Illumination

(R)evoluce v konzumaci časopisů, aneb definitivní konec papíru?

adam.homola@gmail.com (Overwatch) — Mon, 08 Mar 2010 19:35:00 +0000

Poslední dobou na sobě pozoruji zajímavou změnu. Čtu víc webů. Jak? Na mobilu. Mnohem míň teď čtu weby normálně na PC, zato mnohem více na svém iPhonu. Nějakou hlavu pomazanou napadlo udělat pro iPhone aplikaci konkrétního webu, ve které by bylo všechno jednoduché, přehledné a rychlé. A ono to kupodivu funguje.

Zatím tak tedy denně skrze tyto aplikace pročítám anglický Eurogamer, GiantBomb a nově i GamesIndustry. Z českých webů má k tomuto ideálu nejblíže Eurogamer, který má pěknou mobilní verzi. Tam sice není skoro nic, ale text a komentáře tam jsou. Netřeba snad dodávat, že v aplikacích GiantBomb a Eurogameru (anglického) je všechno. Všechno. Novinky, články, recenze, videa, fóra... Všechno. A opět - je to jednoduché, rychlé a pohodlné. Je mnohem pohodlnější pročítat na záchodě GiantBomb a koukat na EG TV, než zápasit s papírovým Levelem, nebo ještě větším Edgem.

Až se pořádně rozšíří tablety s iPadem v čele, bude dokonáno. Speciální novinové aplikace pro iPad (viděli jste to demo NY Times?) budou posledním hřebíčkem do rakve papíru. Než ale budou tablety naprostou samozřejmostí dostupnou pro masy, budou tady zřejmě podobné aplikace pro PC a nejen pro něj.

Byl jednou jeden časopis EGM (Electronic Gaming Monthly). Ten šel, jako spousta jiných papíráků, do kytek. Jenže na rozdíl od jiných nejmenovaných vydavatelů se kolem EGM motali velmi schopní lidé. A ti schopní lidé nyní EGM křísí z popela zpátky mezi živé. A to jak formou papíráku, tak i formou jakéhosi míšence mezi webem, papírákem a speciální aplikací. Mrkněte na tohle video, tam je na to krásný "trailer":

Svým způsobem speciální aplikace, která je hrozně cool a v podstatě kombinuje časopis a web ve velmi zajímavém podání. A bude fungovat na PC, tabletech i na mobilech. Tohle si do iPhonu rozhodně stáhnu. Nechce se mi totiž zápasit s papírem a ani číst nepohodlné stránky na netu. A pokud u nás bude stát iPad nějakou rozumnou částku (což samozřejmě nebude), tak jedním z mých důvodů pro koupi bude čtení webu.

Jasně že EGM(i) není první svého druhu, ale v herní oblasti možná jo. Nevím. Každopádně to vypadá cool a je to pro mě mnohem atraktivnější, než papír. Pro koho taky ne, že?

Časem se tahle forma konzumace webu rozšíří daleko víc. Až bude mít i moje babička Nexus Five (jestli se toho dožije), až budou wifi hotspoty skutečně v každé putyce a iPad bude rozšířen minimálně tak, jako v dnešní době "chytré" telefony, půjde papír do háje. Do té doby se ty dnešní první pokusy ještě náležitě vybrousí a všechno bude ještě jednodušší, daleko pohodlnější a mnohem rychlejší.

Cokoliv herního bych si v takovéto formě rád předplatil.

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Tři

adam.homola@gmail.com (Overwatch) — Fri, 19 Feb 2010 15:34:00 +0000

Včera to byly tři roky, co tenhle blogýsek funguje. Krásně se nám nafoukl na několik set návštěvníků denně a proto je čas to tady zabalit. Respektive zabalit aktuální formát a zkusit něco jiného, protože času je kupodivu míň a míň.

Nebudou tady teď tak časté updaty a nebude to tady už jen herní. Tím by se to dalo shrnout.

Časté herní updaty budou na The Blog is a Lie, plus se samozřejmě občas objevím i na Kultuře Kriplů (ta bude za nedlouho taky slavit narozeniny). Tam a nejen tam se budu realizovat herně. Tady se budu realizovat všelijak. Častěji i videem.

Pořadí tedy následující:

Proč? Dobrá otázka. Nevím. Nějak mě přestalo bavit nekonečné honění se za vyšší návštěvností. Žádnou metu jsem si nedával, ale tak nějak mi dosáhnutí (a udržení) 300 UIP na osobním blogu "stačí". Let's move on!

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Herní poznámky - Monkey Island, L4D2, Torchlight

adam.homola@gmail.com (Overwatch) — Sat, 13 Feb 2010 06:27:00 +0000

Kolega Montana budiž inspirací k tomuhle postu. Původně jsem chtěl postnout poznámky ke všem epizodám Tales of Monkey Island, bohužel jsem ale vyhrabal poznámky jen z páté epizody. Tak to trochu okořením i o poznámky z hraní Torchligt a Left 4 Dead 2. Žádné další bohužel nemám (měl jsem k Lucidity a byly řádně šťavnaté, ale kdo ví kde skončily).

Na délce jednotlivých poznámek jde pěkně vidět, že u Monkey Islandu bylo spousta času na pauzy a přemýšlení (holt adventura), zatímco u Torchlight nikoliv. Tam se jelo furt dopředu a času na odpočinek moc nebylo. A Left 4 Dead 2 je na tom podobně, i když tam tolik poznámek potřeba nebylo, vzhledem k velké podobnosti s jedničkou.

Tales of Monkey Island: Rise of the Pirate God
(dojmy, recenze)

- interaktivní úvod (titulky)
- dohadování se s převozníkem o ceně ("nepůjčíš mi dolar?")
- odkaz na jedničku - 3 zkoušky
- Insult swordfighting!!!
- more than meets the eye
- básničky
- teaser na Sama a Maxe
- používání předmětů v Crossroads - rituály

Torchlight
(dojmy)

- pes/kočka - cool
- automatický sběr peněz
- dobrá smrt
- není potřeba šípů/nábojů

Left 4 Dead 2
(dojmy)

- pánev ne, mačeta ano, katana ANO!!!
- magnum pistole
- fyzika
- koncert! :)
- Swamp Fever - moc vody, pomalá chůze, svítání
- Hard Rain - dělníci, bouřka, atmosféra, tam a zpět

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Driver pro iPhone

adam.homola@gmail.com (Overwatch) — Tue, 09 Feb 2010 15:56:00 +0000

Na "it works like magic" mašince od Applu je spousta starých hardcore her, poctivě předělaných 1:1. Několik z nich je povedených (např. Settleři a Secret of Monkey Island) a taky několik nepovedených (např. Duke Nukem 3D). Výběr je každopádně pestrý.

Driver se naštěstí řadí do těch povedených, i když i to je možná slabé slovo. Driver pro iPhone (nebo iPod Touch) je výbornou konverzí starého Drivera se vším všudy. Je tam stejný fyzikální model, stejná grafika, stejný rozsah, stejná kampaň, prostě všechno. Sakumprásk.

Chybí snad jen možnost nahrávat a stříhat replaye, ale to nevím jak by vývojáři z Gameloftu vyřešili. Namísto replayů jsou tu ale radio stanice, podobně jako v GTA. Bohužel je jich málo a nejsou nijak výrazně odlišné. Ale i tak příjemná změna.

Speciální pochvalu si zaslouží ovládání. Samozřejmostí je možnost nastavit si několik typů, od naklápění, přes joystick, přes tlačítka. Nejlepší jsou jednoznačně tlačítka - jasné, rychle reagující a přehledné. Ježdění s těmito tlačítky je slast a vzhledem k tomu, že jsou tlačítka virtuální (nečekaně), lze krásně přejíždět palcem z šipky nalevo na ruční brzdu apod. Skvělé.

Namísto dalších řečí jsem natočil úžasné video, kde uvidíte nejen oťapkaný iPhone, zmuchlanou košili a holou stěnu, ale i dokonce i gameplay:

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Proč nejdou ve hrách přeskakovat kapitoly?

adam.homola@gmail.com (Overwatch) — Sun, 07 Feb 2010 09:10:00 +0000

Když chceme přeskočit kapitolu v knize, přepnout na další písničku, nebo posunout film o kousek dopředu, můžeme. Jsou to standardní funkce těchto médií. Hry, coby nejmodernější médium a forma zábavy, tuto možnost neposkytují. Proč?

Možná se ptáte nač přeskakovat kapitoly, když existují cheaty? Inu, cheaty už téměř vymřely a v dnešních novinkách se objevují málokdy. Téměř vůbec. V drtivé většině her si tedy nelze zapnout nesmrtelnost a problematickou pasáž bez problémů proběhnout.

Dnešní hry se zpřístupňují širokému publiku natolik, že někdy stačí zmáčknout tlačítko a ukáže se vám šipka, či se na zemi nakreslí čára ukazující směr, kudy se vydat dál. To je vítaný krok kupředu, ale řeší pouze orientační problémy. S obtížným bossem či frustrující pasáží vám nijak nepomůže.

Ono možná ale není divu že nejdou přeskakovat kapitoly, když pořád, i v dnešní době, nejdou v některých hrách přeskakovat filmečky a různé videa. Jako by snad vývojáři nechtěli setřást minulost a báli se nahlédnout do budoucnosti. Do budoucnosti, která bude přístupná, přátelská a kde bude každý moci dohrát hru. Každý.

Poměrně velkou velkou evolucí by mohla být tzv. "demoplay" - funkce, kterou vyvíjí Nintendo. Což ji bohužel omezuje jen na několik first party her od Nintenda. Ale i tak je to skvělý nápad a realizace. Zapnete demoplay a hra se začne hrát sama. Kdykoliv ji můžete přerušit, převzít kontrolu nad postavou a nerušeně pokračovat dál. Takový herní autopilot.

Odpůrci této vymoženosti hlásají, že by to zkazilo herní zážitek a hráč by se tak připravil o zábavu. To je ale rozhodnutí hráče, který si hru koupil, jak ji bude konzumovat, ne? Při koupi filmu taky můžu přeskočit na poslední kapitolu a podívat se na konec. Zážitek si tak zkazím, ale je to pouze moje chyba a moje rozhodnutí, jak budu nakládat se zakoupeným produktem.

V několika hrách opravdu jdou kapitoly přeskakovat, nabídne se snížení obtížnosti, či různé berličky. Já se ale nebavím o několika hrách, já sním o standardizované funkci, která bude ve všech hrách plošně, bez rozdílu platformy, média či žánru. Koupím si DVD, můžu přeskočit. Koupím si hru, chtěl bych taky přeskočit. Kdy se toho dočkám?

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Kudy tudy v Čajnatáun?

adam.homola@gmail.com (Overwatch) — Sun, 31 Jan 2010 19:50:00 +0000

Nejnovější přírůstek do řádně vypečené GTA rodinky má řádně vypečené ovládání. Ne že by bylo vyloženě špatné, ono jenom není dobré. Proč? Protože jsou na ájfounu mnohem lepší možnosti jak ovládat tyto, řekněme komplexnější hry.

Hráč si tak nemůže nastavit ovládací schéma, přesunout nesmyslně rozmístěná tlačítka, prostě nic. Hru lze ovládat jen tak, jak si to přáli vývojáři, ne jak si to přeje hráč sám. Což je v tomto případě špatně. Ach, jak krásně se ovládá například Driver. Nádherně. Tam je ježdění jedna radost. V GTA utrpení.

Proti hře jako takové nic, ta zatím vypadá docela fajn, i když jsem toho zase tolik neodehrál. Především kvůli onomu úžasnému ovládání. Ve spoustě iPhone her je často kolem tlačítka i jakási "tolerance", kdy můžete ťuknout trochu vedle a ono se to zmáčkne. Nikoliv v GTA. Tahle feature je společně s prťavými tlačítky pořádně velkým klackem pod nohy.

Do zmršenosti ovládání Duke Nukema 3D to má sice daleko a hrát to jde, ale člověk by tak nějak čekal perfektní produkt po všech stránkách, především od GTA. Snad někdy příště. Snad update.

(Jo a taky mi moc nejde do hlavy, proč nejsou dialogy nadabované a jsou tak jen formou obyčejného textu? Kde jsme? V kategorii indie her s rozpočtem 100 dolarů?)

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Nejen Eurogamer a jeho podcast

adam.homola@gmail.com (Overwatch) — Wed, 20 Jan 2010 12:47:00 +0000

Tak se nám na herním políčku objevil další audio podcast. Hurá? Nevím jestli jásat, nebo brečet. Dnes už má totiž každý velký (a taky většina těch menších) svůj vlastní podcast. To má každý z nich tak velkou komunitu, že se jim to vyplatí dělat? Podle mě je až příliš přepodcastováno a je tak stále těžší a těžší se v této oblasti nějak prosadit.

Pokud nejste celebrita, nebo zavedená značka. Což Eurogamer.net je. Jejich nový podcast není vyloženě katastrofa, ale do nějakého audio vrcholu to má pořád hodně daleko. Dokonce bych se jej nebál označit za "ne příliš povedený". Na to, že to je Eurogamer, by člověk čekal mnohem víc.

Ale tak šanci mu dám a uvidíme, jak se bude zlepšovat. Osobně se mi ale tahle anglická angličtina poslouchá mnohem hůř, než americká angličtina. Proto jsem se taky po pár epizodách vykašlal na podcast RPS, protože tam ten přízvuk opravdu těžce lámali do vyšších dimenzí. Eurogamer to nemá tak strašné, ale je to nezvyk.

Jinak aktuálně u mě vede Bombcast serveru GiantBomb. Ten je vážně super. I když někdy hodně offtopic (aneb pravidelné ochutnávání obskurních energetických nápojů a jejich důkladná analýza), ale informačně je na tom skvěle. Na podcasty 1UPu jsem už bohužel zanevřel.

Za zmínku stojí také Out of the Game (podcast s nejlepší sestavou, aneb Dream Team v akci) a A Life Well Wasted. Což není vlastně podcast, ale je to audio a je to dokonalé.

Eurogamer podcast epizoda 1
Eurogamer podcast epizoda 2

(jo a ještě mě vytočilo, že si nemůžu EG podcast šoupnout do iTunes - "tento obsah není dostupný pro ČR". What? Když tam můžu mít 99 procent ostatních podcastů, tak proč ne tenhle?)

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Videoblog: spuštění Fake Everest

adam.homola@gmail.com (Overwatch) — Sat, 16 Jan 2010 16:47:00 +0000

Fake Everest je už za dveřmi. Doslova. A protože se občas objevují dotazy co to bude, co to nebude, tak by bylo záhodno je vysvětlit. A taky konečně nejpalčivější otázka: kdy to teda spustíme? Na všechno tohle odpovím v tomhle pokusném videu, které by nemuselo být poslední svého druhu tady:

Takže buďte ve střehu a sledujte Fake Everest na Twitteru, protože tam se dozvíte přesný čas launche jako první.

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Proč neexistuje databáze her?

adam.homola@gmail.com (Overwatch) — Mon, 11 Jan 2010 13:00:00 +0000

Dnes si zafňukám nad absencí databáze her. Všichni známe IMDB. Perfektní filmová databáze, kde je prakticky všechno. Nebo alespoň drtivá většina. Proč sakra ale není taková databáze i pro hry?

Jasně, máme tu několik databází a v některých se dá dokonce i něco najít, ale žádná není tak dobrá, jako IMDB. A žádná nenabízí kompletní "credits", aneb kdo na dané hře pracoval.

Nějaké záblesky credits jsou na Mobygames a Allgame, ale zdaleka ne kompletní, zdaleka ne u všeho a je v tom bordel.

Giantbomb coby databáze jde poměrně dobrou cestou, je tam každá prkotina a všechno je krásně propojené. Obsahuje credits a to i pro hry, které jsou ve vývoji (ty jsou velmi žalostné, ale lepší, než nic). Bohužel tam taky zdaleka není všechno, i když je tam toho asi nejvíc.

Copak je to tak složité/náročné/nemožné udělat databází s herními credits? Když to jde u filmů, tak proč to nejde u her? Když budu chtít kouknout na ty epické credits k Avatááárovi, můžu na ně pohodlně kouknout na IMDB a je tam všechno.

Ideální databáze by měla mít kompletní credits, včetně takových věcí jako motion capture herci a jejich kouči, kompletní zvukové oddělení podílející se na hře atd. Taky by neuškodilo mít v takové databázi i detailní informace o rozpočtech na vývoj a marketing, plus info o tržbách a to jak z kamenných obchodů, tak z digitální distribuce. Je neuvěřitelné, že se dozvídáme v podstatě jen tržby z USA a to jen z kamenných obchodů. Že to je složité? Když to jde u filmů, musí to jít i u her sakra.

Ostatně tenhle výkřik do tmy inspirovala má snaha vygůglit jednu hérečku, která dělala mocap pro (velkou a zásadní AAA) hru. Netušil jsem, že to bude tak těžké.

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Plasty do sběru!

adam.homola@gmail.com (Overwatch) — Thu, 07 Jan 2010 20:04:00 +0000

Rok 2009 by se dal nazvat "rokem plastu". Všemožné i nemožné herní periferie jsme tu měli odjakživa, ale teprve v posledních dvou letech zažily svůj vrchol. Nelze nejmenovat hudební hry, které sympaticky začaly s jednou kytarou a skončily s několika kytarami, mikrofony a bubny. Dostavil se i turntable pro DJs a na poměrně nefunkčním prkně se přiřítil zhrzený Tony Hawk. O Nintendu raději nemluvě.

Proč by měla skončit nadvláda plastu zrovna příští rok? Inu, z několika důvodů.

Tím prvním budiž přesycenost trhu.

Guitar Hero tu máme již několik let a za tu dobu na nás stihla vychrlit nespočet kytar a jiných instrumentů. Jak dlouho budou úžasné prodeje Guitar Hero a Rock Bandu pokračovat? Vrcholu už dosáhly, nyní je čas na pomalý sestup. Lidé si nechtějí kupovat počtvrté celý nový set za cenu Xboxu. Lidé chtějí jen nové písničky. Ne další plast.

"Jednoherní" pokusy typu Tony Hawk Ride jsou poměrně zbytečné a dovoluji si tvrdit, že Tonyho prkýnko nemá valnou budoucnost. I kdyby pro něj někdo udělal perfektní hru.

Kanonáda plastu od Nintenda je sice pěkná a casual mámy to pro sebe a svá dítka asi hojně kupují, ale spousta z toho je taky jaksi přebytečná.

Tím druhým jest absence originality.

Nelze čekat další výrazný růst plastových doplňků, pokud je nepodpoří něco nového a svěžího. Koupit si volant Wii Wheel je moc pěkné, ale to už tu bylo. Kytary byly fajn nápad a byly něco nového, ale neustálá pokračování je vycucly do sucha. Plasty potřebují zase novou pecku, která by je nakopla. Tony Hawk Ride, ani DJ Hero to nejsou.

Třetím a hlavním důvodem, proč se s plasty v roce 2011 budeme pomalu ale jistě loučit, je nástup něčeho nového.

Něčeho zajímavějšího. Řeč je samozřejmě o Project Natal od Microsoftu (video) a pohybových hůlkách (kódové označení Gem) od Sony (video). Obojí by mělo být do jisté míry značnou evolucí a obojí by nás mělo posunout lehce do "budoucnosti". Osobně více fandím Natalu, protože slibuje něco skutečně nového, narozdíl od Gemu, což je jen další plast. I když zajímavý a taktéž s velkým potenciálem.

Možná je trochu škoda, že si tohle nenechaly Sony a Microsoft až na další generaci konzol. Dostavil by se totiž pořádný wow efekt. Další generace bude na pohybovém ovládání padat a stát a v současné generaci si to alespoň velcí hráči osahají, aby s tím mohli dělat za pár let divy.

Budoucnost je totiž naprosto jasně "bezdotyková" a k ovládání nejen konzol nám budou stačit gesta a hlas (nelze nevzpomenou na Minority Report). Čím dřív se plastových krámů zbavíme u konzol, tím lépe. Pak už je jen krůček k vymýcení dálkových ovladačů pro TV, počítačových myší a podobné přebytečné havěti.

Otázka do pranice: chcete při hraní v ruce držet ovladač, nebo byste raději Natal?

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Bude v budoucnu vycházet méně her a více DLC?

adam.homola@gmail.com (Overwatch) — Mon, 04 Jan 2010 02:27:00 +0000

I když to může vypadat, že trend je v současnosti přesně opačný, nemusela by to být jen iluze. Dnes se herní firmy snaží hráčům prodat klasickou hru za 60 dolarů a k tomu placený DLC. Spousta her vychází ve speciálních edicích, které bývají velké, obsahově zajímavé a poměrně drahé. Tyto edice se pak hardcore publiku prezentují jako něco, co musí mít a penízky se sypou.

Dočkáme se v tomto, potažmo v příštím roce menšího počtu levnějších her, které budou později bobtnat díky DLC (downloadable content - stahovatelný obsah)? Nahrává tomu několik pro vydavatele zásadních výhod:

Menší náklady na vývoj
Potenciál vyšších zisků
Nižší míra pirátství

V současné době se hodně lidí nemá zrovna nejlépe, ostatně tu máme přemedializovanou finanční krizi. A v kolonce "zábava" budou videohry u spousty lidí na prvním místě pro škrtání. Hry nejsou zrovna nejlevnější forma zábavy a žít bez nich jde. Vydavatelé tak příliš neriskují a snaží se prodat svoji hru jak to jen jde. Jenže jak ji prodat těm, kteří nemají peníze, nebo pirátům?

Namísto epických super her dělat hry menší rozsahem i obsahem. Taková hra pak vedle Modern Warfare 3 v regálu s cenovkou 60 dolarů ale neobstojí. Snížení ceny a atraktivní, rozumně oceněný stahovatelný obsah jistě zapůsobí. S tím se pojí i ony menší náklady na vývoj - základní hra v krabici nebude tolik nákladná jako aktuální pecky a pokud se nebude dobře prodávat, může se stahovatelný obsah včas zaříznout (po prvním či druhém balíčku).

Rostoucích nákladů na vývoj a vysokých cen si je vědom i Jason DeLong, senior producent v EA Canada:

"Myslím, že začneme vídat - možná ne už v tomto roce, ale v blízké budoucnosti - kterak půjdou hry cestou menších zážitků za nižší cenu. Ze začátku. Budou mít schopnost rozšířit se skrze epizodický, či jiný podobný obsah. Myslím, že toto je cesta, kterou směřujeme. Náklady na vývoj jsou vyšší a vyšší a časy teď nejsou zrovna nejpřívětivější, tudíž je těžké koupit si každou hru, kterou chcete. Jak tedy udržíme lidi u her tak, aby kvůli nim nemuseli rozbíjet prasátka? Pro nás to bude určitě zajímavý kreativní problém, se kterým se musíme poprat."

Pro vydavatele je tento způsob atraktivní i tím, že se zde skrývá velký potenciál pro další zisky. V případě úspěšné hry se tak může objevovat stahovatelný obsah klidně i přes rok po vydání, případně se může zpoplatnit drobným paušálním poplatkem nějaká služba spjatá se hrou. Pro hráče to znamená více obsahu, pro vydavatele větší příjmy.

Z poslední doby jmenujme dvě úspěšné hry, které se ke stahovatelnému obsahu postavily poměrně odlišně, ale obě úspěšně:

Fallout 3 - 5 placených DLC, každý po 10 dolarech, dohromady 50 dolarů
Burnout Paradise - 8 DLC zdarma, 7 DLC placených, dohromady 59,50 dolarů

Pokud si tedy chce fanoušek Falloutu vychutnat trojku naplno, k nemalé ceně hry zaplatí dalších 50 dolarů navíc. Fanoušek Burnoutu je na tom ještě "hůř", ten by musel zaplatit bez padesáti centů rovných 60 dolarů.

Kolik pirátů se k těmto stahovatelným balíčkům dostalo? Na PC jich bude určitě více, ale na konzolích podstatně méně. Podpora hry formou stahovatelného obsahu po vydání je tak také účinnou formou boje proti pirátům. Nebo spíše příjemný způsob jak si udělat z pirátů nové, platící zákazníky. Ať to nazveme jakkoliv, jedno je jasné: nižší míra pirátství = vyšší zisky pro vydavatele.

Dráždit hada bosou nohou (= piráty kontrolami, aktivacemi a restrikcemi) se nevyplácí, ale hodit hadovi další myš (= více dlc) ano. Přesvědčili se o tom již mnozí. Z poslední doby jmenujme například Infinity Ward a jejich Modern Warfare 2, které na PC nemá dedikované servery. Výsledek? Nejvíce pirátěná hra za rok 2009. Vzhledem k popularitě MW2 by se jistě na toto nechvalné první místo dostala i s dedikovanými servery, ale jejich absence měla na počet stažení jistě nemalý vliv.

Problém pirátství si dobře uvědomuje i šéf Electronic Arts, John Riccitiello:

"Zákazníkům se očividně líbí, když je tam něco navíc. Zákazník chce víc a když jim víc víc dáte, nebo prodáte, dočká se to extrémně kladného přijetí. Existuje obrovský pirátský trh a trh s použitými hrami a my v tomto trhu chceme zkusit generovat zisk."

Jak dlouho ještě bude trvat doba, kdy se budeme moci těšit z plnohodnotných velkých her a ještě nášupu stahovatelného obsahu navrch? Náklady na vývoj strmě stoupají a málokdo si může dovolit hru za 100 milionů dolarů (Rockstar Games - GTA 4), zapřáhnout téměř 500 lidí (Ubisoft Montreal - Assassin's Creed 2), nebo piplat hru k dokonalosti 7+ let (Blizzard Entertainment - StarCraft 2, Diablo 3).

Tento růst je do budoucna neudržitelný a dřív nebo později se zlomí. Doufejme, že zlom bude pozitivní a to formou menších a levnějších her s přídavným obsahem.

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Bejeweled Twist - v čem je ten twist?

adam.homola@gmail.com (Overwatch) — Fri, 01 Jan 2010 08:15:00 +0000

Bejeweled ani nestojí za to popisovat, každý jej zná skrz na skrz. Bejeweled Twist je ale zajímavější, než klasické Bejeweled a stovky jeho klonů. Je v něm totiž menší twist, který zásadně otočí hratelnost. Otočí ji ve směru hodinových ručiček a to tak, že úplně. A vo tom to je.

Bejeweled Twist je samozřejmě pořád o tom samém, jen už ale neklikáte na jeden drahokam a pak na místo, kam jej chcete přesunout. Tentokrát se zároveň s vaším kurzorem pohybuje takové kolečko, které se rozkládá vždy po čtyřech políčkách. Tím pádem obsáhne čtyři drahokamy. Kliknutím obsah toho kola (ty aktuálně označené drahokamy) pošoupnete po směru hodinových ručiček. A takhle můžete šoupat do nekonečna. A ona je to zase zábava!

Tenhle twist je totiž natolik zásadní, že celou hratelnost překvapivě oživuje a přidává do ní jakýsi strategický prvek. Musíte totiž začít myslet jinak, než jste byli doposud v podobných "spoj tři" klonech zvyklí. Tímhle twistováním si totiž můžete bez problémů dopravit konkrétní drahokam z jednoho konce obrazovky na druhý pomocí pár tahů. Celou hratelnost to tak příjemně osvěžuje a ozvláštňuje.

Kromě klasické a extrémně chytlavé mechaniky spojování tří kostiček, okořeněné o onen twist, je ve hře samozřejmě tuna dalších věcí. Spousty různých bonusů, překážek, berliček, speciálních drahokamů a podobných věciček. Žádná mi nepřišla vyloženě zbytečná a všechny krásně oživují známou hratelnost.

Na Steamu je tahle sranda k dispozici za 10 Euro, což je myslím v pohodě cena (pro váhavé je tam i hodinové demo). Pokud už nemůžete hry "spoj tři" ani cítit, ruce pryč. Pokud jste se jich přejedli jen lehce, Twist vaši chuť opět nakopne. A pokud jste ještě nic takového nezkusili, proč nezačít právě Twistem?

Trailer zde.

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Pěkné svátky všem čtenářům + bilance

adam.homola@gmail.com (Overwatch) — Wed, 23 Dec 2009 07:00:00 +0000

Tímto postem bych rád popřál všem čtenářům pěkné a klidné Vánoce a šťastný Nový Rok. Užívejte si svátky ve zdraví a v klidu, od toho jsou. Žádná práce, žádná škola, pohodička. Všem čtenářům, ať už pravidelným, nepravidelným, či náhodným bych rád poděkoval za projevenou přízeň v roce 2009. Díky! A jako perlička na závěr troška čísel, aneb jak to vypadá s tímto blogem. Potápí se a bude uzavřen, nebo vzkvétá a bude lepší a lepší?

Naštěstí to druhé. Když se podívám na podobný post z minulého roku, kde jsem bilancoval rok 2008, tak se musím smát. I když před rokem byl úspěch mít po pár měsících veřejného provozu 69 unikátních návštěvníků denně. Měl jsem z toho velkou radost.

Dnes mám taky velkou radost. Dnes se totiž průměrná návštěvnost v den, kdy je článek, pohybuje mezi 200 - 300 unikátními uživateli. Záleží na atraktivitě tématu. Z poslední doby například Skaceho oblíbený Avatar výrazně přelezl třístovku, aniž by byl někde linkován. Během dnů, kdy článek není, se drží UIP mezi 150 a 200 kusy. Což je taky fajn.

Blog tedy vzkvétá a čekají jej světlé zítřky. Již v únoru 2010 oslaví třetí narozeniny, velmi brzy překoná metu sedmi set článků a snad bude i nějaké oživení obsahu jinou formou. Nápadů je velká spousta, jen je realizovat (a mít k tomu ty prostředky).

Tímto postem také ukládám blog k zimnímu spánku. Probuzen bude hned po novém roce.

Ještě jednou děkuji všem čtenářům. Užívejte svátky a po novém roce se tu opět uvidíme!

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Trochu jiný pohled na film Avatar

adam.homola@gmail.com (Overwatch) — Sun, 20 Dec 2009 05:48:00 +0000

Všude všichni slyší jen samé chvalozpěvy a téměř žádnou kritiku. Chtěl bych nabídnout trochu jiný pohled a naopak poukázat na nedostatky. Když odhlédneme od perfektních animací, renderingu a všech těchto serepetiček (ocení je vůbec běžný divák?), tak tu máme v podstatě lehce nadstandardní velkolepý blockbuster.

Za největší slabinu považuju rozhodně příběh. Ten tu rozebírat nebudu a čert vem to, že tam jde v podstatě o neuvěřitelně banální věc. Nejhorší na tom je, že mi bylo téměř všechno v podstatě jedno. Bylo mi jedno, když zemřela jedna postava, bylo mi jedno, když zemřela další postava. A bylo mi celkem jedno, jestli na konci doletí ten bombardér tam kam měl, nebo to nestihne.

Slabý příběh tady háže klacky pod nohy postavám a jejich motivacím a tak snad kromě Jakea a Neytiri mi byl zbytek poměrně ukradený a nevěřil jsem jim.

Nejemotivnějším a nejsilnějším momentem celého filmu pro mě nebyla ona úmrtí, ani finální bitva, ani nic takového. Nejsilnějším a nejemotivnějším momentem pro mě osobně bylo Jakeovo první vtělení se do Avatara svého bratra a jeho běh mezi záhonky. Radost z běhu a "vlastních" nohou byla neuvěřitelná a skvěle se přenesla i na mě. Podobně silný pocit se bohužel do konce filmu ani zdaleka nedostavil.

Dalším trnem v uchu mi byla hudba. Nekonala se zde žádná zapamatování hodná melodie, která by některé zásadní scény zvedla na novou úroveň. Hudba byla bohužel pouze naprosto standardní epicky rozmáchlá, ale nijak nevybočující z průměru podobných filmů. Ve velké spoustě filmů byla hudba naprosto bombastická a zvedala zážitek z filmu ještě výš. Tady ne.

A jak už říkala Tlamiczka, ve filmu neuvidíte nic, co jste nikde jinde neviděli a nic vás zde nepřekvapí. Když teda nepočítáme technickou stránku věci. Opět se ale ptám - nebude to pro běžné sváteční návštěvníky kina jen obyčejný velkofilm s plastickými modrými panáky?

Avatar je tak dle mého názoru v podstatě obyčejný, ničím nevyčnívající epický blockbuster, který pouze neobyčejně vypadá a působí.

První Matrix, Terminator 2, Lord of the Rings či stará trilogie Star Wars byly na svou dobu mnohem zásadnější filmy, než je Avatar pro dobu dnešní. Avatar vlastně jenom vypadá líp než cokoliv jiného. Tím to bohužel končí.

I přes vše výše napsané je to ale velmi kvalitní film, který byste určitě neměli minout a na který si rádi zajdete znovu a znovu. A znovu. Filmu se kromě výše uvedeného nedá nic vytknout. Cameron je vážně borec.

_______________________________________
Provozní poznámka pod čarou: tento článek berte jako takovou milou tečku za filmovými dojmy na tomto blogu. Od teď tu s filmy přestávám a blog zaměřím z 99 procent na videoherní témata. Pravděpodobnost vzniku nějakého filmového blogu je poměrně vysoká. Pokud se tak stane, dozvíte se to zde.

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Proč se vývoj her drží tak v tajnosti?

adam.homola@gmail.com (Overwatch) — Wed, 16 Dec 2009 13:13:00 +0000

U většiny filmů víme všechno dávno před natáčením, zatímco na většině her se dělá někdy i několik let v naprostém utajení, navíc ještě třeba i pod kódovým názvem. A když už se hra oznámí, jsou informace velmi kontrolovaně dávkovány kapátkem a všude spousta NDAček kam až oko dohlédne. Proč takové tajnůstkářství? Proč není vývoj her transparentní, třeba jako u filmů?

Až na několik výjimek se velké tří áčkové (či jinak důležité) hry oznamují v poměrně pokročilé fázi vývoje a do jejich vydání často zbývá necelý rok. Přitom se na takové hře pracuje třeba tři roky před samotným oznámením. Ovšem až do oficiálního odhalení veřejnost nic neví, nic netuší. Náznaky zde mohou být, ale oficiální kanály v lepším případě mlčí. V horším případě vše vehementně popírají, klidně i několik dnů před samotným oznámením: "Ne ne, skutečně nepracujeme na hře XY." Aneb jak udělat z hráčů a především ze sebe blbce v jedné větě.

V poslední době jsou úniky informací (tzv. leaky) stále častější. Nejčastější jsou tyto případy:

externí osoba nic moc neví a tak to prokecne (dabér na Twitteru: "Právě jsem byl ve studiu a daboval jsem tam postavu do Fable 3.")
životopisy či profily na linkedin (v poslední době např. výtvarné práce pro Mirror's Edge 2)
nabídky práce ("Tým za Diablem 2 hledá výtvarníka pro práci na nové, tajné hře. Zkušenosti s izometrickými fantasy RPG vítány.")
duševní vlastnictví firmy (různé patenty, kupování značek, registrování jmen a kupování domén. Z poslední doby např. Borderworlds.)

Když už jsme u těch leaků, tak by bylo vhodné dodat, že spousta z nich je čirý úmysl a jen další oficiální (avšak oficiálně zapíraný) marketingový tah firmy. Opravdu všichni věříme Ubisoftu a jeho "jujky, tady nám zase po sté něco uteklo"? Ne. Několikrát byly tyto úmyslné leaky zpětně potvrzeny v rozhovorech. Bohužel ale s dostatečně dlouhým odstupem (hodně dlouho po vydání).

Člověk navíc nemusí být insider nebo génius, aby uhodl, že se dělá na dalším Tomb Raiderovi, že Blizzard pracuje na novém MMORPG, které bude novou značkou, že bude Grand Theft Auto 5 a že se jednoho dne určitě vrátí i sám Duke Nukem. Stejně tak nás čeká Bioshock 3, Borderlands 2 (Borderworlds? MMO?), Assassins Creed 3, Modern Warfare 3 atd. Proč se o těchto hrách ale oficiálně dozvíme až za několik měsíců/let? Proč si vývojáři nevezmou příklad z Remedy, kteří bez problémů řekli o Alanu Wakeovi hned ze začátku?

Tajnůstkaří se snad proto, že vývoj her trvá tak nesnesitelně dlouho a vývojáři se strachují o ukradení nápadu?

N'Gai Croal dokonce předpovídá, že stále častěji uvidíme případy, kdy se bude o hře totálně mlčet a teprve půl roku před vydáním se oznámí a začne krátká, ale o to intenzivnější marketingová kampaň.

Na závěr jsem se na toto téma zeptal dvou odborníků. Za filmy to bude známý František Fuka:

"V případě filmů není úplné utajení možné z několika důvodů:

Mnoho měsíců předem se u "velkých" filmů musí rezervovat termín premiéry pro jednotlivé země. Například film Captain America bude mít u nás premiéru 21. srpna 2011. Madagascar 3 bude mít u nás premiéru 5. srpna 2012. A tak dále. Ten předstih je tím větší, čím je film dražší. Studia se totiž snaží jako první pro sebe "ukořistit" výhodné termíny. Tyto informace jsou zcela veřejně k dispozici komukoliv a je tudíž potom velmi těžké snažit se utajit, že se natáčí Captain America a Madagascar 3.

Kromě toho v souvislosti se vznikem filmu musí proběhnout jisté právní úkony jako je pojištění herců, zábor lokací a mnoho dalších. Informace o nich jsou opět veřejné a dostane se k nim kdokoliv.

Přesto, pokud na tom filmařům záleží, je možné utajovat film celkem úspěšně, takže se až do premiéry neví víc než název filmu, jména tvůrců a herců (viz. např. Monstrum).

Ohledně poskytování oficiálních informací během vzniku her/filmů žádný podstatný rozdíl nevidím. Některé filmy i hry jsou přísně utajované, kolem jiných se úmyslně dělá velké haló s velkým předstihem. Jde čistě o rozhodnutí marketingových expertů která strategie je podle nich vhodnější pro daný film/hru."

A za hry neméně známá česká herní vývojářka Nikola Bornová (Tlamiczka):

"On ten rozdíl není tak velký jak se zdá na první pohled. U her je ten rozdíl, že tam předprodukce probíhá déle a hlavně na ní dělá mnohem víc lidí než jen scénárista, protože tam není důležitý jen concept dokument (něco jako "scénář"), ale také to jak to tým technicky zvládne. Proto běží spousty předprodukcí, ve kterch se připravují základní dema, ale o hře se nesmí mluvit, protože jsou jich doslova hromady neschváleny. Odhaduju, že tak na pět rozdělaných her se jen jedna začne skutečně dělat. A i z těch se jich dost ruší.

A teď si vem, jak špatnou karmu to firmě udělá, když se hráči natěší na nějaký projekt a pak publisher oznámí, že nakonec tu hru dělat nebudou, že si to rozmysleli. Pak se i ti, které hra zas tak moc nezajímala, na "zlého" publishera naštvou. I tomuhle se to všechno tajení snaží zabránit.

U NDA je důležité i to, že má každý publisher vždy plán, jak bude hru prezentovat veřejnosti, kdy se co oznámí a jak atd. Prostě nějaký postup jak lidi správně masírovat. Vývojář by jim do toho plánu mohl nepříjemně zasahovat a narušovat ho.

Problém ale je, že hodně publisherských firem ta oznámení prostě neumí dělat (hlavně ti menší a východní publisheři), jejich plány josu špatné a často ani nestíhají oznamovat. Někteří zase považují vývojáře za neschopné opice, které marketingu mohou jedině ublížit. Vyřadit samotné vývojáře (i ty hlavní) z marketingu je chyba a řada publisherů už si to uvědomila (řekněme třeba EA nebo Ubisoft)."

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Video Game Awards 2009

adam.homola@gmail.com (Overwatch) — Sun, 13 Dec 2009 23:01:00 +0000

VGAs nám pěkně přerůstají přes hlavu. Z maličké a bezvýznamné show je teď velká událost, kterou se nevyplatí ignorovat. A nejen proto, že se tam vyhlašují "herní oskaři", ale kvůli spoustě exkluzivit. VGAs si tak každoročně zapište do kalendáře, stejně jako GDC, E3, TGS a podobné záležitosti. Tento rok se na VGAs oznámilo několik zajímavých her a několik nudných her. A všechny měly jedno společné.

O všech jsme už dávno věděli. Něco se vědělo dopředu oficiálně, něco se prokeclo v rámci hypu VGAs a o něčem se šuškalo již nějakou dobu. Některá "odhalení" si ale zaslouží komentář:

1. Halo: Reach

Překvapila především grafika. Chvilku jsem opravdu přemýšlel, jestli se nejedná o render. Trochu jsem zde pana Xboxe podcenil. Jakkoliv mnozí nazývají tento trailer nudným a nic neříkajícím, mně se líbil velmi. Měl v sobě příběh, potenciál, skvělou hudbu a výborný filmový feeling. Palec nahoru!

Trailer v HD kvalitě.

2. Star Wars The Force Unleashed II

Může být nějaký trailer špatný, když v něm mluví Yoda a jsou tam světelné meče? Těžko Anežko. Trailer je sestříhaný skvěle, včetně výborného finále. Zamrzí jen absence známější Star Wars melodie, ale to vynahrazuje ten atletický chlapec na konci. Šance na dopilování nedokonalé jedničky, snad se podaří. Palec nahoru!

Trailer v HD kvalitě.

3. Spec Ops: The Line

Příjemné překvapení se zajímavou hudbou. Když se teď budou všichni opičit po Modern Warfare, je fajn, že to alespoň někdo udělá 3rd person. Trailer je výborný především svým rychlým střihem a zajímavými záběry, kde se nebojí ukazovat herní prvky (krytí, pohybující se písek atd.). Palec nahoru!

Trailer v HD kvalitě.

4. Batman: Arkham Asylum 2

Snad nejnudnější trailer z celé VGAs plejády. Moc toho neukazuje. Naznačuje snad jen to, že všechno zůstane prakticky při starém. To mu sice budou příští rok herní kritici vytýkat, ale hráči to budou milovat. Přinesou autoři dostatek inovací pro velmi podobnou dvojku? Doufejme. Palec uprostřed.

Trailer v HD kvalitě.

5. Medal of Honor

Nelze neporovnat s Modern Warfare. A při tomto porovnání jaksi ztrácí Medal of Honor ksicht. Ten si totiž zcela propůjčuje od svého úspěšnějšího "nevlastního synka". Trailer je tak poměrně nudný, neukazuji nic neviděného v MW, jen s horší grafikou. Tahle značka umřela poměrně dávno a EA to bude stát hodně peněz přivést ji zpátky na výsluní. Hlavně když půjde v nejnabitější části roku proti Halo Reach a novému Call of Duty. Při špičkovém marketingu 2 - 3 miliony prodaných kusů, víc ani ň. A to je bída přátelé. Palec dolů!

Trailer v HD kvalitě.

6. Prince of Persia: The Forgotten Sands

Největší "bůůůů" z celé show. Chvíli jsem dokonce přemýšlel, jestli náhodou osádka VGAs omylem nepustila nějaký koncept teaser pro starší Two Thrones. CGI a obecně kvalita traileru zdaleka nedostačuje těm kvalitnějším renderům z roku 2003. O to víc zamrzí, že to má být jakési pokračování The Sands of Time. Tímto Princ ztratil veškeré mé naděje a nečekám nic víc, než jen průměrnou filmovou hru. Palec dolů!

Trailer v HD kvalitě.

Obecně považuju letoší VGAs za mírné zklamání. Kdyby drželi ústa, tak o spoustě věcí nevíme a bylo by to překvapení. Takhle se žádné šokující odhalení nekonalo. A z toho co se oznámilo zaujala jen první trojice. Zbytek jaksi nenadchnul.

Obrázek nahoře, aneb momentka z VGAs: kdybyste ty pány náhodou neznali, tak ten starý a vychrtlý je Tony Hawk (aneb průser jménem Ride). Ten starý a tlustý je nějaký bezejmenný dabér, co namlouvá ještě ošklivějšího pána.

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Tales of Monkey Island: Rise of the Pirate God

adam.homola@gmail.com (Overwatch) — Thu, 10 Dec 2009 09:31:00 +0000

Poslední epizoda je tady. Uzavírá příběh, rozsekne veškeré pochybnosti, zodpoví na všechny otázky a hlavně je důstojným zakončením celé Tales of Monkey Island série. Všichni tři hlavní hráči (Guybrush, LeChuck, Elaine) se zde setkají a svedou boj na život a na smrt. Pomáhat jim v tom budou téměř všechny klíčové postavy této nové série. A půjde nejen o život...

Kdyby Telltale nepustili do světa oficiální screenshoty, na kterých je Guybrush coby duch, bylo by velmi těžké o této epizodě něco říkat, aniž by člověk spojleroval. Takže ano, Guybrush je duch (jak se jím stal řešit nebudeme, to si zjistěte na konci čtvrté epizody) a jako takový je nyní v jakémsi "očistci". Tudíž ani nebe, ani peklo. Ultimátním questem tady bude znovuzhmotnění se v živého Guybrushe a zastavení LeChucka. Ale jak na to?

Zůstává samozřejmě i kopec humoru, například dialog s převozníkem duší přes řeku v záhrobí (volná parafráze):

Guybrush: "Co to stojí, když chci přejet řeku?"
Převozník: "Dvě oči zlaté, věčně zřící."
Guybrush: (začne panikařit) "Oči? Mám ti dát své oči? Já jsem ale duch, nemůžu ti je dát. A kdybych ti je dal, tak bych už neviděl, jujky, no já nevím, vždyť já je ještě budu potřebovat. Možná. Ale co kdyby..."
Převozník: (otráveně) "Ne ty hlupáku, dvě mince. Dva zlaťáky, které ti dali při pohřbu na oči!"
Guybrush: "No ale mě nikdo žádné zlaťáky do hrobu nedal. Nepůjčíš mi dolar?"

(dolar proto, že vedle lodi je automat na grog, který vrací drobné :) )

Dost řečí, mazejte si to koupit. Hned teď! Arrr!

Kde bere Winslow inspiraci pro své sexy haiku:

Recenze první epizody Tales of Monkey Island: Launch of the Screaming Narwhal
Recenze druhé epizody Tales of Monkey Island: The Siege of the Spinner Cay
Recenze třetí epizody Tales of Monkey Island: Lair of the Leviathan
Recenze čtvrté epizody Tales of Monkey Island: The Trial and Execution of Guybrush Threepwood

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Jak netitulkovat Guild Wars 2

adam.homola@gmail.com (Overwatch) — Mon, 07 Dec 2009 14:39:00 +0000

Překládání videí je fajn a baví mě. Tentokrát jsem měl možnost přeložit poměrně cool trailer o rasách pro chystané Guild Wars 2. Co z toho vylezlo je myslím docela fajn, ale díky historii verzí v Google Docs se teď můžete zasmát mé první verzi. Tuhle pustit do světa, tak mi fandové Guild Wars utrhnou hlavu.

První verze vznikla tak, že jsem si trailer pustil, po každé větě jej stopnul a větu okamžitě přeložil tak, jak mě to napoprvé přišlo nejvhodnější. Takhle jsem v rychlosti přeložil celý trailer a vznikla níže vložená první verze. Ta byla hotová za pár minut. Pak ale následovala cca hodinu a půl googlování, pročítání Wikipedie, ofiko stránek a obecně prolézání Guild Wars 2 lore, aby byly správně názvy a jména. Přičemž na pozadí pořád běžel trailer, který jsem doteď viděl asi stokrát :).

Tučně jsou zvýrazněny výrazy, které prošly změnou (v závorkách jsou mé původní poznámky při překladu):

- Mé jméno je Logan Fackley.
- Jsem člověk. Občan národa jménem Critea.
- Bráním božské rozpětí??? (wtf?)
- V boji ale bojujeme za naše domovy, naše bohy a za naši královnu.
- Nic nemůže zlomit našeho ducha.

- Tvůj osud je tvou slabinou, člověče.
- Jmenuji se Riddlock Grimstone.
- Bujný, ???, oddaný, vždy v čele armád Black Citadel.

- Charr se neskloní před žádným nepřítelem.
- S řinkotem kovadlin a burácením bohů vyrveme každý den ze zubů života.
- Naše moc otřese základy světa.

- Síla nic neznamená, moudrost ano.
- Já jsem Aiera. Jsem Norn.
- Ve velkém doupěti ??? nasloucháme duchům divočiny.
- Támhle, sněžný leopard, havran a vlk.
- Následujeme jejich cestu za slávou.
- Jestli jsi dostatečně odvážný, bude tvá legenda žít na věky.

- Iqurlit Qulatz??? (nějaký pozdrav?)
- Já jsem Zeltra.
- Jsem řádnou členkou školy ??? (název oboru? školy?)
- Pocházím z Rata Sum.
- Asurové vám řeknou, že vítězství je otázkou důmyslnosti, ne svalů.
- Dokonce i magie je pouhou překážkou ve Věčné Alchymii.
- Mozek, nikoliv šarvátka, změní svět.

- Magie není nástroj, maličká.
- Je to řeka, která nás v jejím proudu sjednotí.
- Jsem jednou z prvorozených Sylvari.
- Říkej mi Kathe?.
- V lesích??? slyšíme zemi volat o šampióny a my jí odpovídáme.
- Zlo ohrožuje Tyrii, ale náš Sen nás provede skrze temnotu, až do rozbřesku.

Nejvíc mi dal zabrat kratičký druhý "odstavec", kdy to docela trvalo, než jsem pochopil, že borec mluví jako nějaký soupis (kategorie - dvojtečka - konkrétní název). A pak taky Zojja (aka Zeltra :) ), které vůbec nešlo rozumět. Její šišláňo-huhlání je sice sexy (ostatně ji mluví sama Felicia Day), ale prdlajs tomu jde rozumět.

Na finální verzi se můžete podívat tady.

Když to porovnáte, je to sto a jedna. První verze je naprosto příšerná, ale jako taková malá zajímavost je to fajn. Aneb jak překládat čtyři minuty hodinu a půl, když neznáte lore.

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Tim Schafer o Brutal Legend

adam.homola@gmail.com (Overwatch) — Sun, 06 Dec 2009 11:00:00 +0000

Vizionář, geniální game designer, vtipný scénárista, miláček kritiky a šoumen, který není schopen nijak výrazně komerčně uspět. Brání mu v tom mimo jiné třeskutá originalita. Tim Schafer tentokrát ale uspěl (216 tisíc kusů Brutal Legend za první dva týdny) a v nedávném rozhovoru na GamePro utrousil pár zajímavých věcí. Například co má společného s Blizzardem, jak se mu líbila marketingová mašinérie EA, jestlipak Tim kouká na prodejní výsledky svých her a taky jak moc byla Sacrifice inspirací pro Brutal Legend:

Schafer se nedívá na prodejní výsledky svých her:

"Na tyhle věci se nějakou dobu nedívám, rád tomu dám čas. Myslím, že se na to spousta lidí dívá příliš brzy, ale spousta her, na kterých jsem pracoval, uspěly až na základě "word of mouth". Brutal Legend má multiplayer, který lidé nejdřív potřebují zahrát a pak si o tom budou povídat, takže se na to obvykle tak měsíc nedívám. Určitě ne dřív jak po Vánocích."

Podle mě rozumný přístup. Pokud nemáte v rukou absolutní hit, nemá cenu řešit, jestli jste prodali 8 milionů kusů za první týden (MW2), nemá příliš cenu koukat na čísla od NPD hned ze začátku. Některé hry totiž mají "legs". Doufejme, že Brutal Legend bude jednou z nich.

Navíc se mi zdá, že herní průmysl začíná přebírat velmi ošklivý zlozvyk z Hollywoodu - na prodeje během prvních několik dní se nahlíží jako na absolutní pravdu a zbytek nikoho nezajímá. U filmů to tak je už několik let - pokud si na sebe tříáčkový film nevydělá během prvního víkendu v amerických kinech, je odepsaný. Nikoho pak už moc nezajímá, jestli si vydělal z dalších víkendů, nebo ze zbytku světa, či z DVD tržeb. A připadá mi, že se tenhle nešvar začíná objevovat už i v herním průmyslu.

Všichni moc koukají na prodejní čísla od NPD za první měsíc a pak už to nikoho moc nezajímá. Samozřejmě to neplatí u všech her a některé se prodávají pomalu a dlouho, ale u těch největších a nejdůležitějších pecek se opravdu kouká skoro jen na první měsíc. (a pak možná někdy za půl roku prokmitne zpráva, že se prodalo tolik a tolik milionů).

Schafer pokukuje po Blizzardu:

"Nikdy předtím jsme nedělali multiplayer, takže jsme na něm začali dělat hned od začátku. Byli jsme z toho nervózní a dělali jsme výhradně na multiplayeru téměř dva roky. Byla to zábava, protože jsem nikdy předtím neudělal hru, kterou by lidé v naší kanceláři chtěli hrát. Vím, zní to hrozně, ale většina lidí nehraje adventury poté, co znají všechny puzzly a nehrají to společně s přáteli poté, co na tom makali několik let. S Brutal Legend to bylo jiné - lidé v kanceláři to hráli jen tak pro zábavu a to bylo unikátní."

Obecně známý fakt, o kterém lidi z Blizzardu často mluví - první intenzivně makají na multiplayeru. Ten ukáže, jestli je hra zábavná, nebo ne. Jakmile se dostanou do fáze, kdy celé kanceláře Blizzardu hrají např. StarCraft 2 "přesčas" a místo práce pořád hrají a hrají, je to znamení, že se jim to povedlo. Pak se začíná makat na singleplayeru a multiplayer se jen ladí a balancuje.

Tim Schafer tentokrát aplikoval stejný přístup jako Blizzardi a zřejmě se mu to osvědčilo. Teď už jen aby se hra prodávala alespoň ze čtvrtiny jako Blizzardí hry.

Schafer kapitánem:

"Jezdil jsem na největší setkání tisku, na kterých jsem kdy byl. Dokonce jsem jel několikrát do Evropy, rozdal jsem víc rozhovorů než umím napočítat a byl jsem na VGA Awars a u Jimmyho Fallona. Bylo to tak trochu surreálné a hodně vzrušující - cítíte se jako kapitán na obrovské lodi, tiskový juggernaut pohánění naším vydavatelem. Byla to zábavná jízda a Jack to taky hodně podporoval s jeho svalovým oble... Ehm, vlastně s jeho užíváním steroidů. On téhle hře obětoval opravdu hodně."

Pro Tima určitě něco nového, protože předtím pracoval na menších či (pro masové mainstreamové publikum) nezajímavých hrách. Nebo mu házel vydavatel klacky pod nohy. Tisk si jeho předchozí hry vždycky nějak našel, ale tentokrát to bylo jiné. Tentokrát měl Tim štěstí, že měl za zády EA, která hru pěkně podporovala a bránila (fuj fuj Activision).

Schafer o Sacrifice:

"Sacrifice jsem hrál až poté, co byla hra v produkční fázi. Někdo řekl "hej, tahle hra se trochu hraje jako Sacrifice" a já o ní nikdy předtím neslyšel. Zkusil jsem ji a fakt jsem si ji užil. Bylo to ale hodně jiné, hodně point-n-click. Největší herní vliv na Brutal Legend měla stará hra ze Segy Genesis - Herzog Zwei."

Předtím mě to vůbec nenapadlo, ale když se na to podívám teď, tak je to pravda. Multipalyer Brutal Legend je velmi, VELMI podobný staršímu Sacrifice od Shiny. Výborná hra, která má spoustu podobných prvků. Navíc řádně švihlá a originální. Až se mi nechce věřit, že Tim Schafer o ní nikdy neslyšel. Vždyť Sacrifice je pro něj jako šitá na míru. Hm.

Celý rozhovor najdete zde.

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Clash of The Titans - nevětší pecka příštího roku?

adam.homola@gmail.com (Overwatch) — Thu, 03 Dec 2009 23:01:00 +0000

Určitě si všichni pamatujete na starý Souboj Titánů (trailer). Kdo ne, mazejte vyhrabat starou VHSku pod postelí a povinně zkouknout. Na svoji dobu (1981) epické triky, epická výprava a super film. V dnešní době to působí samozřejmě velmi směšně, ale tehdy měl Souboj Titánů srdce nás všech. A o srdce se bude pokoušet znovu, v remaku. O Clash of the Titans se zatím moc nemluví, což je škoda. Když se řekne rok 2010 a filmové pecky, lidi začnou tahat z rukávu Iron Many 2, Inception, Prince of Persia, Expendables, Toy Story 3 a podobně. A na Clash of the Titans se často zapomíná. Což je chyba.

Proč by vás měl teda tento film zajímat? Za prvé - herecké obsazení. Sam Worthington coby hlavní hrdina Perseus. Liam Neeson jako Zeus. Ralph Fiennes jako Hádes? Tohle vám nestačí? Co třeba Danny Houston, Gemma Artenton, nebo Mads Mikkelsen? Za kamerou Louis Leterrier (The Incredible Hulk, Transporter 2). Na tohle se nejde netěšit.

Za druhé - epický starořecký film tu dlouho nebyl. Nebo jen nějaká velkolepá fantasy. Na Hobita si ještě počkáme a jinak nikde nic. Po všech těch Gladiátorech, Pánech Prstenů, Trójích a Alexandrech bylo trochu ticho, což je dobře. Všeho moc škodí. Jenže teď už je ten správný čas to ticho rozseknout a co jiného by bylo lepší, než nový Souboj Titánů? (Nový Robin Hood? Tomu moc nevěřím. A Prince of Persia je pořád příliš velkým otazníkem.)

Těšme se tedy na pořádné oživení Titánů, se kterými si to rozdá neuvěřitelný sympaťák, který má zatraceně dobře našlápnuto. Sam Worthingtom to na jedničku zvládnul v Terminátorovi 4, má hlavní roli v nejočekávanějším filmu posledních několika let - Avatar - a šušká se, že by mohl hrát kapitána Nema ve 20 000 mil pod mořem. Zahraj to znovu Same!

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Nejlepší Twitter humor

adam.homola@gmail.com (Overwatch) — Mon, 30 Nov 2009 23:01:00 +0000

Twitter je nejen výborným zdrojem informací a mocným nástrojem se kterým jdou dělat divy, ale také terčem spousty vtípků. Ostatně stejně jako každá úspěšná věc. Vtípky na Twitter musí být ale kreativní, protože díky primitivnímu konceptu není zas tak moc co parodovat. Následující dvě videa to ale zvládly skvěle a perfektně vystihují výhody i nevýhody Twitteru velmi vtipnou formou.

Real Life Twitter:

Twitter je o tom, že něco vykřičíte ven. Často i něco úplně obyčejného. Tak a teď si představte, že byste takhle Twitterovali v reálu. Nač používat webové rozhraní, když si stačí stoupnout na křižovatku a začít tam vyřvávat? Vždyť webový Twitter funguje prakticky stejně:

Twatif? - "The Office":

Další video má podobný princip - Twitter v reálu, tentokrát v zaměstnání. Omezení počtu znaků na 140 se spoustě lidí líbí, i když některým to přijde omezující. Tady toho pána to dokonce dostane i do svízelné situace, aneb co se stane, když vám v polovině věty dojdou znaky:

A na závěr super strip, aneb proč by měl být váš šéf na Twitteru:

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Paranormal Activity

adam.homola@gmail.com (Overwatch) — Fri, 27 Nov 2009 23:01:00 +0000

Maličký nezávislý horůrek vzal celý svět útokem a to naštěstí včetně českých kin. V nich se sice moc neohřál, ale kdo na něm byl, zřejmě nelitoval. Čeho se budeme bát tentokrát? Mladý pár se nastěhuje do nového domu a tam straší. Jenže to není domem, ale slečnou, kterou tento démon pronásleduje již od osmi let. Někdy strašil víc, někdy dal na pár let pokoj, pak zase víc a teď to začíná pěkně gradovat. Mladý pár tak zakoupí videokameru a natáčí všechno možné, jen aby měli důkazy a mohli na jejich základě něco podniknout.

Démon straší především v noci, což zprvu dává najevo pouze nepatrným škrábáním, lehkou chůzí apod. Pak se začne hýbat s dveřmi a kroky budou hlasitější. Pak se bude dupat, budou se rozbíjet předměty a budou se tahat hrdinové z postele. A pak? Pak to bude maso.

Celý film stojí a padá na ústřední dvojici. Ta není sice zrovna nejsympatičtější, ale alespoň trochu hrát umí. Což je dobře, protože kdyby slečna křičela z plných plic a vy byste jí to nežrali, vytratilo by se celé kouzlo. Její drásavý řev (hlavně ten poslední je vážně drsný!) jí budete věřit, stejně jako budete věřit vtípky a nevěřící narážky od jejího partnera, který si z toho nejdřív dělá srandu.

Vzhledem k nákladům (film stál cca 15 tisíc dolarů) se nedočkáme žádných triků či rozmáchlých záběrů. To zásadní se většinou děje při nočních scénách, kdy kamera stojí na stativu a zabírá postel a chodbu. Sugestivní, jednoduché, funkční. Skvěle se tu pracuje s tichem a zvukovými efekty (i když jich tu taky tolik není). Film hraje na správné noty a dělá to dobře po celou dobu.

Někde jsem postřehl výtky na záběry ve dne, které jsou prý nudné a o ničem. S tím musím nesouhlasit - záběry ve dne jsou relativně krátké a často jsou proloženy nočními scénami, kdy jde do tuhého. Celý film má navíc pouhých 86 minut, takže to uteče jako voda.

Prý se na internetu povaluje stará verze, která má zásadně jiný konec (policie, střílení atd.), než finální verze v kinech. Já tu "betaverzi" neviděl a podle toho co jsem slyšel jsem rád. Finální verze má perfektní konec, který nemá chybu. Divák jej nečeká, je napínavý, drsný a zajímavý. A intenzivní jako prase.

Paranormal Activity se tak nedá nedoporučit. Všichni povinně kouknout, stojí to za to.

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

The International

adam.homola@gmail.com (Overwatch) — Tue, 24 Nov 2009 23:01:00 +0000

Clive Owenovi proklouzla možnost hrát Bonda mezi prsty, tak si teď na truc točí jeden investigativně - dobrodružný akčňák za druhým. Že by na truc? Jen ať si takhle trucuje klidně dál. Je to sympaťák a většinou natočí něco zajímavého a dobrého. Tím je i The International. Clive tu hraje agenta Interpolu, který jde se svou kolegyní (Naomi Watts) po krku největší bance na světě - podezřívají ji z nelegálních obchodů se zbraněmi a z podobných příjemností.

Pokud jdete po krku největší bance na světě, není to moc dobře. Taková banka má totiž pod palcem všechno. Policii, politiky a v neposlední řadě i samotný Interpol. Jak ji tedy srazit na kolena? To se bude řešit v především konverzačně investigativním filmu - nečekejte žádný akční výplach. Střílet se bude jen jednou a i to bude mít spíše komornější rozměry, i když pár pěkných efektů se tu najde.

Film stojí a padá na výkonech herců, které jsou naštěstí v pořádku. Na Oscara to není, ale všechno funguje tak jak má a je radost dívat se na naštvaného Clivea, kterak se přibližuje blíž a blíž svému cíli. The International nevyniká ani v jednom směru - všechno sedí na svých místech, nic vás nenadchne, ale ani neurazí. Ta hodinka a půl uteče jako voda a vám se zasteskne, že to už skončilo. Clive je totiž borec.

Mohlo by vás také zajímat:

District 9
Lesbian Vampire Killers
X-Men Origins: Wolverine

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Law Abiding Citizen

adam.homola@gmail.com (Overwatch) — Sat, 21 Nov 2009 23:01:00 +0000

Jak zastavit vraha, který je už za mřížemi? Moc pěkný tagline. Law Abiding Citizen je po docela dlouhé době poctivým a zajímavým thrillerem. Drama na vás bude sálat z každého záběru, brutalita a chladnokrevnost z každého druhého. Přitom si film pořád zachovává svoji Halyvůdskou popkornovitost a má drajv.

Osobně jsem se po traileru bál, že se prvních dvacet třicet minut promrhá zdlouhavým představováním rodiny Clydea Sheltona (Gerard Butler), ale naštěstí jsem se mýlil. Příběh se rozjede prakticky okamžitě a ani chvilku vás nebude nudit - furt se něco děje.

Když hodně zjednoduším, tak jde o to, že Clydeova žena a dcerka se zavraždí a právník veleúspěšný právník Nick (Jamie Foxx) udělá s jedním z vrahů dohodu, čímž jeho komplice pošlou na trest smrti. Skutečný vrah tak vyvázne s pár lety ve vězení. To se Clydeovi samozřejmě nelíbí a tak vezme spravedlnost do vlastních rukou. Po jedné (pěkně nechutné, fuj) vraždě ho zabásnou. Jenže lidé, kteří měli s případem vrahů jeho rodiny něco společného postupně umírají, i když je Clyde za mřížemi.

Ten si zatím svůj vězeňský pobyt řádné užívá a vždycky se s Nickem dohodne na nějakém dealu - luxusní matraci do cely oplátkou za informace o další vraždě. Středně propečený steak plus iPod do cely výměnou za lokaci další oběti. A tak dále a tak dále. Clyde právní systém USA dobře zná, využívá jeho skuliny a ze samotky ve vězení ničí celý právní systém.

O skvělém obsazení snad ani nemá cenu mluvit - Jamie Foxx a Gerard Butler jsou výborní, oba si své role užívají a chemie funguje na výbornou. Oba hrají vlastně kladné postavy, dobráky a prostě "good guys", jenže oba jsou zároveň i zápornými postavami filmu, každý svým způsobem. A každý z nich se s tím vyrovnává po svém a jde určitým způsobem tomu druhému po krku.

Potěší i pár nevinných vtípků, několik velmi kreativních vražd a celkově poměrně inteligentní vývoj, na poměry Hollywoodského popkornu. Chvilku budete fandit Jamiemu a proklínat "tu vychcanou svini" Butlera, pak to bude zase přesně naopak. Moc pěkně se na to dívá, jak se Jamie dostává na kobylku Butlerovi, aby pak zjistil, že to celou dobu dělal blbě, protože Butler není žádný blbec. Jenže pak se zase něco objeví a celý film se promíchá ode dna až nahoru. Snad až na samotné zakončení filmu (poslední cca minutová scéna) je to vážně super.

Law Abiding Citizen je tak super film a velmi příjemné překvapení letošního roku. Stojí za to na něj zajít do kina - litovat nebudete.

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
---------- ---------- ---------- ---------- ----------

Left 4 Dead 2 - dojmy z plné hry

adam.homola@gmail.com (Overwatch) — Wed, 18 Nov 2009 23:01:00 +0000

Tak nám vyšlo Left 4 Dead 2 a po několika dlouhých hodinách a všech dohraných kampaních musím říct, že Valve měli pravdu, když vzkazovali bojkotujícím hráčům: "Věřte nám". Left 4 Dead 2 je pecka, proti které vypadá jednička jako chudá budgetovka.

Dvojka je sice v principu úplně stejná a nic zásadního se nemění. Celá hra je ale prošpikovaná tunou vylepšení, které spadají do kategorií "téměř neznatelné", pak "drobné, ale příjemné", "na první pohled drobné, ale ve výsledku zásadní".

Už jednička měla pěkně uhlazenou hratelnost a nenudila. Dvojka přitlačila na pilu ve všem a navrch přihodila ještě kýbl zábavy navíc. Tady je pár postřehů:

Obecně

- Motorovka je hrozně cool, ale benzín v ní nevydrží moc dlouho. Pak ji vaše postava jednoduše odhodí. Když vám ale na pilu nabíhají hordy zombíků, je to fajn pocit projíždět jimi jako nůž máslem. Super mňamka.

- Zápalné náboje nahrazují lékárničku a musíte je nejdřív rozložit na zem a pak si je teprve vezmete a to pouze na jeden zásobník. Je s tím sranda a na Special Infected to působí skvěle. Jinak mi to ale nepřijde až tak zásadní.

- Výbušné náboje jsou lepší, obzvláště v kombinaci s nějakou rychlopalnou zbraní. Ideální do velkého davu. Taky ale bohužel vydrží jen na jeden zásobník.

- Granátomet bomba (doslova), ale nejdou do něj doplňovat náboje a dlouho nabíjí. Ovšem dokáže udělat pořádnou paseku.

- Laserové zaměřovače zvyšují přesnost, což nejde nějak extra poznat a většinou je to i jedno. Je ale fajn, že vidíte krásný červený paprsek váš i vašich kolegů a tak vidíte, kam kdo míří, když jste v podřepu před nimi.

- Všude je velká spousta triggerů a zajímavých činností a celé prostředí je obecně propracovanější. Už to není jenom utíkat z bodu A do bodu B a přitom něco postřílet. Teda samozřejmě o tom to je, ale tentokrát je to mnohem lépe zaobaleno do zajímavějšího kabátku.

- Finále jsou zajímavé a kreativní, není to "mrskneme na hráče hordu" rutina. Teda vlastně je, ale řádně oživená.

Dead Center

- přinesení Coca-Coly z obchodu výměnou za vybouchnutí kamionu je vtipné, skvěle udělané, zábavné a napínavé. Máte zombíky bušit po hlavách Colou, nebo ji radši odhodíte a začnete střílet?
- hořící hotel - super efekt kouře a zmatku, jako z nějakého katastrofického filmu.
- obchodňák jako z Dawn of the Dead, spousta temných míst

- polospeciální infected nosí chemické obleky, díky nimž jsou imunní vůči veškerému ohni. Po zabití z nich vypadává lahvička Boomer Bile.
- finále - skvěle oživené o sbírání kanystrů s benzínem a jejich přelévání do nádrže auta. Čím dřív to natankujete, tím dřív vypadnete. Super nápad!

Dark Carnival

- odehrává se v noci ve vtipném prostředí kolotočů
- zažijete zde i "jízdu" na horské dráze bez vozíku. Jízda to bude ale řádná a sprintovat budete rychleji než vozík :)

- polospeciální infected jsou klauni z cirkusu, kteří přitahují davy zombíků a vedou je přímo na vás. Čím dřív sejmete klauna, tím dřív máte pokoj od celé tlupy. Když to nestihnete, smůla.
- finále - rock/metalový koncert se vším všudy: rachejtle, světla, pyrotechnika, hudba... Stylové je mlátit zombíky přímo na jevišti kytarami :). Jeden z nejvtipnějších momentů celé hry.

Swamp Fever

- odehrává se z velké části v noci a ke konci při svítání
- všude je velmi mnoho vody, což není dobré - vodou se brodíte hodně pomalu a jste tak zranitelnější

- polospeciální infected jsou zde nějací Jožinové z bažin, kteří se pohybují po čtyřech, což je činí méně viditelnými. Navíc po vás hážou bláto, které vám zaprasí obrazovku a vy vidíte prd.
- finále - poměrně klasické. Můžete se se zombíky honit buď po zahradě, nebo se zabarikádovat do velkého domu. Na balkóně je i stacionární kulomet, který je velmi účinný, velmi rychlý a taky se velmi rychle přehřívá.

Hard Rain

- atmosféra jako řemen. Postupně se totiž zatahuje, honí se mračna, až nakonec vypukne totální bouře. Díky ní pak vidíte asi tak na deset metrů, všechno lítá a blesky tu šílenost občas prosvítí. Zdrhačka uprostřed největší bouře v kukuřičném poli je o nervy.
- začínáte ve městě, kde taky končíte. Jdete totiž jen pro kanystry benzínu a pak zase zpátky. Jenže ta velká bouře to všechno zaplaví a vy se pak brodíte v dešti a větru městem plným zombíků.

- polospeciální infected jsou zde dělníci s fosforovýma vestama a ochrannou helmou na hlavě. Jejich specialitou jsou sluchátka izolující hluk, tím pádem jsou imunní vůči Pipe Bombám. Jinak to jsou docela normální zombíci. (thx Vodny)
- finále - musíte se s kanystry benzínu na zádech probojovat přes hordu zombíků zaplavenou částí města až k lodi. Vtip je v tom, že končíte tam, kde jste začali, takže pokud jste si hned na začátku pobrali všechny bomby, molotovy a podobné hračky, tak jste na konci namydlení.

The Parish

- v jednom úseku je hrozně moc aut se zapnutým alarmem, takže musíte dávat zatracený pozor. Jakmile na auto vyskočíte, nebo vám někde uteče jedna kulka, jste v loji. Nesmíte tak téměř vůbec střílet. Nabrousit katany a opatrně kupředu!

- polospeciální infected jsou zde policisté ze zásahovky, kteří jsou zepředu neprůstřelní. Musíte je tedy sejmout zezadu.
- finále - zběsilý úprk přes hodně dlouhý a hodně rozbořený most plný vybouraných aut. Nad hlavou vám konstantně létají armádní stíhačky a most bombardují, až jej nakonec vyhodí celý do vzduchu. Vy se musíte hnát jedním směrem, přímo proti hordám zombíků. Je dokonce i achievement, který získáte tak, že toto finále dáte maximálně za tři minuty.

Spousta lidí si taky stěžovalo, že Left 4 Dead 2 se už nebude odehrávat v noci, že se jim to denní světlo tak nelíbí a že v noci to bylo lepší. Bát se nemusíte, většina dvojky se odehrává pořád v noci. A když už někde něco svítí, tak jsou u toho taky temné místa.

Left 4 Dead 2 se tak Valve velmi povedlo. Teď jen doufejme, že Left 4 Dead 3 nás nečeká zase za rok. Dvojka je tak našlapaná obsahem, že si zaslouží víc prostoru, než jenom jeden rok.

Midnight Riders doporučují:

Tipy a triky pro Left 4 Dead 2
Dojmy z dema

---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Příhlaste se k odběru článků
Sledujte autora na Twitteru
---------- ---------- ---------- ---------- ----------