Léto pro nás bylo pestré a Paříž tak pro nás byla již pátou cestou za hranice ČR. Vylétali jsme v pátek 26.června 2009 brzy ráno a vrátili se 28.června v noci.

Cesta:

Do Paříže jsme letěli letadlem. Využili jsme slev u tehdy ještě existující Sky Europe a zpáteční let pro dvě osoby včetně jednoho zavazadla nás vyšel  na cca 4 tisíce Kč. Letadlo do Paříže odlétalo na čas – v 6:50 z Ruzyně. Přistáli jsme v 8:40. Zpátky jsme měli letět v 20:15, ale letadlo mělo 2 hodiny zpoždění a nakonec jsme vzlétli až něco po desáté večer. O půlnoci jsme už byli na Ruzyni.

Ubytování:

Ubytování jsme hledali docela dlouho, než jsme narazili na takové, které se nám zdálo alespoň trochu schůdné vzhledově, cenově a také polohou. Vybrali jsme si hotel All Seasons Paris Lafayette Opéra (3/5 rue de Trevise, Paris, 75009) asi kilometr na sever od Louvre a Tuilerieských zahrad. Byl jen kosíček od stanice metra Grands Boulevards (linka 8). Hotel byl pěkně zařízený a  pokoj sice malý, ale čistý a stylový. Co nám ale vadilo, bylo to, že jsme měli okno do “dvora” – tedy do asi 2 metry široké mezery mezi dvěma budovami, která byla plná holubů. Takže jsme nemohli ani otevřít okno. A vzhledem k tomu, že bylo po celou dobu 28 stupňů, to trochu vadilo. Ale jinak určitě hotel doporučujeme.

Paris Visite:

Na cestování po Paříži jsme využili možnost koupit si 3-denní jízdenku – tzv. Paris Visite. Jde o výhodnou jízdenku pro několik dopravních zón, pro metro, autobusy, tramvaje, lanovku na Montmartre, ap. A navíc s kartou máte slevy do několika památek v centru, na okraji či v okolí Paříže. Paris Visite pro zóny 1-3 nás stála 18 EUR (nyní je již zdražená na 20EUR) a docela se nám vyplatila. Člověk s ní nemusí řešit to, jaký lístek si koupit pro jakou trasu.

Trasa – 1.den:

Po příletu na letiště Orly jsme si koupili lístky na Orlyval – minivláček, který nás z letiště odvezl na stanici Antony, kde jsme přestoupili na metro B a dojeli až na stanici Luxembourg.

Hned vedle se nachází Lucemburská zahrada a sídlo senátu. Mimochodem je to největší park v Paříži. A  je plný přenositelných židlí, což je velmi praktické.

Ze zahrad jsme pokračovali k Panthéonu (vstup 8EUR, s Paris Visite sleva), kde jsou v kryptě pohřbeny slavné osobnosti francouzské historie – např. Louis Braille, Denis Diderot, Francois Voltaire, Victor Hugo, Marie Currie, ap. Nachází se zde také tzv. Foucaultovo kyvadlo, potvrzující otáčení planety Země kolem své osy. Panthéon je opravdu monumentální stavba, která stojí za návštěvu. Zajímavý je například i 3-rozměrný model stavby, který zabírá jednu z místností.

Za Panthéonem se nachází kostel Saint-Etienne du Mont a jen o kousek dále na severozápad pařížská univerzita Sorbonna. Kolem té jsme pak pokračovali až k Seině na ostrůvek Ile de la Cité, kde je situována jedna z nejznámějších památek Paříže – katedrála Notre Damme de Paris. Vstup dovnitř je zdarma. Dá se vystoupat i na jednu z jejích věží, ale dlouhá fronta u pokladny nás rychle od našeho záměru odradila.

Hned před katedrálou je vstup do Crypte Archéologique – s torzy římských hradeb, zbytky středověkých ulic a základy domů z galsko-římského období. Jenže krypta byla výjimečně v ten den zavřená, tak jsme pokračovali dále k Sainte-Chapelle (postavil ji Ludvík IX. jako schránku pro posvátné relikvie) a Justičnímu paláci (sídlo městského soudu). Směrem k řece se nachází Conciergerie – bývalé vězení, kde na svou popravu čekala mimojiné Marie Antoinetta. Před palácem je Tour de l’Horologe z r.1370 s prvními veřejnými hodinami ve městě.

Pak jsme přešli řeku pře Pont Neuf - tedy Nový most, který je paradoxně tím nejstarším dochovaným mostem v Paříži – a za chvilku jsme již stáli před Musée du Louvre. Původně se jednalo o královský palác a až Napoleon z něj učinil muzeum. Na návštěvu Louvre si vyhraďte minimálně půl dne. Ani tak nestihnete projít víc jak desetinu muzea. Nejlepší je koupit si mapku prostor a jít cíleně za tím, co vás nejvíc zajímá. A ani to není vždy jednoduché. Louvre je takové velké bludiště. My se ale tentokrát dovnitř nevydali. Místo toho jsme se prošli pod skleněnými pyramidami, dále k Arc de Triomphe du Carrousel, okolo ruského kola přes Tuilerieské zahrady až k Place de la Concorde. Je to největší náměstí v Paříži, v jehož centru je vztyčený egyptský obelisk.

Poté jsme se “doploužili” s batohy na zádech ještě k Malému a Velkému paláci, které  byly postaveny pro světovou výstavu v r.1900 a jsou sídlem různých expozic. Sedli jsme na metro, dojeli k Vítěznému oblouku (Vstup 9EUR, s Paris Visite sleva). Je vysoký 49 metrů a i když se to nezdá, je výstup na něj pěkná fuška. Výhled je ale pěkný, i když my měli zrovna trošičku zataženo.

Pak už následovala jen cesta do hotelu a vydatný spánek.

*** Pokračování příště ***

Užitečné odkazy:

• Mapa metra
• Plánek města + slevy na Paris Visite

Cesta:

Tentokrát jsem vyrazila autobusem se Student Agency za nějakých 2900 Kč za zpáteční jízdenku. Cesta trvala zhruba 18 hodin. Měli jsme vyrazil v 17:30 z Prahy – Florence, ale dopravní situace na dálnici z Brna autobus o hodinku zdržela. I tak jsme ale na VictoriaCoach Station v Londýně přijeli načas.

Ubytování:

Zarezervovala jsem si jednolůžkový pokoj v Royal Guest House na sever od stanice metra Hammersmith (na modré Piccadilly Line, zelené District Line a růžové Hammersmith & City). Na sever od hotelu bylo další metro – Shepherd’s Bush (červená Central Line) a na západ Goldhawk Road (růžová Hammersmith & City). Růžová linka o víkendu nejezdila, takže jsem vyrážela vždy buď na Hammersmith nebo Shepherd’s Bush. Hammersmith byl vzdálený cca 1 km, Shepherd’s Bush tak o čtvrt kilometru méně. Hotel byl jednoduše zařízený a patřil dvěma bratrům, kteří byli moc příjemní a nápomocní. Na pokoji byla televize a varná konvice (hurá, můžu si udělat kafe). Jediným nedostatkem byl relativně velký hluk z ulice. Ale každodenní únava z chození se postarala o důkladný spánek:-).

London Pass:

Před odjezdem jsem si objednala tzv. „London Pass with London Transport” na 3 dny. Běžně vychází na 63 liber (vstupy do památek) + 20 liber (doprava), přičemž se dá koupit i Pass bez úhrady za dopravu. Mě se povedlo vychytat slevu 5 liber z celkové ceny, takže jsem za něj dala 78 liber. Princip je takový, že s London Passem máte zdarma vstup do všech možných památek, muzeí, galerií či jiných zajímavých míst, kde byste často museli platit relativně drahé vstupy. Například do Tower of London, Kensingtonského paláce, ZOO, apod. Ta část „with Transport“ zase znamená, že za 20 liber můžete jezdit po Londýnu, jak se vám zachce (platí pro zóny 1-6). Zpětně můžu říct, že se mi London Pass hodně vyplatil. Ušetřila jsem s ním víc jak 50 liber (tedy necelých 1700 Kč). Jen pozor – během pracovního týdne platí karta na dopravu až od 9:30.

Trasa – 1.den:

Do Londýna jsem dorazila v pátek 12.6.2009 v 11 hodin. Z Victoria Station jsem zamířila Victoria Line na stanici Piccadilly Circus, kde jsem si do Britain Visitor Centre (či nějak tak) zašla vyzvednout svůj London Pass.

Pak jsem se vrátila na metro a pokračovala Piccadilly Line na Hyde Park Corner. Tam jsem zamířila k Wellington Arch naproti vstupu do Hyde Parku. Jde o oblouk podobný Vítěznému oblouku v Paříži nebo Sieges Tor v mnichově. Hned vedle něj je socha Vévody z Wellingtonu, který je pro Angličany národním hrdinou. Na Wellington Arch se dá za 3,5 libry vylézt a shlížet tak na cestu, která vede k Buckinghamskému paláci, kudy denně směřuje královská jízda při výměně stráží.

Následně jsem si hodila batoh do hotelu a zamířila District Line do centra – na Westminster. Vystoupila jsem u Big Benu a Houses of Parliament, přešla Westminster Brigde a zamířila do Akvária. Vstup vyjde na 16 liber. Můžete si tu prohlédnout ryby z rozličných biotopů, pohladit si hvězdici (to je spíš pro děti) a největší atrakcí je určitě obrovské akvárium se žraloky. Ti jsou opravdu docela hroziví a jsou tím, kvůli čemu stojí za to akvárium navštívit. Ve srovnání s akváriem v Monaku je ale to londýnské neskutečně drahé a nenajdete v něm tolik různých druhů mořských živočichů. V žádném případě nedoporučuji kupovat průvodce akváriem. Natěšená z Monaka, čekala jsem knihu, která mi řekne něco o akváriu a živočiších, které tu najdu. Jenže jsem za skoro 5 liber dostala tenoučkou eko-agitku s obrázky pro děti, jak jsou lidé zlí a ubližují rybičkám.

Z Akvária jsem pokračovala kolem London Eye s typickými dlouhatánskými frontami lidí. 17 liber a minimálně hodina čekání ve frontě mi připadá zbytečná – místo toho je lepší vylézt si na Monument, odkud je také pěkný výhled. Prošla jsem okolo Waterloo Station a pak zamířila zpět na jih k Lambeth North, odkud je to už jen 5 minut k Imperial War Museum. Vstup je zdarma. Muzeum seznamuje s historií válečných konfliktů od 1. a 2.světové války až do současnosti. Dozvíte se více o tajných službách, o obětech holocaustu, života dětí během války. Můžete si prohlédnout bojová letadla, tanky, torpéda, ruční zbraně. Seznámíte se s válečnými hrdiny i zločinci. Opravdu působivé výstavy. Stojí za delší návštěvu. V obchůdku v muzeu můžete zakoupit spoustu tematických předmětů – například dobovou příručku, jak zvládat válku.

Z muzea jsem se pak vrátila na Hyde Park Conner a šla podél Hyde parku až k Marble Arch – a pak už jsem zamířila domů. Ale ještě jsem se po cestě stavila v zelenině pro slaďoučký meloun a pak už hurá do hotelu.

Trasa – 2.den:

Druhý den v Londýně mi už platil můj Pass, takže jsem měla v plánu návštěvu několika muzeí. Vstala jsem brzy, a tak jsem mohla narychlo zaběhnout do Holland Parku. Je to klidný parčík mezi Shepherd’s Bush a Hyde Parkem. Protože jsem dorazila brzy, tak tu bylo hezky liduprázdno a všude běhaly veverky:-). Je tu část parku v japonském stylu – tzv. Kyoto garden a nebo oranžerie a spousta růžových keřů.

Z Holland Parku jsem došla na Kensington  Olympia, kde jsem sedla na metro a vystoupila na Victoria Station. Odtud jsem prošla přes kouzelné Victoria Square se sochou královny Victorie ke Queen’s Gallery hned vedle Buckinghamského paláce. Vstup jsem namísto 8,5 liber měla s London Passem zdarma. Při vstupu jsem musela projít rámy a nechat si prohledat batoh. Galerie obsahuje nejcennější předměty, patřící královské rodině – ať jsou to obrazy, vázy, jídelní servisy, hodiny, nábytek, šperky, svícny, apod. Je to přehlídka jednoho krásnějšího předmětu za druhým. Když si půjčíte audio-průvodce, můžete se o těch nejvýznamnějších cennostech dozvědět vyčerpávající podrobnosti.

Po hodince jsem se pak vmísila do davu, který pochodoval k Buckinghamskému paláci. V sobotu 13.6. 2009 totiž probíhala oficiální oslava královniných narozenin – tzv. Trooping the Colour, kterou doprovází velkolepá přehlídka stráží. Pokud chcete na tuto akci vyrazit, obrňte se trpělivostí a vyražte na ní hlavně s předstihem. Ulice kolem paláce jsou totiž již od rána plné lidí. Přehlídka začíná někdy po dvanácté a mě stačilo přijít ve čtvrt na dvanáct a sehnala jsem si docela pěkné místečko hned u zábran v 1.řadě. Čekání bylo dlouhé, pražilo sluníčko a kdyby nebylo veverky, co pobíhala za zády nic netušícího policisty, bylo by to k nevydržení. Ale pak už se postupně začaly vynořovat stráže – nejen ty typické v červených uniformách s černými čepicemi, ale hlavně jízda. Jedno uskupení za druhým, každé v jiných uniformách. Následovaly je kočáry s rodinnými příslušníky a pak už tu byl kočár s královnou. Vybrala si naprosto perfektní barvu kostýmku – tyrkysovou, protože v něm ji nešlo přehlédnout ani na desítky metrů. Pak stráže královnu doprovodily do paláce a já už nečekala dál, až královna vykoukne z balkónu, protože jsem měla další plány.

Bohužel jsem musela vynechat prohlídku Royal Mews s královskými kočáry a Guard museum o královských strážích, jelikož byly obě pro dnešek zavřené.

Takže jsem si došla na Westminster, kde se hned mezi Westminster Abbey a parlamentem nachází malá Jewel Tower. S London Passem opět vstup zdarma, jinak je to za 3 libry. Dříve věž sloužila k uchovávání cenností šlechty a je jednou z původních dvou věží historického Westminsterského paláce. Dnes je uvnitř výstava o historii parlamentu.

Od Jewel Tower jsem prošla na jih, pak mostem přes Temži, až k Lambeth Palace – arcibiskupskému sídlu. To je veřejnosti nepřístupné, nicméně zrovna probíhal víkend otevřených zahrad, a tak bylo možné navštívit alespoň vnitřní prostranství paláce a krásnou, relativně velkou a klidnou zahradu. Podával se tu i afternoon tea. Moc pěkné a klidné prostředí.

Z Lambeth Palace jsem sešla ke stanici Lambeth Nord a zajela si k Hyde Park Corneru, kde se kromě Wellingtonova oblouku a památníku nachází i Apsley House, což bylo Wellingtonovo sídlo. Mezi londýnskými honosnými sídly mi připadá docela opomíjené, ale jeho návštěva určitě stojí za to. S London Passem je zadarmo, jinak je to za 5,70 liber. Interiéry připomíná některé z našich bohatších zámků. Nejvíce určitě upoutá socha nahého Napoleona od Canovy pod hlavním schodištěm. Kromě ní si prohlédnete pokoje s dary, které Wellingtonovi věnovaly různé cizí mocnosti – Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Egypt, apod.

Po Apsley House už pak zbýval jen předposlední bod sobotního programu – a to projížďka lodí po Regent‘s Canal. Vyjížděli jsme z tzv. Malých Benátek kousek od stanice Warwick Avenue a proplouvali skrz Regent‘s Park až do čtvrti Camden. Cesta trvala 45 minut a na konci nás čekala jedna z nejživějších oblast Londýna. Camdenská tržnice se spoustou stánků – s různými druhy jídla (já neodolala palačince se skořicí a cukrem za š libry), s oblečením, bižuterií, ale hlavně starožitnostmi. Camden má svoji jedinečnou atmosféru a při budoucí návštěvě Londýna se sem určitě vrátím.

Po Camdenu už následovala cesta do hotelu. Cestou jsem se stavila u McDonald’s, kde jsem si marně pokoušela koupit salát. Ty klasické, co mají u nás, prostě nedělají a malý zahradní už pro změnu neměli, takže to vyhrálo konkurenční KFC, kde jsem si pochutnala na Zinger salátu, který je v podstatě náš Caesar salát.

Trasa – 3.den:

Třetí den začal brzo – 7:30 snídaně a po 8 hod. už výšlap na metro. Dnešním cílem byl Greenwich. Ze Shepherd‘s Bush jsem jela metrem na Bank, což je snad největší stanice metra v Londýně. Mnohokrát jsem četla zkušenosti turistů, kteří se tu ztratili a hodinu bloudili. Ale musím říct, že nechápu, jak to dokázali. Značení je tu totiž zcela jasné a je na každém kroku. Jen cesta při přestupu z jedné linky na druhou trvá skoro 10 minut. Já šla na vlak DLR a odjela s ním na zastávku Cutty Sark. Cesta DLR je velmi zajímavá – je to takové venkovní metro, které projíždí ve výšce mezi obytnými a kancelářskými budovami a pod zem zajede, jen aby překročilo Temži. Na Cutty Sarku jsem vystoupila a zamířila k parku kolem kostela St.Alfege, který je jednou z dominant dolního Greenwiche.

A pak už jsem pokračovala parkem nahoru až k Royal Observatory a nultému poledníku. Vstup do observatoře je zdarma a seznámíte se zde s historií průzkumu vesmíru. Můžete se podívat na chronometry, hodiny, dozvíte se, kdo byli průkopníci v objevování vesmírných těles či stanovení přesného času. Prohlédnete si tzv. Octagon room, odkud astronom Flemsteed pozoroval svým teleskopem noční oblohu. Pokud byste chtěli, máte jen o pár kroků dále Planetárium, kde několikrát denně probíhají různá promítání. Vstup je placený. Na nultém poledníku si pak vystojíte menší frontu, pokud se na něm chcete vyfotit a určitě se nezapomeňte podívat dolů z vyhlídky směrem k řece. Otevře se vám totiž krásné panorama s Royal Navy College v centru.

Z observatoře jsem přešla na východní část parku a sestupovala k Temži. Na sever od parku jsem postupně míjela Royal Navy College – doporučuji vstup východní branou, protože vstup od řeky není otevřen a musíte pak areál obejít až k Cutty Sarku. V College jsem se šla podívat do kaple a do Painted Hall, kterou všem doporučuji. Něco tak krásného jsem už dlouho neviděla. Velká hala s klenutým stropem vykládaná dřevem s pompézními malbami.

Z College jsem pak jen přes cestu zašla do Námořního muzea, kde je vstup zdarma a díky London Passu jsem dostala navíc zdarma průvodce muzeem. Jde o největší námořní muzeum na světě (i když mě příliš velké nepřipadalo). Jsou tu různé kolekce zaměřené na oblečení námořníků, modely lodí, obrazy s tématem moře, můžete se podívat na různé tematické filmy, apod.

Od muzea jsem prošla kolem míst, kde stával Cutty Sark, který bohužel v r.2007 zachvátil oheň a dodnes se ho pokoušejí zachránit.

Z Greenwiche jsem DLR a pak metrem vyrazila do Camdenu a po 15 minutové cestě dorazila do londýnské ZOO. S Passem opět zadarmo, jinak – tuším – něco pod 17 liber. ZOO je hodně uzpůsobená dětem, Podobně jako v pražské ZOO tu najdete úsek s domácími zvířaty. Je tu i plno atrakcí pro děti jako skluzavky či skákací hrad. Zvířecí druhy jsou celkem podobné jako v Praze. Mají tu gorily, lvy, tygry, žirafy, hrochy, tučňáky.. Výběhy jsou dělané tak, aby na zvířata bylo dobře vidět, což je velké plus. Přestože spousta průvodců tvrdí, že si máte na ZOO vyhradit celý den, tak mě stačila bohatě hodina a půl. Pak už to byl jen boj o to dostat se k východu, což je docela složité. Přesto, že jsem měla mapku, hlavní východ jsem už nenašla a musela jsem použít vedlejší. A pak opět metrem domů.

Trasa – 4.den:

Poslední den měl být dle plánu nejhektičtější a nejbohatší na atrakce. A to taky byl:-). Ráno začalo v 9:35 výstupem 311 schodů na po 2 letech znovuotevřený Monument. S London Passem je vstup zadarmo, jinak za cca 3 libry. Je to nejvyšší samostatně stojící památník na světě a po těch všech schodech to uznají i vaše nohy. Výhled je pěkný, i když já měla zamračeno, takže byl lehce omezený. Po slezení dolů jsem dostala certifikát o absolvování cesty nahoru.

Z Monumentu jsem šla kolem kostela sv.Magnuse ke kostelu All Hallows, což je nejstarší kostel v části City. S London Passem dostanete zadarmo průvodce.

A odtud je to už jen pár kroků k Tower of London – jedné z nejnavštěvovanějších památek Londýna. Běžně tu narazíte na nekonečné fronty. Pokud se jim chcete vyhnout, přijďte někdy začátkem týdne chvilku před otevřením. S London Passem opět vstup zdarma, bez něj 17 liber. Navíc s Passem máte přístup do fronty pro skupiny, kde čekání ubíhá mnohem rychleji, I když mě počet čekajících přede mnou nejdřív lehce vyděsil, tak do 4 minutek jsem procházela hlavní branou. Tower se dá proběhnout za 1 hodinu, což se mi povedlo, ale lepší je nechat si hodiny 2, ať to máte v klidu. V Bílé věži, která stojí v centru Toweru zrovna probíhala výstava Dressed to Kill o Jindřichu VIII. Byly zde vystavené exponáty patřící králi – jako třeba jeho brnění, meče, sportovní oblečení, šperky, dary od jiných králů, apod. V další budově se podíváte na královské klenoty, které jsou opravdu úchvatné. Aby se před nimi netvořily fronty, stoupnete si na jezdící pás a postupně kolem jednotlivých klenotů projedete. V Beauchamps Tower si na zdech prohlédnete, co do zdí vyryli místní vězni, ve středověkém paláci zase dobový nábytek, Bloody Tower připomene vraždu dvou královských synů, Traitor‘s Gate místo příjezdu vězňů a samozřejmě tu narazíte i na dva symboly Toweru – Beafeatery a havrany.

Po Toweru byla v plánu výstava na Tower Bridge. Opět s London Passem vstup zdarma jinak něco přes 7 liber. Projdete se po ochozech mostu a podíváte se i do strojovny, kde se seznámíte s principem, na jakém most funguje. V jednotlivých věžích se také podíváte na videa o vzniku a stavbě mostu a na ochozech si prohlédnete výstavu o životě kolem mostu či o různých zajímavých mostech všude možně po světě.

Z Tower Bridge jsem pak prošla po břehu řeky kolem City Hall po levé ruce ke křižníku HMS Belfast, ze kterého je dnes muzeum. A to muzeum, se kterým si velmi pěkně vyhráli. S London Passem vstup zdarma, bez něj asi 10 liber. Návštěvu opravdu doporučuji. Interiéry jsou doplněné dobovými figurínami, takže když to nejméně čekáte, vejdete d místnosti představující nemocniční pokoj, kde se lékař sklání nad pacienty. Chvíli mi trvalo, než jsem se přesvědčila, že jsou to opravdu jen figuríny;-). O kousek dál už je operační sál, jídelna, kuchyně, příděl potravin, sklad pošty, navigační můstek, kabina námořníků, vězení… jednou jdete po schodech nahoru, pak zase dolů a opět nahoru… Je to tu jako bludiště, kde neustále objevujete nové a nové chodby. Prostě paráda. A na závěr jsem si z přídě užila výhled na otevírající se ramena Tower Bridge, mezi kterými projížděla vysoká vyhlídková loď.

Z HMS jsem mířila k jedné velké neznámé – k London Bridge Experience. Absolutně jsem netušila, o co půjde. Zaujala mě vlastně jen původní cena – skoro 22 liber (s Passem zadarmo), a tak jsem si řekla, že se tam zkusím podívat. A co že to vlastně je? Je to taková atrakce ve stylu strašidelného zámku, která vás (hlavně tedy děti) v první části seznámí s historií mostu přes herce představující různé osobnosti, ať už známé či neznámé. Mě ta první část nechytla, ale dětem se moc líbila. Druhá část už je o dost zajímavější. Půjdete do katakomb. Nasadíte si helmu, bílou vestu a zamíříte do temných chodeb v obloucích londýnského mostu. Nejdřív se ale vyfotíte, jak vyděšeně křičíte, aby vám pak vytiskli vaše foto. Katakomby jsou opravdu hodně, ale hodně strašidelné. I když si říkáte – jasně, támhle v rohu se krčí chlápek a pak na mě vybafne, tak vás to nepřipraví na to, jak je nalíčený a oblečený. Fuj, ale přežili jste to. Takže jdete dál. Procházíte chodbami kde ze stropu visí „uřezané“ hlavy. Atrapy, ale když se vás dotknou…Brrr. Pak místnost s rakvemi a baf! Další „mrtvola“. Tu jsem nečekala. A najednou začnou blikat stroboskopy. To snad ne! Hlavně v klidu. Chvíli to jde a pak najednou vejdete do vrcholu celé cesty – místnosti, představující jatka, kde ze stropu visí „těla“ mrtvých zvířat a najednou vás mezi nimi začne honit řezník s motorovou pilou. Víte, že to není doopravdy, ale ten zvuk… A když vám tou pilou začne mávat před obličejem, tak už se jen slyšíte, jak ječíte – stejně jako všichni ostatní před vámi i po vás. Uff…Ještě pár lekaček a konec. Pak si na konci vyzvednete za 7 liber vaše foto a jdete se někam uklidnit na kafe. Dětem určitě nedoporučuji, ale těm, co se rádi bojí, jednoznačně ano.

Pak už jsem to vzala jen směrem k Southwarkské katedrále, kde jsem s London Passem dostala zdarma průvodce, a celá uťapkaná odjela do hotelu. Ještě jsem si k večeři koupila skvělý kebab, roztřídila prospekty a průvodce a zalehla do postele. Druhý den jsem v 11 hodin odjížděla z Victoria Coach Station a domů přijela ve středu 17.6.2009 v 5 hodin ráno.

A co říct na závěr? Jednoznačně to, že se do Londýn určitě brzo vrátím. Tohle měst mě prostě přirostlo k srdci a hlavně je tu toho tolik, co lze objevovat. I po třech návštěvách mám pocit, že jsem neviděla ani půlku toho, co mě zajímá:-).

Co doporučuji navštívit z toho, co jsem viděla?

• HMS Belfast
• Greenwich – Royal Navy College, Námořní muzeum, Observatoř
• Apsley House
• Monument
• Imperial War Museum

…a vlastně všechno ostatní, o jsem viděla. Jen to Akvárium bych asi vynechala.

N fotky z výletu se můžete podívat ve FOTOGALERII!

Akce pokračovala konzumací úžasné šunky, již kdo ochutnal, nemůže zapomenout. Nálada byla celkově pohodová, odpočinková. Psi slintali, ale chovali se poslušně a neloudili. Až jim jich člověku bylo líto, jak koukali.

Nezdržel jsem se dlouho, ale tohle říct musím: stálo to za to.

Přejeme Vám tímto ještě jednou vše nejlepší a aby se stavba a vše kolem dařilo alespoň tak, jak se vydařil tento slavnostní den.

Jaké to na Kopci bylo si můžete prohlédnout přímo u Tesařů a také v naší galerii:

Nejprve trocha faktů o Benátkách:

• Benátky jsou hlavním městem severoitalské oblasti Benátsko (Veneto).
• Mají přes 360 000 obyvatel.
• Každý rok je navštíví přibližně 12 milionů turistů z celého světa.
• Město se skládá ze šesti čtvrtí (sestieri):  Cannaregio, Castello, San Marco, Dorsoduro, San Polo a Santa Croce. Uprostřed nich se nachází Canal Grande, který je dělí napůl – tři sestieri se nalézají na východním břehu a tři z nich na západním.
• Benátky se rozkládají na 118-ti ostrovech a ostrůvcích, které spojuje cca 400 mostů.
• Symbolem města jsou gondoly a gondoliéři v pruhovaných trikách a kloboucích.

Cesta:

Do Benátek jsme vyrazili s cestovní kanceláří Inter Zbiroh. Vyjeli jsme autobusem v pátek 10.4. 2009 v 18hod. a druhý den jsme do Benátek dorazili někdy před 10 hod. Zpět jsme se vraceli v neděli 12.4.2009 v podvečer (tuším tak v 19hod.) a do ČR jsme přijeli v pondělí v brzkých ranních hodinách. Zájezd nás vyšel cca 3 500 Kč na osobu.

Ubytování:

Noc ze soboty na neděli jsme strávili v hotelu Arena v Lido di Jesolo, vzdáleném asi hodinu od Benátek. Byl to jednoduše zařízený, ale čistý hotel, který nás překvapil relativně bohatou večeří. Na začátek salát, pak buď polévka minestrone nebo těstoviny, hlavní chod (vepřové plátky se zapečenými bramborami) a nakonec dezert (jablečný koláč nebo zmrzlina, pudink či ovocný kompot).

Prohlídka města:

1.den

V sobotu ráno jsme  dorazili autobusem na Tronchetto, kde jsme museli autobus opustit a vydat se do ostrovního města po vodní cestě. Využili jsme 36-hodinového lístku na lodní dopravu za 23 EUR. Cena se sice nezdá úplně nízká, ale vzhledem k tomu, kolik jsme toho za víkend najezdili, se to vyplatilo.

Zajímavostí je, že v Benátkách jsou všechny nástupní zastávky  sice betonové, ale na rozdíl od domů nejsou na kůlech a plují ve vodě, přivázané řetězy k břehu.

Z Tronchetta jsme pluli kanálem Grande k mostu Rialto, kam jsme dojeli za nějakých 20 minut. Cestou nás provázela hustá mlha, která se ale úderem 11 hodiny rozplynula a pak už nás čekalo jen hřejivé jarní sluníčko. Po cestě k Rialtu jsme projížděli okolo prý nejkrásnějšího benátského paláce Ca d’Oro – Zlatého paláce. Kupodivu není zlatý, ale vykládaný růžovým mramorem a hodně připomíná styl, v jakém je postaven Dóžecí palác. Uvnitř paláce se nachází galerie Franchetti s italskými malbami a plastikami.

Ponte Rialto je snad nejznámější, ale i nejfotogeničtější most přes  Canal Grande. Byl postaven již roku 1592 a to velmi zajímavým způsobem – je rozdělen do 3 uliček, které jsou od sebe odděleny stánky se suvenýry. U mostu je relativně velké stanoviště gondoliérů. Z mostu je výhled na kostelík San Giacomo di Rialto a jen pár kroků směrem na západ se nachází Rialtská tržnice.

K tržici se dostanete uličkou plnou stánků se suvenýry, šperky, zdobnými karnevalovými maskami (ty tu najdete na každém rohu) a také občerstvením. Rialtskou tržnici je dobré navštívit v dopoledních hodinách, protože později už budete jen koukat na prázdné stánky. Toto je snad jediné místo, kde uvidíte ty pravé Benátčany. Prochází tu mezi stánky s ovocem, zeleninou, ale hlavně se koncentrují na rybím trhu, který svou bohatostí nejednoho překvapí.

Po cestě na tržnici jsme na pravé straně minuli Palazzo dei Camerlenghi ze 16.století. Ten dříve který sloužil jako finanční soud. Benátští obchodníci v něm soudili různé finanční prohřešky a přímo v budově bylo i vězení.

Z tržnice jsme pak pokačovali úzkými uličkami a mosty přes kanály až na najznámější benátské náměstí – Náměstí Sv. Marka. Na něm jsou ty nejnavštěvovanější památky z celých Benátek – Dóžecí palác, Bazilika sv.Marka, Orloj a Kampanila.

Bazilika sv.Marka je zbobná stavba s pěti kupolemi, inspirovaná byzantským slohem. Zevnitř i zvnějšku je dekorovaná mnoha mozaikami a freskami. Vstup dovnitř je zdarma a tak se připravte na dlouhé fronty. Placená je ale například Pokladnice či vstup na vyhlídkové terasy.

Torre dell Orologio neboli orloj se nachází na severní části náměstí. Byl postaven v 15.století a každou celou hodinu odbíjejí dvě sochy na vrcholu.

Na jižní straně náměstí směrem k moři stojí Dva sloupy. Před staletími mezi nimi probíhaly popravy a tak se dodnes traduje, že kdo mezi nimi projde, bude mít smůlu.

Západní část náměstí tvoří tzv. Procuratie Nuove a Procuratie Vecchie – tedy nová a stará prokurácie, kde najdete množství barů, kaváren a obchůdků. V jejich čele je Muzeum Correr s historickými předměty a uměním spojenými s Benátkami.

Po Kampanile jsme se odpojili od průvodkyně, která brala zbytek zájezdu na zmíněný San Giorgio Maggiore, na jehož věž se také dá vyšplhat, a zamířili do uliček pryč od turistů. Zde už jen stručně zmíním další body naší trasy, které určitě stojí za návštěvu:

• Divadlo La Fenice - nejstarší divadlo v Benátkách
• Kostel sv.Štěpána
• Ca’Dario – “Proketý dům”
• Palazzo Grassi
• Galeria Academia

2.den

Druhý den byl na plánu výlet na ostrovy Murano a Burano. Po snídani jsme vyrazili z Lido di Jesolo do Punta Sabbioni, kde jsme nechali bus a nasedli na loď směr Burano.

Anglický název: The Fog

Režie: John Carpenter

Délka: 89 min

Země: USA

ČSFD | IMDB

Hodnocení: 70%

Mystery horor z pera Johna Carpentera o prokletém městečku, které musí platit za zločiny svých dávných obyvatel. V hlavní roli Jamie Lee Curtisová (Halloween) a Adrienne Barbeau (Věc).

Malé město Antonia Bay v Kalifornii plánuje oslavu na počest stého výročí svého založení. Námořník vypráví strašidelnou historku o ztroskotání lodi, moderátorka nočního vysílání místního rádia promlouvá svým hlasem do éteru, mladá dívka stopuje na opuštěné cestě a rybářská loď vplouvá do husté bílé mlhy, ze které se již její posádka nikdy nevrátí živá.

Film Mlha natočil režisér Carpenter hned po svém slavném průlomu s hororem Halloween. Ve svém druhém filmu v žádném případě nechtěl použt téma, které by se s Halloweenem dalo spojovat a tak u něj zvítězilo téma záhadné, tajemné a mrazící. Na rozdíl od Halloweenu Carpenter nepracuje s lekačkami či brutálnějším násilím (i když některá úmrtí nejsou úplně pěkná). Postupně buduje atmosféru napětí, ve které mu velkou měrou pomáhá ona mlha, ve které nevidíte ani na krok. A když v ní zahlédnete odlesky tmavých postav, tak už je po vás stejně pozdě.

Carpenter si do svého filmu přizval hrdinku Halloweenu Jamie Lee Curtisovou, na níž nakonec – v důsledku popularity Halloweenu – postavil propagaci snímku, přestože hlavní roli ztvárňuje Adrienne Barbeau  jako svobodná matka a moderátorka nočního rádia, která pracuje v majáku, z nějž sleduje postup mlhy a varuje před ní obyvatele městečka. Vedle nich si zahrála i matka J.L.Curtisové – Janet Leighová, kterou si určitě pamatujete ze slavné sprchovací scény z hororu Psycho.

Mlha je už téměř 30 let starý film, ale přesto neztrácí na své tajemnosti. Pravdou ale je, že příznivcům vyvražďovaček a hororů typu Hostel nic neřekne. Budou ji považovat za nudnou, utahanou, neinvenční a hlavně vyměklou. Já si ale vždycky raději pustím Mlhu než abych viděla byť jen minutu Hostelu.

>>>Objednejte si DVD Mlha na DVDr.cz za 69,-

Specifikace DVD:

Zvuk – Dolby Digital 2.0 CZ, DD 5.1 Engl
Titulky – české

Anglický název: Pathology

Režie: Marc Schoelermann

Délka: 93 min

Země: USA

ČSFD | IMDB

Hodnocení: 40%

Americký thriller s Milem Ventimiglia (Peter z Hrdinů) a Alyssou Milano (Phoebe z Čarodějek) z prostředí nemocnice a zvrácených patologů.

Ted Grey je nadaný student patologie, který má vše, co si jen může přát. Krásnou přítelkyni,talent a šikovné ruce a právě teď odjíždí na speciální program pro vybrané patology do Filadelfské univerzitní nemocnice. Jenže nadání jde ruku v ruce s šílenstvím a Ted brzy zjišťuje, že jeho kolegové nemají žádné svědomí a hrají si na bohy. Zabíjejí lidi čistě pro svoji zábavu. Přidá se Ted do jejich řad nebo se jim dokáže postavit?

Odpověď na tuto otázku se dozvíme relativně brzy, protože ani Ted není žádné neviňátko, přestože vzhled Mila Ventimiglia hovoří o opaku. Ted do hry o životy druhých zapluje velmi rychle a navíc si to celé okoření poměrem s krásnou studentkou Julette Bathovou (Lauren Lee Smith).  Najednou se ovšem není čeho chytit, komu fandit, do koho se vžít. Film pracuje se zajímavých schématem, kde nikdo není dobrý – jen někteří nejsou tak špatní (v tom smyslu, že po zabití několika lidí, chtějí ze hry ven), ale právě tohle schéma mu láme definitivně vaz.

Milo Ventimiglia je  ve filmu velmi nevýrazný, téměř bez emocí. Ostatní herci jsou buď podivně unylí (viz Alyssa Milano, která si tu až tak moc nezahraje, přestože je prezentována jako jedna z hlavních rolí) a nebo přehrávají (případ Michaela Westona, který hraje patologa jménem Jake Gallo – hlavního protivníka Teda). Film se tváří jako horor, ale není snad jediná scéna, která by dokázala vyděsit nebo alespoň jen lehce mrazit po zádech. Vizuál je v chladných modrých barvách a podtrhuje tak absenci jakýchkoliv emocí.

Na konci, který měl být zřejmě vítězstvím menšího zla (tedy zabijeme všechny ty zlé, abychom zakryli své zločiny a mohli být zase dobří), jsem už napůl spala.

Film může potěšit leda příznivce Lauren Lee Smith a jejího poprsí. Toho si užijí celkem dost.  Víc ale film nenabízí.

>>>Objednejte si DVD Patologie na Filmopolis.cz za 279,-

Specifikace DVD:

Zvuk – Dolby Digital 5.1 – česky, Dolby Digital 5.1 – anglicky
Titulky – české

Nejprve trocha faktů o Vídni:

• Vídeň je hlavním městem Rakouska.
• Žije v ní cca 1,6 milionu obyvatel na ploše 415 km².
• Je největším městem v Rakousku.
• Leží na řece Dunaj.
• Historické centrum Vídně je od r.2001 zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO.
• Žije zde velké množství národnostních menšin – nejsilnější je turecká.
• Historie Vídně započala již v 1.století n.l., kdy Římané založili vojenský tábor se jménem Vindobona.
• Městem je Vídeň od r.1137.
• V 15.století byla okupována Maďary a pak byla v následujících stoletích dvakrát obléhána Turky.
• Doba rozkvětu pro Vídeň nastala za vlády Marie Terezie.
• Svou současnou tvář získala Vídeň za vlády Franze Josefa v polovině 19.století.
• Člení se na 23 samosprávných městských částí.

Cesta:

Do Vídně jsme stejně jako do Kodaně jeli se Student Agency (zpáteční jízdenka z Prahy za 780Kč).  Vystupovali jsme na zastávce Vídeň Praterstern. Vyráželi jsme v noci z pátku na sobotu v 0:15 a v 5:15 jsme už byli na místě.  Zpátky jsme jeli v neděli v 18:15 a do Prahy jsme dorazili těsně po jedenácté večer.

Ubytování:

K přenocování jsme si našli hotel Vienna (na Grosse Stadtgutgasse 31) asi 5 minutek od stanice metra Praterstern. Je to výborný 4* hotel, který sice podle recepce a výtahu vypadá maximálně na 2*, ale pokoje jsou nově a velmi stylově zařízené. Dvoulůžkový pokoj se snídaní vyšel na 1 noc na cca 2300 Kč. Není to nejlevnější, ale kvalitou a umístěním je cena víc než adekvátní.

Trasa – 1.den:

Schönbrunn

• Jeďte “zeleným” metrem  U4 na stanici Schönbrunn. Odtud je to k areálu cca 5 minut pěšky
• Najdete zde :
• císařský letohrádek a oblíbené místo pobytu císařovny Sisi (zpřístupněno 40 pokojů)
• park (všude pobíhá spousta veverek)
• Palmenhaus (skleník s tropickými rostlinami a květinami)
• Wüstenhaus (skleník se sukulenty)
• ZOO (nejstarší na světě, založena Marií Terezií, najdete zde pandy a koaly)
• muzeum kočárů
• bludiště

Vídeňská státní opera

• U stanice metra Karlsplatz – přestupní trasa 3 linek – zelené U4, fialové U2 a červené U1
• Budova byla postavena v letech 1863-1869
• Zviditelnila jména jako Richard Strauss, Herbert von Karajan, či Igor Strawinsky

Hofburg

• U stanice metra Museumsquartier (fialová U2)
• Dříve sídlo císařů, dnes sídlo rakouského prezidenta
• Nejstarší část komplexu vznikla již koncem 13.století
• Najdete zde Národní knihovnu, Muzeum Sisi, Klenotnici, Španělskou dvorní jízdárnu, Stříbrnou komnatu, Muzeum Efezu

Burggarten

• Jedna ze dvou zahrad Hofburgu se sochou W.A.Mozarta a Domem motýlů (velký skleník s tropickými rostlinami, vodopády a motýly – Vstup 5 EUR)

Volksgarten

• Další z hofburgských zahrad s pomníkem císařovny Sisi

Naturhistorisches a Kunsthistorisches Museum

• U stanice metra Museumsquartier (fialová U2)
• Dvojice protilehlých identických budov poblíž Hofburgu
• Naturh.muz. – expozice zoologické, geologické a antropologické
• Kunst.muz. – expozice starověký Egypt a blízký východ, starověké Řecko a Řím, Kunstkammer, obrazárna a sbírka mincí

Parlament

• Postaven v letech 1874 až 1884  v řeckém antickém stylu
• Od pondělí do soboty je přístupný veřejnosti za cca 4 EUR

Volkstheater neboli Lidové divadlo

• U stanice metra Volkstheater (žlutá U3 a fialová U2)
• Budova z r.1889 postavená na žádost občanů Vídně

Nejmenší dům ve Vídni

• Budova z r. 1872 poblíž Volkstheater
• Šířka 1.45 metru
• Původně hodinářství, které dodnes funguje, jen je spojeno se sousedním domem

Prater

• U stanice metra Praterstern (červená U1 a fialová U2 + přestup na vlak)
• Park založený Josefem II. v roce 1766
• Dnes je známá zejména jeho část se zábavními atrakcemi
• Najdete zde ruské kolo z roku 1897
• Vstup do parku zdarma, platí se až za jednotlivé atrakce

Trasa – 2.den:

Stephans Dom

• U stanice metra Stephansplatz (žlutá U3 a zelená U4)
• Jedna z dominant Vídně – jižní věž měří 137 metrů. Je možné na ni vystoupat (mazi 9:00 – 17:30), ale v době bohoslužeb máte smůlu. Severní věž nebyla nikdy dostavěna a měří 68 metrů.  Nachází se v ní zvon Pumerin – největší z 23 zvonů umístěných v katedrále.
• Kromě věže se můžete podívat i do katakomb s ostatky příslušíků Habsburského rodu (za 4 EUR).
• Katedrála se začala stavět již v roce 1137, kdy na jejím místě vznikal románský kostel. Katedrála samotná je postavena v gotickém stylu.
• Vedle katedrály najdete na ulici půdorys kaple Máří Magdaleny. Ta byla zničena při požáru koncem 18.století.

Haas Haus

• Kousíček od Svatého Štěpána na Stephansplatzu se nachází Haas Haus. Jde o moderní obchodní dům,postavený roku 1987.
• Dům byl a je zdrojem mnoha námitek vůči tomu, ž svým designem nepatří do historického jádra Vídně. To je skutečně pravda, ale na druhou stranu na rozdíl třeba Nové národní knihovny v Dánsku nijak výrazně svou polohou či rozměry nevystupuje z rázu okolních budov.

Karlskirche

• U stanice metra Karlsplatz (červená U1, fialová U2 či zelená U4)
• Barokní kostel z 18.století se 72 metrů vysokou kupolí a 33 metry vysokými věžičkami po obou jejích stranách.
• Kostel byl postaven na základě slibu Karla VI., že pokud se zastaví šíření černého moru, nachá vystavět kostel zasvěcený Sv. Karlu Borromejskému – italskému duchovnímu, který zasvětil život pomoci obětem moru.
• Ač některé zdroje uvádějí, že vstup do kostela je placený, my se dovnitř dostali zdarma. Procházeli jsme kolem pokladny, ale ta byla zavřená. Hlavní věž kostela bohužel nebyla přístupná.

Belvedere

• Dostanete se sem tramvají z Karlsplatzu (nebo to můžete vzít pěšky – je to tak 15-20 minut cesty)
• Hned po Schönbrunnu je to druhý největší palácový komplex ve Vídni. Nejde o jediný, nýbrž o dva paláce – Horní a Dolní Belvedere, mezi kterými se nachází kásně zdobný parčík.
• Dolní Belvedere byl původně postaven v letech 1714-16 jako sídlo prince Eugena Savojského. Dnes zde najdete barokní sbírky. (vstupné 7,50 EUR)
• Horní Belvedere je o pár let mladší a byl určen od počátku pro reprezentativní účely. Dnes si zde můžete prohlédnout díla Gustava Klimta, Egona Schieleho či Oskara Kokoschky.

Radnice

• Nachází se vedle parlamentu naproti Burgtheatru
• Jde o  budovu postavenou v novogotickém stylu byla ze vlády císaře Franze Josefa v 2.polovině 19.století
• Od konce listopadu až do 24.prosince se před ní konají vánoční trhy
• Stejně jako na kodaňském náměstí Kongens Nytorv se v zimních měsících prostor před radnicí potáhne ledem a slouží jako kluzště

Burgtheater

• Nejvýznamnější divadlo ve Vídni
• Bylo vzniklo na žádost Marie Terezie v r.1741, ale současná budova je z konce 19.století.
• Roku 1945 bylo vážně poničeno při náletech, ale r.1955 bylo po rekonstrukci znovu otevřeno.

Votivkirche

• Poblíž stanice metra Schottentor (filová U2)
• Novogotický kostel  postavený jako dík za to, že Bůh zachránil život Františku Josefovi po atentátu na něj.

Muzeum Sigmunda Freuda

• Tramvají ze stanice metra Schottentor na Schwarzspanierstraße‎  (37, 38, 40, 41, 42) nebo Schlickgasse‎ (1 či D).
• Muzeum věnované postavě známého psychoanalytika v prostorách, kde prožil většinu svého života.
• Prohlédnete si jeho ordinaci, čekárnu a také dokumenty, fotografie či knihy, spojené s jeho životem.
• Vstup 7 EUR

Španělská jízdárna

• historicky lze kořeny jízdárny vystopovat až do 16.století, kdy císař Maxmilián II. začal k drezúře dovážek koně ze Španělska, ale jako nejvhodnější se nakonec prokázali tzv. lipicáni původem ze Slovinska.
• Dodnes v prostorách jízdárny probíhají představení pro diváky, která jsou relatině drahá (min 22 EUR), ale za nižší cenu se dá jít podívat na ranní cvičení.

Galerie Albertina

• poblíž stanice metra Karlsplatz (červená U1, fialová U2 a zelená U4)
• galerie byla založena v 2.polovině 18.století a najdete v ní desetitisíce obrazů, knih, grafik, architektonických plánů a jiných zajímavostí
• Jsou zde zastoupena díla Albrechta Dürera, Maneta či Rubense. Od r.1999 galerie hostí i výstavu fotografií.
• Hned naproti galerii se nachází známý hotel Sachr, kde můžete ochutnat sachrův dort dle původní receptury.

Tipy a postřehy:

• 100%  doporučujeme navštívit Schönbrunn! I kdybyste neměli z Vídně vidět nic jiného, tak tady se Vám bude určitě líbit. Na jednom místě máte překrásný palác (jak zevnitř, tak i venku),  ZOO (s pandami a koalami), tropický skleník, skleník se sukulenty, muzeum kočárů, rozlehlý park, bludiště,…
• V Schönbrunnu si kupte zvýhodněné vstupné na 5 atrakcí (palác, Palmehaus, Wüstenhaus, ZOO a muzeum kočárů) – v zimě nás stálo 23 EUR a vyjde to opravdu velmi výhodně.
• Na Schönbrunn si nechte pokud možno celý den. My v něm strávili 7 hodin a nestačilo to!
• Neopomeňte ani Horní a Dolní Belvedere – dva krásné paláce v zajímavém parčíku a navíc s výstavou děl Alfonse Muchy.
• Co se týká dopravy, tak je celkem přehledná, ale u metra si musíte pamatovat koncové stanice směrů, kterými chcete jet. Mít s sebou po ruce mapku se celkem vyplatí.
• Během víkendu jsme si kupovali dva jednodenní kupóny na dopravu za něco přes 10 EUR a opět se vyplatily, protože jsme metra a tramvaje hojně využívali.
• Využijte tramvajové dopravy, která Vás proveze po nejzajímavějších památkách Vídně – je to č.1, 2 či D.
• Pokud půjdete do Pratru, nezapomeňte se svézt na nejznámějším ruském kole na světě a před jízdou se nechte vyfotit v maketě kabinky. Fotka je sice dost drahá (9,80 EUR!), ale výsledek je výborný.
• Pokud chcete vystoupat na věž Štěpánova dómu nebo Karlskirche, tak pozor na neděli – do cca 13hod je v Štěpána věž zavřená, protože probíhá bohoslužba a Karlskirche v březnu navíc ještě opravovali, takže věž nebyla přístupná vůbec.
• Kdyby vás někdo lákal, že si musíte dát sachr, jinak že je to jako byste ve Vídni nebyli, tak klidně odolejte a radši si zajděte na štrůdl. Když půjdete na některou z památek v Schönbrunnu či Hofburgu, dostanete slevový poukaz na štrůdl a kávu v nedaleké kavárně (za cenu 5,90 místo 8,50 EUR či tak nějak). Štrůdl jsme zkusili a doporučujeme!
• Když už budete chtít vyrazit na sachr (který nám opravdu nejede), tak vyražte do Hotelu Sachr, ať to máte pěkně stylové – jsou zde 2 retaurace, jedna v modernějším stylu a druhá vypadá podobně jako pražské Café Louvre).
• Pokud přijedete na Praterstern brzy ráno, raději se nepohybujte v okolí nádraží, schází se tu různé “podezřelé” skupinky, které nebudí příliš velký pocit bezpečí.
• Na Vídeň si, pokud možno, nechte alespoň 3 nebo 4 dny. Víkend nestačí a my sami se sem určitě znovu podíváme, abychom dokončili prohlídku míst, která jsme nestihli.
• Z doporučení okolí ještě musím zmínit Natushistorisches museum u Hofburgu. Je prý moc pěkné. My jej bohužel nestíhali.
• Počítejte všude s vysokými vstupy. Ať půjdete kamkoliv, zaplatíte vstup od 7 EUR výše, výjimkou není i 15 EUR.
• Pokud hledáte ubytování s bezdrátovým připojením (ale i klasickým) připojením k internetu, zřejmě moc neuspějete. Internet tu má jen minimum hotelů a když už, tak si za něj nechají platit.

Co se Vám může hodit:

• Mapa vídeňského metra

Odkazy:

• http://mesta.orbion.cz/viden
• http://cs.wikipedia.org/wiki/Vídeň
• http://www.mestasveta.cz/viden
• http://www.sacher.com/

Souhrnné údaje:

• účastníci: Vašek, Žaneta, Jana, Alžběta
• trasa: 180 km, 8 hod, 6 zastávek
• druh dopravy: osobní auto

Bubovice

První zastávka za dvacet minut cesty byla v Bubovicích. Je zde menší letiště a u něj geocache. Snažili jsme se chvíli hledat, ale bohužel se nepodařilo. Pokračovali jsme dál.

Žebrák

Cesta nás dovedla až na zříceninu hradu Žebrák. Během tří dnů jsme tu už podruhé. V sobotu a neděli mají otevřeno a tak jsme si vylezli až na věž. Po pěkném výhledu do kraje a focení na vrcholu věže s dominantou hradu Točník v pozadí jsme zase sešli dolů a ještě se trochu prošli obcí Točník. Místní restaurace točí pivo Herold na které si ještě dobře pamatujeme z Březnice.

Cesta na hrad Krakovec vede přes Skryje.

Skryje

Zastávka ve Skryjích nás zavedla k obědu do Hospůdky u Grillů. Všichni jsme si tu pochutnali. Žaneta na svíčkové, já s Janičkou na řízku a Alžběta na jelenovi. Mají tu také točenou zmrzlinu z automatu. Na závěr – na cestu – jsme si dali velkou porci za 30 Kč.

Krakovec

Dále jsme pokračovali na hrad Krakovec. Přijeli jsme sem asi ve čtvrt na dvě. Na prohlídku jsme si museli počkat, vrata byla zavřená. Odlovili jsme si zatím kešku. Chvilku nám to zabralo, ale nakonec bylo místo jasné a pěkné. Vrátili jsme se k hradu, stále zavřeno. V občerstvení nás informovali, že by mělo být otevřeno, tak jsme se vrátili a po druhé hodině nám správce otevřel. Prohlídka stojí za to. Je to zajímavý hrad. Nebo zřícenina? Ale našli jsme tu spoustu zajímavostí. Můžete se zavřít do klece, zahrát si na princeznu a zapózovat, nebo si projít místnosti, které jsou opravdu středověké. Často jim chybí střecha, ale dá se vlézt i do dvou jeskynních sklepů.

Je to pěkný hrad a návštěvu doporučujeme.

Vstupné 30 Kč (20 Kč zlevněné) + 5 Kč foťák.

Přes Křivoklát jsme dále pokračovali až do Zbečna.

Hamousův statek

Ačkoli Alžběta prohlásila, že na roubený statek se těší, moje vyhlídka na prohlížení staré chalupy byla poněkud méně optimistická. Ve Zbečně jsme památku snadno našli. Přivítal nás ve dveřích správce, který byl přestrojen do takového chasnického nebo mlynářského oblečku. Ukázalo se, že je to vtipný chlapík, který si zaflirtoval se všemi přítomnými dámami. O statku nám chvíli povídal a nedá se říci, že by to nebylo zajímavé. Bylo vidět, že mu statek není cizí a že o něm nejen něco ví, ale sám se podílí na jeho údržbě a využívání v souladu s cíli zpřístupnění této památky.

Dozvěděli jsme se mimo jiné i o pečlivém archeologickém výzkumu, který se zde pod podlahou prováděl, nebo také o pravidelném pečení chleba, jež zde sám každou letní sobotu předvádí. Vítanou pomocí jsou mu případně přítomné kuchařky. Také jsme byli  na další pečení pozváni.. Zvažujeme, že se, po cestě na Křivoklát, zastavíme. Nejlepší doba je prý mezi 11 a 12 hodinou.

Ač jsem ze začátku k tomuto místu přistupoval skepticky, zásluhou průvodce se mé smýšlení o Hamousově statku výrazně vylepšilo. Není to “jen tak nějaký barák”. Doporučuji.

Nižbor

Zámek v Nižboru jsme navštívili již dříve, tentokrát jsme se zde zastavili pro cache a na něco malého do restaurace.

Na zámku jsme zakoupili turistickou známku a odlovili jsme si kešku. Pak už jsme se přesunuli pod zámek, kde se nachází restaurace. Naposledy jsme si zde pochutnali a tak jsme rádi přišli znovu. Bohužel jsme byli tentokrát velmi nemile překvapeni. Otevřena byla pouze venkovní zahrádka, která je vystavěna nad smrdícím kanálem. Čepují tu pivo a rozlévají kolovou limonádu. Takže tohle už raději znovu ne..

Chtěli jsme ještě pokračovat do Berouna na medvědy, ale už jsme toho měli docela dost, tak naše další cesta vedla zpátky domů. Přes Beroun do Loděnic, pak na Roblín a Černošice. K večeři byla vynikající fejžoáda..

Zámek Hořovice

Parkování je možné přímo před zámkem a je zdarma. V současné době jsou otevřeny 2 návštěvnické okruhy – “Reprezentační prostory” a “Hry a hračky”. V přípravě je ještě jeden další okruh. Kromě obou okruhů je možné se podívat také na výstavu hracích strojků nebo nadpřirozené bytosti. První okruh trvá hodinu, druhý půl – stejně jako hrací strojky. V na místě jsme byli před desátou a začátek prvního okruhu byl v 10:30. Koupili jsme si dvě vstupenky po 90 Kč (snížené vstupné je za 60,-).

Před prohlídkou jsme měli dost času, tak jsme se prošli po zámeckém parku. Pro kačery je tu jedna keš. Po procházce jsme akorát přišli na prohlídku a za chvilku už se šlo. Celkem nás bylo na prohlídce 8 i s průvodkyní. Mezi nejzajímavější místnosti prohlídkového okruhu patří oválná knihovna a herna. Na závěr je možné si prohlédnout také historii slévárenství na Hořovicku a Komárovsku.

Pak už jsme pokračovali přes Žebrák do obce Točník, kde se nachází zřícenina hradu Žebrák a hrad Točník.

Žebrák a Točník

Cesta z Žebráku je dobře značena směrovkami slovem “Hrady”. Parkování stojí o sobotách a nedělích 40 Kč / den. Vybírali jej i v pátek 1.5., ve státní svátek. To, že jsme platili parkování i ve svátek, ačkoliv oficiálně se má platit jen v sobotu a neděli ve mně vzbudilo naději, že hrad Žebrák, který má být otevřen také jen v sobotu a neděli možná bude otevřen i ve státní svátek. A… nebyl. Ačkoliv by tím obec mohla vydělávat, protože potenciálních návštěvníků se sešlo dost, asi to nepotřebuje. Vedle Žebráku je keš, kterou jsme ulovili, ačkoliv jsem to nepovažoval za příliš bezpečné.

Žebrák byl tedy uzavřen, následovala cesta na Točník. Je možné jít po turistické značce strmě vzhůru nebo to vzít po cestě kolem stáda koz. Na horu vede asfaltka, přístup je prakticky bezbariérový. Pod mostem do hradu žije medvěd a nedaleko od něj lze najít geologickou přírodní pozoruhodnost. Prohlídka Točníku je samostatná. Vstup stojí 90 Kč a dostanete vytištěného průvodce a můžete se po hradě procházet jak je libo. Lze tu najít netopýry, kapli, sokolníka a spoustu dalších věcí. V těsném okolí hradu jsou také dvě kešky. Po návštěvě hradu jsme se vydali dolů po žluté značce a došli zpět až k parkovišti.

Další naše cesta vedla ke keším v Černíně, Svaté a Počaplech.

Fotografie z výletu: