, baterka vybitá. Teda snad to zůstane jen u baterky, jinak mě jebne. Jelikož u nás v ulici neni až takovej provoz, je těžký někoho nahánět a nastartovat s druhym autem přes kabely, proto jsem na Alze sehnal startovací zdroj, celkem za pár šlupek, dá se použít i jako powerbanka na mobil či tablet. Teď jen pro něj dojít do nejbližšího Alzaboxu. Už se mi chtělo napsat dojet. No, leda tak po prdeli tady z kopce, když se se mnou auto nebaví. Naštěstí to ale neni přespříliš daleko a aspoň se po karanténě pořádně poprvý vyvětrám. Jednu tu startovací krabičku máme ještě u našich, ale ta je mi teď platná jako hadovi boty. Ale jak to je? Když něco potřebuješ nebo se něco posere, vždycky v tu nejnevhodnější dobu. Ta první procházka po karanténě mi trošku dala zabrat, protože dejchání ještě neni zcela v pohodě, hlavně chůze do kopce, tak snad už se to teď bude jen zlepšovat. Auto se mi podařilo oživit. Věnuju tomu samostatný článek - <a href="https://jindra91.blogspot.com/2021/03/startovaci-zdroj-yato-yt-83081-9000mah.html" target="_blank">Startovací zdroj Yato</a>. Hned po karanténě jedeme na nákup, protože těch čtrnáct dní dost poznamenalo lednici, mrazák, i špajz. Člověk je jak pitomej, přijde mu, že venku nebyl (mimo vynášení odpadu) věčnost. A když teď vidim sluníčko nad hlavou, skoro až brečim radostí. Snad tenhle všechen blázinec brzo skončí, ale to jsme si říkali už loni. Už ať je léto, teplo, vir si dá pauzu, mezitim snad naočkujeme dostatek lidí k tomu, abychom na podzim zase nespadli do sraček v podobě dalšího lockdownu. Člověk je zvyklej se v mnoha případech loučit slovy na shledanou, ale milého pána Covida kopu tímto článkem do prdele a říkám NAVĚKY SBOHEM! </p><p style="text-align: justify;">Po dobu od prvních příznaků do posledního dne karantény jsem si tvořil takovou tabulku, kde jsem si poznamenával různé příznaky nemoci den po dni.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBy4vt15TVQiM1a18toW5MOq1RzVph5-RrL7YBn1WnYXYqchiMLKF7uqje3awhzYV_BFL7jnB650B0vVm4E2AOjZn9cLbkTinQznSKwmehUHMjf1QPpFMSlztAuVGLLiadO3WXh02dbaI/s1729/Bez+n%25C3%25A1zvu.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="707" data-original-width="1729" height="262" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBy4vt15TVQiM1a18toW5MOq1RzVph5-RrL7YBn1WnYXYqchiMLKF7uqje3awhzYV_BFL7jnB650B0vVm4E2AOjZn9cLbkTinQznSKwmehUHMjf1QPpFMSlztAuVGLLiadO3WXh02dbaI/w640-h262/Bez+n%25C3%25A1zvu.jpg" width="640" /></a></div><br /><p style="text-align: justify;"><br /></p><p style="text-align: justify;"><br /></p><p style="text-align: justify;"><br /></p><p style="text-align: justify;"><br /></p><br /><p style="text-align: justify;"><br /></p>Jindrahttp://www.blogger.com/profile/01194401243781353488noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8160563304075465487.post-71819711796979750862021-03-22T15:19:00.001+01:002021-03-22T15:19:14.272+01:00Startovací zdroj Yato YT-83081 - 9000mAh<p style="text-align: justify;">Vybitá autobaterie, zejména v zimě, když auto z různých důvodů dlouho stojí? Kromě klasických autonabíječek, ke kterým potřebujete normální elektrickou zásuvku, jsou na trhu i startovací zdroje "do kapsy". Některé vypadají jako powerbanka k telefonu či tabletu (dokonce k tomu můžou posloužit), přičemž dokáží nastartovat vozidlo, existuje pro to výraz "jump start". Jeden z nich (ještě mám k dispozici jeden, ale ten mi v jistou chvíli byl platnej jako hadovi boty) jsem za solidní cenu koupil na Alze a zcela se mi osvědčil. Spolehlivě pomohl nastartovat auto s vybitou baterkou, v mém případě s litrovým motorem, ale měl by zvládnout i motory do 2,5 litru. Po nastartování vybité baterky doporučuji alespoň hodinku v kuse jezdit, aby se z velké části dobila, tedy pokud již není za hranicí životnosti, kdy kapacita přirozeně klesá (cca 6,7 let).</p><p style="text-align: justify;">Ukázka ve videu...</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="386" src="https://www.youtube.com/embed/fdzRW8--Ouw" width="464" youtube-src-id="fdzRW8--Ouw"></iframe></div><br /><p><br /></p>Jindrahttp://www.blogger.com/profile/01194401243781353488noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8160563304075465487.post-10469366192592228152021-01-19T19:34:00.002+01:002021-01-19T19:35:24.221+01:00Zálohování fotek a videí - Čtyři způsoby<p style="text-align: justify;">Je doba neustále se rozvíjejících či nastupujících služeb pro zálohu různých médií. Ať už to jsou fotografie, videa, dokumenty, a další soubory. Zálohování je cesta k jejich zachování. Může se porouchat telefon, počítač, přenosné harddisky, flashdisky a další zařízení. CD či DVD disky můžeme poškrábat a je po datech...</p><p style="text-align: justify;">Postupnými zkušenostmi jsem se naučil hned čtyřem způsobům zálohy, ať už se jedná o fotky, videa, nebo různé další dokumenty, o které bych nerad přišel.</p><p style="text-align: justify;"><b><span style="font-size: large;">1. Fotky Google</span></b></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; font-weight: bold; text-align: left;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgw-5HCvKh0f6hudJbsM-UBmALq7eTwz8W6EnrIrXdpivWbjj-ekZcs19mB57lHh4dmiMHYn1sCgcdP-Y8rqB26YPlFp52cckhiCwNpMOwbTGOhB_JT9kvvupMi0NBERDQ3_wY1c6I8O6o/s1440/google+fotky.png" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1080" data-original-width="1440" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgw-5HCvKh0f6hudJbsM-UBmALq7eTwz8W6EnrIrXdpivWbjj-ekZcs19mB57lHh4dmiMHYn1sCgcdP-Y8rqB26YPlFp52cckhiCwNpMOwbTGOhB_JT9kvvupMi0NBERDQ3_wY1c6I8O6o/s320/google+fotky.png" width="320" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; font-weight: bold; text-align: left;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">Jedna z nejoblíbenějších aplikací. Lze zálohovat fotografie a videa různých formátů, vytvářet a upravovat alba, dodávat fotkám efekty, různě je upravovat. Uživatelské rozhraní je příjemné jak v telefonu, tak v počítači. Funkce automatického zálohování je dnes mým denním chlebem. Každá fotka se po vyfocení ihned zálohuje (pokud jste samozřejmě připojeni k wifi - lze i přes mobilní data) do vašeho Google úložiště. Lze nahrát i fotky z počítače, fotoparátu. Velikost úložiště, do kterého se započítávají i služby Google Disk či Gmail je momentálně do 15GB zdarma, dále nabízí tarify dle velikosti větších úložišť. 60 korun za 100GB či 80 korun za 200GB atd.. Fotografie či videa jsou uloženy ve vysoké kvalitě a nezapočítávají se do úložiště. Lze zálohovat i v kvalitě původní, pak se ovšem úložiště započítává. Od června 2021 se ovšem budou započítávat i fotografie ve vysoké kvalitě. Nicméně si myslím, že tarif za 80 měsíčně, kdy máte k dispozici 200GB, je více než solidní a nepříliš drahá záležitost. </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><b><span style="font-size: large;">2. Fotky Rajče</span></b></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><b><span style="font-size: large;"><br /></span></b></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><b><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj3xXBOj_j6uDQzgbC_5al4kZ3aLJPvaLmKATtFbDjiPZ0IAGSVTO8zqYxHW8l_OIiyPZniSjyyFJm-EXx7sPg0qOnKFqnifO2XLgiwJNoO1s1HoaEade0KLLv76wGq4dnhEw4Yovprr7w/s541/14541.png" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="145" data-original-width="541" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj3xXBOj_j6uDQzgbC_5al4kZ3aLJPvaLmKATtFbDjiPZ0IAGSVTO8zqYxHW8l_OIiyPZniSjyyFJm-EXx7sPg0qOnKFqnifO2XLgiwJNoO1s1HoaEade0KLLv76wGq4dnhEw4Yovprr7w/s320/14541.png" width="320" /></a></div><br /></b></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">V ČR velmi oblíbená služba pro nahrávání fotografií, vytváření alb. Všechny fotky mám uchované i zde. Aby fotky nebyly viditelné pro veřejnost, je dobré si nastavit hesla k albům či využít možnost viditelnosti alb. Služba je zdarma, úložiště neomezené a nahrané fotografie velmi kvalitní.</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><b><span style="font-size: large;">3. Ulož.to</span></b></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><b><span style="font-size: large;"><br /></span></b></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; font-weight: bold; text-align: left;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRlmjg7GkaTGUMSzQwk1WhExHQRN2GWRMU8l-syz0S8bXJO5CQj7tUY1J3dbowIeAsmU0tmbtZDzr-pmpTlxftF-wTX5cX7FvWFLkyii4HVXctyQsdkmod0L6PSRkpjYiOYLc9EVMoC9A/s780/Ulo%25C5%25BEto-stahuj-sd%25C3%25ADlej-a-pos%25C3%25ADlej-zdarma-na-jednom-m%25C3%25ADst%25C4%259B-780x309.png" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="309" data-original-width="780" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRlmjg7GkaTGUMSzQwk1WhExHQRN2GWRMU8l-syz0S8bXJO5CQj7tUY1J3dbowIeAsmU0tmbtZDzr-pmpTlxftF-wTX5cX7FvWFLkyii4HVXctyQsdkmod0L6PSRkpjYiOYLc9EVMoC9A/s320/Ulo%25C5%25BEto-stahuj-sd%25C3%25ADlej-a-pos%25C3%25ADlej-zdarma-na-jednom-m%25C3%25ADst%25C4%259B-780x309.png" width="320" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; font-weight: bold; text-align: left;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">Největší česká cloudová služba pro sdílení či uchování souborů. Uživatelské prostředí nabízí spoustu funkcí, vytváření složek, podsložek, možnosti sdílení. Aby vaše soubory nikdo neviděl, stačí u nich nastavit "Jen pro mně". Fotky, videa, dokumenty. Úložiště je neomezené. </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><b><span style="font-size: large;">4. Externí disk, flash disk</span></b></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><b><span style="font-size: large;"><br /></span></b></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><b><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgVDuU5s9Gx5d_t3RNTrcYxL9WhDylE2M0fvz5GiJHrM9iJ-yYAyacz5IV56dNxbyVe8Y_jwNu2-7A_Vojk4n1NDblIAt1ruRK7NyaftmMZE1pgjfOjRvZAeBV9nwQ086tyxovuz4jNN5g/s600/Extern%25C3%25AD-disk-2.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="494" data-original-width="600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgVDuU5s9Gx5d_t3RNTrcYxL9WhDylE2M0fvz5GiJHrM9iJ-yYAyacz5IV56dNxbyVe8Y_jwNu2-7A_Vojk4n1NDblIAt1ruRK7NyaftmMZE1pgjfOjRvZAeBV9nwQ086tyxovuz4jNN5g/s320/Extern%25C3%25AD-disk-2.jpg" width="320" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrAlXv91z2ZO6iyDjZQu-95b_ExMR56_HodOPjwEEpE9OQjbScIWoObmYpJfm3yC2m055jTzIsVi9C8zUE5fnLo1E_WkZrJ8ypfdb2Q6NT-q7OGRbX3Ol0s_WBLbyAfgeyOc66m8TVhqg/s600/ImgW.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="439" data-original-width="600" height="94" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrAlXv91z2ZO6iyDjZQu-95b_ExMR56_HodOPjwEEpE9OQjbScIWoObmYpJfm3yC2m055jTzIsVi9C8zUE5fnLo1E_WkZrJ8ypfdb2Q6NT-q7OGRbX3Ol0s_WBLbyAfgeyOc66m8TVhqg/w129-h94/ImgW.jpg" width="129" /></a><br /><br /></div></b></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><b><span style="font-size: large;"><br /></span></b></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">Dostávám se k poslednímu způsobu zálohy, a to prosté ukládání souborů na externí pevný disk či "flešku". Ano, mohou se porouchat, proto vyznávám i ostatní tři způsoby výše popsané :-). </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><br /></div><br /><span style="font-size: large; font-weight: bold;"><br /></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><br /></div><br /><span style="font-size: large; font-weight: bold;"><br /></span><p></p><p style="text-align: justify;"><br /></p><p> </p>Jindrahttp://www.blogger.com/profile/01194401243781353488noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8160563304075465487.post-50098039159461421272021-01-12T22:12:00.004+01:002021-01-12T22:12:30.205+01:00Německo 2018 - Týden v Kolíně nad Rýnem<p style="text-align: justify;"><i>...článek není dokončen...</i></p><p style="text-align: justify;">Letos potřetí do Německa, potřetí za měsíc. Na začátku července jsme si udělali celodenní výlet do aquaparku Tropical Islands, potom strávili prodloužený víkend v rámci Velké ceny Formule 1 na okruhu Hockenheimring, a nyní, stejně jako před rokem, vyrážíme do Kolína nad Rýnem. Na obdivování jeho krás a nedalekého okolí si oproti loňsku vyhrazujeme celý týden, loni to byly pouze tři dny. Někdejší největší město Německa je oblíbenou destinací pro turisty z celého světa a nabízí spoustu možností, jak si užít dovolenou.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRanxkLvamCO_ZrxkKW1XP6xJOMPzV-OSPJzDCtnZ1pEA-UAMyNOCXnJCFGLN0cwxqffJki7WTrmN_ZxV-2P3XVnfTPTdWlHQQN2He-3Sik8jKfin60ildc1Yj3Cg9dQcM1_cslxWCqGc/s1000/kol%25C3%25ADn+nad+r%25C3%25BDnem.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="650" data-original-width="1000" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRanxkLvamCO_ZrxkKW1XP6xJOMPzV-OSPJzDCtnZ1pEA-UAMyNOCXnJCFGLN0cwxqffJki7WTrmN_ZxV-2P3XVnfTPTdWlHQQN2He-3Sik8jKfin60ildc1Yj3Cg9dQcM1_cslxWCqGc/s640/kol%25C3%25ADn+nad+r%25C3%25BDnem.jpg" width="640" /></a></div><p style="text-align: justify;">Neděle 5.srpna 2018</p><p style="text-align: justify;">Vstáváme velmi brzy, už po páté hodině, abychom se v klidu připravili na cestu, popili kafíčko, pořádně se probudili, protože nás čeká dlouhá cesta, zhruba 740 km a 7 hodin jízdy + přestávky. Je 6:45, máme naloženo, motor našeho Peugeota 2008 startuje. A jedeme, nejprve na nejbližší pumpu dotankovat do plné nádrže. Další plánovaná zastávka bude u "Mekáče" před Rozvadovem, kousek od hranic s Německem. Cesta probíhá v poklidu, i protože je neděle ráno, auta moc nejezdí, ale když už nějaké potkáme, tak to stojí za to. Na pražském okruhu je už z dálky vidět černý dým a později se ukazuje, že zde "čaplo" osobní auto, za ním havaroval kamion s dodávkou. Ještě že to nebylo v našem směru, to by se nám cesta sakra prodloužila. Najíždíme na dálnici D5 a valíme směr Plzeň. Za hodinku po bezproblémové jízdě, až na strašlivý liják, který nás postihl za Plzní, přijíždíme k McDonald´s, kde si dáme vydatnou snídani, třeba míchaná vajíčka. Teď už svítí sluníčko, ale jsme rádi, že jsme z toho hrůzného počasí (snad) venku. Stěrače nestíhaly. Nijak nespěcháme, v klidu snídáme, pauza trvá hodinku. A frčíme dál, po dalších dvou hodinách jízdy se nacházíme poměrně daleko za hranicemi.</p><p style="text-align: justify;">Peugeot jede výborně, jen občas se zasekneme v koloně, povětšinou díky pracem na dálnici. Sem tam se musíme vypořádat s některými tupci, kteří asi nepoužívají zpětná zrcátka a brzdí nás. Jako když jedeš v levym pruhu a on tě prostě nepustí, je to o nervy. Ale hlavně že pořád jedem, žádná pohroma na dálnici není. Před Wurzburgem je třeba dotankovat, tak zajíždíme k čerpací stanici Esso, ale dlouho mi trvá, než se správně zorientuji a zajíždím ke stojanům pro kamiony. Vrátit se nelze, tak jen mávnem rukou, projedem skrz odpočívadlo a zastavíme u další pumpy. A bylo to ku prospěchu věci. O pár kilometrů dál sjíždíme z dálnice do strmého kopce, kde se nachází pumpa Aral a lze čekat, že odtamtud bude krásný výhled. Co do tankování jsem trochu znejistil, protože sice tam bylo psáno Super 95, ale v modré barvě, tak mi to bylo trošku divný, ale tohle přece musí být benzín, říkal jsem si. No, snad pak odjedem. Bingo, byl to benzín, popojíždím na odpočívadlo a jdeme si užít ten krásný výhled, lze dohlédnout na město Wurzburg, všude kolem jsou vinice. Je už pořádné teplo, ale v klimatizovaném autě si s tím starosti neděláme a vyrážíme dále na cestu. Těšíme se na letiště ve Frankfurtu, skrz kterým budeme projíždět, letadla tu létají nízko nad dálnicí a lze si je krásně vychutnat. Všude samá Lufthansa, letadlo jiné společnosti ve vzduchu nevidíme. Z Frankfurtu už to do Kolína je 180 km, ale ještě nás čeká pauza na oběd. Trochu nás z auta už bolí nohy, ale po dvou hodinách jízdy stavíme u restaurace poblíž města Bad Camberg, protahujeme se, a jdeme něco pojíst. Salát, hranolky, kuřecí řízek, bylo to dobrý, a valíme dál. Teď už dojedeme na jeden zátah do Kolína. Deštívě počasí z Čech si s sebou nevezeme, je tady pekelné vedro.</p><p style="text-align: justify;">Katedrála, řeka Rýn, krásné mosty... Kolín nás vítá, stejně jako loni, svými krásami a památkami. Nejprve míříme k hotelu Arde, kde si zajistila ubytování Líba. Hotel se nechází v centru poblíž katedrály. Vykládáme věci, a pak zadáváme adresu dalšího hotelu, kde budeme ubytovaní. Hotel Ibis budget, BrügelmannstraBe 7. Deset minut autem od prvního hotelu. Náš hotel leží blízko arény Lanxess. Po příjezdu nás trochu překvapila informace, že každý den parkování stojí 6 euro. Asi jsme si toho při rezervaci nevšimli, teď už nám to je jedno. Zajíždíme před závoru, tiskneme lístek a parkujeme. Nejprve odcházíme vyřešit rezervaci. Příjemná blondýnka mluví plynule anglicky, takže OK, protože německy neumím skoro pípnout. Předává nám karty od dveří a výtahu, potvrzení o zaplacení, sepíšeme papíry, a jdeme se kouknout na pokoj. Lezeme do výtahu a pro jeho použití je třeba použít kartu od pokoje. Třetí patro, pokoj 326, dvě postele + palanda, sprcháč, WC, televize, Wi-fi zdarma. Bohatě stačí, hlavně to máme na vyspání a ne na dlouhé chvíle na pokoji. Na dvojhvězdu celkem luxus. Vytahujeme věci z auta, odpočíváme a k večeru si procházíme blízké okolí hotelu. Je tu klid, žádný ruch.</p><p style="text-align: justify;">Pondělí 6.srpna 2018</p><p style="text-align: justify;">Budíček v půl osmé, v plánu máme návštěvu místní zoologické zahrady, a zbývající čas necháme na náhodu. Je hlášeno velmi teplé počasí, až 34 stupňů, a tak můžeme čekat pořádné vedro. Ale asi je to furt lepší, než loni, kdy nám tu téměř celé tři dny propršely. Před osmou vyrážíme z hotelu, mezitím na recepci platíme 6 euro parkovné. Hotel Arde, jak už bylo řečeno dříve, je odsud vzdálen 10 minut cesty skrz centrum Kolína. Zdejší komunikace od silnic po ulice jsou velmi spletité, nezvyk oproti českým silnicím, všude čáry, chvilkama absolutně nevim, kudy mám: nasměrovat auto, ale časem se na to dá zvyknout. Projíždíme městem, v 8:30 máme sraz s Jarunky ségrou, a nastává čas zadat do navigace adresu parkoviště poblíž ZOO. Jedeme podél pobřeží Rýna, a zajíždíme na kryté parkoviště Contipark Parkhaus Am Zoo, tiskneme parkovací lístek a zjišťujeme, že parkovné bude po návštěvě ZOO činit slušná 4 eura. Jinak (bez návštěvy ZOO) je parkovné dražší.</p><p style="text-align: justify;">Vchod do ZOO je naproti přes železnici a silnici, je třeba přejít nadchodem. Pod námi projíždí metro. Vstupné pro dospělého do ZOO je 19,50 euro, od loňska se cena nezměnila. Snad toho oproti loňsku uvidíme více, jelikož je slunečné počasí. Asi největší atrakcí, hlavně pro děti, jsou tu malé roztomilé surikaty, na které bychom mohli koukat celé hodiny. Mýval či gepardi se nám schovávali, panda červená vykukovala z korun stromů, medvídkové v čele s velkým Grizzly vegetili ve výbězích. Hejno krásných růžových plameňáků si hovělo u vody, labutě či pelikáni hltali vodu a potápěli se, kachny hulákaly jako u nás na vesnici a hřály se na sluníčku. Velbloudi se před ním naopak schovávali, protože se dělalo čím dál větší vedro. Naopak kapybary zkoumali svůj výběh. Tohle zvířátko nám strašně připomínalo obrovské morče. Mravenečník chrápal ve křoví, zebřičky si hrály s balony. Již z dálky slyšíme přeručovaný řev. Byl to řev krásného obrovského sibiřského tygříka, který v momentě našeho příchodu plaval ve vodě, chladil se, a pak trošku zapózoval do foťáků. Král zvířat, lev, spolu se samičkou spokojeně odpočívali ve stínu. Popocházíme pomalu dál, a dostáváme se do uzavřeného tropického pralesa. Mezi námi pobíhají krásní opeřenci, všude kolem spousta zeleně, rostou tu banány, za sklem můžeme vidět papoušky, opičky, nebo třeba vydry. Výběh slonů byl prázdný, ovšem ten venkovní byl slony doslova přeplněn. Malí, větší, starší sloníci se buď koupali nebo hledali stín. Dvě slůňata si hráli, a to tak, že jeden druhého dostrkával do vody, až se mu to nakonec podařilo. A pak ho nechtěl pustit ven. Do toho všeho nám nad hlavami prolétávala letadla mířící do nedalekého Bonnu, kde je nejbližší letiště. V občerstvení s výhledem na slony si dáváme rodinnou porci hranolků a kuřecích kousků ve tvaru zvířátek, ať je to pěkně stylové. Jídlo bylo velmi chutné, ale ta porce hranolků, to nebylo v našich silách. Němci mají na porce asi jiné měřítko než u nás. Pak míříme k tuleňům, kteří si spolu hrají, dovádějí, vydávají typické zvuky. Koníčkové se procházejí po výběhu, o kousek dál vidíme hejno tučňáků. Dále si fotíme bizony, žirafy, u kterých to chvílemi vypadalo, že dojde k páření. Vcházíme do pavilonu "Madagaskar", kde vidíme spát opičky, asi je unavilo to teplo. Nás unavuje trošku taky, proto si na zchlazení vychutnáváme ledovou tříšť, to už jsme nedaleko pelikánů. Je až zajímavé, jak si dokáží do úst shromažďovat vodu. U výběhu gepardů z druhé strany konečně ty nejrychlejší zvířecí běžce vidíme, jak spinkají v chládku u kamenů, ale občas zvídavě zvedají hlavičky. Zblízka můžeme spatřit plameňáky, a přicházíme k části, místní farmě, kde chovají hospodářská zvířátka. Krávy, kozy, králíci, prasátka, oslíky. Lze chodit po výběhu a hladit si kozly a kozičky, jsou neškodné. Ze ZOO si odnášíme několik krásných suvenýrů z místních shopů. Naproti východu je část "ZOO Aquarium", kam pořád platí vstupenka, tak toho využíváme. Spousta barevných rybiček, korálů, mořských ježků, koníků. Mají tu ale i hady, pavouky, krokodýli, želvy, brouky, obrovské mraveniště, ale třeba i ryby piraně. Máme dobrý čas, tak ho využíváme k návštěvě místa, které nese název "Flora Köln", což je něco na způsob botanické zahrady, které dominuje palác s nádhernou zahradou. Na první pohled to vypadá jako někde na zámku. Udržovaný trávník, květinky, růže, mezi tím vším krásná fontána. V zahradě pěstují spoustu bylinek. V baru u paláce popíjíme nealko pivko, v tom teplu jen zasyčelo...</p><p style="text-align: justify;">Máme něco před šestou hodinou, a z původního plánu navštívit nedalekou japonskou zahradu muselo sejít, protože musíme na nákup. Ptáme se Googlu a rozhodujeme se pro Kaufland v ulici BoltensternstraBe, což je od ZOO asi 10 minut jízdy. Platíme parkovné, bojujeme s automatem, nakonec řešíme s obsluhou parkoviště. Kaufland nabízí zastřešené parkoviště, nakoupíme tu hlavně nějaké jídlo a pití. Dojem na nás udělá velký výběr nápojů, hlavně těch energetických, protože takový výběr Red-Bullů, to u nás v Česku prostě neni. "Ty vole oni tady maj zelenýho býka, a oranžovýho!", koukáme udiveně. Jsme z toho docela na větvi, načež se z druhé strany regálu ozve výrazné "Huuustýýý!". Líba objevila napoj Matcha v plechovce. Německo je Německo, s českými obchody nelze srovnávat, ať už jde o cokoliv. Obrovský výběr sýrů, salámů, pečiva atd. "Lerdammer 1,06 euro?" Za tohle máš u nás jeden plátek!" V zítřejším plánu jsme stanovili již zmíněnou japonskou zahradu, a jelikož má být ještě větší vedro (37 °C), pojedeme se pak vybláznit do aquaparku.</p><p style="text-align: justify;">Úterý 7.srpna 2018</p><p style="text-align: justify;">Stejně jako včera vstáváme v půl osmé, po lehké snídani platíme na recepci a před půl devátou jedeme pro Libuš na hotel. Dnešním cílem je japonská zahrada v nedalekém Leverkusenu, a po její návštěvě, vzhledem k očekávanému vedru, zamíříme do kolínského aquaparku Aqualand. Stejně jako včera bojujeme s místní dopravou, na snad každé křižovatce chytáme červenou, až je to o nervy. Ještě že řídím auto s automatickou převodovkou, protože by mě z toho věčného řazení přes spojku brzo upadla noha a ruka. Zahrada je vzdálena 12 km, 20 minut s obvyklým provozem. Do navigace jsme dali adresu přilehlého parkoviště, jelikož přímo u zahrady není, tak abychom se pak někde nemotali. Při příjezdu k parkovišti nám překvapila závora. Takže mi automaticky naskočilo, že asi vyjede nějaký lísteček a později zaplatíme parkovné. Jenže ouha, po zastavení u závory žádné tlačítko, jen se ozval německý hlas. Ani nedutáme, jen po sobě koukáme jak blbci. Když se ten ženský hlas ozve podruhé, anglicku řeknu "japonská zahrada, parkování". Závora se zvedá, můžeme jet. Ale je to chytré, udělané tak, aby tady lidi prostě neparkovali jen tak. Hodilo by se to i na mnoha místech v Česku. Parkoviště je veliké, a vzhledem k ranním hodinám prázdné, takže můžeme směle vybírat, kam píchneme naši káru. Cesta k japonské zahradě vede přes rozlehlý park "Carl-Duisberg", kde pozorujeme velké stromy a vyprahlou trávu. Dělá se příšerné vedro, na to, že je dopoledne. Ještě že pak jedem zchladit těla do toho akváče. Vchod do japonské zahrady vede přes červený mostek v japonském stylu (překvapivě). Typické japonské stavby, udržovaná zeleň, rybníčky, lekníny, rybičky, kachničky, opravdu nádherné a pestré místo, které stojí za to během návštěvy Kolína nad Rýnem navštívit, takže tímto způsobem doporučuji.</p><p style="text-align: justify;">Máme 10:30, sluníčko pálí stále víc, sedáme do auta, klimatizace frčí, a vyrážíme do 12km vzdáleného aquaparku. Navigace nás dovedla na parkoviště o pár stovek metrů mimo, až chvilku koukáme, kde že to vůbec jsme. Pohled do map Google nás ale uklidnil. Vstupné činí 18,90 euro bez sauny na osobu, dostáváme kartičku, která poslouží i na zamčení skříněk. Skříňky vybíráme dle toho, kde visí zámek s náramkem, tzn. že je volná. Po převlečení vkládáme kartu do zámku a poté klíčkem v náramku zamykáme. A šup do vody, a hned zjišťujeme, že tu mají slanou vodu. Velký výběr atrakcí, tobogánů, rychlých, pomalých, vnitřní, venkovní bazény, výřivky. Ani velký, ani malý aquapark, ale na několikahodinové čvachtání ve vodě naprosto ideální. V půl šesté míříme na hotely a příjemně vodou unavení smýšlíme plány na zítřek. Má se ochladit, tak projdeme Kolín.</p><p style="text-align: justify;">Středa 8.srpna 2018</p>Jindrahttp://www.blogger.com/profile/01194401243781353488noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8160563304075465487.post-29788428491029005972021-01-12T22:03:00.001+01:002021-01-12T22:10:26.778+01:00Fotokniha - USA 2017<p style="text-align: justify;">Všechno zlé je pro něco dobré. Po třech letech jsem se konečně odhodlal k tomu vytvořit vzpomínkovou fotoknihu z Ameriky, kterou jsem navštívil v dubnu 2017. To byl svět ještě v pořádku. Na přelomu let 2020/2021 pracuji v obchodě, který je kvůli Covidu zavřený. Od školních let jsem neměl víc volna jako v roce 2020 (a bůhví, kdy se v roce 2021 uvolní přísná opatření), a tak jsem se rázem dostával k věcem, na které jsem si jindy nenašel čas. Ať už to byl různý úklid, volnočasové aktivity, a další věci. Třeba právě konečně tvorba velké dvousetstránkové fotoknihy. Využil jsem služeb společnosti Fotolab, a v programu pro tvorbu fotoknihy pak strávil dobrých 10 hodin čistého času, abych si pohrál s fotkami, ale i textem, který doprovází celé vyprávění a časem bude dále připomínat všechny ty krásné americké chvíle. </p><p style="text-align: justify;">Pár měsíců po návratu z Ameriky jsem díky zápiskům v sešitu sepsal ve Wordu během půl roku obsáhlý článek. Považuji to za neoficiální knížku, která je volně dostupná (<a href="https://ulozto.cz/file/61NsAOK0tphE/jindra-kraus-14-americkych-dni-pdf" target="_blank">odkaz</a>). </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQPceoL5Ue4f1far4ncC1-0HeLW57gmYl2-j5IZYPV6PwSTyNSquccFcE6WngFS_2B5_4RdzPURCGUm-YonpqPRC7eBmK0GgcghiCeCUOcVgWzseNKLFI-r-3HJ8nTs9YJJNrAAtbGJJ8/s1983/tituln%25C3%25AD+str%25C3%25A1nka+knhihy.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1983" data-original-width="1542" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQPceoL5Ue4f1far4ncC1-0HeLW57gmYl2-j5IZYPV6PwSTyNSquccFcE6WngFS_2B5_4RdzPURCGUm-YonpqPRC7eBmK0GgcghiCeCUOcVgWzseNKLFI-r-3HJ8nTs9YJJNrAAtbGJJ8/w250-h320/tituln%25C3%25AD+str%25C3%25A1nka+knhihy.png" width="250" /></a></div><p style="text-align: justify;">Dokonce je momentálně ve vývoji blog (<a href="https://amerikatrip2017.blogspot.com/" target="_blank">odkaz</a>). </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCiazMrOd7OsDvM67eWskgZlzJ8iLIpKteCw2-YVw49n7Gj2sb6OljIdyiAsj4-cf-1WXGfFRGLhdO856OR5JZA_lXclgsN6JR98d_dLRdoxevh5pcv2uAOlI2zZCpI9D4SN_5_BaYN0M/s1334/fgdfgf.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="937" data-original-width="1334" height="451" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCiazMrOd7OsDvM67eWskgZlzJ8iLIpKteCw2-YVw49n7Gj2sb6OljIdyiAsj4-cf-1WXGfFRGLhdO856OR5JZA_lXclgsN6JR98d_dLRdoxevh5pcv2uAOlI2zZCpI9D4SN_5_BaYN0M/w640-h451/fgdfgf.png" width="640" /></a></div><p style="text-align: justify;">Málokdy jsem pyšný na leckterou svou práci, ale když jsem konečně z rukou kurýra PPL knížku celý nedočkavý převzal, nemohl jsem se dočkat chvíle, až knížku otevřu, Prolistoval jsem ji a utřel upřímnou slzičku v oku. Hlavně protože mi naskočila spousta vzpomínek, ale i proto, jak jsem si dokázal pohrát s jednotlivými stránkami, fotkami, textem. Nechci aby to znělo jako sebechvála, ale upřímně mám radost z toho, že se mi povedlo stvořit dílo, které kdykoli příště prolistuju, nikdy mě neomrzí. Přidávám pár ukázek, které mohou sloužit jako inspirace pro ostatní tvůrce fotoknih.</p><p style="text-align: justify;">Náhled knížky na stránkách Fotolabu v rámci soutěže (<a href="https://www.cewe-community.com/cz/galerie-fotoknih/book/61973" target="_blank">odkaz</a>)</p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVUV_5qe3g634ZCg4hDg4siRlAcDJ8uSKEdX3W_brqJ0ehh1NtX-3oaPL2Zz9Oksa11QEtcFUDJrYP5CFg_VavXzoeBlu7hGKygPsEhiuQGr92D6MS1_fuod7swXgviyX-1AMbW10ym_0/s913/usa+2017+fotokniha.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="913" data-original-width="693" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVUV_5qe3g634ZCg4hDg4siRlAcDJ8uSKEdX3W_brqJ0ehh1NtX-3oaPL2Zz9Oksa11QEtcFUDJrYP5CFg_VavXzoeBlu7hGKygPsEhiuQGr92D6MS1_fuod7swXgviyX-1AMbW10ym_0/w486-h640/usa+2017+fotokniha.jpg" width="486" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgAtcc3ysUTXYSq0M98eASH5tTdMp4OQv6XlPtq-k1_ixWQt7me00tgu6uVoizOkjFSQ_0G2RVPsCOs6Fbpyuu-fhgKoKaP1EPROUrSBUn15pXYIpbuSRjafARY_H5UTspsDIe1Y_VblA4/s1981/IMG_20210112_101215.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1840" data-original-width="1981" height="594" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgAtcc3ysUTXYSq0M98eASH5tTdMp4OQv6XlPtq-k1_ixWQt7me00tgu6uVoizOkjFSQ_0G2RVPsCOs6Fbpyuu-fhgKoKaP1EPROUrSBUn15pXYIpbuSRjafARY_H5UTspsDIe1Y_VblA4/w640-h594/IMG_20210112_101215.jpg" width="640" /></a></div><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhW2ZWy-U-m35BQMvL0a3cj_NRIqkPc8XhWMc-XXBj_Iye9ituh-f2nwRUP6FloELYo-01F11r19t4IA6-NTaiBFDtB5VMbH14La_jPY3qE8E3uuHEYf0hMHwY-OX8j4VlOrVcpnjs2cb0/s2048/IMG_20210112_101247.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1154" data-original-width="2048" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhW2ZWy-U-m35BQMvL0a3cj_NRIqkPc8XhWMc-XXBj_Iye9ituh-f2nwRUP6FloELYo-01F11r19t4IA6-NTaiBFDtB5VMbH14La_jPY3qE8E3uuHEYf0hMHwY-OX8j4VlOrVcpnjs2cb0/w640-h360/IMG_20210112_101247.jpg" width="640" /></a></div><br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifjc9hnbE1LdeB2GvgT0nbJ5SL_6PHgnzn5qcDKHYYVJPcIqmqM8OCSaxn3POQuTYQQutS8lYbCriTniTB-Cl9PgbJ8bmLBpPQw6HNk4TzcY4LnFLEC1EtYPbI5MMKtmKLpa1I1qQ9ZQw/s2048/IMG_20210112_101310.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1111" data-original-width="2048" height="348" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifjc9hnbE1LdeB2GvgT0nbJ5SL_6PHgnzn5qcDKHYYVJPcIqmqM8OCSaxn3POQuTYQQutS8lYbCriTniTB-Cl9PgbJ8bmLBpPQw6HNk4TzcY4LnFLEC1EtYPbI5MMKtmKLpa1I1qQ9ZQw/w640-h348/IMG_20210112_101310.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHdqFU2zUNHCvAB9fvNIUfiGIlxO_iMGz7qZcqSNzPyX_TzGC1mJ5UVjMVLeQU4D-2kSiyux8HJevXJLYGzQG9nWF4i1cygkxGU9Mes7jqIhwT1QwKOu5JyrpV-JTVqCKPieZ53uv78QI/s2048/IMG_20210112_101327.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1142" data-original-width="2048" height="356" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHdqFU2zUNHCvAB9fvNIUfiGIlxO_iMGz7qZcqSNzPyX_TzGC1mJ5UVjMVLeQU4D-2kSiyux8HJevXJLYGzQG9nWF4i1cygkxGU9Mes7jqIhwT1QwKOu5JyrpV-JTVqCKPieZ53uv78QI/w640-h356/IMG_20210112_101327.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhI8Y0hiaSG-hU1VboB7TVpESDu8iR8e9sD1BNU0-2q1ERC-HuEsUrRWvxd4WNDJ7y9g9H_E0ZVl8Y_WRwPxBwamefRqcV1BAMVpY__S_EQp-DJRJfu9DLxt2gOWj3IgBejNpkzu0OPy24/s2048/IMG_20210112_101347.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1154" data-original-width="2048" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhI8Y0hiaSG-hU1VboB7TVpESDu8iR8e9sD1BNU0-2q1ERC-HuEsUrRWvxd4WNDJ7y9g9H_E0ZVl8Y_WRwPxBwamefRqcV1BAMVpY__S_EQp-DJRJfu9DLxt2gOWj3IgBejNpkzu0OPy24/w640-h360/IMG_20210112_101347.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiX6pXSmIG12XwwVtt29auHoqha7I-HFAV9OW2SayW_IhkT2WZsAmFWSku2wba6R7v_m-Z3L3-BuXsJXDLhxIcK8krFoRBhhyphenhyphend7r8uV86d5QtfKd0UP3kzihA66sknsL-dWlHYlGc4qLS8/s2048/IMG_20210112_101407.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1239" data-original-width="2048" height="388" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiX6pXSmIG12XwwVtt29auHoqha7I-HFAV9OW2SayW_IhkT2WZsAmFWSku2wba6R7v_m-Z3L3-BuXsJXDLhxIcK8krFoRBhhyphenhyphend7r8uV86d5QtfKd0UP3kzihA66sknsL-dWlHYlGc4qLS8/w640-h388/IMG_20210112_101407.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPW1LWCVXA-FAoBUg5NNXrUQ9qxtOBoj6EAGj8mcd9zh3uqFGuLv31YKp6KDznJqvOJD4PZjaLJHdgOV223kqCbaqObMk287StH38Ox03WiAh-T2jpQ4c-4lk37nX7nhGaYnWHHaV7vus/s2048/IMG_20210112_101426.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1198" data-original-width="2048" height="374" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPW1LWCVXA-FAoBUg5NNXrUQ9qxtOBoj6EAGj8mcd9zh3uqFGuLv31YKp6KDznJqvOJD4PZjaLJHdgOV223kqCbaqObMk287StH38Ox03WiAh-T2jpQ4c-4lk37nX7nhGaYnWHHaV7vus/w640-h374/IMG_20210112_101426.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiiC7lXfWGfLI4Y7gcfyLNK2D2KNMSP4hzpP19z9L3Tg4BrEfRC5eS22SJff2UupuRQi3LgV_roVHi6mBTYTRka2PoLFChmUE3jEIEsbh2c9s0afn-bnPPHub3N2j5d3OxN8-Iqmi3pTWg/s2048/IMG_20210112_101443.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1153" data-original-width="2048" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiiC7lXfWGfLI4Y7gcfyLNK2D2KNMSP4hzpP19z9L3Tg4BrEfRC5eS22SJff2UupuRQi3LgV_roVHi6mBTYTRka2PoLFChmUE3jEIEsbh2c9s0afn-bnPPHub3N2j5d3OxN8-Iqmi3pTWg/w640-h360/IMG_20210112_101443.jpg" width="640" /></a></div><br /><p><br /></p>Jindrahttp://www.blogger.com/profile/01194401243781353488noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8160563304075465487.post-60389186481293433952020-12-04T09:36:00.004+01:002020-12-04T09:38:59.262+01:00Zamyšlení nad nehodou Romaina Grosjeana<p style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"> </span></p><p style="clear: both; text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhd14KznpR_Y9uIS2-v816WhSHKssgT3RmduksWtEeywjxC2bX8zWL2tZpa3X2cHnk9bbnVSdYju-Yqfj8xwc0t9d7PaagNVEWKt7f2BvE3ylQ522E_wYttmbMWvgRA0d1PNAgkMTs-nJs/s1080/FB_IMG_1606666680948.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="610" data-original-width="1080" height="362" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhd14KznpR_Y9uIS2-v816WhSHKssgT3RmduksWtEeywjxC2bX8zWL2tZpa3X2cHnk9bbnVSdYju-Yqfj8xwc0t9d7PaagNVEWKt7f2BvE3ylQ522E_wYttmbMWvgRA0d1PNAgkMTs-nJs/w640-h362/FB_IMG_1606666680948.jpg" width="640" /></a><br /></span></p><p class="MsoNormal" style="margin: 0cm -42.55pt 10pt; text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Vim, řeklo se o tom už strašně moc a nerad s tím
otravuji. Ale teď, trochu s odstupem času, po hrůzostrašných, a nekonečných
okamžicích, kdy málem fatálně havaroval Romain Grosjean, mám nutkání k tomu
všemu něco napsat. Nikdy jsem neřídil vůz formule 1, nikdy jsem nepodstupoval
působení takových sil při rychlosti nad 300 kilometrů v hodině, nikdy nezažiju
takový fofr, a taky asi nikdy nebudu tak těžce havarovat na závodní trati v
rychlosti přes 220 kilometrů v hodině. Přesto je prosté nebezpečí jedním z hlavních
faktorů, proč někteří takový sport dělají a proč ho fanoušci sledují. Jízda ve
vysoké rychlosti je neuvěřitelný adrenalin, a vážně to není jen o tom jezdit
dokola, tak jak někteří zlí jazykové tvrdí, hlavně ti, kteří motorsport
prakticky nesledují. Tak ať do toho nekecají, já taky neradím kuchařkám, jaký
použít hrnec, když o tom vím, jak se říká, kulový. <o:p></o:p></span></p><p class="MsoNormal" style="margin: 0cm -42.55pt 10pt; text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Měl jsem skvělou šanci prohánět monopost Formule
Renault 2.0. Na letišti, bez bariér, svodidel, jen mezi kužely, fyzicky bez
zvláštního tréninku, prostě jsem z osobáku nasedl do závoďáku, formulového
monopostu. Když jsem poprvé sešlápl plynový pedál, neměl jsem čas se usmát nad
tak brutální silou motoru, i když jsem jakkoli stokrát chtěl. A to protože mě
zkrátka rozsekalo, jak silné auto to je a že nebude sranda to monstrum řídit.
Po prvním kole jsem si hluboko oddechl a další asi čtyři včetně jednoho smyku
(a že se mi v tu chvíli stáhla zadnice) a následného znovunastartování odjel,
chvílemi i v nemalé rychlosti. Jak jsem auto dostal alespoň trochu do ruky, až
potom jsem si to užíval. Asi minutu po tom, co jsem po deseti minutách jízdy z
auta celý zpocený vylezl, mě začalo všechno bolet, vydýchával jsem se jako
sportovec po maratonu. Úžasné, a na druhou stranu až neskutečné. Jak silné auto
to je! Měl jsem možnost se alespoň malinko přiblížit světu, kde se
pětikilometrový okruh jezdí za minutu a půl, kde rychlosti dosahují vysoko nad
300 a kde obrovské přetížení v rychlé zatáčce přizabije netrénovaného jedince. <o:p></o:p></span></p><p class="MsoNormal" style="margin: 0cm -42.55pt 10pt; text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Ale zpět k formuli 1. Je to mnohonásobek toho, co
jsem absolvoval já. Jen těžko představitelné, i když tento druh motorsportu
sleduji dobrých 20 let a teď mám za sebou výše popsanou zkušenost. Zajezdíte na
simulátoru, překonáte rekord okruhu, v televizi je to super, plácnete s sebou
na gauč a od piva všechno komentujete, nadáváte na různé manévry, hejtujete
piloty, říkáte, že jsou blbci, když (ač malinko) havarují, nebo k nim máte
prostou averzi a nadáváte na ně, přitom na vás koukají jen v novinách. To je
všechno „pěkné“, ale po takových haváriích, jako byla teď v Bahrajnu, si
konečně plně uvědomujeme, co že je opravdu formule 1. Ti chlapi krotí své vozy
v neskutečných rychlostech, kterých mnozí z nás nikdy nedosáhnou a podstupují
obrovské riziko, riziko toho, že dnešní závod může být tím posledním. <o:p></o:p></span></p><p class="MsoNormal" style="margin: 0cm -42.55pt 10pt; text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Kdo nikdy neboural, i v naprosto běžném osobním
autě, si nemůže představit, jaký je to pocit, když zlomky vteřiny nevíte, co se
děje, s autem, s vámi. Až když přestane rámus, začnete znovu vnímat, tedy pokud
zrovna máte to štěstí. Týpek do mě vrazil asi v padesáti a z místa poslal ještě
do auta přede mnou. Rámus, rány, a pak ticho, přišlo mi to jako věčnost. Ok,
žiju, lezu z auta, ani nemám sílu nijak pekelně nadávat, jen rozhodím rukama,
týpek radši ani z auta dlouho neleze. Policie, odtahovka, sanitka, hasiči.
Chvíli chaos. Cítím se dobře, táta mě veze domů. A až doma to začalo, šok,
bolení hlavy, uvědomění si všeho, ale nejvíc jsem v závěru byl rád za to, že
žiju. A jakkoli mám rád řízení a prý jsem i dobrý řidič, z toho traumatu, které
jsem se dlouho styděl přiznat, jsem se dobrých pár měsíců dostával. Na tu jízdu
ze servisu s opraveným autem nikdy nezapomenu, protože jsem si připadal jako
absolutní začátečník, bál jsem se předjet, najednou ztratil odhad, i v
zrcátkách, řazení jsem musel nechat na automatiku, srdce mi hrozně bušilo, jen
jsem křečovitě držel volant a modlil se, ať to dovezu domů.<o:p></o:p></span></p><p class="MsoNormal" style="margin: 0cm -42.55pt 10pt; text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">A teď to v Bahrajnu Romain Grosjean narval s
monopostem Formule 1 v rychlosti přes 220 km/h do svodidel. Ten první živý
pohled po startu závodu, no už si na to ani pořádně nepamatuju, jen vím, že
první slova byly ve smyslu, ať to rychle uhasí, je to špatné, to je špatné, do
očí se mi vháněly slzy a strašně jsem se s hlavou v dlaních začal klepat.
Vypadalo to, jako když rozstřelil sudy s výbušninou. Jak to, že tam je oheň? Až
chvíli, a že ta chvíla byla hrozně dlouhá, po tom, co zbytek startovního pole
po přerušení závodu červenými vlajkami zajel do boxů, televize zabrala pilota
Haasu, jak sedí v medical caru, na první pohled nezraněn. To všem spadl takový
šutr ze srdce, že to po těch strašlivých ohnivých záběrech na zdemolovaný
monopost a svodidla ani snad není možné. Nelze si představit, co prožívala
manželka Marion a tři děti. Naposled jsme chvíle, kdy televize nezabírala místo
vážné nehody, zažili na okruhu v Suzuce v roce 2014, kdy smrtelně havaroval
Jules Bianchi. Vždyť těch plamenů tam bylo hrozně moc, navíc ten obrovský náraz
a doslova projetí svodidly. Jen těžko si domýšlet, co by se dělo, kdyby
svodidla znemožnila Grosjeanovi utéct z plamenů, nebo kdyby samotný pilot byl v
bezvědomí či zraněn natolik, že by samovolně nemohl vůz opustit. <o:p></o:p></span></p><p class="MsoNormal" style="margin: 0cm -42.55pt 10pt; text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">V těch chvílích přestávají být podstatné výsledky,
protože život je a bude tím nejcennějším, o co můžeme přijít. Pak už se na ten
závod člověku ani nechce koukat, protože je poznamenán strašlivou havárií.
„Svatozář“, halo, systém na ochranu hlavy, který byl oficiálně zaveden v sezoně
2018, zcela určitě zachránil Grosjeanovi život. Ze začátku ne úplně vítaná
novinka rozdělovala svět motorsportu, teď v Bahrajnu ale zcela jistě splnila
svůj účel, ochránila hlavu jezdce, a určitě utlumí názory mnoha lidí. Titanová
konstrukce o váze 7 kilo v obrovské rychlosti prorazila svodidla a zůstala
prakticky neporušená. Romain po téměř půl minutě v plamenech dokázal opustit
vůz za asistence posádky medical caru, která na místě byla za 9 vteřin po
nárazu. Byla to doslova hromada trosek, která z monopostu zůstala, přesto byl
pilot sám schopen opustit vůz. Bezpečnost vozu je neuvěřitelná. Popáleniny
rukou a nohou po takové nehodě, to je prostě zázrak, nemůžu to pojmenovat
jinak. Co ten pilot musel prožívat, když se řítil na svodidla, věděl, že to skončí
nehodou, narazil, a ihned se ocitl v plamenech? Naštěstí zůstal jako zázrakem
při vědomí, musel v rychlosti vyjmout volant, odepnout si pásy a najít cestu z
kokpitu. Ve změti trosek, utržených svodidel, silných plamenů, kouře. Co se
dělo s tělem, které v okamžiku zastavilo z dvousetkilometrové rychlosti?
Zkrátka nepředstavitelné. Romain Grosjean se podruhé narodil. <o:p></o:p></span></p><p class="MsoNormal" style="margin: 0cm -42.55pt 10pt; text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Ale co ta svodidla, jak jimi mohl takto projet?
Bezpečnost ve formuli 1 se neustále zlepšuje, ale vážné nehody dávají další
podněty k tomu, co a jak ještě více zdokonalit. Nehoda Bianchiho ze Suzuky dala
základ systému výše popsanému, tomu, které zcela jistě onu neděli v Bahrajnu
zachránilo život. Bude Romain Grosjean po takové hrůze opět závodit, nebo si
sedne, a zamyslí se, jestli to má po takovém hororu dále zapotřebí? Jestli já
měl trauma ještě pár měsíců po své nehodě v relativně malé rychlosti v osobním
autě, pak na rovinu říkám, že po takové katastrofě, která se udála v Bahrajnu,
bych minimálně přemýšlel, zda se závody neseknout. Ale co je asi rozhodující,
jsou hlavy každého z nás, ale třeba i další okolnosti, rodina, děti, uvědomění,
že se pilot nemusí pořád honit na okruzích, ale může dělat spoustu jiných věcí.
Piloti formule 1 a i další závodníci žijí ve světech, kde nehody zažijí nesčetněkrát,
zatímco obyčejnému smrtelníkovi může psychicky ublížit jeden mnou popisovaný
náraz v nevelké rychlosti. Ale oklepat se z takové šílenosti, jakou si prošel
Romain Grosjean, to chce opravdovou sílu, hlavně psychickou. Docela by mě
zajímaly pocity pilotů, kteří se za volant vracejí po velkých nehodách, co se
jim honí v hlavě, protože se podívali smrti do očí. A za třetí zatáčkou na
okruhu Sakhir ta smrt číhala…<o:p></o:p></span></p><p class="MsoNormal" style="margin: 0cm -42.55pt 10pt; text-align: justify;"><span style="font-family: arial;">Každopádně, a netvrdím to jen s ohledem na ty
události z Bahrajnu, bychom se měli vždy zamyslet nad tím, co a jak kdy
komentujeme, jak moc chceme na ty piloti jakýmkoliv způsobem a za jakýchkoliv
okolností nadávat, nemít je rádi. Jsou dokonce i tací, kteří někomu přejí
nehodu. Řídit efjedničku je neskutečná věc, vrchol motorsportu, krásné závody,
skoro nadpozemská technologie, přináší úžasné příběhy, ale i příběhy smutné, po
spoustě nehod přišla o život spousta závodníků. Nikdy nebude stoprocentně
bezpečná, i když míra bezpečnosti je dnes na špičkové úrovni. Nikdo neví, co se
kdy stane, může to být nějaká blbá shoda okolností a přijdeme o dalšího pilota,
jako se to teď málem stalo v Bahrajnu. Všichni ti, kteří kdy řídili ty
fantastické monoposty, jsou pro mě hrdinové, chlapi, kteří jezdí na limitu
svých možností, svádí krásné souboje na trati, ale hlavně, v tak vysokých
rychlostech riskují své životy. V dnešním světě zkaženém množstvím a možnostmi
sociálních sítí je hrozně jednoduché komentovat z pohodlí domova různé
události, ale každý by se měl zamyslet nad tím, co chce napsat a někdy hůř, poslat
do světa, kde jeho trapné komentáře vidí tisíce a miliony lidí. Názory beru,
ale názory urážlivého typu nesnáším. Formule 1 je natolik krásný sport, že si
trapné komentáře ani trochu nezaslouží. <o:p></o:p></span></p><p class="MsoNormal" style="margin: 0cm -42.55pt 10pt; text-align: justify;"><o:p><span style="font-family: arial;"> </span></o:p></p><p style="text-align: left;">
<span style="text-align: justify;"><span style="font-family: arial;"> </span></span></p><p style="text-align: left;">
</p><div style="text-align: justify;"><br /></div><p></p>Jindrahttp://www.blogger.com/profile/01194401243781353488noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8160563304075465487.post-20419553512342817532020-10-28T21:32:00.002+01:002020-10-28T21:32:19.459+01:00Je to legendární sezona!<p><br /></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6GO4VHwL7SpldVjRX9IJJah7MflKeEisXB3p65UGrzIIE64GUmSggWyurL3-0YS-O7jehDEqYl3sjE5xxnLZaWcpH3xfHewWdwGxrVX81MUYjeW8LGsLOT_129b3oHwImFSoFkudfYyw/s1200/f1_lead_2020_grandprix_gp_formula_1_new_logo.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="675" data-original-width="1200" height="284" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6GO4VHwL7SpldVjRX9IJJah7MflKeEisXB3p65UGrzIIE64GUmSggWyurL3-0YS-O7jehDEqYl3sjE5xxnLZaWcpH3xfHewWdwGxrVX81MUYjeW8LGsLOT_129b3oHwImFSoFkudfYyw/w504-h284/f1_lead_2020_grandprix_gp_formula_1_new_logo.jpg" width="504" /></a></div><br /><p></p><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px; text-align: left;"><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px; text-align: left;"><p class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin: 0cm -42.55pt 0.0001pt; text-align: justify;"><span style="color: black; font-family: Arial, sans-serif;">Sedmdesát let. Tak dlouho už tu je královna motorsportu s námi. A teď píše
další kapitolu své bohaté historie. A je to kapitola, která se do dějin zapíše
poněkud jinak, než tomu bylo v letech předchozích. <i>"Tahle sezona
je prostě legendární!"</i>, řekl jsem si během závodu v italském Mugellu,
kam se formule 1 podívala vůbec poprvé v historii. S nadšenou náladou mi najednou bylo snad i s
trochou nadsázky jedno, kdo bude mistrem světa, jaké budou statistiky po konci
sezony, i když se v té chvíli nacházela zhruba v polovině. Celosvětový chaos
kolem koronaviru způsobil, že se na letošní sezonu nezapomene.</span></p></blockquote><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px; text-align: left;"><p class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin: 0cm -42.55pt 0.0001pt; text-align: justify;"><span style="color: black; font-family: Arial, sans-serif;"><o:p> </o:p></span></p></blockquote><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px; text-align: left;"><p class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin: 0cm -42.55pt 0.0001pt; text-align: justify;"><span style="color: black; font-family: Arial, sans-serif;">Když se v březnu sešel formulový svět v Austrálii, na tradičním místě, kde
startuje sezona, začala dění nejen v motorsportu ovlivňovat pandemie
koronaviru. To, že se v Melbourne nepojede, bylo rozhodnuto až v noci před
prvním tréninkem. Nad Velkou cenou Austrálie se stáhla mračna. Fotografie ze
čtvrtka, kde se nad okruhem ženou černočerné mraky, byla až strašidelná. Vedení
před začátkem prvního tréninku potvrdilo úplné zrušení bez náhradního termínu,
odpoledne bylo oznámeno odložení závodů v Bahrajnu a Vietnamu.</span></p></blockquote><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px; text-align: left;"><p class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin: 0cm -42.55pt 0.0001pt; text-align: justify;"><span style="color: black; font-family: Arial, sans-serif;"><o:p> </o:p></span></p></blockquote><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px; text-align: left;"><p class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin: 0cm -42.55pt 0.0001pt; text-align: justify;"><span style="color: black; font-family: Arial, sans-serif;">Sezona by tak začínala v květnu v Nizozemsku, jenomže nikdo nemohl tušit,
co se bude do té doby dít, pandemie zasáhla celý svět a čísla pozitivních
případů raketově rostla. Začaly se objevovat informace o přepracování závodního
kalendáře, černé scénáře hovořily i o zrušení celé sezony. Pro udělení titulu
mistra světa bychom potřebovali odjet osm závodů, v těch chvílích nepříliš reálné.</span></p></blockquote><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px; text-align: left;"><p class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin: 0cm -42.55pt 0.0001pt; text-align: justify;"><span style="color: black; font-family: Arial, sans-serif;"><o:p> </o:p></span></p></blockquote><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px; text-align: left;"><p class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin: 0cm -42.55pt 0.0001pt; text-align: justify;"><span style="color: black; font-family: Arial, sans-serif;">Posuneme se v čase. Improvizujeme. Zrušené a odložené závody prostě
nahradíme. Červen, začátek sezony, nevídané, ale se spoustou otázek, zda bude
letošní ročník důstojně odjet. Kolotoč formule 1 se ve stínu boje lidstva proti
viru rozjel na rakouském Red-Bull Ringu, a hned dvakrát! Jednou jako Velká cena
Rakouska a víkend poté jako Velká cena Štýrska. <i style="mso-bidi-font-style: normal;">"Sakra, kde to Štýrsko je?",</i> dělal jsem si srandu. Tyto
dvojzávody se jevily jako dobrý nápad co do potřebného počtu osmi odjetých
závodů, protože situace ve světě se neustále vyvíjela a nikdo nevěděl, co bude
zítra. Tak to pojďme rychle odjet, ať můžeme udělit tituly. </span></p></blockquote><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px; text-align: left;"><p class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin: 0cm -42.55pt 0.0001pt; text-align: justify;"><span style="color: black; font-family: Arial, sans-serif;"><o:p> </o:p></span></p></blockquote><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px; text-align: left;"><p class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin: 0cm -42.55pt 0.0001pt; text-align: justify;"><span style="color: black; font-family: Arial, sans-serif;">Přepracovaný kalendář obsahoval dva závody na některých okruzích. Na
Silverstone jsme odjeli Velkou cenu Velké Británie, a také závod s neobvyklým
názvem, Velkou cenu 70. výročí F1. Upravený a prakticky nově sestavený kalendář
způsobil, že se oslava sedmdesáti let Formule 1 odehrála doslova tam, kde se v
roce 1950 odjel vůbec první závod v historii. Dvakrát se pojede i v Bahrajnu,
jednou celý okruh, potom jiná (mnohem rychlejší) verze.</span></p></blockquote><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px; text-align: left;"><p class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin: 0cm -42.55pt 0.0001pt; text-align: justify;"><span style="color: black; font-family: Arial, sans-serif;"><o:p> </o:p></span></p></blockquote><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px; text-align: left;"><p class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin: 0cm -42.55pt 0.0001pt; text-align: justify;"><span style="color: black; font-family: Arial, sans-serif;">Vrátila se legendární Imola, ovšem ne jako Velká cena San Marina, jak jsme
dříve byli zvyklí. ale pod Velkou cenou Emilia Romagna, což je jméno italské
provincie. Nürburgring se jel pod Velkou cenou Eifelu, což je pohoří, a nově se
objevil okruh v portugalském Portimau jako Velká cena Portugalska. Nostalgie a
těšení se zároveň. Když potvrzení těchto tří podniků obletělo svět, zavládlo
mezi fanoušky hmatatelné nadšení. Imola tvořila bohatou historii, a bude
nádherné opět vidět vozy F1 na této krásné trati. Stejně tak na Nürburgringu.
Portimao, chcete-li Algarve, někomu nepříliš známý okruh, i protože až letos
obdržel licenci pro pořádání závodů F1, se v kalendáři objevuje vůbec poprvé.</span></p></blockquote><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px; text-align: left;"><p class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin: 0cm -42.55pt 0.0001pt; text-align: justify;"><span style="color: black; font-family: Arial, sans-serif;"><o:p> </o:p></span></p></blockquote><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px; text-align: left;"><p class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin: 0cm -42.55pt 0.0001pt; text-align: justify;"><span style="color: black; font-family: Arial, sans-serif;">Nico Hülkenberg v sobotu seděl v Kolíně nad Rýnem na kafi, a protože Lance
Stroll onemocněl, byl povolán do zbraně, podobně jako v Británii, kdy jel místo
Sergia Péreze. Za pár hodin už seděl na Nürburgringu v kokpitu a nepříliš
seznámen s vozem odjel kvalifikaci. Nepřekvapil, ani snad nemohl, skončil
poslední, ale závod pro něho dopadl na jedničku, přivezl body za skvělé osmé
místo, čímž si řekl o výraznou pozornost, ale stal se také terčem různých
vtípků. Potřebujete něco? Zavolejte Hülkenbergovi! </span></p></blockquote><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px; text-align: left;"><p class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin: 0cm -42.55pt 0.0001pt; text-align: justify;"><span style="color: black; font-family: Arial, sans-serif;"><o:p> </o:p></span></p></blockquote><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px; text-align: left;"><p class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin: 0cm -42.55pt 0.0001pt; text-align: justify;"><span style="color: black; font-family: Arial, sans-serif;">V Portugalsku se s kopcovitým a krásným Portimaem nejlépe popral Lewis
Hamilton, osamostatnil se v čele historických tabulek co do počtu vítězství, a
také velkými kroky kráčí za další metou, sedmým titulem světového šampiona.</span></p></blockquote><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px; text-align: left;"><p class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin: 0cm -42.55pt 0.0001pt; text-align: justify;"><span style="color: black; font-family: Arial, sans-serif;"><o:p> </o:p></span></p></blockquote><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px; text-align: left;"><p class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin: 0cm -42.55pt 0.0001pt; text-align: justify;"><span style="color: black; font-family: Arial, sans-serif;">I když letošní, zatím nedokončenou sezonu výrazně pozměnil koronavirus,
formule 1 píše spoustu dalších krásných příběhů, ať už se to týká statistik,
výrazných momentů, průběhů velkých cen, navštívených destinací, nebo trhu s
piloty. Lewis Hamilton překonal rekord Michaela Schumachera v počtu vítězství a
jede si pro sedmý titul mistra světa, v den dorovnání rekordu obdržel od Micka
Schumachera, syna velkého Michaela, přilbu jeho táty, což byl jeden z
nejsilnějších a zároveň nejdojemnějších momentů. Navíc na Nürburgringu, který
Michael Schumacher tolik miloval a kde jeho počet pěti vítězství zůstává
nepřekonán. Mick Schumacher tady měl odjet první trénink s Alfou Romeo (jednalo
by se o jeho první oficiální jízdu), ale kvůli dešti si nakonec nikdo
nezajezdil, nicméně mladý Schumi je čím dál hlasitěji spojován se závodní
sedačkou pro příští sezonu. </span></p></blockquote><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px; text-align: left;"><p class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin: 0cm -42.55pt 0.0001pt; text-align: justify;"><span style="color: black; font-family: Arial, sans-serif;"><o:p> </o:p></span></p></blockquote><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px; text-align: left;"><p class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin: 0cm -42.55pt 0.0001pt; text-align: justify;"><span style="color: black; font-family: Arial, sans-serif;">Vedení Formule 1 patří obrovské poděkování, jak v určitých chvílích
reagovalo na průběh sezony a zasloužilo se o to, že jsme se podívali na
Mugello, Portimao, Nürburgring...prostě všude tam, kde by nás to ještě v březnu
ani trochu nenapadlo. Těžko říci, jak tyto destinace ovlivní další roky a
podoby kalendářů, zda se tam F1 ještě někdy vrátí, ale jak se řiká, nikdy
neříkej nikdy. Mugello, na kterém Ferrari odjelo 1000 závod, si udělalo více
než solidní reklamu.</span></p></blockquote><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px; text-align: left;"><p class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin: 0cm -42.55pt 0.0001pt; text-align: justify;"><span style="color: black; font-family: Arial, sans-serif;"><o:p> </o:p></span></p></blockquote><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px; text-align: left;"><p class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin: 0cm -42.55pt 0.0001pt; text-align: justify;"><span style="color: black; font-family: Arial, sans-serif;">Legendární sezona je v plném proudu, a tento víkend nás čeká Imola, která
se do kalendáře vrací po dlouhých 14-ti letech. Těšme se, užívejme si tento
neobvyklý ročník, který snad důstojně dokončíme. Koronavirus brzy společně
porazíme, abychom si to všechno v budoucnu mohli užít naplno, vidět zaplněné
tribuny na okruzích, a zkrátka a upřímně, žít zcela normálně. </span></p></blockquote><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px; text-align: left;"><p class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin: 0cm -42.55pt 0.0001pt; text-align: justify;"><span style="color: black; font-family: Arial, sans-serif;"><o:p> </o:p></span></p></blockquote><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px; text-align: left;"><p class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin: 0cm -42.55pt 0.0001pt; text-align: justify;"><span style="color: black; font-family: Arial, sans-serif;">Všem přeji v této těžké době pevné zdraví!</span></p></blockquote><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px; text-align: left;"><p class="MsoNormal" style="margin: 0cm -42.55pt 10pt; text-align: justify;"><o:p> </o:p></p></blockquote></blockquote>
<div style="text-align: justify;"><br /></div>Jindrahttp://www.blogger.com/profile/01194401243781353488noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8160563304075465487.post-72761484082640164562020-08-22T09:55:00.002+02:002021-01-12T22:10:39.021+01:00Pokrok nezastavíš. Mobilní evoluce... <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhI-ss0lW4OWle42L_P3nDa3vRqHHBqPIqhCKnkLOx0JBNrHy031uc4F7-L1M5l0q3TQ3deOSqCoY9CZLa73F_DitZxMJdG2Bt3WL3S_D60Z8ctBXiH1hiCIWXHC97jQWybhWjb5hyphenhyphenSP_c/s1600/1598082934233195-0.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhI-ss0lW4OWle42L_P3nDa3vRqHHBqPIqhCKnkLOx0JBNrHy031uc4F7-L1M5l0q3TQ3deOSqCoY9CZLa73F_DitZxMJdG2Bt3WL3S_D60Z8ctBXiH1hiCIWXHC97jQWybhWjb5hyphenhyphenSP_c/s1600/1598082934233195-0.png" width="400">
</a>
</div><div><br></div><div>Pokrok nezastavíš. Mobilní evoluce, roky běží, a je až neskutečný, že ještě před 15 lety jsem byl upřímně nadšenej z toho, že tehdy vynikající Siemens A55 jako jeden z prvních zvládal polyfonní melodie, Sony Ericsson potom uměl přenos přes infraport (pomalej, ale tehdy k nezaplacení), Samsung pak dokázal slušně fotit, z části byl dotykovej. S HTC jsem před takřka 10-ti lety začal éru smartphonů. V dnešní době mají mobily větší paměť než leckteré notebooky, takřka nevyčerpatelná úložiště, neskutečné množství funkcí, nadčasové fotoaparáty, využíváme cloudových úložišť, a tohle všechno se raketovým tempem vyvíjí dál. Honor 8 je srdcovka, i po čtyřech letech šlape výborně, ale dnes si udělám radost vyzvednutím podle mnoha recenzí dosud nejlepšího telefonu, jaký kdy Honor vyrobil. Honor 20 PRO, už se na tebe těším 👍 #honor20pro #phoneevolution<br></div><div><br></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgz_Lqs4v45YjrJDa1p0T47ssF6VmahN5Jh3QbkJZQohRuiAWHpsxj2JQ6AVzbetlcdGJVZTerQ022hfuZApyvGfB0SsocfBlkMGry2Cy0Wdblp_nlp0o3zfc5FYBQ_SrjBjUNM-QdWAA/s1600/1598082930246368-1.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgz_Lqs4v45YjrJDa1p0T47ssF6VmahN5Jh3QbkJZQohRuiAWHpsxj2JQ6AVzbetlcdGJVZTerQ022hfuZApyvGfB0SsocfBlkMGry2Cy0Wdblp_nlp0o3zfc5FYBQ_SrjBjUNM-QdWAA/s1600/1598082930246368-1.png" width="400">
</a>
</div><br></div>Jindrahttp://www.blogger.com/profile/01194401243781353488noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8160563304075465487.post-44638038047484632682020-08-11T13:30:00.005+02:002021-01-12T22:10:11.485+01:00Mezi nebem a zemí. Můžeme věřit v nadpřirozeno?<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7QC8gB0pqP0tTBIeRoyTcYQecgQelZpSJ-7AyF2OXr1jJx6zYAXyUFPBjkHRdBD8OY2yxdq7Wldx2xRAfdHtPKPfkHusc6KIt1-K8opA_c5lxburYxtnf2UWj5BzD8wy-1NcUeAJHGYs/s460/mezi+nebem+a+zem%25C3%25AD.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="300" data-original-width="460" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7QC8gB0pqP0tTBIeRoyTcYQecgQelZpSJ-7AyF2OXr1jJx6zYAXyUFPBjkHRdBD8OY2yxdq7Wldx2xRAfdHtPKPfkHusc6KIt1-K8opA_c5lxburYxtnf2UWj5BzD8wy-1NcUeAJHGYs/s0/mezi+nebem+a+zem%25C3%25AD.jpg" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">S tímto tématem se setkal již snad každý. Existuje život po životě, existuje nadpřirozeno, je něco mezi nebem a zemí Je to pořád aktuální téma, a velmi velmi zajímavé. Co s námi bude po smrti Přestaneme existovat, jako když upadneme do hlubokého spánku, nebude prostě nic, jen tma, nebo bude naše duše bloudit dál, aby pak začala někde nový život Nebo přijdeme po smrti mezi své zemřelé blízké a budeme tam s nimi pak věčně</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">Vědce toto téma zajímá jíž dlouho.</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">Níže vypisuji zážitky spojené s nadpřirozenem.</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">Přesně v hodinu, na minutu přesně, kdy zemřel můj děda z matčiny strany, se nám doma zastavily hodiny.</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">Babička vyprávěla, že když ležela v nemocnici na ARO po plicní embolii, viděla sama sebe z vrchu + doktory a z dáli slyšela hlasy příbuzných, které říkaly, že jí tam ještě nechtějí a že ať se vrátí zpátky. Dokázala popsat skoro do detailu všechno, co se v místnosti, kde ležela, odehrávalo. Po několika dnech se probrala z komatu a vrátila se do života.</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">Když zemřel děda z tátovi strany (tedy jeho táta), babička ten večer nedokáže vysvětlit, jestli to co viděla, byl jen sen nebo ne. Viděla mlhu v pokoji a v ní dědovu tvář. Děda jí dal pusu, zeptal se Tak co a odešel, jako by se přišel rozloučit.</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">Pár dní před úmrtím babičky z mamčiny strany měla mamka vidinu, jak k nám do bytu vchází vysoká postava v plášti a jde směrem do pokoje za babičkou. Po chvíli se vrací a odchází. Ráno nás už babička vůbec nevnímala, i když nebyla úplně v bezvědomí. Jako by si ta postava odnesla její duši. Babička navíc dávala ruce před sebe, jako by jí někdo chtěl vzít na druhý břeh. Dva dny poté zemřela. Mamka svůj zážitek vypráví vpravdě dosti věrohodně, a může to být tak další možný důkaz toho, že mezi nebem a zemí něco prostě je. Navíc chvíli předtím pouštěla ven pejska a slyšela, jak někde u našeho domu houká sýček, který dle pověr věští smrt. Sen to prý určitě nebyl. Prostě mezi dveřmi směrem na chodbu viděla, jak se ta postava v plášti mihla a po chvilce odešla, navíc za sebou nechávala silný chlad. A co bylo zajímavé, jak táta, tak i já jsme se vzbudili v okamžiku, kdy měla ta postava odejít. Byla to smrtka Vždyť jak se šíří pověry, a podobné zážitky dalších lidí, kteří něco podobného také zažili Možná je to neuvěřitelné a leckdo by řekl, že ujeté. Ale když pak sami něco takového zažijete, možná začnete věřit, že mezi nebem a zemí něco prostě je, že tam něco funguje.</div></div>Jindrahttp://www.blogger.com/profile/01194401243781353488noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8160563304075465487.post-27433537877853076042020-06-19T02:42:00.000+02:002020-08-10T11:30:40.598+02:00Zápisky z prosince 2017...Nechopenka, Endy...<div style="text-align: justify;">Dnešním dnem mi skončila čtrnáctidenní pracovní neschopnost, a na tento den jsem se i těšil, protože je to naprosto ideální doba k tomu odpočinout si od práce, ač za cenu léčení se z nemoci, která mě v úterý 29.listopadu 2017 doslova sestřelila do postele pod peřinu. Již to pondělí pred tím mě večer při sezení u noťasu a puštěné televizi přepadla celkem brutální zimnice, která se poté opakovala, a tudíž jsem v noci špatně spal. Navíc jsem pak ráno cítil, že mám asi teplotu, ale do práce jsem stejně šel. I s tím vědomím, že možná celý den nevydržím a že budu muset prostě říct šéfovi, že je mi blbě. No celý den jsem očima tlačil čas, protože mě trápila bolest snad všech kloubů v těle, třeštila mi hlava a ... </div><span></span><span><a name='more'></a></span><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">nebylo prostě dobře. A když jsem u oběda nepociťoval chuť k jídlu, věděl jsem, že je opravdu zle. Po konci směny jsem sedl do auta s tím, že jsem ještě Jarunce chtěl odvézt lístky na večerní koncert skupiny Kabát. Na ten koncert jsem měl jít, ale při zamyšlení se nad svým zdravotním stavem to nepřipadalo v úvahu. Člověk ví, kdy má dost, tělo si řeklo, útočí na něj nemoc, a na Kabáty jsem se mohl těšit jakkoli jsem moc chtěl, jelikož jsem se toho úžasného koncertu měl zúčastnit. Mamce jsem řekl, že musím ještě jet do Prahy, ta mě ale při pohledu na můj "zelený" obličej nechtěla pustit samotného. A tak jsme po několika desítkách minut doma vyrazili ku Praze dát Jarunce lístky, jelikož si je uložila ke mně. Předtím jsem si ještě doma změřil teplotu. 37,5...hmm zatápím, řekl jsem si. Chodil jsem jako když nechodil, v autě měl zpomalené reakce, a opravdu jsem se těšil na to, až dojedu večer domů a padnu do postele, a ráno šup pro neschopenku. Ten lístek jsme chtěli prodat jedné slečně, která v události na Facebooku hodila poptávku na lístek na stání, ale jelikož chtěla lístek předat až v 19 hodin, vyprdli jsme se na ní, protože tak dlouho bychom i vzhledem k tomu, že mi nebylo dobře, v Praze v Harfě nečekali. A tak lístek prostě propadl, nedá se svítit, jsou horší věci. Jarunka si koncert hold užívala beze mně. Večer po příjezdu domů jsem padl v obýváku na gauč, teploměr ukázal hrozivých 39,7 stupně. Během dvou hodin mi teplota vyletěla o dva stupínky. Celkem mazec, už si ani nevzpomenu, kdy naposled jsem měl takovou teplotu. No dobrý no. Ještě předtím v Praze před O2 arénou jsem napsal šéfovi, že zítra nepřijdu, že je mi blbě, a že nejspíše půjdu na neschopenku. Všechno mě bolelo, bral jsem prášky na srážení teploty, bolesti, které sice zabíraly, ale teplota pak zase vyletěla. Mamka mě zabalila do studených obkladů, byl jsem celý ztuhlý a nemohl se hýbat. V noci jsem nespal, spíše jen dřímal a každých několik hodin si měřil teplotu. Ráno jsem měl něco přes 38 a mamka řekla, že mě odveze k doktorovi, že mě nenechá jet samotného. Popravdě jsem se bál sám řídit, a to mám řízení více než rád. Měl jsem příznaky chřipky, angíny, a možná ještě něčeho, protože nějaký vir či co zaútočil nebývale rychle, prakticky během pár hodin, vždyť ještě v pondělí před tou první večerní zimnicí jsem s chutí v garáži vypil několik malých sudových pivek. V čekárně u doktora nebyl skoro nikdo, tak jsem byl rychle na řadě. Ihned mi vypsal neschopenku s tím, že zítra uděláme odběry krve a podle toho mi napíše prášky. Říkal, že to vypadá na angínu, ale mě to přišlo spíše jako chřipka, ale doktor je doktor. Nemoc zpočátku nemusí vypadat jako ta, o které si myslíme, že by to mohla být. Tak řekněme, že mě sejmula chřipka s angínou. Po čtyřech letech jsem do ruky vzal žlutou část neschopenky, tedy průkaz o tom, že jsem neschopný práce. Naposledy mě složila angína před čtyřmi lety během léta. Bylo to období, kdy Miškovice, ale i velikou část republiky sužovaly masivní povodně. Pracoval jsem na všeobecné informační lince 1188 a během června si kvůli povodním vzal týden neplaceneho volna, abych společně s dalšími lidmi bojoval s následky povodní. Po týdnu jsem šel do práce, ale po dalších 14 dnech jsem začal ještě během denní směny přicházet o hlas, až jsem se musel ke konci lidem po telefonu omlouvat. Večer jsme pak jeli s mamkou vyzvednout tátu do Hlizova ke hřišti, kde měli posezení z práce. A tam jsem hlas už neměl, jen jsem sýpal. Byla z toho dvoutýdenní neschopenka s pořádnou angínou. Ale zpět do současnosti. Další den jsem jel dát krev, a doktor mi napsal i prášky, ač ještě nebyly výsledky krve, ale prostě jsme zkusili, jestli zaberou. Z domova jsem se pak vracel do Kouřimi do lékárny, a překvapivě mi na ten recept paní lékárnice vydala antibiotika zdarma. Tak jsem zase s klidem uklidil peněženku. Penbene 1500000. Už jen to velké číslo za tím názvem dá info o tom, že to bude nějaká "silná sračka", která mi (snad) pomůže. Ale tyhle prášky jsem dostal i tenkrát při angíně, vzpomněl jsem si. Kontrolu mi doktor napsal na 1.12.2017, tedy už na pátek, kdy se dozvím výsledky krve. Ještě další den jsem si naměřil teploty přes 37, ale už mi bylo lépe než v to úterý. Byl jsem hodně oslabený, ale léčba zabírala. Odpočíval jsem doma, ven jsem vyšel maximálně jen ve chvílích, kdy jsem pravidelně pouštěl pejska ven, snesl ho ze schodů a pak pro něj došel na dvoreček, jelikož Endy, sedmnáctiletý pudlik, již byl bohužel slepý a bez sluchu a trošku tak ztrácel orientaci, ale pořád měl chuť k jídlu a čich, což bylo super ☺️. Chuť k jídlu jsem ale od úterý neměl já. Během úterního večera, kdy jsem měl téměř 40 horečky, jsem snědl jen pomeranč a nic jiného. Pil jsem litry čaje, poctivě bral prášky a odpočíval. Ani jsem neměl moc náladu být na notebooku a v podstatě jsem jen ležel s Endym v obýváku, sledoval televizi a sem tam ťukal do svého Honoru 8, visel na Facebooku a Messengeru. Výsledky krve jsem se dozvěděl až v pondělí, ale prášky mi zabíraly. Dle doktora a výsledků krve mám v sobě nějaký bacil, kvůli kterému jsem nakažlivý pro ostatní, tudíž nemám moc chodit mezi lidi a nosit roušku. Něco v tý krvi bylo zle, ale ze slov doktora jsem pochytil jen to, že je tam něco negativního. Na roušku ale peču, protože stejně budu teď doma že jo 😀. Silnější ATB nebyly třeba, tak jsem pořád mel brat to Penbene. Cítil jsem se ale oslaben a unaven. Horečky sice ustoupily, ale to tělo bylo dost zhuntovaný a prostě se přihlásilo s tím, že si potřebuje ode všeho odpočinout. Další kontrola za týden v pondělí. Oukej, píšu zprávu do práce, a hurá domů do tepla zbavovat se nemoci, a odpočívat, odpočívat. Endy byl rád, že s ním někdo byl celé dny doma, jelikož když máme s našima jeden týden shodně ranní směnu, je doma Endy od pěti od rána do cca tří hodin odpoledne sám. A on je pejsek, který rád vyhledává společnost páníčků, a tak když je někdo doma, spoustu času tráví v jeho přítomnosti a je spokojen, že má někoho doma. Když mívám odpolední, je to také v pohodě, protože z domu odjedu po druhé hodině a za pár desítek minut přijíždí domů taťka, takže je o Endyho takřka celý den postaráno. Po tom, když babička loni v září zemřela, bývá Endy sám doma. 16 let na to nebyl zvyklý, ale zvykl si celkem rychle, hold za cenu toho, že se během dne, když byl sám doma, prostě vyčural nebo vykadil, protože ho zkrátka neměl kdo pustit ven. Ale naučil se na podložky, později už mu to pak vzhledem ke stáří bylo jedno. Ono už vlastně i v době, kdy babička žila, ale již příliš ten poslední rok nechodila, tak Endyho ven nepustila. No, to je prostě život. No takže jsme s Endym byli spolu doma, ač já v neschopence. Užíval jsem si jeho přítomnost, on naopak tu mou, a oba jsme měli vědomí, že nejsme doma sami. Během toho týdne do pondělní kontroly se mi dělalo čím dál lépe, a v závěru týdne už jsem si na chuť dal nealko pivko, jelikož alkohol jsem nemohl s antibiotiky kombinovat, nejsem magor a na zdraví mi záleží. Do toho všeho si babička z Křečhoře zlomila kotník, takže se nám ty problémy zase začaly hromadit, stejně jako loni, kdy jsme během září přicházeli o babičku, a navíc se zranil Endy, když si po seskoku z postele u mě v pokoji vykloubil kyčel a levou zadní nohu. S Endym jsme létali po veterině v Českém Brodě, jelikož mu ta nožička vypadla druhý den znovu. Pak mu na to dali fixaci a lepšilo se to. Nelepšil se ale stav babičky, která nakonec na konci září přirozeně stářím zemřela. Problém nad problém, všechno se sralo najednou. Letos tomu bylo podobně. V druhé polovině týdne se zhoršoval Endy. Ještě ve úterý jedl maso, pil, a celkem dobře na svůj věk fungoval. Jenže ve středu neměl chuť k jídlu, snědl jen pár kousků řízku a příliš nepil. K večeru prakticky jen ležel a smutně poštekával. Navíc se do něj pustili v posledních dnech až několika týdnech blechy. Několikrát jsme ho koupali a zbavovali blech, ale ty svině se pořád vracely, i protože měl Endy již starou kůži, která svinstvo jako blechy láká. Ve čtvrtek jsem ho pustil ven a téměř každým krokem ztrácel koordinaci, padal do strany, ale dokázal se držet u nohou. Ale dobré znamení to nebylo. Navíc mi (to bylo vlastně v úterý nebo ve středu, teď nevím) lehl na verande za stolek s tiskárnou, jako by se schovával. Nechtěl jist, jen se trošičku napil, a dokonce mi usnul u misky s vodou. Odnesl jsem ho do obýváku, tam chviličku pobíhal, ale pak si lehl na bok pod televizi a jako včera jednou vždy po pár minutách dvakrát za sebou smutně štěkl, až to nahánělo hrůzu a rvalo za srdce. Odpoledne ho taťka vykoupal a opět zbavil blech, ale Endy už se pak ke světu příliš neměl. Taťka ho odnesl za mnou do garáže, kde pak jen ležel a opět poštekával. Sem tam se snažil zvednout, ale jako by ho během pár dní opustily síly. Noc na pátek to byla bezesná, hlavně pro mamku, která s Endym byla po celou noc v obýváku, hladila ho s tím, aby pokud možno neštěkal, ale Endy bohužel nepřestával. Dokonce se v noci počůral a pokadil, přičemž se nezvedl a nedal to nijak zvlášť najevo, že se mu chce. A to bylo zlé, velmi zlé, a ráno se situace opakovala. Jakoby nám Endy tím smutným a srdcervoucím štěkotem říkal a žádal nás o to, abychom mu umožnili důstojný odchod, tedy tu poslední věc - uspání. Aby se netrápil a my s ním. Takřka zhroucení jsme si ráno dali v garáži kafe, já ještě došel pro Endyho, vzal ho do náručí a odnesl k nám do garáže, aby byl s námi. Kolem poledne jsme s rodiči společně rozhodli, že necháme Enušku uspat, protože to bylo trápení, hlavně pak pro něho. Co může člověk dělat, když před sebou vidí mazlíčka, který má krásný věk, 17 let, a kterého opustily síly, že jen leží a již se nepostaví, ani nejeví zájem...před jednou hodinou veterináři v Kolíně "u Kašpara" usoudili, že stav Endyho opravdu není k životu a že rozhodnutí o tom nechat ho uspat bylo správné rozhodnutí, a že si určitě nemáme co vyčítat. Během té chvíle, kdy naši s Endym odjeli do Kolína, jsem si přirozeně hodně pobrečel, protože jsem věděl, že se Endy nevrátí živý. Zažil jsem s ním spoustu krásných chvil a na těch jeho úžasných 17 let a několik měsíců budu vzpomínat jen rád. Chvilka, kdy jsem po příjezdu rodičů s již bezvládným psím tělíčkem otevřel kufr od auta a spatřil Endyho zabaleného v dece, byla prostě zdrcující. Se slzami v očích jsem ho hladil a pusinkoval a říkal, že na něho nikdy nezapomenu. O pár chvil později mu taťka vykopal hrobeček na zahradě a po třetí hodině jsme našeho psího miláčka důstojně pochovali. Do hrobečku jsem mu dal psího plyšáka, hopika (moc rád si s ním jako menší hrál), táta ještě přinesl obojek, vodítko, a košík. Endy měl krásný dlouhý život, a těší nás to, že si ho s námi tak skvěle užil, a že z tohoto světa odešel přirozenou cestou, stářím, síly mu došly. Takže během posledních dnů byla tohle další rána. Po mých špatných výsledcích krve, a po babiččině kotníku. Zase všechno při jednom, navíc před Vánoci. Když se to sere, tak se to sere. Ale někdy pomůže další pořekadlo, že co se dneska posere, bude zejtra dobrý. Život jde dál, čas se nikdy nezastaví. Endy, odpočívej v pokoji. A babička se s tím kotníkem určitě uzdraví, stejně tak já se vyléčim z toho debilniho bacilu. Během úklidu spojeného s úmrtím Endyho doma zjišťujeme, že se nám tu nějak přemnožily blechy. Tolik jsme jich tu nikdy neměli. Neměli jsme tu takřka žádné, jen do té doby, kdy se začaly chytat Endyho. Navíc máme venku 8 koček, takže to lítá i z nich. Behem víkendu luxujeme koberce, vytíráme savem, lakame blechy do pastí, postrikujeme je, až do úterý pořád dokola. Spousta jsme se jich zbavili, tak snad bude jen lépe. Z chodby a verandy jsme vyhodili koberec, který už toho beztak měl dost a byl tam skoro deset let. Obývák jsme vyčistili čisticím práškem na koberce a blechy výrazně ubyly. V pondělí jsem jel dát krev na kontrolní odběr, a pak jsme se s mamkou stavili na jídlo v hostinci u Lva. Řízky, maso, hranolky, krokety...spokojenost. A hurá na blechy. Lezeme doma po čtyřech a hledáme. Ubývají, ubývají, pozitivní zprávy. Znovu vytíráme chodbu savem a také stražíme pasti v podobě svíček na talíři s jarovou vodou. Blechy jdou i po světle, tudíž se nachytaji do svíčky a do vody a chcípnou. Třeba v ložnici jich chytáme desítky. Jinde je to jen po málu. Další den jsem měl výsledky krve v pořádku a musel jsem se pak i zaradovat. Jsem zdravý, a taky pak v práci přijdu i na jiné myšlenky. Tak to byl takový, a nakonec dost dlouhý souhrn toho, co se dělo v posledních 14-ti dnech. Zítra hurá do práce...</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><br /></div>Jindrahttp://www.blogger.com/profile/01194401243781353488noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8160563304075465487.post-54389494954935629532020-06-18T01:59:00.000+02:002020-12-18T22:45:54.523+01:00Koronastory aneb zápisky z karantény...<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEht32JOJTygnZoAjweI55cKJLGmG-uCy9GZryHubrpJDnDg2QlSS-NFiahl-3F5ktTjpi0Qon7q7ZjGIqYPLo3yDJ7WyDftHjjEwiEhl6Bk8iqK8HSboNfiTiBeiSMmCI5qLgxd0G0bGEI/s712/Human-in-2019-vs-human-in-2020-meme-1641.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="678" data-original-width="712" height="610" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEht32JOJTygnZoAjweI55cKJLGmG-uCy9GZryHubrpJDnDg2QlSS-NFiahl-3F5ktTjpi0Qon7q7ZjGIqYPLo3yDJ7WyDftHjjEwiEhl6Bk8iqK8HSboNfiTiBeiSMmCI5qLgxd0G0bGEI/w640-h610/Human-in-2019-vs-human-in-2020-meme-1641.png" width="640" /></a></div><div style="text-align: center;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Po vyhlášení nouzového stavu čekáme co bude, netrpělivě sledujeme zprávy, až to skoro člověku nedá spát. V jedenáct večer, v neděli 15. března, vláda omezuje volný pohyb na veřejnosti. Ráno, v pondělí 16.března, nám v TPCA měří teplotu. V pěkný kose, rozestupy dvou metrů ani náhodou, fronta je přes celý parkoviště. Bravo, jeden kejchne a můžeme zavírat. Při průchodu vrátnicí si říkám, že tam snad ani nejdu, když vidím skoro ve skafandrech oděné pracovníky bezpečnostní agentury. Během směny se dozvídáme, že fabrika kvůli situaci kolem koronaviru zavře za týden ve středu. Pořád dost času na to, aby tady někdo nákazu rozprsknul. O dva dny později je vše jinak, fabrika po nařízení z Japonska zavře už dnes. Takže dneska jsem tady naposled, projede mi jako blesk hlavou. Jsem ve výpovědi a ani tak nemám pořádně čas se tu rozloučit s kolegy. Všechno se sype strašně rychle, obchody zavírají, fabriky zastavují, vláda nařizuje jeden zákaz za druhým. Že se takový situace dožiju, v to jsem ani nedoufal. V rychlosti si tak balím všechny věci a loučím se s prací, ve které jsem strávil přes 6 let.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Teď budeme čekat co bude. Je vyhlášená karanténa, nařízené nošení roušek, dočasně používám šálu, třeba při návštěvě benzinky. V pátek 20.března míříme do Lovosic za rodinou, jsme zavření v bytě, nikam nechodíme, ani s košem do popelnice. V neděli zpátky do Prahy, ale když vidíme, jak stoupá počet nakažených, v úterý z Prahy padáme pro změnu do Miškovic. Ale co dělat v karanténě, abychom se nezbláznili? Uklizime v baráku, skartujeme přebytečné papíry, vyhazujeme bordel, děláme pořádek. V neděli míříme opět pro změnu na sever. Začátkem dubna žádám na úřadu práce o podporu v nezaměstanosti, přes online formulář, všechno jde poměrně hladce.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Napíšu historku, jak jsem si na Alze objednal tři ochranná skla na mobil pro přítelkyni. 26 března táta cestou z práce (on jediný z nás chodí) vyzvedl, druhý den po otevření krabičky zjišťuji, že je tam pouze jedno sklo. Tak volám na infolinku, tam sdělují že mi zbývající dvě připraví na prodejně. Po neděli tam táta jede, ale dají mu opět jen jedno sklo a že si to mám znova vyreklamovat. Tak to si jako ze mě děláte prdel, tři skla budu řešit měsíc, vole. V sobotu 4.dubna ráno jedeme do OBI pro ohniště, chceme si večer udělat buřty. Z tý karantény jebe všem, všude je nebývale zvláštní chaos. Při platbě kartou dvakrát žádám špatnej pin. Připadám si jak zloděj, napotřetí platím svou kartou. Když vám táta dá mamčinu kartu se svým pinem, je to těžký. Pak je problém s podpalovačem. Objednaný máme dva, připravený maj jeden, pak to tam dobrejch deset minut řeší přes papíry. Ještě dvě minuty a šel jsem pryč. Všechno naskládáme na vozejk, během cesty k autu se mi to ohnišťátko povede vyklopit. Rámus jak v prdeli, ale výtlem dobrej. Pak řeším v autě tu debilní alzu. Ještě že mi to zvedla milá slečna, protože jsem byl rozzuřenej jako býk. Dobře, omlouváme se, připravíme vám to na prodejnu. Ale jak mi dají vědět? Nic o tom, že mě budou informovat, neřekli. Tak budeme čekat. Potřetí už tam nevolám! Odpoledne je krásně, k večeru opékáme buřty, na procházku s Rodym jdeme s rouškou, i když nikde žádný lidi. Sundáme si jí až na pozemku.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Rody na mne v obýváku u televize naskakoval, asi se mu líbilo povlečení s Ferrari a chtěl mi ojet nohu. Táta: Buď zticha!.. A co mám dělat, když mě šuká pes? Pak půlhodinovej výtlem.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Vyhazujeme tunu krabic ze stodoly. "Vláda zakazuje mít krabice ve stodole" . Pak vezu vozejk po dvoře a mezi vratama mi půlka nákladu vypadne.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Sotva odvážeme Rodyho, tak kolem jede cyklista. Pes vezme čáru a běží vedle cyklisty. Ještě že se po padesáti metrech vrátil, nahánět ho po vesnici se nám nechtělo a v kroksech se navíc pěkně na hovno běhá. Stačilo to pár dní zpátky, kdy se pes rozhodl fouknout dosud neodhalenou dírou v plotě (druhej den jsem drátoval). Táta nalevo, Jarča do vsi, já cestou do Zalešan. Jak policejní zátah, řev na celou vesnici. A jak to bývá, když něco hledáte, tak to je vždycky na tom místě, kam se podíváte až na konec. Pes stál schovanej nad barákem a čuměl. Ještě že mu cinká známka na obojku, jinak by ho mamka ze dvora neslyšela.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Opravuju si polepy na autě a pomáhám si magnetem. "Hlavně ho pak sundej, abys neodjel zejtra s magnetem". Sundám. Dopoledne na to samozřejmě zapomenu. Nakládáme věci do Lovosic, startujeme, a nic, auto se vzepřelo. To je vážně karanténa jak hovno. Tak vyndavám nabíječku a čekáme, mezitim však opakujeme, že je blbost s tim ještě dneska někam jet. Po půl hodině rozmýšlení přehazujeme věci do modrého Peugeota 207 a jedeme. Dálniční známku kvůli dvěma cestám odmítám kupovat, přes Prahu míříme na sever přes okresní silnice. V Lovosicích v Lidlu vylézám z auta a mobil letí na beton. Prdnul displej, paráda. Rupnul v dolní části, naštěstí tak šikovně, že mě to nenutí kupovat hned novej nebo cpát peníze do výměny displeje. V Lidlu marně sháníme polohrubou mouku, lidi jsou jak vosy, vypadá to tady jak den před koncem světa, kterej zřejmě pro mnohé nastal po vyhlášení karantény. Dostávám se k historce z minulé návštěvy Lovosic. Akce droždí. Chceme k večeři langoše, ale droždí nikde, ani v Lidlu. Prostě neni, ani blbej tousťák vole. Šílenství jménem Covid 19 nezná mezí, všichni teď žerou to, co asi předtím nežrali a kupujou to, co nikdy nekupovali, protože to snad ani není možný. Aspoň že maj roušky a co vidim, tam na to vesměs neserou. Ale zpět ke droždí. Jelikož ho v Lidlu nemaj, zkoušíme různé menší obchody. Nedaleký čong nemá. A tak jdeme dál. Jenže jak to udělat, aby nám dali víc jak dvě kostičky, protože dávají na příděl? No tak jdu já s Libou, protože mě tu úplně neznaj. Vcházím do obchodu kousek za ní, děláme že se neznáme, a oba kupujeme dvě kostičky droždí. Venku se neudržim a po prásknutí dveřma se začneme šíleně smát. Ale máme droždí, jo! Lidl ať se jde vysrat, ten ani neměl nápis na cenovce, hlavně poloprázdný regály. Do toho všeho tátovi doma nestartuje traktor a stejně jako v Aygu je třeba vyměnit baterku...</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">9.dubna do Lovosic (Peugeotem 207) vezeme krabici s cukrovím od babičky s Křečhoře, plus hodící se krabice ze včerejšího úklidu. Nahoře všechny krabice holky berou a ukládají do sklepa. Po dvou hodinách: Kde máme to cukroví? A nedali jste to do sklepa s těma krabicema? Jo. A bylo tam.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Další den se rozčilujeme u zpráv. TV Nova dělá vesele rozhovory se slečnama, který si na pohodu dělaj piknik v parku u cyklostezky plný lidí, nemaj roušky. Místo aby je někdo rozehnal, dělá s nim rozhovor. Nařízení vlády tady ztrácí význam. Karanténa jim nic neříká. Do přírody, ok, ale zdržovat se tam? Přetáh bych je násadou od lopaty. Seďte doma na prdeli! To je to tak těžký? Já chápu, že je venku hezky, zároveň ale respektuju nařízení vlády ohledně omezení volného pohybu osob. Na nákup a zpět, na krátkou procházku se psem a hned zalízt, žádný návštěvy. Je až příšerný, jak je tohle některejm lidem u prdele. Někdo si dělá mejdany, chodí venku bez roušky, vymlouvá se. A kecy o tom, jak se tahle porušení budou pokutovat? Kolik pokut kdo rozdal? Dementovi když nedaj pokutu, bude to dělat furt.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">11.duben. Mamka před desátou píše, že jeli do Třebovle pro maso, ale měli zavřeno. Tak jeli do Peček do Tesca. Obsluha prodejny je ale vrátila, protože nebylo deset. Mamce bylo trapně, ale zkrátka to je neuvědomění, tak počkali v autě, zavřený, nestáli před vchodem. No tak hlavně že důchodci se procházej v Lovosicích po Lidlu v době po obědě, když už maj doma dávno sedět na prdeli. Nikdo je nevyhání, hlavně že mladýho člověka vyženou dvě minuty před desátou, skřet od ochranky buzeruje kvůli ochranejm rukavicim, který tam ani nemaj. Super, nabírat zboží s pytlikama na ruce je úžasný. Další den to ani nikdo nekontroluje, bravo. Hlavně že tam maj, navíc u pokladny, regálek s chlastem a nad tím napsáno Rozjeď párty. Jasně, teď v době, kdy je to zakázaný. Kdyby to aspoň začmárali lihovkou.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Když jsme v neděli 12.dubna jeli do Miškovic, cestou jsme potkali asi milion motorkářů, cyklistů, lidí venku, karanténa jak blázen. Mnozí nedokážou doma sedět na prdeli. Ok, je super počasí, ale že mnozí serou na roušku, to je špatně. Jeden z těch bláznů nám málem skončil na kruháku pod kolama, přestupek jako hrom, pablb.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Na velikonoční pondělí je klid, žádnej kolednik, až je to trochu strašidelný. V úterý a ve středu pokračujeme v generálním úklidu. Přebírám takřka celej pokojíček, hlavně úložák, kterej je plnej časopisů a různých dalších věcí. Časopisy dávám do krabic, některé do knihovny, docela dost věcí letí do koše. Místo toho na nějakou dobu ukládám pod postel modely aut. Táta trefně nazval upečeného beránka drakem, protože skoro tak vypadal.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Ve čtvrtek ráno jedeme do Plaňan na poštu, půl hodiny stojíme frontu venku, u přepážky paní řeknou, že nutně musí něco udělat, takže deset minut navíc. Frontu tady na poště jsem stál poprvé v životě venku, rozestupy dva metry. Má to význam, když někdo kejchne a nehodlá se zrovna dusit pod rouškou? Pak jedeme do Kolína do zooshopu pro balík ze zásilkovny, to už je v pohodě. V pohodě není placení balíků vod v Tescu, protože se rozhodnu zkusit samoobslužnou pokladnu, který normálně nefandim, ale když vidím kolem ten blázinec... Jenže nám terminál hází pořád nějaký chyby a jsme za blbce. Takže stejná ztráta času jako případně na normální pokladně. Odpoledne přerovnávám časopisy z úložáku, vynáším krabice na půdu, třídím časopisy z prostředí Formule 1. Mezitím mamka šije další roušky.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">V pátek ráno míříme nejprve do Kolína do Alzy, kde vyzvedneme stojánek na nože. Jenže tam fronta až k pekárně, dobrých 20 lidí před námi. Vzdát to, nevzdát, ale když už jsme sem dojeli, stoupáme si do fronty. Každej nadává, proč se fronta nehejbe, po chvilce vyjde najevo, že jim spadly systémy. Nefunguje výdej, platby, no paráda. Po hodině čekání odcházíme. No to byly manévry, lidi zmatený, prodejci též, prostě doba Covidu je pěkně na hovno, všechno dobře rozesraný. Do Alzy teď dlouho ne, alespoň ne pro pomyslný zbytečnosti! Teprve pak míříme přes Prahu do Lovosic trávit další dny nečekaných prázdnin.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Ve středu jedeme do Miškovic, ve čtvrtek užíváme krásné letní počasí. V sobotu přijela Věrka, a vyprávěla jak se umyla dezinfekcí a pak si zapálila, že prej hořel i župan. Dělám pořádek v časopisech, je toho plný obývák, ukládám do krabic.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Během karantény se člověk dostal ke věcem, na který normálně neměl čas či si ho prostě neuměl najít. Svět se zpomalil, lidé možná zjistili, že existujou i jiný věci než se věčně honit za prací a prachama, někdo strávil dost času s dětmi a rodinou. Jak se říká, že všechno zlý je pro něco dobrý, tak tohle období to ukázalo, i když je to svym způsobem na nic, protože cosi uteklo z nějaký laborky v Číně, tedy pokud to tak fakt je, teorií je spousta. Ale vzhledem k tomu, co je dnešní člověk schopnej vymyslet, bych se nějakýmu tomu experimentu nedivil. Alespoň kdyby ten vir byl pořádnej zabiják, to by byla teprv sranda, berte to s nadsázkou. Tohle je nechci říkat druh chřipky, ale je to něco, co tu dosud nebylo, proto všechen ten humbuk kolem, zdravej člověk to bez problémů přežije. A pokud to není výtvor z laborky, tak je to bez nadsázky docela milej vzkaz od přírody, že člověk z dnešní doby je fakt debil. Není umění dělat bordel, umění je udržovat pořádek, a to dnešní lidstvo postrádá, jinak by v oceánech nebylo svinstvo větší než rozloha našeho státu, skládky by nebyly narvaný sračkama, třídil by se spolehlivě odpad. A takhle by se dalo pokračovat ještě dlouho. Bůhví, co z toho všechno kde za svinstvo vzniká, a pak to člověk dejchá a přenáší. Spolehlivě nasere i pohozená plechovka pět metrů od popelnice. Příroda se brání a pokud je covid 19 její výtvor, je to jen dobře. Však je známo, že tuhle krásnou planetu neničí nikdo jinej než člověk. A možná že jsem covid 19 měl i já, jak jinak si můžu vysvětlit to, že jsem někdy v únoru měl jen jeden den teplotu, druhej den jsem byl podchlazenej, a potom tejden něco na průduškách, a bez antibiotik to odešlo? Jsou to polemika, ale vsadil bych boty, normální nemoc to nebyla...</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">V květnu se začalo vše vracet do normálu, tedy snad. Byl jsem znovu zaměstnán, ale v tý roušce je to vážně mazec. Jo, a to třetí sklo z Alzy nemám do dneška. Karanténa byla super, alespoň má člověk na co vzpomínat. Přežili jsme...</div>Jindrahttp://www.blogger.com/profile/01194401243781353488noreply@blogger.com0