Illumination

Zahraniční podcasty, léto 2013 edition

noreply@blogger.com (Adam Homola) — Sun, 19 May 2013 05:00:00 +0000

Nejen že jsem sem už dlouho nic nenapsal, dlouho jsem se tu nevěnoval podcastům. K pár změnám na tomhle poli došlo, tak proč se na to nepodívat znova. Třeba vám bude nějaký můj tip užitečný a objevíte nový zdroj informací. Navíc nám už začíná léto, takže ideální čas si na nějaký výlet nebo cestu na kole dát do uší podcast.

Aktuální seznam zahraničních podcastů, které mi rotují v mobilu:

1. Giant Bombcast
http://www.giantbomb.com/podcasts/

Podcast kluků z Giant Bomb u mě pořád jasně vede, byť se za poslední rok trošku proměnil. Pořád je tam stejné osazenstvo, pořád se řeší hry a věci kolem nich. Chalpci to ale začínají trochu natahovat a většina Bombastů teď má 3+ hodiny. Nemusíte se ale chytat za hlavu, nejsou to tři a půl hodiny týdně jen řeči o hrách.

Bombcast se pomalu stává takovým napůl herním lifestylem. Gerstmann a jeho parta stále častěji řeší své životy a věci co se dějí kolem nich. Vinnymu se nedávno narodilo dítě, tak se řešilo dítě. A ne nutně z herního pohledu, ale prostě dítě. Nebo stěhování. Nebo jak si zařídit doma internet. Prostě různé starosti a radosti, kterými redaktoři GB procházejí v běžném životě.

Chápu že toho, kdo hledá čistě herní podcast, tohle může odradit. Bombcast už není čistě herní a vlastně nikdy nebyl (ze začátku tam testovali enegry drinky). Jen je teď ta lifestylová složka ještě výraznější a často se sklouzne jen tak do nějakého offtopicu, u kterého zůstanou klidně půl hodiny. Je to částečně neherní, je to specifiké, ale je to zábavné, zajímavé a poučné. Zkuste to.

2. 8-4 Play
http://www.giantbomb.com/podcasts/eight-four-play/

Přiznám se, že jsem o téhle skupině lidí věděl už dřív a snad sem i ten jejich podcast kdysi zkusil, ale už jsem v tom nepokračoval. Před několika měsíci (možná už před rokem) se ale tihle “Japonci” domluvili s Gerstmannem a 8-4 Play je teď jedním z podcastů na Giant Bomb. Tak jsem to zkusil znova a ono je to fakt dobré.

Ovšem pozor, opět to není taky úplně herní záležitost. Kdo je neznáte, tak 8-4 je grupa lidí sídlících v Japonsku. Starají se většinou o lokalizace japonských her do angličtiny, nebo pomáhají s lokalizací anglických her do japonštiny. Kolem toho dělají taky ty ostatní věci, takže nějaké byznysové domlouvání, support, kontaky a tak dále a tak dále.

Z toho vyplývá, že 8-4 Play je primárně zaměřený na japonskou herní scény, japonské platformy (častěji než X360 se řeší Nintendo, handhledy, PlayStation...) a život v japonsku. Takže opět, podobně jako Bombcast, tak trochu herní lifestyle, jen s japonským nádechem. Což je zajímavé, protože je to přeci jen trochu exotičtější, než Amerika, které je všude plno.

3.This Is Only a Test
http://www.tested.com/podcast/this-is-only-a-test/

Tested.com prošlo nedávno celkem podstatnou změnou. Změnilo vydavatele z Whisky Media na Bermann Braun. Což vůbec neznám, ale nějak je tohle vydavatelství spjato s MythBusters a tak se z “Tested” stalo “Jamie and Adam Tested”. A web, kde byly dřív jen počítače, mobily, tablety a služby s nimi spojené, výrazně rozšířil svůj záběr i na vědu, jiné oblasti techniky, technologie a další věci. Zprvu jsem tuhle změnu nesl trochu nelibě, ale po čase jsem si zvykl.

Na jejich podcastu This Is Only a Test se změna vydavatele projevila taky, ale už ne tak zásadně, jako na webu. Takže pořád to jsou hlavně technologie, Google, Apple, Microsoft, Amazon, Facebook a další obvyklí podezřelí. Už je ale škoda, že se tak často neúčastní Gary Whitta. Ten má spoustu práce s psaním scénářů pro Hollywood a pro hry (psal pro Telltale The Walking Dead a teď bude mít v kinech After Earth), navíc se mu nedávno narodilo dítě. Občas tam ale zavítá a je to fajn.

Ale i bez pravidelného Garryho je pořád This is Only a Test zajímavý a stojí za to. Není tak dlouhý jako Bombcast, do lifestylu zabíhá málo a kluci často testují všelijaké zajímavé hračky a věci, o kterých se jinde moc nedozvíte. Nebo dozvíte až později. Je to fajn a je to zase něco trošku jiného. Občas zabrousí i do her, ale opravdu jen výjimečně. Z 95 procent řeší technologie, vědu a tyhle věci.

4. Giant Bomb Interview Dumptruck
http://www.giantbomb.com/podcasts/interview-dumptruck/

Čestná zmínka. Interview Dumptruck není klasický podcast. Jsou to jen nesestříhané audio rozhovory, které dělá převážně Klepek na různých akcích. Nedávno třeba na EVE Online Fanfestu a předpokládám, že kolem E3 tam toho bude hodně a od různých členů týmu. Od Interview Dumptrucku nečekejte žádnou pravidelnost, ani žádné super zpracování. Často tam ale narazíte na zajímavé informace, které se v tradičních podcastech nedoslechnete.

5. Giant Bomb Gaming Minute
http://www.giantbomb.com/podcasts/giant-bomb-gaming-minute/

Druhá a poslední čestná zmínka. Opět nejde o klasický podcast. Jak už název napovídá, jde pouze o jednu minutu. Jeff Gerstmann z Giant Bomb si dá vždycky jednou za týden minutový monolog pro nějakou rádiovou stanici CBS. Jedna minuta, jednou týdně, vždy o nějaké aktuální hře, nebo tématu. Rychlé, stručné, osvěžující. Doporučuji.

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
Sledujte autora na Google+
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Vyřešil jsem konečně to do?

noreply@blogger.com (Adam Homola) — Wed, 16 Jan 2013 20:08:00 +0000

Ne. Ale je to lepší, než to bylo s Wunderkitem. Ten byl vážně dobrý, ale byl hrozně pomalý a jaksi neohrabaný. Těžkopádný. Používal jsem ho rád, ale furt jsem v koutku duše věděl, že to není pořád to pravé ořechové. Pak jeho tvůrci oznámili, že Wunderkit přestanou vyvíjet a na scénu přijde na konci roku 2012 Wunderlist 2. Ten měl spojovat to nejlepší z Wunderlistu a Wunderkitu.

Spojuje. Je fakt dobrý. Hezčí, rychlejší, robustnější. Má víc funkcí a je na všech možných i nemožných platformách. Taky na mě ale působí těžkopádně. Je to něco, co se těžko vysvětluje a někomu třeba sedne skvěle. Pořád jsem nebyl stoprocentně spokojen a tak jsem hledal dál. Asi kdybych menežoval dvacet různých projektů s desítkami lidí, tak by byl Wunderlist 2 boží. Ale takhle vytížený nejsem.

Vyzkoušel jsem snad deset programů na to do, ať už to byly aplikace, rozšíření, webové aplikace, nebo všechno dohromady. Každá měla něco dobrého, ale také něco, co mě nemálo štvalo. Tak jsem si řekl a dost! Když to do, tak analogově.

Po x letech jsem si koupil klasický kapesní papírový diář. Kdysi jsem to už zkoušel, ale málokdy to vydrželo do března. Během měsíce dvou jsem tam jednoduše přestal čmárat tužkou a zase jsem to všechno sypal do Google Kalendáře a nějakého to do prográmku.

Je leden, takže bůh ví, kam budu co čmárat za dva měsíce, ale zatím jsem s analogovým to do spokojen. Svůj podíl na tom má i layout stránek - každý týden má dvě stránky. Na levé jsou dny, na pravé jen řádky pro text, nerozdělené do dnů. Takže nalevo píšu do chlívků schůzky, akce a podobné věci a napravo poznámky buď k těm událostem, nebo obecné to do poznámky k danému týdnu.

Netvrdím, že se mi hned zvedla produktivita na 120 procent, ale mým osobním potřebám tohle řešení vyhovuje docela dobře. Pro úplnou dokonalost by se to mohlo ještě synchronziovat s Google Kalendářem a posílat mi automaticky upozornění SMSkou a emailem, ale to už bych chtěl moc.

Není to dokonalé, ale zatím mi to vyhovuje víc, než jsem čekal. Zkuste to taky analogově, něco na tom je.

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
Sledujte autora na Google+
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

2012 recap s křížkem po funuse

noreply@blogger.com (Adam Homola) — Sun, 06 Jan 2013 11:59:00 +0000

Nějakou rekapitulaci, nebo ohlédnutí za rokem 2012 jsem chtěl napsat před svátky. Během nich to doladit a prvního to vydat. Jenže znáte to. Hektická příprava na nadcházející volno a já se k tomu nedostal. No co, bude čas během svátků. Jenže co se nestalo... Můj už tak chcípající notebook se rozhodl, že přesně v den, kdy jsem začal mít čas, odejde.

Nepsaní

A veškeré moje plány na recap, psaní, dohánění restů a hraní s ním. To sice nepotěšilo, obzvláště v den, kdy jsem měl už vyřízené všechny babičky, známé a mohl jsem se naplno vrhnout do Primordie, bety StarCraftu 2 a dalších, ale co už. Aspoň jsem si pořádně prubnul GTA Vice City na tabletu Nexus 7. Vypadá to, že to tam má trochu lepší framerate než na iPadu 2 a hlavně to tam vůbec nepadá, což se o iOS verzi říct nedá.

Když už jsem tu na blogu psal nějaké ohlédnutí za uplynulým rokem, což tuším mockrát nebylo, soustředil jsem to vždycky na samotný blog. Kolik bylo článků, nějaká ta návštěvnost a tak. Jak jste si jistě všimli, tak frekvence článků výrazně ubyla. Dřív (hodně dřív) jsem se snažil aby tu byl každý druhý den jeden post.

Jenže dřív ještě nebyly tak rozšířené sociální sítě, nebo některé vůbec nebyly. Je ale zajímavé, že i když jsem radikálně snížil frekvenci blog postů a víc reakcí na články dostávám na soc. sítích, na návštěvnosti se to nijak neprojevilo. Ta pořád pomalu roste a články jsou čtenější víc, než kdy dříve. Sice totálně chcíply komentáře, ale to skoro na všech blozích.

Kultura Kriplů

Frekvence jeden post měsíčně je sice fajn, ale to víte že bych chtěl víc. Častější blog posty ale zřejmě moc nebudou, protože jak jste si jistě všimli, Kultura Kriplů se začíná z letního spánku probouzet. Neříkám, že to tam bude žít stejně, jako na začátku. 60 článků měsíčně? Nebude. To byl fakt unikát. Ale rozhodně to tam bude žít víc, než to skomíralo během roku 2012. A když bůh dá, mohl by být v roce 2013 i nový design. Snad. Tak jako tak KK sledujte, protože podobný blog na českém “herním” internetu pokud vím není.

Koníček, nebo práce?

Na začátku roku nastaly také dva nemalé “kariérní zlomy”. Po nějaké době jsem přestal poskakovat sem a tam na volné noze a navázala se pravidelná spolupráce s Blueboardem. Což je parádní, ale ještě víc super je spolupráce s Games.cz. Ta započala také v lednu, takže už je to rok. To to letí... Co vám budu povídat, takhle zajímavý leden jsem už dlouho neměl...

Recap?

Spíš než rekapitulace roku loňského je to jen takové emo plácnutí do vody. Alespoň se trochu rozbourá šňůra více či méně vážně míněných “recenzí”, dojmů a pojmů. Já bych se vás třeba i zeptal, jestli takových textů tady chcete víc, ale vy byste mi do komentářů stejně nic nenapsali, prevíti!

Tak jako tak ale nemůžu rok 2012 neoznačit za úspěšný. Doufám, že rok 2013 bude minimálně srovnatelný, ne-li lepší.

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
Sledujte autora na Google+
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

The Hobbit: An Unexpected Journey

noreply@blogger.com (Adam Homola) — Thu, 13 Dec 2012 08:59:00 +0000

Hobbita jsem kdysi četl. Bylo to hodně dávno a byla to tuším první knížka, kterou jsem četl v angličtině. Kombinace děravé paměti a tehdejší nedostatečné znalosti angličtiny zapříčinila, že si nepamatuju téměř nic. Nakolik je film věrný knize posoudit nemůžu a upřímně je mi to jedno. Bylo mi to jedno i u Pána Prstenů, kterého jsem si pamatoval dobře. A teď, po deseti letech od The Fellowship of the Ring, se Peter Jackson do Středozemě vrátil. A bohužel si s sebou nevzal nůžky.

Zbavme se dvou největších problémů hned na začátku. Hobbit se táááhne jako nudle z nosu. Film je dlouhý (169 minut) a celá stopáž rozhodně není potřeba. Bohužel by řádné prošmikání alespoň o půl hodiny Hobbita v mých očích výrazně nevylepšilo. Problém totiž není jen naředěnost knihy na tři filmy.

Říká se, že i cesta může být cíl. To pro prvního Hobbita platí stoprocentně. Tady ani nic jiného být cílem nemůže, protože se tu nic jiného neděje. Dobrodruzi se jen posunou o kus blíž k hoře a zlatu, ale ničeho významného vlastně nedosáhnou. Osobně mi vadí také absence nějaké hrozby, absence záporáka. Pak se totiž není čeho bát.

Je tu jakýsi nekromant, který se objeví asi na pět vteřin a pak zase zmizí. Je tu velký bílý skřet (ork, nebo co to bylo), který sice hrozbou je, ale vlastně moc není. Jeho závěrečná potyčka se skupinou trpaslíků byla vyloženě zklamáním. Na Šmaka přijde až v druhém díle a maličká ochutnávka hned na začátku filmu slibuje parádní podívanou, ale pořádný záporák byl potřeba i v tomhle díle.

Výtky bych měl i k akci - té se asi nejvíc dočkáme při útěku z podzemního města skřetů a ono by to bylo super - nebýt toho, že je to hodně tmavé, všechno se pohybuje dost rychle a je to i svižněji nastříhané. Výsledkem je lehce rozmazaný guláš, který mi občas připomínal akci v Transformers. Než člověk pořádně zaostří a zorientuje se ve scéně, střih a je tu další záběr, střih a zase další, všechny jsou rychlé, zabírané relativně z blízka a požitek tak není takový, jaký by asi mohl být. Kamera navíc lítá furt tam a zpátky a z jedné strany na druhou jak v interiérech, tak exteriérech. Není chaotická, není špatná, ale ve tmavém prostředí a ve 3D to jaksi není ono...

Jen pro úplnost dodám, že na Hobbitovi jsem byl v IMAXu, kde byl ve 3D a s titulkama. Kdo viděl 2D verzi, problém s rozmazanou 3D akcí asi neměl. A ve 48 fps to musela být taky jiná podívaná. Bohužel u nás tuším nejde "ta pravá" verze, tedy 3D, 48fps, originální znění a ATMOS zvuk. Škoda.

Tím mé problémy s filmem končí. Hobbit je po vizuální a technické stránce neskutečný. Až mě překvapilo, kolik CGI ve filmu je. A jak parádně vypadá. Téměř všechno je uvěřitelné a když se prvotřídně zpracované CGI zasadí do pořád kouzelné krajiny Nového Zélandu za tónů skvělého nového hudebního podkresu, film válcuje vaše smysly na sto procent. Tuhle atmosféru Jackson pořád vykouzlit umí a jde mu to skvěle.

Nějak se víc nimrat v technických detailech, hercích, maskách, hudbě, efektech, epičnosti a podobných věcech asi nemá cenu. Všechno je to správně precizní a na naprosto špičkové úrovni. Vypíchnutí si zaslouží Serkis, který zahrál Gluma skutečně ďábelsky.

Jen opravdu velká škoda toho naředění jedné normální pohádky na tři velké filmy. Chtěl bych věřit a doufám, že to odskákal jen ten první. Ve dvojce, The Hobbit: The Desolation of Smaug, se snad dočkáme pořádné echt akce s drakem. A jsem hodně zvědavý, co nacpou do trojky - The Hobbit: There and Back Again.

I přesto, že mě Hobbit nenadchl, bych film spíše doporučil. Není to nic, co by musel vidět každý, ale něco podobného do kin nezavítá tak často. Rozhodně se nejedná o špatný nebo průměrný film a také si nemyslím, že bych se svezl s hypem a chtěl nesplnitelné. Od filmu takového kalibru jsem ale očekával nadšení, husí kůži a otevřená ústa. Nic z toho se bohužel nedostavilo.

Mimochodem, to deseti (nebo kolika) minutové preview na Star Trek: Into Darkness je řádně šmakózní!

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
Sledujte autora na Google+
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Hraní na tabletu Nexus 7

noreply@blogger.com (Adam Homola) — Thu, 15 Nov 2012 12:08:00 +0000

Po několika málo nutných aplikacích (Twitter a Foursquare) jsem se logicky zaměřil na hry. Nový tablet se přece musí pořádně otestovat a jak jinak Tegru pořádně roztopit, než hrami. Ponořil jsem se do Google Play a vylovil jsem několik kousků. Nečekejte ale žádné recenze. S některými jsem strávil jen pár minut, s některými pár desítek minut a u některých jsem vytuhnul na několik hodin. Spíš jen takové rychlé první dojmy.

Velkou nevýhodou Google Play je absence aplikací pro tablety. Je jich tam žalostně málo. Sice není tak hrozné mít roztaženou mobilní hru přes sedmipalcový displej, pořád lepší než přes desetipalcový, ale ideální to opravdu není. Hlavně v případě aplikací. V případě her to překousnout jde, ty jen nevypadají tak jak by mohly, ale u některých aplikací je to horší.

Samotné hraní je pak naprosto v pohodě. Nexus 7 neváží tunu, takže naklánění tabletu při závodních hrách lze vydržet i delší dobu bez bolesti rukou. Zahřívání je taky v pohodě, přístroj začne topit jen u některých her, po delší době a jen v levém spodním rohu (z pohledu na výšku). Nikdy se mi ale nerozpálil celý, nebo nedoj bože ho nebylo nepříjemné držet. Vždycky pohoda.

Už teď, po docela krátké době vím, že na tom nebudu hrát jako blázen. Teď ještě zkouším nové hry a objevuju zajímavé kousky, ale už citím, že to spadává do té katgorie, kam po čase spadnul i iPhone. Tzn. občas na záchodě nějakou vysoce znovuhratelnou rychlovku, ale jinak asi nic vážnějšího. Na telefonech a tabletech nechci moc hrát, chci na nich konzumovat obsah a číst internety. Neherní dojmy a pojmy si můžete přečíst na Kultuře Kriplů.

Anyway, let the games begin:

Need for Speed: Most Wanted

S novým Need for Speed jsem strávil asi nejvíc času. Vizuálně pěkná a vůbec hra s velkýma production values je... dobrá! Aby taky ne, když EA jedou podle svého mobilního NFS mustru už nějakou dobu a jen to postupně přepracovávají na novější verze svých velkých bratříčků. Což je na jednu stranu trochu zklamání, obzvláště když jste hráli i ty předchozí hry, ale na druhou stranu to zase tak zásadní není.

Mustr je to dobrý a nenudí, jen je škoda, že se nemění trochu víc i mobilní NFS, když to “velké” prochází jednou za čas zásadními změnami. Ježdění je ale dobrá klasika - auto jede samo a vy zatáčíte. Můžete si vybrat jestli budete zatáčet nakláněním přístroje, nebo budete šoupat prstíkem. Já nakláněl a dalo se to hrát v pohodě.

Rozebírat jednotlivé herní detaily asi nemá moc smysl, hraje se to asi jako každé jiné mobilní NFS, jen je to zase trošku lepší. Příjemná je i možnost vytunit si auto před každým závodem, jednorázově. Proto, pokud vám nějaký závod dělá problémy, můžete si pomoct třeba turbem, nebo lepším ovládáním. Sice za to zaplatíte a výhra už nebude tak tučná, ale vyhrajete. Protože mám hlavu děravou, tak už nevím, jestli i tohle bylo v minulých dílech. Každopádně moc pěkná funkce.

Temple Run

Pecka! Stejně jako jsem se na iPhonu zasekl na dlouhé roky v Doodle Jump, podobnou budoucnost vidím v Temple Run. Stejně jako Doodle Jump je Temple Run extrémně jednoduché, primitivní a zároveň chytlavé, rychlé a zábavné. Taková jednohubka, která vás uspokojí i za pár minut, ale budete ji chtít hrát pár desítek minut.

V Temple Run jednoduše zdrháte dopředu. Něco jako Rayman: Jungle Run, jen 3D, ne tak hezké a jednodušší. Panáček utíká sám a vy prstem šmajdáte buď nahoru (skok), dolů (skluz), doprava (zahne doprava), doleva (zahne - wait for it! - doleva) a nakláníte tabletem pro sběr mincí.

Panďulák postupně zrychluje a trať je složitější a složitější. Temple Run je trochu jako StarCraft - nemůžete ho hrát po opici, musíte se maximálně soustřed a jediná chybka vás stojí život. Tím ale podobnost se strategickou špičkou končí. Jen škoda, že na Temple Run je fakt hodně vidět, že to je hra na mobil, ne na tablet a že to je už trochu starší. Hratelnosti to ale nijak neubírá.

Agent Dash

Agent Dash je úplně stejný jako Temple Run. Jen je výrazně hezčí, promakanější a celkově takový příjemnější. Hratelnost je ale stejná, jen zdrháte dopředu a překonáváte překážky. Co mi trošku vadí, je nemožnost utíkat do stran nakláněním tabletu - musíte jen šoupat prstem. Což je pomalejší a těžkopádnější. Ale funguje to dobře a hraje se to dobře, takže pokud dáte hlavně na grafiku, vybodněte se na Temple Run a sáhněte po Agentovi.

Angry Birds Space

Ach, klasika. Nasraní ptáci se v první polovině letošního roku vrátili a vzali to oklikou přes vesmír. A jakkoliv jsem se bál, že to bude jen chabý odvar, je to fakt dobré. Už se pochopitelně neopakuje to maximální zahákování jako u jedničky, ale nové prvky jsou povedené, promyšlené a hlavně zábavné. Za těch pár kaček to navíc vydrží docela dlouho a jestli tohle jsou vaši první Angry Birds, tak to s chutí dohrajete i na podruhé.

Angry Birds Star Wars

Když může fungovat LEGO, proč by nemohli fungovat Angry Birds? Mohli a taky že fungují! Angry Birds Star Wars jsou další fakt povedená hra v sérii, přinášejí lehce inovativní prvky, nové zajímavé ptáky... Prostě to kluci z Rovia zase dokázali a ABSW nenudí. Samozřejmě tomu hodně pomáhá typická Star Wars hudba a zvuky, které jsou prostě boží.

Parádní jsou hlavně samotní ptáci - základní červený Luke pták ze začátku nedělá nic, ale za chvíli dostane světelný meč. Tím si může proklestit cestu přes jednu překážku a dostat se dál. Obi-Wan pták má zase užitečný force push, který můžete vyslat do libovolného směru. Han Solo pták vystřelí třikrát z blasteru, C3PO se na povel rozloží, R2D2 elektrizuje a tak dále a tak dále.

Nějakým zázrakem se vývojářům pořád daří držet docela vysoký standard v designu levelů, i když hodně jich vychází (logicky) z Angry Birds Space. Což ale vůbec nevadí, protože s novými ptáky je prostě pořád sranda. Pokud vás střílení ptáků na prasata ještě úplně neotrávilo a nejste zarytý Star Wars hater, tak tohle musíte mít.

Death Rallye

Jedna z těch her, u kterých jsem vydržel jen pár minut, vypnul a odinstaloval. Vypadá to pěkně, ale mně se to ovládalo fakt blbě. Nešlo pořádně jet a zároveň střílet a celé mi to přišlo takové těžkopádné. Ale jsou to jen dojmy z pár minut, takže si to k srdci zas tak neberte.

Dead Trigger

Stejně tak Dead Trigger. Když budete chtít někomu ukázat co Váš Nexus 7 umí, zapněte Dead Trigger. Po technické stránce to vypadá fakt suprově, o tom žádná. Ale hratelnost? No, odehrál jsem jen prvních pár misí a hend mě to začalo nudit. Pak se začalo jaksi “otvírat” město a nějaké možnosti a bobtnat a můj zájem šel do kytek. Tohle není hra, kterou bych já chtěl hrát na tabletu. Možná že vy jo, možná že je to super, mě to po chvíli přestalo bavit.

Oscura

Vizuálně hezká plošinovka, která se i docela schopně ovládá. U ní jsem strávil už nějaký čas strávil, proběhl jsem několik úrovní, ale pak zájem pomalu opadl. Jak začaly být úrovně náročnější, objevil se nedostatek dotykového ovládání. Nebo moje neschopnost. Tak jako tak mě začalo ovládání frustrovat, i když hra by mě třeba i bavila.

Sama o sobě mi ale Oscura nepřišla nijak dechberoucí. Standardní plošinovka, kterou někdo přebarvičkoval tak, aby vypadala hezky. Ok. Ale hratelnost je jen adekvátní, což mi za tu vyšší obtížnost v pozdějších úrovních danou jen a pouze ovládáním nestálo.

Sprinkle

Sprinkle je taková ta logická hra, která je hezká a dobrá, ale zase nějak přehnaně dlouho si vás neudrží. Audiovizuální prezentace ale Sprinkle táhne. Ne snad, že by hratelnost zaostávala, ale ta voda, ta voda! Nádhera.

Cílem každé úrovně je uhasit pomocí velké stříkačkové konstrukce několik malých ohýnků. Jenže oheň je sviňa. Rozrůstá se a vy musíte zasáhnout dřív, než spálí chatrč domorodců. Vtip je v tom, že nestačí jen tak stříkat. Chatky se nachází za různými geometrickými útvary - každá úroveň je poměrně dost členitá a voda má i jakousi fyziku.

Navíc v úrovních můžete/musíte s některými předměty hýbat, abyste proud vody dostaly tam, kam potřebujete. Design úrovní je dobrý, stejně jako jsou bohaté možnosti jak stříkat - konstrukce, na jejímž vrcholku je hadice, má totiž kolečka, takže s ní můžete pohybovat dopředu a dozadu. K tomu můžete celý “stojan” stahovat dolů a zase roztahovat nahoru a ještě volit úhel střiku.

Právě kombinace zapeklitého designu pozdějších úrovní, fyziky, několika možností jak stříkat a rychle se šířících ohňů měla na svědomí opadnutí mého zájmu po pár úrovních. už to bylo trochu těžší, už to chtělo přemýšlení a několik zkoušek pokus - omyl. Moc pěkné a zábavné, ale za nedlouho už trochu náročnější a těžší.

Tetris

Furt ten stejný tetris jako na iPhone, který na tabletu vypadá hnusně. Bůů EA, bůůů!

Amazing Alex

Tvůrci Angry Birds, Rovio, se před nějakou dobou vytáhli s novinkou, která v sobě nemá ptáky, ani prasata. Má Alexe, malého kluka, který... Ale čert vem nějaké příběhové pozadí. Rovio prostě udělali The Incredible Machine.

V každé úrovni máte nějaký předmět(y), který musíte dostat z jednoho místa na druhé. A to pomocí jiných předmětů - nůžek, kladek, prken, balónků, míčů, košíků a podobného harampádí. Je to povedené, je to zábavné, ale náročnější levely v pozdějích fázích hry zapříčinily můj nezájem. Prostě se mi nechtělo už tolik přemýšelt a zkoušet různé varianty. To ale není zápor hry, to je moje lenost. Jinak pro úžasného Alexe jednoznačně palec nahoru!

Tank Riders

Grafika pěkná, ale přišlo mi, že ovládání hází klacky pod nohy. Po pár minutách to šlo z tabletu pryč.

Curiosity

Na závěr jeden unikátní trip od Molyneuxe a jeho dvaadvaceti plechovek. Uznávám, že Curiosity tady nemá moc co dělat. Do hry má opravdu daleko. I do hříčky. Nehrajete. Experimentujete. Sociálně. Curiosity je vlastně docela dobrý simulátor praskání bublinové fólie. Takže je to možná hra. Záleží na vás.

O Curiosity by se daly napsat celé slohové práce, ale asi velmi málo by se dalo napsat o tom, co je na tom hra jako skutečně hra. Jako sociální experiment je to ale rozhodně velmi zajímavý projekt a stojí za vyzkoušení. Je to zdarma, takže vás to bude stát jen čas. A poťukat na pár kostiček vás nezabije.

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
Sledujte autora na Google+
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Skyfall

noreply@blogger.com (Adam Homola) — Fri, 26 Oct 2012 06:56:00 +0000

Bond je zpátky. Ve formě. I když s ní jeho postava trochu zápasí. Na opravdové problémy s formou má ale Daniel Craig ještě čas, minimálně do doby, než půjde do kin Bond 25. Teď tu ale máme Skyfall, který dostal na starosti Sam Mendes. Ten je po Forsterovi příjemnou změnou, ale z nejslavnějšího agenta nevymáčkl tolik, jako v roce 2006 Martin Campbell.

Jinými slovy je Skyfall o hodně lepší, než Quantum of Solace, ale na prvotřídní Casino Royale pořád ztrácí.

Skyfall vás překvapí. Za poslední dobu je to jeden z nejmíň akčních bondů. Zároveň je dost ukecaný a nečekaně osobní. Nejde o nějakou lásku Bonda. Jde o M. Je příjemné, že pro změnu nejde záporákovi o ovládnutí/zničení světa, nebo něco podobně velkého. Jeho cíle jsou mnohem komornější. Akce ale nesmí chybět a hned na začátku se rozjede parádní a dlouhá akční honička. Ta má zatraceně blízko úvodu z Casino Royale, i když parkour na jeřábech v Madagaskaru je pořád jedním z nejlepších otvíráků.

Bohužel, po úvodu už moc akce nepřijde. Sem tam drobky, ale žádný velký akční spektákl na konci nečekejte. Vypíchnutí si ale zaslouží krátká akce v Šanghaji. Craig versus sniper, ve tmě. Proti trochu méně tmavému pozadí vidíme jen dvě siluety zuřivě se mlátících mužů, kdy má jeden zbraň. Občas scénu oživí modrý neon a žlutý výstřel, který na setinu sekundy scénu ozáří. Intenzivní a rychlé. Vizuálně úchvatné.

Moc úchvatný už ale není Bardem jako hlavní záporák. Připadal mi divný a nepřesvědčivý už v trailerech. Tam nedostal moc prostoru a ve filmu funguje lépe. Pořád je to ale jedna ze slabších částí Skyfallu. Blond mu fakt nesluší a ta role, do které se stylizuje, taky moc ne.

Co jsem od Skyfallu rozhodně nečekal, byly některé radikální kroky, ke kterým se tvůrci odhodlali. Spoilerovat nebudu, ale TAMTO fakt nemohl čekat nikdo. Je super, že měli scénáristé odvahu a volné ruce, aby mohli něco takového sepsat a producenti jim to dovolili dát do filmu. Klobouk dolů a zároveň to hezky naznačuje směr, kterým by se mohly příští bondovky ubírat.

Nový směr naznačuje také Q a další postavy a prvky, které v traileru prozrazeny nebyly. Skyfall je přímo napěchovaný odkazy na původní bondovky s Connerym. Srdce nostalgika zaplesá, protože tohle je už skutečně Bond. A pokud se bude v nastoleném směru pokračovat, bude příští bondovka echt bondovkou, jako za starých časů. Se vším všudy.

Možná mě pomrknutí na staré Bondy potěšila víc, než by měla. Možná. Člověk ze Skyfallu necítí takový ten perfekcionismus a drajv, který vyzařuje z jiných filmů a někdy i jiných bondovek. Recenze udělující absolutní hodnocení nechápu. Přece jenom se to po polovině začíná trošku táhnout, Bardem není úplně nejlepší a finále by zasloužilo trošku zajímavější akci.

A tak, i když zatím Skyfall nechci vidět podruhé, vám ho můžu s klidným svědomím doporučit. Pro mě je to jedna z těch lepších bondovek za poslední dobu (nejen s Craigem) a těším se, jak se v příštím filmu vrátí Bond konečně do svých starých kolejí naplno.

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
Sledujte autora na Google+
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Rayman: Jungle Run

noreply@blogger.com (Adam Homola) — Mon, 08 Oct 2012 11:58:00 +0000

Oblíbený ušák bez kloubů se, pokud se nepletu, podíval na iOS zařízení vůbec poprvé. Mám na mysli v novém původním titulu, remaky nepočítám. A jak mu to tam sekne, fešákovi lázeňskému!

Aby taky ne, když audiovizuální stránka vychází z Rayman: Origins a nadcházejícího Rayman: Legends. Hratelnost pak vychází z Canabaltu, Temple Runu a jim podobných.

Jinými slovy budete utíkat. Teda vy ne. Rayman bude zdrhat sám. Na vás bude ten zbytek.

Ten zbytek pak skvěle definují názvy jednotlivých aktů:

Jump
Fly
Wall run
Punch

Každý akt má osm úrovní + jednu bonusovou. V prvním aktu se budete učit jen skákat. Druhý akt se Rayman naučí používat svoje trademarkové uši a po vzoru strýčka Fido si to s ním budete plachtit přes propasti. Ve třetím aktu k tomu přidá běh po zdech a ve čtvrtém aktu budete navíc ještě mlátit překážky a čarodejnice.

Na Rayman: Jungle Run je skvělá především obtížnost. Ta pomalu roste a ze začátku je postup úrovněmi triviální. Ne ale nudný. Náročnost se postupem času pomalu zvyšuje a poslední úrovně vám už dají zabrat. A při poslední tajné, Disco Inferno!, se mi počet šedin na hlavě zdvojnásobil.

Je ale skvělé, že nikdy nebudete mít pocit, že by vás snad vývojáři šikanovali. Že by vám házeli pod nohy klacky. Bude vám jasné, že chybu děláte vy a že to je vlastně jednoduchá překážka. Jen máte blbé načasování, nebo nestíháte.

Frustrace se nedostaví nikdy také proto, že je všechno rychlé - jakmile se dostanete do hry, tak neuvidíte ani jeden loading. Všechno šlape svižně a když něco zbabráte, znovurozběhnutí je otázkou vteřiny.

Nového Raymana jsem si s chutí prošel dvakrát. Poprvé jsem to jen prosvištěl a na sbírání všech lumíků jsem kašlal. Podruhé jsem byl už pečlivější a bral jsem všechny. To bylo občas docela zapeklité, protože někteří jsou schovaní opravdu důkladně, nebo se nachází dokonce v různých skrytých tunelech, kterých si na první pohled vůbec nevšimnete.

Rayman: Jungle Run má jednoduchou, ale dobře zpracovanou hratelnost a dobrý design úrovní. V čem ale exceluje na celé čáře, je audiovizuální zpracování. Hudba je boží, zvuky jsou boží, grafika je boží.

Nečekejte, až to bude v akci za euro. Kupte hned.

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
Sledujte autora na Google+
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

The Cabin in the Woods

noreply@blogger.com (Adam Homola) — Sun, 02 Sep 2012 07:33:00 +0000

Tak jsem se k tomu taky konečně dostal. Od spousty lidí jsem na to slyšel hodně chvály, od několika už moc chvály ne. Neviděl jsem tuším ani trailer. Věděl jsem jen, že to má být trochu jako Evil Dead a že se na tom podílel Joss Whedon. Kterého nijak nežeru. Jediné, co jsem od něj viděl, byli Avengers. A vlastně ještě Alien: Ressurection. Ale že psal čtvrtého Vetřelce jsem se dozvěděl až dnes. Anyway, zpátky do lesa.

The Cabin in the Woods začíná a pokračuje standardně. Do lesa na chatu jede partička mladých krásných lidí, kteří jsou rozlišeni typově, nikoliv barvou pleti. Osvěžující, alespoň pro jednou. Víc osvěžující, než absence černocha a asiata, je hlavní twist. Ten si v podstatě dělá srandu z hororvých klišé a snahou o logické vysvětlení a uvěřitelnost posouvá film na další úroveň.

Na úroveň, které se z novějších filmů přibližuje třeba Scream 4, nebo Drag Me To Hell. The Cabin in the Woods si ale dokáže dělat srandu ze sebe sama a celého žánru sofistikovaněji, než poslední Vřískot. Filmu nechybí ani humor, který je někde na půl cesty mezi Raimiovským over the top stylem a tradičním lehkým hororovým humorem. Odkazů na Raimiho mastrštyk, sérii Evil Dead, je tady několik. Odpůrce jeho přepáleného humoru to ale neurazí. Jen je to lehce podráždí.

Jak už je dnes bohužel zvykem, tak trailer všechno vykecal. Všechno. Mnohem lepší by bylo, kdyby se film propagoval jako obyčejná vyvražďovačka mladých lidí. Twist by pak příjemně překvapil. Taky je trochu škoda, že ho filmaři vyzradili tak brzo (jak trailerem, tak brzo ve filmu) a nenechali si ho až na později. Vjezdem auta do tunelu a následným průletem ptáka před kamerou bylo všechno jasné jako facka.

Což není negativum, jen film postrádal překvapení. Který film je dnes ale má? Málokterý. A The Cabin in the Woods je skvělá žánrovka. Umí si dělat vkusně srandu ze sebe, není to laciné a příjemně se střídají odlehčené momenty s těmi lekacími scénami. Jde vidět, že se s filmem tvůrci s chutí vyblbli, obzvláště v druhé polovině. Škoda jen trošku slabšího konce, ale zase tam překvapí jedna drobnost, kterou nečekáte.

The Cabin in the Woods je řemeslně výborně zvládnutá žánrovka, která nikomu ze zúčastněných ostudu nedělá. Naopak. Trefně kombinuje prvky z Drag Me To Hell, starého Raimiho, Saw a Cube a celek, byť není bezchybný, by vám utéct rozhodně neměl.

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
Sledujte autora na Google+
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Level zlevnil na 200 Kč, nechtěl bych ho ani za 50 Kč

noreply@blogger.com (Adam Homola) — Sat, 25 Aug 2012 06:47:00 +0000

Tak nám zlevnili Level paní Müllerová. Z 260 Kč na 200 Kč. Akční cena prý. Nechtěl bych ho ani za půl sta. A to říkám jako bývalý 10+ letý hardcore Levelák. Sorry.

Cena nebyla primární důvod, proč jsem tehdy s 10+ letým předplácením Levelu skončil. Já už pro ten časopis neměl využití. Posledních několik měsíců jsem jím už ani nelistoval. Házel jsem to rovnou na velkou hromadu do skříně. Nezajímalo mě ani DVDčko.

Vůbec nejde o kvalitu obsahu, autorů, papíru, vzhled, obsah DVD nebo něco podobného. Proč bych to nechtěl ani za 50 Kč? Protože tohle prostě není způsob, jak chci konzumovat obsah. Byl. Teď ale není a nebude. Bez ohledu na kvalitu, formát a zpracování, které na CZ trhu je.

Kupoval bych si v ČR vůbec nějaký časopis o hrách, bez ohledu na cenu? Ano, samozřejmě. Ale pravděpodobnost, že tu vznikne TAKOVÝ časopis je asi tak stejná, jako že já se ve StarCraftu II dostanu do Grandmaster ligy...

Zdroj: Hrej.cz

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
Sledujte autora na Google+
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Free to play není zlo

noreply@blogger.com (Adam Homola) — Thu, 16 Aug 2012 17:54:00 +0000

Rád se na věci snažím dívat z jiného pohledu. Snažím se nové věci nezatracovat hned po prvních nepodařených pokusech. Což platí i o free to play modelu. Ten se nám poslední dobou rozmáhá jako mor. Jenže on to mor není vážení. Mor jsou nesmyslná očekávání. A vo tom to podle mě je.

Hráči nejsou hlupáci. Jsou naopak docela chytří. Většina z nich. Tu menšinu půjde vždycky víc slyšet, ale tu můžeme s klidem ignorovat. Není podstatná. Ale překvapuje mě, že i někteří chytří hráči free to play model odsuzují.

Ne snad, že bych hrál každou free to play hru pod sluncem. Pár jsem jich ale zkusil a z většiny jsem byl rozladěn. Třeba SimCity Social bylo fakt na pytel. Z mého pohledu. Věřím ale, že pro někoho je to super. Jen prostě nejsem cílovka. Stejně jako nejsou cílovka další, kteří stejně jako já hrávali stařičké SimCity dlouho do noci. Bejvávalo. Stavění městečka na Facebooku mě v tomhle provedení fakt nebere.

Na druhou stranu takové The Sims Social bylo překvapivě hratelné. Štvala mě všudypřítomná mechanika energie, nelíbilo se mi to brutální zjednodušení a ten důraz na socializaci s reálnými “přáteli” na Facebooku. Pár hodin jsem u toho ale vydržel a nebojím se říct, že jsem se u toho i chvíli bavil. Dokážu si v pohodě představit, že kdyby EA vydali trochu zmodernizovaný remake The Sims (těch prvních) s mírnýma, opakuju mírnýma social hooks a nenutili by mě hrát hru po pětiminutových intervalech kvůli blbé energii, byl bych docela happy a třeba bych i nějaký ten dolar mikrotransakční upustil.

Samozřejmě chápu, že tradiční hráče trochu nakrkne, že se najednou dělá free to play strategie s jejich kdysi oblíbenou značkou v názvu. Ale ruku na srdce, který Command & Conquer byl naposled opravdu, opravdu výborný a poctivý? Generals. A to už je hra stará skoro deset let. Když nejsou vývojáři schopní celých deset let přijít s adekvátním nástupcem jedné z kdysi nejlepších strategických sérií, tak proč to nezkusit jinak, na poli free to play? Staré hardcore stratégy to asi nenadchne, ale je to jejich chyba. Mají totiž velká očekávání.

Že se něco jmenuje jako stará hardcore hra a bude to vlastně něco úplně jiného, je jen o těch očekáváních. Nejde totiž vůbec o hru. Jen o název. Když vím, že něco bude free to play, tak od toho nebudu pro jistotu očekávat hard hory a core doly, ale budu k tomu přistupovat jinak. Opatrně.

Čertil bych se, kdyby Blizzard za pár let oznámil free to play StarCraft? Pokud by z toho měla vypadnout podobná vyližzadnice jako C&C Tiberium Alliances, tak ano. Ale pokud by to byl dobře zpracovný free to play StarCraft, který by si zachoval to své původní kouzlo a ty nejlepší mechaniky, nezlobil bych se.

Pointa? Neočekávejte nemožné a dejte vývojářům šanci. Třeba takové Age of Empires Online nebylo vůbec špatné. A free to play může být i boží, viz. třeba Team Fortress 2.

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
Sledujte autora na Google+
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

The Dark Knight Rises

noreply@blogger.com (Adam Homola) — Sat, 28 Jul 2012 12:51:00 +0000

Nolanovi, jakkoliv je to schopný režisér, jsem nezáviděl. Batman Begins byl velmi dobrý. The Dark Knight byl špičkový. V mezičase si střihl další perly, The Prestige a Inception. Očekávání The Dark Knight Rises byla ohromná. Po prvních informacích, fotkách a trailerech se ještě násobila. Už jen fakt, že si Nolan vybral jako záporáka Banea, který Batmana v komiksu doslova zlomil, vzbuzovalo spoustu otázek. Všichni jsme věděli, že tohle je poslední Nolanův a Baleův Batman, takže by ho mohl zlomit. Trilogie by se smrtí Batmana pěkně uzavřela.

Pak The Dark Knight Rises přišel do kin a Nolan svoji trilogii krásně uzavřel. Možná ne tak, jak čekala spousta lidí, možná tak, jak čekala druhá spousta lidí. Každopádně to máme za sebou a můžeme se ohlédnout zpátky. Ohlédnout se na tři filmy a na necelé tři hodiny, které The Dark Knight Rises ukousl z mého života. Na rozdíl od takového Prométhea toho času nelituju ani v nejmenším. I přes dlouhou stopáž nenastala jediná chvíle, kdy bych se nudil, nebo koukal na hodinky.

Zároveň jsou ale necelé tři hodiny menší problém. Kdyby byl film o něco kratší, vůbec bych si nestěžoval. Žádná pasáž mi nepřišla vyloženě špatná a na vystřihnutí, ale některé scény by zasloužily trochu pokrátit. Mírná nadbytečnost, je možná ten správný výraz. Zároveň je v takto dlouhém filmu několik míst, kdy se zastaví veškeré dění a postavy začnou rychle vysvětlovat několik důležitých událostí, motivaci, důvody a další potřebné hybatele děje. Na mě tohle zastavení času a koncentrované vysvětlování působilo místy lehce rušivě.

Z výborného hereckého sestavení si zvláštní zmínku zaslouží Hardy. Ten měl zásadně změněný hlas a hrát mohl jen očima, přesto to zvládl skvěle. Oči společně s hlasem, maskou, svaly a hudebním motivem způsobily, že jsem se na jeho vystoupení vždy těšil. Zároveň jsem se děsil, co provede tentokrát. Bane působil jako skutečná hrozba. Pro Batmana, pro policii, pro Gotham, pro všechny. Joker, jakkoliv bravurně zahraný a zajímavý, byl svým způsobem jednoduchý blázen, který neví co dělá a jen si rád hraje. Bane je nesmlouvavý. Precizní. Cílevědomý.

Co by se dalo lehce vytknout, byl možná trošku roztahaný začátek, ale to mi ani moc nevadilo. Co mě trochu zklamalo, byla finální bitva. Ano, střet několika stovek policistů s několika stovkami "anarchistů" byl impozantní. Mezi nimi se tloukl Batman s Banem. Bylo velmi působivé, když se Bane naštval a rozjel neuvěřitelnou sadu, u které rozboxoval dva metry široký sloup. +1. Ale od finálního souboje s Banem jsem upřímně čekal víc.

Je mi nad slunce jasné, že The Dark Knight Rises není dokonalý. Je jen otázkou času, než banda nerdů zanalyzuje každičký frame filmu a podobně jako u The Dark Knight mu bude vytýkat špatné úhly kamery v autech. Stejně jako nelogičnosti. Nebo spíše nedotaženosti. Těch je ve filmu několik, ale do očí mě to nebilo. Já se bavil a nic z toho mi nebránilo, abych si to celou dobu užíval. V žádném případě nemůžu říct, že bych byl zklamaný, nebo nespokojený. Spokojený jsem byl velmi. Jen jsem nebyl tak odrovnaný, jako tehdy po zhlédnutí The Dark Knight. V tuto chvíli má The Dark Knight Rises na Metacriticu průměrné hodnocení kritiků 78 ze 100. Od čtenářů 8,8 z 10. Já bych se spíš přikláněl k těm čtenářům.

The Dark Knight Rises je bez debat povedený a prvotřídní film, na který byste si rozhodně zajít měli. Nepřiměřeně natěšené fanboye možná zklame. Někoho možná nenadchne. Já byl spokojený skoro maximálně.

Pro další dobře sepsané názory na The Dark Knight Rises vás rád odkážu na Tlamiczku a Fuku. A běžte na to do kina!

Wunderkit

noreply@blogger.com (Adam Homola) — Sat, 23 Jun 2012 14:04:00 +0000

Dlouho jsem hledal nějaký šikovný TO DO prográmek. Aplikaci. Něco na manageování mých úkolů a povinností. Myslel jsem si, že nemám vysoké nároky. Ukázalo se ale, že to málo, co jsem vyžadoval, nesplňuje vlastně nic. Ani Wunderkit. Ten je ale ze všech nejlepší.

Docela dlouho jsem používal ten maličký úkolovníček v Gmailu. Velkou výhodou je, že je vždy přímo v Gmailu, který mám otevřený nonstop. Je pořád tam, nemusím ho hledat jinde, nemusím kvůli němu nic otevírat. Taky je super, že je rychlý. Jenže je prťavý a až moc jednoduchý.

Tak jsem začal hledat.

Vyzkoušel jsem všechno možné i nemožné a pořád jsem nic nenacházel. Buď to bylo moc pomalé, moc přeplácené, mělo to zbytečně moc funkcí, nebo jich to mělo naopak málo. A když už něco bylo tak akorát, tak to zase bylo vizuálně odporné, nebo to nemělo aplikaci na iPhone.

Po několika dnech hledání jsem si ujasnil kritéria:

Musí to být webová aplikace, v žádném případě program do PC
Musí to mít aplikaci pro iOS s automatickým syncováním
Chci tam mít i poznámky
Chci přes to jednoduše manageovat víc projektů
Musí to být pěkné
Musí to být rychlé

Nevěřili byste, jak je těžké najít něco, co tahle kritéria splňuje. Pak se ale objevil Wunderkit, který přišel jako z blesk z čistého nebe. Uměl přesně všechno co jsem potřeboval, nebyl přeplácaný zbytečnými funkcemi a vypadal moc pěkně.

Web Wunderkitu vypadá možná až moc přebarvičkovaně a přemodernizovaně, ale aspoň jde vidět, že líbivá grafika tvůrcům jde.

Co mě na Wunderikitu vytáčí, je pomalost. Není vůbec rychlý. Táhne se jak sopel. Taky mi moc nevoní Dashboard. Přijde mi to jako úplně zbytečná funkce, navíc je to ještě defaultní obrazovka a načítá se nejdýl. Místo toho by byl parádní nějaký pěkně vypadající kalendář, který by byl navázaný na Kalendář Google. Pak už by mi ve Wunderkitu snad nic nechybělo.

Zkuste ho a uvidíte. Mně vyhovuje docela dobře. Nejvíc z toho, co jsem zkusil. Má i "aplikaci" pro Chrome.

---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Příhlaste se k odběru článků

Sledujte autora na Twitteru

Sledujte autora na Google+

---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Prometheus

noreply@blogger.com (Adam Homola) — Sun, 10 Jun 2012 11:25:00 +0000

A king has his reign. And then he dies. It's inevitable.

Úvodní říkanka z traileru na Prométhea by se dala zároveň dobře aplikovat i na kariéru režiséra Ridley Scotta. Kdysi to byl king. Natočil Blade Runnera a Aliena. Pak natočil několik dobrých filmů. A pak zemřel. Bylo to nevyhnutelné.

Teď se Scott vytasil s prequelem k Alienovi, Prométheem. A Prométheus, světe div se, není skvělý. Pokouším se hledat důvody, které by mi ospravedlnily nazvat Prométhea alespoň lehce nadprůměrným. Marně.

Nebudu přivírat oči jen proto, že to natočil Scott, že Alien prequel, velký rozpočet, pěkné vizuály, pomrknutí jinam a protože bůh ví co všechno ještě. Ne. Je mi jedno, kolik ten film stál. Je mi jedno, že to má fajn herce. Taky mě nezajímá marketingová kampaň, nebo návaznost na Aliena. Když film nefunguje, tak prostě nefunguje, bez ohledu na věci kolem.

Prometheus samozřejmě vypadá a zní skvěle, má fajn herce a vůbec premisa prequelu k Alienovi zní lákavě. Bohužel ten zbytek panu Scottovi dost zásadně nevyšel. Jenže špičkové vizuály to nezachrání. Většina z těch fajn herců totiž moc nehraje. Jejich postavy jsou brutálně zaměnitelné a teď, na druhý den, si nemapatuju jména ani smysl většiny z nich. V mysli mi trochu zůstali snad jen David a Elizabeth.

Atmosféru aby na plátně člověk hledal mikroskopem. Furt se nic neděje a velkou část filmu sledujeme jen úžasně vypadající, ale neslané a nemastné objevování čehosi. Žádné velké napětí, žádná skvělá akce. Ani ryba ani rak. A když se pak něco začne dít? Jaksi to nemá koule. Atmosféru. Drajv. Nedostaví se žádný WOW moment, žádné mrazení v zádech. Otevřená ústa budete mít leda tak z častého zívání.

Nad nemálo nelogičnostmi už jen mávám rukou. Nemá cenu je řešit. Ale debility typu "ježiš, padá velká dlouhá věc, tak rychle utíkejme pořád rovně v jejím stínu, hlavně neutíkejme stranou" mě až uráží. A co teprve debility, které všechny postavy pořád dělají? Každý se ve filmu chová jako naprostý idiot, který nerespektuje základní bezpečnostní pravidla, nebo alespoň zdravý selský rozum.

Je mi jedno, že za pár let vyjde na Blu-Ray nějaká super duper mega edice, která bude prostříhaná a doplněná o nové záběry. A že za dalších pět let vyjde Final Cut edice, která bude třeba už fakt dobrá. To, co pustil Scott do kin, dobré není.

Prometheus samozřejmě není totální žumpa, ale do kina na něj nechoďte. Místo toho si radši pusťte prvního Aliena. Film, který má podobnou tématiku. Film, kterému Prometheus nesahá ani po paty.

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
Sledujte autora na Google+
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Max Payne 3 - dojmy

noreply@blogger.com (Adam Homola) — Sun, 20 May 2012 16:18:00 +0000

Maximillián Payneford je zpátky. Už starý Max byl zajímavou figurkou, ale ten nový je ještě osobitější. Maxík totiž prodělal asi nejzajímavější transformaci herní postavy ever. Kdysi dávno, když se ještě o třetím dílu nevědělo ani ň, jsem psal úvahu na téma Proč jsou herní hrdinové pořád stejní. Nakonec jsem to (tuším) nikde nevydal. Transformace bývalého policisty/detektiva je přesně tím, po čem jsem tehdy volal. Třeba taková Lara Croft prodělá výraznou změnu až teď, s příchodem nového Tomb Raidera. Změnu by ovšem zasloužila dřív. Ale čert vem opuštěné ostrovy, zpátky do roztančeného Sao Paula!

Z producenta se stal vývojář a tak zatímco finští Remedy zřejmě pracují na dalších příbězích problémového spisovatele, štafetu ve zpomalených skocích převzal odvážný RockStar. A jde to vidět. Max krásně zestárnul, má pár vrásek a rozhodně to není žádný vystajlovaný modýlek. Je to kus chlapa. Chlapa, který chlastá, kouří a má návyk na prášky. +1 pro RockStar. Taková hlavní postava by drtivé většině studií neprošla. RockStar naštěstí není drtivá většina studií, takže kromě netypického hrdiny tu máme i další, typicky RockStarovské vychytávky.

Jednou z nich jsou bez debat skvěle napsané dialogy a ruku v ruce s tím i autentické postavy. U některých filmečků na vás může dýchnout atmosféra Grand Theft Auto. GTA je mnohem víc přitažené za vlasy, ale ty styčné plochy jsou jasně zřetelné. A podobně jako v GTA se ani tady nešetří brutálními záběry, drsným slovníkem a obecně peprnými scénami.

S tím souvisí i další vizitka RockStaru a to naprosto precizní technické zpracování. Maxe jsem hrál na Xboxu 360 a kdyby mi někdo řekl, že to hraju na PCčku, tak bych neměl problém mu uvěřit. Nejen, že hra vypadá opravdu špičkově, ona se i skvěle hýbe. Čímž nemyslím bezproblémový framerate, ale pohyb samotných postav. Jakkoliv jsou postavy uvěřitelné v dialozích, jsou ještě uvěřitelnější v soubojích a při pohybu. Realistické naklánění, reakce na střely, výbuchy, otáčení se, klečení, ležení a další pohyby. Animační engine Euphoria se pořád piluje a jde to poznat. GTA4 ohromilo přejížděním lidí, Red Dead Redemption vláčením lidí na lase za koněm. Tady exceluje všechno. Euphoria se totiž k Maxovi hodí jako havajská košila k Tommy Vercettimu.

Všechny ty skoky, pády, střílení výbuchy si díky Euphorii užijete víc, než kde jinde. Především proto, že budete pořád zpomalovat čas. Bullet Time je skvělý i po letech a je trochu s podivem, že se ve hrách nechytl trochu víc. Max samozřejmě zmoderňel a k Bullet Timu přidal i systém krytí. Ten rozhodně není na škodu a kolikrát vám zachrání život. Částečně se tím ale eliminuje potřeba zpomaleného poskakování. To byl totiž dřív Maxův kryt. Střemhal skočit k nepřátelům a ve vzduchu rozdat několik precizních headshotů. V tom vám Max Payne 3 samozřejmě nijak nebrání, ale občas je prostě jednodušší přilepit zpocená záda ke sloupu a jen vykukovat s pistolí v ruce.

Takovýmhle opatrným přístupem se ale zbytečně ochudíte o Maxův trademarkový Bullet Time. Ten funguje i po letech naprosto bezchybně a není nic lepšího, než skočit zpoza sloupu vzůru k davu nepřátel a za letu jich několik odstřelit. Pak zůstat ležet na zemi, otočit se a do posledního padoucha v ultra zpomaleném záběru nasypat celý zásobník. Stafisfakce na plné koule. Občas ale nebude zbytí a za každičký kus krytu budete rádi. Max Payne 3 totiž není zrovna úplný čajíček a do casual hry má daleko. Až nebezpečně často jsem se nacházel v situacích, kdy jsem měl jen posledních pár nábojů, žádné painkillery a život mi visel na kahánku. Možná jsem lamka (obtížnost medium, zaměřování soft lock), možná je MP3 opravdu ostřejší, než průměrná akční kydlička. Tím líp. Člověk se musí snažit a musí i trochu přemýšlet, ne jen bezmyšlenkovitě střílet.

Na intenzitě soubojům přidává především fakt, že se vývojáři rozhodli zachovat původní mechaniku permanentního ublížení na zdraví a léčení se pomocí painkillerů. Žádná regenerace, žádné štíty. Když vám tedy někdo brokovnicí polechtá exteriér a nemáte painkillery, jste namydlení. Dřepění v krytu vás nevyléčí a nepřátelé navíc moc rádi obcházejí překážky, utíkají k vám, nebo vaším směrem hází granáty. Na lízání ran není čas.

V některých chvílích bych se i zdráhal Maxe Paynea 3 nazvat akční střílečkou. Občas je to, podobně jako třeba Trials Evolution, zajímavý logický puzzle. Máte X nábojů, Y zdraví, a na nádvoří před vámi na vás čeká Z nepřátel. K tomu poloviční Bullet Time a jeden painkiller. A teď babo raď. Rambo stylem se dostanete leda do hrobu. Někdy jsem měl víc štěstí než rozumu a prostor vyklidil napoprvé. Jindy jsem bušil hlavou do zdi tak dlouho, až jsem ji nakonec úspěšně prorazil. Všechno je to o delikátním načasování. Kdy skočit, kdy zůstat ležet, kdy se krýt, kdy koho sejmout... Puzzle.

Akční puzzly scénáristé prokládají poměrně dlouhými cut scénami, které nevynikají jen dialogy, postavami a technickým zpracovním. Zaujme především osobité vizuální ztvárnění. Obraz se různě rozostřuje, zaostřuje, dělí na kousky, pak se zase skládá dohromady. Někdy převládně proužkovaný televizní šum, jindy vás oslní lens flare jako od Abramse. Chvílemi se tvůrci opravdu utrhli ze řetězu a blbnou s obrazem natolik, až to může připomínat vizuální divočinu Kane & Lynch 2. Klasické nehybné komiksové předěly z prvních dvou dílů zmizely, ale nahradily je právě tyhle vizuální orgie, které občas scénu rozsekají na komiksový strip a některé slova a věty vypíšou textem na obrazovku, jako v komiksu.

Do celkového obrazu perfektní akční nálože kromě všech nosných složek typu postavy, akce, design apod. přispívá také spousta drobných detailů. Ty za nijak zásadní považovat nebudete, některé vás třeba ani netrknou, ale atmosféru autentického zážitku dotvářejí skvěle. Jeden příklad za všechny je nošení zbraní. Max u sebe může mít dvě pistole a jednu velkou zbraň, jako například samopal či brokovnici. Kouzlo spočívá v tom, že zbraně vidíte. Takže když máte v jedné ruce pistoli a chcete ze země sebrat brokovnici, Max si ji nechová pod kabát. Nepřilepí si ji na záda, od kterých by stejně levitovala 5 centimetrů, přichycená na ničem. Max ji jednoduše vezme do druhé ruky a vláčí ji takhle s sebou. Velká zbraň v druhé ruce dokonce trochu ovlivní Maxovu stabilitu při běhu a otáčení. Když pak budete chtít sypat do nepřátel kulky ze dvou pistolí zároveň, brokovnice letí na zem.

Moc pěkným detailem jsou i naprosto plynulé a přirozeně působící přechody mezi cut scénami a hrou samotnou. Následující pasáž se vždy naloaduje během filmečku, takže se pak najednou na obrazovce ukáže interface a za nitky zase taháte vy. Občas vás hra postaví za kormidlo v docela obyčejné situaci, jindy se Max rozběhne, nabere nepřítele a proskočí s ním oknem. Najednou se zpomalí čas, na obrazovce se objeví zaměřovací tečka a když stihnete za letu postřílet všechny nepřátele, dostanete achievement. A vypadá to luxusně (video).

Co mě trochu zarazilo (nechci říkat vadilo), byl samotný formát hratelnosti. Dlouhý filmeček - akce. Dlouhý filmeček - akce. Středně dlouhý filmeček - akce. A takhle pořád dokola. Samotná hratelnost se z 99 procent sestává jen z akce, akce, akce. Ta je prvotřídní a nenudí, ale člověk si při samotném hraní nemá moc kde “odpočinout.” Něco chvilku prozkoumávat. S někým někam jít. Povídat si. To se všechno odehraje v cut scénách a na hráče zbyde jen ta špinavá práce. To není chyba, ani výtka. Jen takové malé upozornění na nepříliš velkou variabilitu výborné hratelnosti. Maxe jsem bohužel nedohrál do konce, tak nemůžu soudit, jestli se to třeba v poslední třetině nezlepší. Já skončil někde zhruba v polovině. Taky jsem neokusil prý povedený multiplayer.

Další drobností, která není úplně ideální je nucená výměna zbraní. Když máte pistoli s brokovnicí a používáte jen brokovnici, hra to respektuje a ukazuje vaše aktuální zbraně i v cut scénách. Potud dobré. Horší je ale fakt, že po každé cut scéně má Max automaticky vytaženou pistoli. Brokovnici, kterou jste předtím měli jako hlavní zbraň, teď jen drží v druhé ruce. Tohle vývojáři trochu nedomysleli. Stává se, že v pistoli máte už jen pár nábojů, nebo je na nadcházející místnost prostě vhodnější brokovnice/kulomet. A cut scény často skončí náběhem několika nepřátel přímo před vás, takže tohle automatické přepínání na pistoli může v horším případě zavařit. Přinejlepším vás to jen zdrží.

Z toho, co jsem zahrál, jsem měl nesmírnou radost. Max Payne 3 je precizní akční nářez s osobitým a odvážným stylem RockStaru, zabalený v nejvyšších produkčních hodnotách, s bezchybnou vizuální stránkou. Max je sice troska, ale nikdy nebyl v lepší formě.

Jak zaručeně nepronajmout byt

noreply@blogger.com (Adam Homola) — Sun, 15 Apr 2012 16:00:00 +0000

Hledám byt. Na několika webech. A úžasné příklady jako z pekla jsou všude. Fascinuje mě, jak spousta majitelů svůj byt pronajmout nechce. Dokonce sami aktivně zabraňují tomu, aby je potenciální nájemníci kontaktovali. Těch rozumnějších je naštěstí většina, ale až podezřele často narážím na nabídky, nad kterými zůstává rozum stát.

Je to nějaký sofistikovaný vtip? Nějaká sázka? Nebo jsou majitelé bytu opravdu tak hloupí? Ne, oni svůj byt jen nechtějí za žádnou cenu pronajmout.

Ilustrační obrázek. Takový byt nechci, protože bych ho nesplatil ani do konce života. Zdroj.

Jak tedy v žádném případě nepronajmout byt? Jednoduše:

1. V žádném případě neukazujte byt na fotkách - žádné fotky, dobré fotky. A když už ve vás dřímá ambiciozní fotograf, tak foťte výhled z okna, budovu ze všech stran, zahrádku, nebo květiny. Znalci samozřejmě nepoužívají fotoaparát, ale mobilní telefon z roku 2004. Celoobrázkové vodoznaky několika realitek pak dodají fotkám šmrnc, navíc je to bez práce.

2. Popis bytu není od toho, abyste v něm popisovali byt - proč psát zbytečné detaily o bytu samotném? Ty si člověk odvodí z našich skvělých fotek, nebo domyslí, pokud žádné fotky nemáme. Stačí napsat něco o čtvrti, kolik je v okolí dobrých hospod, barů, lékáren, obchodních center, jak je blízko metro, tramvaj... Přece se nebude zájemce dívat do nepřehledné mapy, když mu o tom můžeme vyblít shluk textu.

3. Nespecifikujte peníze - nájem napsat musíme. Zbytek ale domotáme. Pamatujte, nechceme byt pronajmout. Takže zájemce co nejvíce zmateme - je vyžadována kauce? Kolik nájmů dopředu chceme? Jak to bude s poplatky? Budou se energie přepisovat na nájemníka? Chceme rezervační poplatek? Samé nepodstatné detaily. Nejlepší je neuvádět nic, nebo mlžit. My přece tak rádi odpovídáme na emaily, že ano.

Tak, už se mi ulevilo.

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
Sledujte autora na Google+
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Obrázková vopičárna PicMonkey

noreply@blogger.com (Adam Homola) — Sat, 31 Mar 2012 09:21:00 +0000

Když editovat obrázky, tak jedině s opicí. Jak jinak.

Řeč je o novém webovém editoru pro obrázky PicMonkey. Šikovná a jednoduchá věcička, která do puntíku splňuje mé potřeby. Ty doteď splňoval Picnick. Jenže Google se rozhodl, že samostatný Picnick zavře a jeho interface bude dostupný pouze v rámci Google Plus. Což pro rychlé úpravy použít nejde. Krkolomnost na entou.

Každý někdy potřebuje upravit obrázek. Jen jednoduše a hlavně rychle. Tu ho trochu oříznout, támhle přidat jas, tady zase nějaký efekt. Plus samozřejmě úpravy velikosti a podobné skopičiny. Nic, na co by člověk potřeboval Photoshop, nebo jemu podobné komplexní programy.

Po úmrtí Picnicku jsem hledal dál. Nechtěl jsem stahovat žádný software, chtěl jsem to na webu. Otevírat další program pro tak jednoduchou věc je zbytečné, radši otevřu nový Tab a udělám to v rámci Chrome, když už v něm trávím veškerý PC čas.

Chvilku jsem zkoušel iPiccy Photo Editor. Jako fajn, všechny potřebné funkce to má, ale tak nějak mi to nesedlo. Asi to bude designem. Nespokojeně jsem tedy ořezával a upravoval obrázky v iPiccy a doufal jsem, že přijde něco lepšího. A ono samozřejmě přišlo. PicMonkey.

PicMonkey mají shodou okolností na svědomí lidé, kteří stáli za Picnickem a jde to vidět. PicMonkey je v podstatě takový Picnick 2.0. Hezčí. Elegantnější. Cool. Potěší už sexy úvodní stránka. Název, parádní tagline, tři ukázkové fotky se kterými si můžete hrát a samozřejmě není vyžadována registrace.

Pokud tedy žijete na webu, každý další program vás jen obtěžuje a potřebujete jednoduché a rychlé úpravy fotek, nemůžu PicMonkey nedoporučit. Go for it! Navíc si ho můžete "nainstalovat" i jako "aplikaci" do Google Chrome.

PicMonkey: http://www.picmonkey.com/

PicMonkey na Chrome Web Store: https://chrome.google.com/webstore/detail/fgdgokchhicmaiacmgegjnppjkgogdhm?utm_source=chrome-ntp-icon

Plošinovka Pid - od papíru k Unity

noreply@blogger.com (Adam Homola) — Sun, 25 Mar 2012 16:26:00 +0000

Kouzelná plošinovka Pid je prostě k sežrání. Nejen, že má nádherný vizuální styl (a běží na Unity), ale má hlavně zajímavou mechaniku s antigravitačním vznášením. Nemá cenu to tu na několika odstavcích složitě popisovat, mrkněte na video a pochopíte okamžitě. Nechybí ani co-op, takže si už teď můžete představit to vzájemné trollování...

Tvůrci Pid, studio Might and Delight, teď zveřejnili pěkné video, které velmi stručně ukazuje vývoj hry. Nejprve byly papírové vystřihovánky postav, úrovní a puzlů, pak následoval raný prototyp o několika málo barvách, který se od papíru tolik nelišil. Následně černo-zelené pokusy o první hratelné ukázky, až po finální scény, které vypadají parádně.

Might and Delight tvoří většina vývojářů povedeného Bionic Commando Rearmed, plus jim ještě pomáhají Beefy Media. Chlapci zatím nemají vydavatele, ale chtěli by hru vydat letos pro PC, Xbox 360 a PlayStation 3. Držím palce a těším se!

Na úplně první oznámení hry, kde se toho prozradí docela dost, se můžete podívat tady.

Je škoda, že takových "from concept to execution" videí není víc. Dělali si papírové vystřihovánky v Bethesdě, když začali dělat Skyrim? A co třeba strategie, když ještě nemají hotovou grafiku? Běhají tam místo pěkných jednotek jen nějaké jednobarevné krabice s příslušnými parametry?

Proto buďme rádi, že existují malé nezávislé týmy, které mohou ukázat cokoliv, co chtějí. A taky větší týmy, které jsou natolik specifické, že se rádi podělí klidně o konkrétní čísla prodejů a o pirátství (Zaklínač). Z většiny velkých studií totiž nedostanete ani slovo, natož aby vám ukazovali nějaké vystřihovánky. Červený balón s bambitkou na ně!

Návrat Krále: Giant Bomb + GameSpot

noreply@blogger.com (Adam Homola) — Fri, 16 Mar 2012 20:46:00 +0000

Kdo čte tenhle blog a nezná příběh Gerstmanna, nechť si jde preventivně nafackovat a prostudovat wiki. Nebudu to opakovat.

...

Už?

Výborně.

No a teď v podstatě Whiskey Media zanikla. Respektive její zakladatel, Shelby Bonnie své protfolio (technologie, weby, lidi), které budoval od roku 2006, prodal. Pro nás (mě) je důležitá hlavně Giant Bomb - herní web, který má ksicht, duši a osobitý přístup.

Giant Bomb bude fungovat pořád nerušeně dál a to s celou posádkou. Žádné vyhazování se nekoná. Stejně tak se nekoná sežrání GameSpotem a zánik Giant Bomb.

Proč?

Dobrá otázka. Ve Whiskey Media to přece vypadalo jako v ráji. Alespoň navenek. Vevnitř to bylo asi taky fajn, ale průšvih byl, že WM tvořilo cca 60 procent editorů a 40 procent inženýrů (designérů, programátorů...). O byznys se staral jeden jediný člověk, který samozřejmě nemůže konkurovat celému byznys týmu, který má za zády GameSpot.

Gerstmann přímo řekl, že kdyby nebylo předplatitelů, tak by Giant Bomb fungovat nemohla a web by skončil. Fun fact: Whiskey Media měla pět webů: herní, technologický, filmový, komiksový a anime. 98 procent všech předplatitelů platilo kvůli Giant Bomb. Gerstmann Power.

V CBSi už samozřejmě dááávno nejsou lidi, kteří Gerstmanna vyhodili. Celému hernímu sektoru v CBSi šéfuje John Davison, kterého pokud taky neznáte, propleskněte se dvojnásob. Taky se nebude nic mírnit. Gerstmann prý Davisonovi vysloveně řekl: "I need to be able to swear."

Takže kolem a kolem?

Nejdřív sem se hrozně lekl, ale poté, co jsem mrknul na oznamovací video na Giant Bomb a pak na video na GameSpotu, kde Gerstmann mimo jiné konečně prozradil, proč byl vyhozen (ano, kvůli tomu, co všichni tušili...), tak nemám obavy.

Povinná četba:

GamesIndustry

Giant Bomb

---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Příhlaste se k odběru článků

Sledujte autora na Twitteru

Sledujte autora na Google+

---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Blizzard propouští lidi a dělá na neoznámených projektech

noreply@blogger.com (Adam Homola) — Wed, 29 Feb 2012 21:13:00 +0000

Blizzard oznámil propuštění zhruba 600 lidí. O budoucnost her se není třeba strachovat, drtivá většina (90%) pozic se herního vývoje netýká. Převážně jde o technickou podporu. V tiskové zprávě se doslova píše, že World of WarCraft týmu se propouštění nedotkne.

Důvod je jednoduchý: World of WarCraftu nedávno klesla čísla předplatitelů a Blizzard dokázal některé procesy technické podpory automatizovat. Tím pádem vzniklo několik set přebytečných pozic. Firma tak jen zefektivňuje své procesy a líp nakládá se zdroji. Navíc k podobnému propouštění v Activision Blizzardu dochází každý rok v lednu/únoru.

Zajímavější je, že v listopadu a prosinci bylo propuštěno několik desítek vývojářů a někteří z nich pracovali na Titanovi. O tom se už ale moc nepsalo.

Každopádně Blizzard jenom nepropouští. Letmé nahlédnutí do sekce Jobs na webu Blizzardu odhalí mnoho desítek otevřených pozic a to nejen do vývoje, ale i do PR, technické podpory, marketingu, QA a do dalších oddělení.

Ke hráčům na fórech z obláčku dokonce sestoupil šéf a spoluzakladatel Blizzardu Mike Morhaime. Napsal, že se skutečně není čeho bát a potvrdil, že Blizzard letos pořád plánuje vydat "několik titulů." Za pozornost stojí několik drobností: Blizzard stále častěji mluví o Blizzard DOTA jako o samostatné hře, ne jako o pouhém modu pro StarCraft 2, jakým je například StarJeweled. Viz. aktuální vzkaz hráčům na Battle.net fórech:

"Pořád vyvíjíme, upravujeme a dolaďujeme Blizzard DOTA, Diablo III, StarCraft II: Heart of the Swarm, World of WarCraft: Mists of Pandaria a další neoznámené projekty."

Všimněte si formulace "neoznámené projekty." Množné číslo.

Dalo by se spekulovat o tom, jestli je Titan oznámený, či nikoliv. Já bych řekl, že oznámený oficiálně je, pouze není "odhalený." A i kdyby nebyl oficiálně oznámený, tak to bychom měli minimálně ještě jeden neoznámený projekt navíc. Datadisk pro Diablo 3? WarCraft 4? Nebo snad ještě něco dalšího?

Nic šokujícího to ale není, Blizzard na svém webu hledá lidi pro "Neoznámený herní titul" už několik měsíců.

Takže kolem a kolem se vlastně nic zásadního nestalo. Jen teď oficiálně víme, že Blizzad dělá na několika neoznámených titulech, že letos vyjdou minimálně dvě hry a je nám stále více naznačováno, že by Blizzard DOTA mohla být samostatná hra.

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
Sledujte autora na Google+
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Na blacklistu kvůli Call of Duty: Black Ops 2?

noreply@blogger.com (Adam Homola) — Mon, 20 Feb 2012 18:56:00 +0000

A máme tady další ukázkový příklad jak funguje manipulace herních médií. Francouzský herní web Gameblog tvrdí že se to stalo, Activision tvrdí že ne. Komu věřit? Komu chcete.

Obrázek z Kotaku

Před pár dny zařadil francouzský Amazon do svého katalogu cosi, co se jmenovalo "Call of Duty: Black Ops 2." Pár webů o tom pochopitelně hned napsalo, načež se ozval Activision. Žádal, aby se novinky okamžitě stáhly. Několik webů sklopilo hlavu a uposlechlo. Gameblog odmítl.

Po telefonátech, emailech a smskách se Gameblog dozvěděl, že s nimi Activision ruší veškerou spolupráci - nebude je zvát na akce, nebude jim posílat hry a (to především) nebude u nich inzerovat. Celý rozhovor se šéfredaktorem Gameblogu si můžete přečíst na Kotaku.

A co na to Activision?

"Activison novináře na blacklist nedává. Věříme, že se jednalo o nedorozumění a na nápravě pracujeme."

Vtipné je, že tohle nebyla první zmínka o Call of Duty: Black Ops 2. Oficiálně se ví jen, že letos bude nové Call of Duty, ale neoficiálně bylo už tolik úniků informací a náznaků, že není o čem pochybovat. Je to jako zmínky o God of War IV. Těch je už tolik, že to člověk pomalu ani neregistruje.

A teď si představte, že jste malý, nebo středně velký web, a takhle se znelíbíte třem, čtyřem vydavatelům. Ti pak stáhnout inzerci a můžete se jít klouzat... No není pak jednodušší uposlechnout?

Aktualizace, 20. 2. 2012: Názor Barrie Tinglea v komentářích na GamesIndustry, který pracuje v Danger Close (EA, Medal of Honor) jako associate producer:

"Normálně bych byl na straně blogů, ale když nechtěli spolupracovat s Activisionem, tak proč by měl Activision spolupracovat s nimi? Je to vzájemný vztah a požadavek Activisionu nebyl nesmyslný."

Double Fine Adventure - zafinancujte Timu Schaferovi hru

noreply@blogger.com (Adam Homola) — Thu, 09 Feb 2012 06:56:00 +0000

A nemusíte být zrovna Notch, který možná pomůže zafinancovat vývoj Psychonauts 2.

Double Fine Productions spočítali, že by na novou old school adventuru potřebovali 300 tisíc dolarů a na zdokumentování celého vývoje formou videa 100 tisíc dolarů.

No a vzhledem k tomu, jací jsou vydavatelé škrti, se Tim Schafer a jeho melody bojs rozhodli, že to zkusí na Kickstarteru. Cíle 400 tisíc dolarů chce Double Fine dosáhnout do 13. března 2012. Pokud budou příspěvky přibývat podobným tempem jako doposud, dosáhnou cíle už 13. února, nebo i dřív. Nedivil bych se, kdyby ještě dnes.

Pokud by příspěvky přesáhly metu 400 tisíc dolarů, budou finance navíc použity pro hru a dokumentaci - mohlo by z toho být více dabingu, víc hudby, nebo by hra mohla vyjít na více platformách.

Současný plán je vydat hru už v říjnu tohoto roku a to na Steamu na PC.

Double Fine také připravili parádní odměny pro lidi, kteří přispějí 15 a více dolarů:

$15 - hra na Steamu, exkluzivní přístup do bety, přístup k videím a do uzavřené diskuzní skupiny
$30 - video dokument ke stažení v HD včetně extra materiálů, digitální soundtrack a vše předchozí
$100 - originální Double Fine Adventure plakát, speciální poděkování v závěrečných titulcích a vše předchozí
$250 - plakát Double Fine Adventure podepsaný Timem Schaferem, Ronem Gilbertem a zbytkem týmu a vše předchozí
$1000 - váš mini portrét, který nakreslí herní umělec a vše předchozí
$5000 - větší originální kresba, která je použitá ve hře a vše předchozí
$10000 - oběd s Timem Schaferem a Ronem Gilbertem, prohlídka kanceláří Double Fine Productions a vše předchozí

Už jen za tohle úžasné a vtipné promo video, které vám má celou ideu představit, by si Double Fine zasloužili pár kaček:

Pro skutečné fajnšmekry, kteří na to mají, připravili Double Fine ještě speciální odměny za speciální peníze:

$15000 - oběd s Timem Schaferem a klíčovými členy vývojářského týmu
$20000 - oběd a bowling s Timem Schaferem a klíčovými členy vývojářského týmu
$30000 - obrázek usmívajícího se Rona Gilberta
$35000 - neupravený obrázek usmívajícího se Rona Gilberta
$50000 - vlastní postava v samotné hře
$150000 - Tim Schafer vám dá jednu ze čtyř posledních nerozbalených originálních krabic Day of the Tentacle (má jen ty čtyři)

Takže přispívejte, pokud chcete podpořit zřejmě nejsympatičtější vývojáře v branži a pokud chcete novou old school adventurku (možná) letos od mistrů žánru. Když jsem začal psát, bylo nastřádáno kolem 190 tisíc dolarů. Teď, po dopsání (pár minut), je tam 261 tisíc dolarů!

Sám jsem neodolal a přispěl jsem:

(Kdybych na to měl, tak bych dal 1000 dolarů a nechal bych si udělat svůj portrét, to by byla paráda!)

Aktualizace, 9. 2. 2012: Blog post jsem psal ráno a bylo tam 261 tisíc. Teď je večer a je tam už 768 tisíc dolarů. Na kolika milionech se výsledná suma zastaví? Neodvážím se odhadovat.

Aktualizace, 10. 2. 2012: Kickstarter povýšil Double Fine Adventure na "Project of the Day" a Double Fine už o 207 tisíc dolarů (v 9:21) překonali hranici jednoho milionu dolarů. Plán je splněn na 301 procent. Zbývá ještě 32 dnů.

Část Double Fine slaví pokoření hranice 1 milionů dolarů. (Obrázek přidán 25. 2. 2012, zdroj: Twitter)

Aktualizace, 16. 2. 2012: Na Kickstarteru je 1 840 039 dolarů. Ke dvěma milionům zbývá kousíček. Double Fine navíc připravili nové video, kde Tim Schafer oznámil několik zásadních faktů.

Vzhledem k výši příspěvků budou moci udělat vývojáři hru pro pět platforem:

PC
MAC
Linux
iOS
Android (jen některé telefony, ne vše)

Díky velké částce bude ve hře dabing v angličtině. Texty budou v tzv. EFIGS - angličtině, francouzštině, italštině, němčině a španělštině.

Uzavřenou betu Double Fine Adventure získají "backers," tedy lidé, kteří na projekt přispěli alespoň 15 dolarů. Beta bude na Steamu, kvůli lepší kontrole. Finální verze bude na Steamu, ale pro "backers" bude k dispozici i verze bez jakéhokoliv DRM.

Aktualizace, 20. 2. 2012: Dnes překonala Double Fine Adventure metu dvou milionů dolarů.

Aktualizace, 25. 2. 2012: Double Fine zveřejnili druhý update. Ten se nese ve znamení rozšiřování odměn pro lidi, kteří přispěli 30, 100, nebo 500 dolarů. Pokud jste zaplatili danou částku, tak k výše uvedeným cenám získáte ještě následující:

$30 - digitální soundtrack samotného dokumentu
$100 - speciální edice hry v krabici, včetně dokumentu na DVD/Blu-Ray
$500 - The Double Fine Adventure Book (za $500 dostanete fyzickou knížku, pokud jste přispěli $60, tak dostanete PDF) - kniha bude plná kreseb, krátkých informací o tvůrcích, výtažků ze scénáře hry a prý bude obsahovat i nějaká tajemství

Double Fine v druhém updatu publikovali nové video natočené ještě před tím, než se Double Fine Adventure na Kickstarteru objevila. Tentokrát se nejedná přímo o Double Fine Adventure, ale o rozhovor dvou adventurních velikánů, Tima Schafera a Rona Gilberta. Na pětiminutový sestřih se můžete podívat zde:

Rozhovor v celé své 35 minutové délce je zde:

K dnešnímu dopoledni nastřádal projekt 2 165 442 dolarů. Na částce se podílí dohromady 63 889 "backerů."

Double Fine také oznámili změnu v datu vydání. V původně plánovaném říjnu 2012 si Double Fine Adventure nezahrajeme:

"Tenhle projekt se rozrostl v něco mnohem většího, než jsme vůbec očekávali, což je super. Spousta z vás se nás ptala, jestli to znamená, že teď bude vývoj trvat o něco déle. Naše odpověď je ano. Už to není roztomilá maličká rychlovka. Teď už je to fakt velká věc. Hra s velkým H. Znamená to taky, že některé odměny budou možná uděleny později, než jsme původně plánovali. Ale nebojte se, bude to stát za to."

Aktualizace, 29. 2. 2012: Double Fine Adventure se na Kickstarteru přehoupla přes dva a čtvrt milionu dolarů. Aktuální částka je 2 300 864 dolarů a do konce zbývá ještě 13 dnů.

Aktualizace, 2. 3. 2012: O třetí aktualizaci Double Fine Adventure na Kickstarteru se postarali 2 Player Productions a týká se dokumentu. Kluci z 2PP oznámili, že první sestříhaná epizoda vyjde do konce března. Další epizody by měly následovat s měsíční periodicitou a každá by měla mít minimálně 10 až 20 minut. Styl a forma mají být trochu podobné Penny Arcade: The Series.

Jednotlivé epizody dokumentu by měly být tématicky zaměřené - jedna může být o enginu, druhá o designu postav, třetí o puzzlech atd. 2PP přiznali, že se spoilerům při dokumentování vývoje asi nebudou moci vyhnout, ale ty klíčové události příběhu do dokumentu samozřejmě dávat nebudou.

Jak bylo oznámeno v druhém updatu, tak platiči, kteří přispěli 30 a více dolarů, dostanou nově navíc i soundtrack dokumentu. O ten se postará skladatel Terence Lee, který dělal hudbu například pro nezávislou hru Dust Force.

Pro třetí aktualizaci si 2PP připravili také nové video. V tom k žádným oznámením nedojde - jedná se totiž o sestřih nepovedených záběrů z natáčení prvního videa, kterým se Double Fine Adventure na Kickstarteru představila:

K dnešnímu ránu (9:00) má Double Fine Adventure nastřádáno už 2 335 502 dolarů.

Aktualizace, 11. 3. 2012: Ve čtvrté a zřejmě již poslední aktualizaci představil Tim Schafer v novém videu další odměny pro backers.

Sběratelská edice Double Fine Adventure bude balená v klasické papírové krabici, která bude ve stejném formátu, jako krabice starých adventur od Lucas Arts.
Tim Schafer bude všechny Double Fine Adventure artbooky podepisovat.
Do kategori 100 a více dolarů přibyla nová odměna, tričko:

Double Fine Adventure tričko

Nové video, ve kterém Schafer oznámil výše uvedené rozšíření cen:

K dnenšímu dni má Double Fine Adventure nastřádáno už 2 684 581 dolarů. Do konce zbývá něco málo přes 60 hodin...

Tim Schafer taky vyprodukoval vtipnou sérii fotek, aneb co se s vybranými miliony od hráčů právě děje:

Aktualizace, 13. 3. 2012: Pátý update a s ním nové video. Tentokrát nic o hře, jen informace pro lidi, kteří nemají kreditní karty a chtějí Double Fine Adventure podpořit. Ale opět to srší vtipem a nápadem, Double Fine style:

K dnešnímu ránu (7:20) má Double Fine Adventure už 2 953 246 dolarů. Peníze začaly ke konci sponzorování přibývat výrazně rychleji, než před pár dny, takže meta tří milionů dolarů zcela jistě padne. Do konce v tuto chvíli zbývá zhruba 17 hodin.

Aktualizace, 13. 3. 2012, 16:07: Double Fine Adventure před chvílí překonala metu tří milionů dolarů! A do konce zbývá osm hodin.

Aktualizace, 14. 3. 2012: Přispívání na Double Fine Adventure na Kickstarteru bylo ukončeno. Double Fine tam vybrali 3 336 371 dolarů. Na této částce se podílelo 87 142 lidí.

Zároveň s Kickstarterem ale běžely ještě prémiové možnosti příspěvků (viz. výše, speciální odměny za speciální peníze), které činí 110 000 dolarů.

Double Fine Adventure získala celkem

3 446 371 dolarů.

#epicwin

---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Příhlaste se k odběru článků

Sledujte autora na Twitteru

Sledujte autora na Google+

---------- ---------- ---------- ---------- ----------

BlizzCon 2013 - oznámení Titanu?

noreply@blogger.com (Adam Homola) — Wed, 25 Jan 2012 20:26:00 +0000

Blizzard oznámil, že BlizzCon 2012 nebude. Unikátní akce Blizzardu se tak dočkáme až v roce 2013, zřejmě opět na podzim. Důvod zrušení je prostý - "natřískaný rozvrh."

V nedávném blog postu o připravovaném MMORPG s kódovým označením Titan jsem odhadoval, že toto nové MMO od Blizzardu bude oznámeno v roce 2012 (právě na BlizzConu) a vyjít by mohlo v roce 2015. Zrušením BlizzConu 2012 tak myslím, že není co řešit. Je více než pravděpodobné, že Titan bude oznámen v roce 2013. Datum vydání v roce 2015 by pak mohlo být reálné, ale známe Blizzard...

Vývojáři z Blizzardu mají v současné době ještě rozpracované tři oficiálně oznámené projekty:

Diablo III
StarCraft II: Heart of the Swarm
World of WarCraft: Mists of Pandaria

Oficiálně "neoznámené," ale oficiálně potvrzené (tzn. "ano, děláme na tom, ale nic vám neřekneme"), je pak ono next-gen MMO Titan.

Blizzard již dříve přislíbil, že by chtěl v roce 2012 vydat tři tituly. Což je naprosto reálné. S datadiskem Mists of Pandaria pro World of WarCraft se už tak nějak automaticky počítá na konec roku, stejně jako s druhou částí pro StarCraft II, Heart of the Swarm. I když vzhledem k minimu informací a materiálů bych si možná tipnul, že tenhle titul by mohl sklouznout na první polovinu roku 2013.

Diablo III pak bylo do nedávna jistotou. To se změnilo s lednovým oznámením šéfa projektu Jaye Wilsona na oficiálním webu, kde prozradil, že hra pořád podstupuje velké změny. Z oficiálního data vydání "brzy ve 2012" se tak stalo neoficiální "budeme rádi, když 2012 vůbec stihneme."

BlizzCon 2013 by mohl být asi nejzajímavější ročník. Mohlo by se tam totiž oznámit:

První datadisk pro Diablo III
První velké představení StarCraft II: Legacy of the Void
Titan

Představení dalšího datadisku pro World of WarCraft je asi nepravděpodobné. Minimálně dvě hry se tam ale určitě oznámí/představí.

Star Wars: The Old Republic: 200 milionů dolarů, 800 vývojářů

noreply@blogger.com (Adam Homola) — Sun, 22 Jan 2012 08:00:00 +0000

Na blogu Hero Complex, který spadá pod Los Angeles Times, se objevil zajímavý příspěvek na téma Star Wars: The Old Republic. Zajímavá na něm byla především čísla. To číslo, které všechny zajímá, tam samozřejmě nebylo. A bůh ví, jestli se ho někdy dozvíme.

Místo počtu předplatitelů nabídl Hero Complex ale jiná čísla:

6 let se na hře pracovalo
800 lidí se podílelo na jejím vývoji
200 milionů dolarů to (skoro) stálo
1600 hodin má příběh
1000 herců (skoro) se podílelo na dabingu
4000 postav je ve hře namluvených
3 jazykové verze hry s dabingem
1000 stran má vývojářská herní "bible"

Zajímavé je to i ze zeměpisného hlediska:

Jen v Austinu je 400+ vývojářů
Art se outsourcoval do 3 zemí: Číny, Estonska a Ruska
Motion capture se dělal ve 2 městech: v L. A. a ve Vancouveru
Dabing se nahrával ve 3 městech: Paříži, Londýně a New Yorku
Technické operace fungují z Virgine
QA z Irska

"Všechno tohle koordinovat je jako učit slony balet," řekl Greg Zeschuck, spoluzakladatel BioWare.

Chcete se naučit číst?

noreply@blogger.com (Adam Homola) — Sun, 08 Jan 2012 20:47:00 +0000

Všichni víme, jak nepohodlné je čtení delších textů na webu. Písmo je malé, formátování často divné, tok textu rozbíjí obrázky a tabulky, kolem textu blikají reklamy. Dřív jsem to řešil přiblížením stránky pomocí prohlížeče, ale to taky nebylo ideální.

Věděl jsem přesně co chci, ale nevěděl jsem, jak se to jmenuje. A jednou jsem to náhodou při bezcílném brouzdání v Chrome Web Store našel. Je to rozšíření pro Google Chrome a jmenuje se to Clearly. A funguje to!

Clearly dělá jen jednu věc, ale dělá ji přesně tak, jak potřebuju. Vezme text na webu, přechroustá ho a vyplivne vám ho v čitelné a lehce upravitelné formě. S obrázky, ale bez reklam a v podstatě bez celého webu okolo. Jen samotný text, se kterým si pak můžete hrát - měnit jeho barvu, velikost, řádkování, barvu pozadí a další možnosti.

Pro Clearly je samozřejmostí také seřazení všech stránek článku do jednoho, možnost nastavit si velikost písma (tři přednastavené velikosti, nebo pak libovolná velikost v nastavení), barvy pozadí a spousty dalších drobností.

Clearly elegantně překryje web svým layoutem s postranní lištou napravo, kde najdete jednoduchá nastavení, možnost tisku, poslání článku do Evernote, nebo vrácení se zpět na původní web.

Bohaté možnosti nastavení, kde si každý najde to své.

Samozřejmě že ihned poté, co jsem objevil Clearly, jsem našel několik dalších podobných rozšíření. Líbí se mi ještě iReader, ale ten na některých webech nefungoval. Drobným problémům se nevyhnete ani s Clearly. Na jednom webu se mi stalo, že článek byl zobrazen pod sebou několikrát dokola, jako by byl na více stránek. Žádný zásadní problém, ale zde byla zřejmě chyba na straně webu.

Trailer na Clearly

Rozšíření Clearly najdete na Chrome Web Store zde. Podobný iReader pak zde.

Používáte něco jiného a lepšího? Dejte vědět!

---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Příhlaste se k odběru článků

Sledujte autora na Twitteru

Sledujte autora na Google+

---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Titan update

noreply@blogger.com (Adam Homola) — Sun, 01 Jan 2012 07:00:00 +0000

Blizzard o svém "next gen mmo" pořád mlčí. Oficiálně víme velmi málo, ale ani to nebrání internetu ve spekulacích. Dnes ovšem spekulovat nebudeme. Dnes budeme vyvozovat z faktů. Z nových faktů.

Sekce "Jobs" na webu Blizzardu je totiž studnicí zajímavých střípků informací, ze kterých si jde čas od času udělat alespoň rámcovou představu o obrysech chystaných projektů. Tentokrát tam Blizzard nahodil udičku s pořádným červíkem, ze kterého jde už něco málo vyčíst.

Vizuální ztvárnění

Titan bude mít:

vizuální zpracování typické pro Blizzard
rozmanité vizuální spektrum různých prostředí
rozmanité vizuální spektrum postav a tvorů
unikátní a soudržný styl jednotlivých prostředí

Co si pod typickým blizzardovským vizuálním zpracováním představit? Postavy s naddimenzovanými proporcemi, vizuálně výrazné a až přehnaně velké brnění, ještě větší a výraznější zbraně, jasně a dobře čitelné siluety postav i z dálky a všechno musí být tzv. "badass."

Když se podíváte třeba na Dovahkiina, tak vás na něm nic moc nezaujme. Prostě úplně normální chlap s normálním brněním. Toť vše. Není badass tím, jak vypadá, ale tím, že řve na draky FUS RO DAH.

Oproti tomu je například takový Thrall jiná liga. Velký svalnatý ork s obrovským pozlaceným brněním, ikonickými nárameníky a s velkým kladivem Doomhammer, proti kterému by Thor raději schoval Mjölnir ostudně za záda.

"...výjimečné porozumění anatomie lidí a tvorů a oko pro formu, tvary, stavbu těla s siluety při modelování."

Thrall - typický Blizzard: obří a ikonické brnění, velká a výrazná zbraň, jasně čitelná silueta, badass...

Samozřejmě netvrdím, že jedno je špatně a druhé správně. Každý má svůj vkus. Jen se na tomto příkladu dobře ilustruje ten rozdíl přístupu ke zpracování postav. O něčem podobném napsala kdysi Tlamiczka, když porovnávala World of WarCraft s Age of Conan.

Rozmanité vizuální spektrum různých prostředí, které mají ale zároveň unikátní a soudržný styl... Při pohledu na jednotlivá území World of WarCraft (video) si lze lehce představit, co tím chtěl básník říci. Azeroth je plný diametrálně odlišných území, kde se nemění jen prostředí samotné, ale třeba i teplota barev. Přitom si pořád zachovávají jednotný styl. Titan na tom má být podobně.

Další rozmanitou věcí mají být samotné postavy a tvorové. Z čehož si můžeme vyvodit, že to bude buď fantasy, nebo sci-fi. Asi těžko bude Titan z dnešní doby, zasazen třeba do současného New Yorku plného reálných lidí, bez špetky fantazie a bude se přísně držet reality.

Blizzard také hledá lidi, kteří jsou pevní v kramflecích v oboru tradičních umění.

Hra na hrdiny?

Doteď vlastně nevíme, co to bude za žánr. Blizzard nikdy neřekl, jestli to bude RPG, RTS, nebo závody. Teď máme ale jisté náznaky, že by se mohlo jednat o RPG.

Blizzard totiž u některých pozic jasně vyžaduje, aby měl dotyčný znalosti MMORPG her.

To, že bude hra obsahovat "lidské i nelidské postavy" víme již delší dobu. Nyní Blizzard přihodil šťavnatý kusanec - ve hře budou zbraně, brnění a vybavení. To všechno má mít také samozřejmě rozmanité vizuální rozpětí.

"...lidské postavy s dvěma spodními končetinami, stejně jako ostatní organické formy."

Chtě nechtě to prostě vypadá na MMORPG klasičtějšího střihu, zřejmě nic přehnaně experimentálního. Ostatně je to Blizzard a financuje to Activision, takže by bylo asi bláhové očekávat nějaké velké divočiny.

Uživatelské rozhraní

Člověk by se běžně nad něčím tak běžným, jako je uživatelské rozhraní, asi nepozastavoval, ale Blizzard přímo hledá člověka, s jehož pomocí stanoví v uživatelském rozhraní Titan nový standard pro celý herní průmysl. Odvážná slova.

Cílem je konkrétně "světové uživatelské rozhraní, které má filmovou kvalitu, ale je pořád vysoce použitelné." Co si představit pod filmovou kvalitou?

Proti gustu...

Nabízená pozice "User Inteface Artist" také prozradila, že ve hře budou "ikonky, statistiky a inventáře."

Každopádně jsou designéři v uživatelském rozhraní machři už teď. World of WarCraft na vás ze začátku nevyplivne desítky ikon, ale jen jednu malou lištu. Ovšem s postupem času budete přidávat další a další lišty a na vysokých levelech budete mít (dobrovolně) zaskládanou třetinu obrazovky. A takový Battle.net v rámci StarCraftu 2, to je radost pohledět (a používat).

Nemluvě o stovkách uživatelských modů a vylepšení pro World of WarCraft, které se zaměřují právě na uživatelské rozhraní. Z těch nejlepších komunitních nápadů si už vzali vývojáři inspiraci do patchů ve WoW a s Titanem by je mohli skutečně posunout na novou úroveň.

Franšízer

Blizzard už teď, nějaké minimálně dva tři roky před vydáním, shání "franchise development producera." Tedy člověka, který se bude starat o ty věci okolo - knihy, karetní hry, stolní hry, komiksy, trička, čepice, klíčenky, sošky, obrandovaný hardware a tunu dalších věcí.

Na tomhle kroku je vidět, že Blizzard si je hrou jistý už teď, protože shánět franchise development producera takhle brzo? Tvůrci do toho jdou "all in" a tak chtějí mít asi už na launch připravené všechny možné sošky, komiksy, knihy, oblečení a další věci pro sběratele a fanoušky.

Sháňka po franšízerovi už teď ale může naznačit datum vydání, které je možná blíž, než si myslíme. K čemu by byl herní firmě franšízer, kdyby měla daná hra vyjít třeba až za pět let? A u Blizzardu je běžné vydat hru tři, čtyři roky po oficiálním oznámení:

Diablo III oznámeno 2008, vydáno (bude snad) 2012
StarCraft II oznámen 2007, vydán 2010
World of WarCraft oznámen 2001, vydán 2004
WarCraft III oznámen 1999, vydán 2002
Diablo II oznámeno 1997, vydáno 2000

Tím pádem bych si klidně vsadil na to, že oficiální oznámení musí být doslova za dveřmi. Pokud Titan svou přítomností nepoctí BlizzCon 2012, tak budu překvapen.

Nezapomínejme také, že Blizzardu před časem unikla interní tabulka, kde bylo vydání Titanu uvedeno na rok 2013. Pořád si myslím, že to je příliš brzy a hra by už musela být oznámená. Reálné by ale mohlo být oznámení hry v roce 2012 a vydání třeba 2014. Ostatně na Titanovi se začalo pracovat už v roce 2007.

Suma sumárum?

(spekulace...)

Žánr: MMORPG klasičtějšího střihu (levelování, gear, PvP...)

Téma: Sci-Fi, nebo fantasy (ale hodně odlišné od World of WarCraft)

Model: Free to Play s možností měsíčních poplatků + mikrotransakce

Datum oznámení: 2012 (BlizzCon)

Datum vydání: 2015

Platforma: PC + rozšíření na mobilních a webových aplikacích a next gen konzolích

Titan...

___________________________________________

Zdroj: Blizzard Entertainment Jobs Directory

---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Příhlaste se k odběru článků

Sledujte autora na Twitteru

Sledujte autora na Google+

---------- ---------- ---------- ---------- ----------