Pokud používáte ke stahování nejrůznějších souborů, nehledě na to jestli je to obrázek, film, nebo cokoliv jiného, prohlížeč Google Chrome, možná jste narazili na problém s tím, kam se tyto soubory stahují. Zde je návod, jak si nastavit kam co stáhnout, přesně tak, jak vám vyhovuje a jak potřebujete.

1. Klikněte v pravém horním rohu na ikonku klíče (=nastavení)
2. V menu vyberte položku Možnosti
3. Na kartě Možnosti přepněte na záložku Pod pokličkou
4. Rolujte na kartě tak dlouho, dokud nenajdete oddíl Stahování
5. Pokud chcete vždy stahovat do stejného místa (například na plochu), klikněte nyní na tlačítko Procházet a najděte na disku výchozí místo pro stahování všech souborů.
6. Jestli vám vyhovuje více to, aby jste mohli při každém stahování zvolit, kam se má stahovaný soubor uložit, zatrhněte volbu Před stažením se vždy zeptat na místo uložení každého souboru
7. Ukončete nastavení stiskem tlačítka Zavřít a další soubor už se bude stahovat podle vašich představ. O průběhu stahování pak budete informováni na liště, která se zobrazí na spodní straně okna, a kde budou vedle sebe stahované položky i procentuální průběh jejich downloadu.

Online dokumenty od Google přinášejí novou funkcionalitu, která jde ještě dál než Excel a umožňuje vytvářet skutečně důkladná propojení vytvořených tabulek napříč listy, ale i dalšími tabulkami vytvořenými v tabulkovém procesoru z Docs – Spreadsheet, kdy můžete vložit do tabulky hodnotu z jiného dokumentu umístěného v tabulce jinde na internetu.

Klíč

Nejprve si zjistíme klíč dokumentu, z něhož chceme hodnotu vložit. Klíč je unikátní kombinace znaků, která je pro něj unikátní a podle kterého se identifikuje. Klíč najdeme, když otevřeme dotyčnou tabulku v Google Docs a v adresním řádku prohlížeče, je to ta spleť znaků následující po hodnotě key= (ovšem výraz authkey a další už do ní nepatří!). Tohle stačí zkopírovat, a klíč máme ve schránce.

Importujeme

Rozklikneme si buňku, ve které chceme s vloženou hodnotou operovat, a začneme psát vzorec. Použijeme funkci ImportRange, která má dva atributy: první je právě klíč, a druhou rozsah vložených hodnot.

Pokud nám stačí vložit jednu buňku A1, napíšeme tedy něco jako:

• =ImportRange(“kodklicetabulky”;”A2“)

Nezapomeňte na uvozovky, bez nich vzorec fungovat nebude. Můžeme však jít ještě dál, a vložit hned kus tabulky nebo dokonce všechno co máme na cizím listu. V tom případě stačí použí v druhém atributu dvojtečku a zadat rozsah vkládané oblasti, například takto:

• =ImportRange(“kodklicetabulky”;”A2:F20“)

Poslední věcí, která by nám mohla činit problém, jsou pak tabulky s více listy. Řešení je opět jednoduché – stačí vložit do parametru výběru ještě výraz pro označení dotyčného listu s vykřičníkem, například:

• =ImportRange(“kodklicetabulky”;”List2!A2:F20″)

Mobilních zařízení, různých smarphonů a founů jsou na našem trhu stovky (ne-li tisíce) a zorientovat se v tom obrovském množství přístrojů, neřku-li navíc shopů, kde jsou k dostání je stále komplikovanější. Existují však už specializované portály, které vám mohou tento výběr usnadnit. V tomto článku se podíváme na to, jak s nimi pracovat a jak naložit s informacemi, které nám tyto weby nabízí.

Katalogy

Vývojově nižší službou jsou tzv. katalogy, kde jsou mobily srovnány za sebou podle ceny nebo parametrů od nejnižšího po nejvyšší. Možnosti další orientace jsou dále už však poměrně omezené: dají se seřadit podle ceny nebo tabulkové výbavy od nejnižší položky po nejvyšší, od nejdražšího po nejlevnější a naopak, vybrat všechny telefony určité značky.. Ovšem žádné sofistikovanější nástroje od katalogů čekat nemůžeme.

Ukázky katalogů

• katalog na mobilmania.cz
• katalog na mobil.cz

Srovnávače a vyhledávače

Do druhé kategorie patří online aplikace, které nám přímo na základě zadaných parametrů, které po hledaném mobilu požadujeme, dokáží nabídnout přístroje je splňující. Při jejich použití jsme tedy ušetřeni jakýchkoliv ručních komparací a nutnosti vybírat “ručně” nějaké přístroje, ale naopak: zadáme určité funkce předem a čistě na jejich základě dostaneme hotový seznam všech mobilů, co umí to, co chceme.

Srovnávací nástroje

• srovnávač mobilů na Heureka.cz
• srovnání mobilů na HledejCeny.cz

Při stahování titulků v filmům nás může občas potkat situace, kdy je dostupný soubor, ovšem v našem přehrávači se jaksi nezobrazuje text korektně – pokud si spustíte film a titulky jsou ve formě textu kombinujícího latinku a rozsypaný čaj, případně místo ú vám vypisuje é, místo ř znak pro průměr (Φ), pak je důvod proč se tak děje jasný: chyba je v kódování.

Kódování je zjednodušeně řečeno, určitý způsob jak zapsat speciální znaky na obrazovku, prostě jak se má určitý záznam v kódu vykreslit na monitor. Pro textové soubory .srt ve kterých jsou většinou titulky zaznamenávány se používá povětšinou kódování windows 1250 nebo utf-8 – a právě pokud se to abychom tak řekli pomíchá, nastává tu problém a vznikají ony výše zmíněné tajemné paznaky. Co s tím? Není to žádná věda, prostě stačí přehodit kódování souboru na to správné, a už se na to dá koukat, diakritika se vykresluje tak, jak má.

Opravujeme kódování

Pro opravu doporučujeme stáhnout textový editor PSPad (je v češtině a zadarmo ke stažení například zde). V něm otevřete soubor s titulky a nahoře v menu klikněte na volbu Formát. Otevře se nám nabídka, kde zcela dole jsou na výběr všechny možné typy znakových sad – metodou pokus-omyl tedy vyzkoušejte vždy přepnout na jednu z nich, soubor s titulky uložit a znovu ho spustit s filmem v přehrávači pro kontrolu, zda se už zobrazuje optimálním způsobem.

Občas se může stát, že titulky jsou zaznamenány jakýmsi záhadným způsobem, kdy nám ani úprava znakové sady nepomůže (např. místo ď je zapsáno dˇ a podobně). Tehdy pomůže následující postup:

1. Najděte reprezentaci paznaku v textu – např. písmeno dˇ
2. Zkopírujte ho do schránky (Ctrl+C)
3. Spusťte volbu Nahradit (Ctrl+H)
4. Jako symbol, jímž se má paznak nahradit, napište ď nebo d (zápisem znaku bez diakritiky se vyhnete další deformaci ď do jiného pochybného tvaru)
5. Soubor uložte a spusťte spolu s filmem v přehrávači.

Čas od času se v našich zeměpisných šířkách přihodí ta nemilá věc, že přijde bouřka a s ní související nebezpečí blesků (dejme tomu že příjemná věc to může být pro zemědělce, přírodu nebo jiné pohledy na ní, když se na to ovšem podíváme z hlediska informačních technologií moc příznivou událostí bouřka není).

Na první pohled by se zdálo, že když máme na domě bleskosvod a v elektrorozvodu chránič, máme takříkajíc vystaráno a jsme za vodou (či chcete-li, za bleskem). Tato iluze bezpečí však je skutečně jen virtuální a při nejbližší bouřce byste mohli být krutě vyvedeni z omylu, čemuž se snažíme v tomto článku samozřejmě předejít. Blesk je totiž elektrický výboj, který se počítá v desítkách tisíc voltů, což znamená že může putovat vším, co je vodivé na velké vzdálenosti a přes bleskosvod umístěný na televizní anténě doputovat až do vnitřku vašeho počítače, kde může napáchat docela solidní paseku (zejména co se spálení všech možných obvodů a procesorů týče).

Jak se chránit

Základní a dnes už naštěstí i poměrně rozšířenou metodu obrany je přepěťová ochrana. Ta se prodává jak ve variantách pro ochranu elektroniky, tak i pro telefonní linku – což se vám hodí zejména v případě, pokud jste připojeni na internet přes ADSL (typicky od O2). Přepětí totiž může stejně dobře jako sítí putovat i telefonním kabelem a modem je zařízení poměrně citlivé, takže není žádným tajemstvím, že každá bouřka kosí modemy po desítkách.

Stoprocentní jistotou však jakákoliv tato ochrana není – protože blesk je přírodní jev, který člověk nemůže ovlivnit, tak se prostě může stát to, že přijde něco většího, než na co je ochrana stavěna (většinou se to tedy nestane, ale tahle možnost tu prostě vždy existuje). Představme si, že máme protipovodňovou zeď proti padesátileté vodě a ona zrovna letos přijde voda stoletá, co nám stěnu přelije. Stejně tak je to i ve světě všech ochran proti bouřkám – může se stát, že zrovna nad vaším domem se jako na potvoru v mračnech vytvoří napětí v desítkách tisíc voltů, ale ve stovkách tisíc nebo milionech. Co se pak stane ve chvíli, kdy narazí na poddimenzovanou ochranu je jasné – prorazí i jí, spálí, a ve výsledku spálí i veškerou elektroniku, která měla být uchráněna.

Jedinou dokonalou ochranou je proto odpojit při bouřce veškeré počítače, na notebooku přejít z napájení v síti na baterky, modem odpojit. Taková je bohužel daň za stoprocentní jistotu toho, že po tomto vybouření bude fungovat všechno co má.

Klasická pouzdra

Prvním řešením, všeobecně poměrně už známým, je zabalit celý telefon (a s ním i samozřejmě displej) do dostatečně odolného pouzdra. Při zvolení tohoto způsobu ochrany máme na výběr široké spektrum materiálů a tvarů, od různých syntetik přes plastová průhledná, až po zřejmě nejkomfortnější z nich – kožená. Určitou cenou za téměř stoprocentní ochranu je samozřejmě určitá nemotornost manipulace s nimi a pak taky to, že tím jak celý mobilní přístroj obejme, zakryje naprosto jeho původní design a náš vybroušený mobilní skvost tak je ukryt před světem nedoceněný ve své kráse, což nemusí každému vyhovovat. Existují samozřejmě i různá poudra zasahující do vzhledu telefonu méně, ty ale zase většinou nechrání displej, čímž jsou pro nás z hlediska funkčnosti jako ochranného prostředku na něj nepříliš použitelná.

Ochranné fólie

Jednoduchou pomůckou na ochranu displeje, která se snaží displej chránit za podmínek rozumného zásahu do vzhledu telefonu, jsou pak ochranné fólie určené k nalepení na displej. I napříč těmito doplňky najdeme několikero variant, od jednoduchých, které jsou opravdu jen průhledným obdélníkem až po upravená a vytvarovaná přesně na míru displeje a tlačítek v jeho okolí.

Vzhledem k tomu, že se jedná opravdu jen o kus plastové fólie vykrojené na míru velikosti displeje určitého modelu, jedná se také o řešení nejlevnější. Pokud nechcete moc experimentovat, najdete určitě na Aukru ochranu přesně na váš telefon, ovšem pokud chcete ušetřit a získat je přímo od zdroje, zkuste zajít na eBay a zadat výraz screen protector jméno vašeho telefonu (např. screen protector nokia 5800) – cena se pohybuje na úrovni několika dolarů včetně poštovného.

V tomto článku bychom se rádi věnovali službě, která je zdánlivě jednoduchá a jednoúčelová, její používání je však zabijácky jednoduché a použití skutečně několikastranné. O co jde?

Všechno o čem je dále řeč najdete na adrese e.ggtimer.com. Jedná se o jednoduchou utilitu, která vám umožní načasovat libobolnou hodnotu do konce určité periody – představme si například časování vajíček nebo jiného vaření, takový online budík odpočítávající právě tolik minut a sekund (případně jen minut nebo jen sekund) kolik potřebujete. I přes takto omezenou funkcionalitu se jedná o univerzálně použitelnou pomůcku, která vám pomůže nejen dejme tomu při vaření, ale třeba i tehdy, když si chcete na nějakou práci dělanou na počítači vyměřit určitý čas a mít neustále přehled, kolik už z tohoto úseku uběhlo.

O průběhu jste pak informováni jednoduše jednak přímo na stránce, a pro případ že něco mezitím děláte na počítači v jiném okně nebo panelu prohlížeče, je ještě zbývající čas ukazován v titulku stránky, kde je otevřený Eggtimer. Po dokončení nastavené periody je pak odpočítávání ukončeno, ozve se zvukový signál (zapípání do reproduktorů) a prohlížeč se přepne na stránku s informací o tom, že čas už vypršel.

Jednoduchá, ale přesto vysoce použitelná pomůcka. Je jen na vás, jestli a jak ji použít.

Na internetu se dostaneme k různým verzím filmů, které byly staženy nebo zkonvertovány z různých zdrojů – převedeny z televize, z DVD (DVD-rip) nebo Blueray disku (blueray-rip), některé verze v sobě zahrnují delší úvodní znělky, jiné je mají pro změnu vystříhány. Navíc i filmy jako takové jsou distribuovány v řadě různých vydání – některé v sobě mají scény navíc (různá bonusová vydání, director’s cut a podobně), takže máme před sebou řadu filmového materiálu v nejrůznější podobě a střihu.

Titulky k většině filmů zas až takový problém najít není, ale právě kvůli tomu, že verze staženého videa je oproti té, pro kterou jsou stažené titulky určeny, poněkud odlišná, občas se stane to, že v rukou máme titulky co sedí, zobrazují se, ale… O něco málo dříve, nebo naopak později, než by bylo optimální tomu, abychom film mohli sledovat plynule bez nutnosti neustále sledovat, k čemu se vlastně váže zobrazovaný text a co se nám to vlastně dole napsané překládá. Přitom by stačilo posunout o několik málo vteřin titulky dopředu nebo dozadu oproti současnému nastavení a bylo by vše vyřešeno. Jak na to co možná nejrychleji a bezbolestně?

Podle našeho názoru je stahování speciální aplikace určené výhradě k účelu posouvání titulků sem a tam poměrně zbytečnou záležitostí, a navrhujeme k řešení tohoto problému osvědčený VLC Player, který se vám hodí i v řadě jiných případů, zejména při přehrávání videí, která se v jiných přehrávačích nedají načíst.

Posunuté titulky proto doporučujeme vyřešit v těchto 5 krocích:

1. Stáhněte si VLC Player – nejlépe z oficiálního webu zde.
2. Otevřete v něm film včetně titulků pomocí volby Média > Pokročilé otevření souboru (Ctrl+Shift+O)
3. Ve chvíli, kdy se film i se špatně synchronizovanými titulky už přehrává, jděte do menu Nástroje > Synchronizace a stopy
4. Otevře se dialog, řešící jednak zvuk a video (ve své horní části) a pak taky to, co nás zajímá nejvíce: soulad titulků a videa
5. V této chvíli už jen stačí naklikat, o kolik sekund je předstih titulků před zvukem (tlačítko +), případně o kolik jsou pozadu (-). Stejně tak se dá korigovat i jejich rychlost – změnou fps. Změny podle tohoto nastavení můžete sledovat okamžitě před sebou na přehrávaném filmu.

Pokud se vám ikonky ve výchozím nastavení v nových Windows zdají příliš malé nebo velké,  není nic jednoduššího, než si je poupravit do optimální velikosti. Tento postup zabere několik málo sekund a přitom dopad na úpravu vzhledu pracovní plochy a rozložení ikon na tapetě je poměrně znatelný. Jak tedy na to?

1. Klikněte pravým tlačítkem myši někam na prázdné místo na ploše. (Nemělo by to být ani na ikonu, ani na miniaplikaci, prostě klik do prázdného prostoru)
2. Z nabídky, která se nyní vyjeví, vyberte volbu Zobrazení
3. V této fázi si můžete vybrat, jak velké si ikony představujete. Na výběr je malá, střední a velká velikost – změna zaškrtnutím dotyčné volby se provede ihned změnou jejich vyobrazování na ploše.
4. Dále si zde můžete také vybrat způsob vyrovnávání ikon – jestli se mají rovnat do mřížky, a také to, jestli vůbec se na ploše zobrazovat mají (dají se takto i zcela schovat).

Na notebooku můžete namísto výše zmíněného postupu využít dotykové gesto. Jděte na plochu, opět se kurzorem přesuňte kamsi do prázdného prostoru a zde pak proveďte přibližovací nebo oddalovací hmat, podle toho zda chcete ikony zvětšit, nebo zmenšit – buď dvěmi prsty po dotykové podložce směřujte k sobě, aby se ikony zmenšily – nebo od sebe, čímž se zvětší.

Jak to funguje

K volání přes internet (VoIP) nepotřebujete v základu nic jiného, než počítač a dostatečně rychlé připojení k internetu. Pak už si jen nainstalujete program (například SJPhone), zde zadáte přihlašovací údaje a voláte. Přihlašovací údaje získáte registrací, která povětšinou spočívá v prostém zadání několika údajů do formuláře na webu a následného nabití kreditu nebo aktivace účtu. Pak už jen stačí připíchnout k počítači mikrofon a můžete začít volat na libovolné číslo patřící mobilnímu telefonu nebo pevné lince v ČR, Slovensku nebo kdekoliv jinde v Evropě i na světe. Volání mezi lidmi používajícími VoIP je ve stejné síti zadarmo nebo za několik halířů, sazby na mobily jsou pod 3 koruny, na pevnou linku se volá zpravidla pod 50 haléřů za minutu. Volání do zahraničí stojí pak řádově stejně jako do České republiky, pevné linky pod korunu, na mobily kolem 2 Kč/min.

Pokud k volání používáte speciální software, jste samozřejmě na svém VoIP čísle dostupní pouze tehdy, když máte také zapnutý počítač. To samozřejmě není vždycky úplně výhodné, ovšem existují běžně dostupné telefonní přístroje, umožňující volání přes internet a fungující i vypadající jako pevná linka, případně převaděče, které se použijí k převodu z klasického telefonu na VoIP. Volat se dá takto i z mobilu, pokud si do něj nainstalujete VoIP software (je to možné ve všech telefonech s operačním systémem Symbian, Android nebo iOS).

Jak začít

Stačí se zaregistrovat u některého z poskytovatelů VoIP (SIP/IP) telefonování, získat vlastní číslo a do programu zanést přístupové údaje a server dotyčného operátora. Tímto okamžikem vzniklo vaše nové internetové číslo, které je ještě potřeba buď dobít kreditem nebo aktivovat tarif, který dále budete používat. Můžete si vybrat například z těchto poskytovatelů, které uvádíme níže, nebo se podívat na web telefonujeme.cz, kde najdete řadu návodů a recenzí jak na operátory, tak na používané přístroje.

Internetování přes internet u nás poskytují například:

• 802.cz
• ipvox.cz
• ha-loo (od ha-vel.cz)
• fayn.cz
• mikrotech.cz

…a řada dalších. Při výběru je vhodné se podívat na reference ohledně vybraného operátora na výše vybrané fórum, protože u menších poskytovatelů je exterémně nízká cena v řadě případů vykoupena ne zrovna dokonalou sítí, takže se když budete mít smůlu může stát, že sice budete volat za několik haléřů, ovšem za cenu zvuku přenášeného na hranici slyšitelnosti a i to ne zrovna za ideálních podmínek.

Každopádně, VoIP je málo známým, ovšem plně funkčním řešením, jak ušetřit za volání. Nastavit program nebo telefonní přístroj už dnes není nic, co by vyžadovalo nějaké zvláštní technické dovednosti a přitom úspory za používání tohoto způsobu telefonování jsou oproti jiným metodám volání (zejména přes mobil) značné.