Ať si říká kdo chce co chce, hlavním důvodem kriminalizace švarcu je potřeba státu vybrat víc peněz. Uklízečky, kuchaři, číšníci, asistenti poslanců a zedníci, všecko to dnes jede na živnostenské listy. Otázka je, co se stane, až firmy a drazí páni poslanci zjistí, že tyto lidí musí zaměstnat. Kolik jich skončí na pracáku? Uvědomí si pak drazí poslanci, že je lepší vybrat méně na daních a zároveň platit výrazně méně na podporách?

Velký problém novely je v tom, že je koncipována tak, že je na zaměstnavateli, aby prokázal, že se o nezákonnou práci nejedená. Což společně s vysokými pokutami, přenáší břemeno ani ne tak na nás jako spíš na naše odběratele. V konečném důsledku to tedy není vůbec na mě, ale na firmě, která moji práci odbírá, zda se rozhodne, že je nutno náš vztah přehodnotit.

Co je to ta závislá činnost?

Závislou činnost definuje §6 zákona 586/1992 sb.. Jak je vidno, paragraf to není krátký, a o tom kde přesně začíná závislá činnost lze vést dlouhé spory. Dovolím si zde shrnout několik dostačujících podmínek pro označení činnosti závislou:

• jsem povinen dbát pokynů zadavatele
• jsem povinen dodržovat termíny dané zadavatelem
• zadavatel mě vyšle na pracovní cesty
• dodržuji metodiku danou zadavatelem (tohle mě fakt šokovalo)

Co tedy není závislou činností? Existuje spousta judikátů NSS, které říkají, že skoro všechno se dá označit jako závislá činnost a jenom jeden, který říká, že v případě 50/50 nelze říct, že se jedná o závislou činnost.

Odkud se bere těch padesát procent?

Pravidlo vychází ze znění Zákona o daních z příjmů (586/1992 sb., viz výše), který stanovuje, že v případě poměru závislé a nezávislé činnosti 50% na 50% není povinnost platit zálohy na daň z příjmu. NSS si toto pravidlo použil pro určení hranice určitelnosti závislé činnosti.

Svobodná povolání

Jednou možností pro nás programátory/designéry a podobné, je provozovat naši činnost v režimu Svobodného povolání. Detaily zde rozvádět nebudu. Celé se to točí okolo autorských děl a práv k těmto dílům, se uplatňuje pouze 40% paušál a není třeba mít živnostenský list.

Co dál?

Já sám nevím. V konečném důsledku je rozhodnutí v rukou našich odběratelů, nikoli nás živnostníků a rozhodnutí je to hodně těžké. Ústava sice říká, že mě nikdo nemůže nutit stát se zaměstnancem, ale to nezabrání FÚ aby mému odběrateli nedoměřil uniklé daně a sociální/zdravotní ze závislé činnosti.

Související články:

1. Konec živnostníků v čechách

Zjednodušeně řečeno pokud fakturujete víc jako 50% svých ročních příjmů jednomu subjektu porušujete zákon a finanční úřad vás může pokutovat až 100 tisíci korunami a vašeho odběratele až do výše deseti milionů (nově taky stanovili minimum 250 tisíc). Největší sranda je, že se o tom nikde nedočtete. Sám sem si ten sněmovní tisk zevrubně prošel a tuto velkou změnu má podle mě na svědomí tato věta:

“1. výkon závislé práce (§ 2 odst. 4 zákoníku práce) fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah (§ 2 odst. 4 zákoníku práce), nebo

Tato věta způsobuje, že švarc-systém se stává nelegální prací a na jako takový se na něj vztahují výše uvedené pokuty. Pořád to sice nevysvětluje, odkud se bere těch magických 50%. To plánuju zjistit a sem doplnit.

Neoficiální a neověřené zákulisní informace také říkají, že se nyní na MPSV připravuje skupina, která bude složena ze zástupců Oblastních inspektorátů práce, Úřadů práce a celní policie, která bude činit “přepadové kontrolní akce” a kontrolovat dodržování nového zákona. Kam myslíte že půjdou první?

Ale já nešvarcuju!

No já taky ne, většinu času jsem doma, mám vlastní hardware i software a fakturuju na všecky strany. Podle výše uvedeného mi to je prd platné, protože pořád je jedna firma, která mě živí (ostatní faktury jsou spíše maličkosti). Velký průser vidím u kontraktorů, kteří dostanou třeba roční projekt, což zas taková vyjímka není. Takový člověk efektivně s kontraktorováním skončil a nezvýbá mu nic jineho než zaměstnanecká smlouva na dobu učitou.

Aktualizace: další informace v druhém díle.

Související články:

1. Konec živnostníků v čechách – díl druhý

V posledních měsících jsem začal trošku fotit na film. Důvodem byla 27 let stará zrcadlovka EXA 500, kterou jsem našel nefunkční u rodičů. Podařilo se mi ji zprovoznit a jelikož mě to zařízení fascinuje (nemá jedinou elektronickou součástku!), začal jsem s ním něco málo fotit.

Neměl jsem v úmyslu převádět fotky na papír, to dělám jenom výjimečně, a kupovat chemii a hrát si se zvěšovákem se mi taky nechtělo. Rozhodnutí padlo na vyvolání filmu ve fotolabu a jeho následné oskenování. Po prvních úspěších jsem si dokonce pořídil specializovaný skener, ale výsledky byli tak špatné, že jsem byl nucen jej vrátit a spoléhat na služby fotolabu ve Vršovicích.

Abych ušetřil zvolil jsem následující algoritmus: nechám vyvolat film a následně podle toho jak to vypadá na filmu vyberu k naskenování jenom ty nadějné fotky. Tím ušetřím za skenování nepovedených políček (sken jedné fotky je dražší, než základní papírová fotka).

Když jsem nesl do fotolabu poslední film tak jsem z důvodu nedostatku času a přebytku nově nabyté důvěry ve své schopnosti jsem prostě řekl: “Vyvolat a naskenovat, prosím.” Tedy vše, ať to stojí co to stojí.

Dnes při vyzvedávání mě čekalo milé překvapení. Paní si nebyla jistá jestli chci i ty špatné fotky a tak mi zatím nevypálila fotky na CD (Staré myšlení, příklad 1.: vypálení na CD stojí stejně jako zkopírování na můj vlastní flash-disk) a má je nachystané v počítači abych si vybral, které chci. Byl jsem poněkud překvapen, ale rozhodl jsem se neprotestovat. Spolu jsme fotky prošli a vymazali ty vyloženě nepoužitelné. Paní pak udělala Ctrl+A a řekla: “Tak to máme 24.” a jala se je přesouvat na můj flash-disk. Staré myšlení, příklad 2.: za fotky na papír se platí od kusu, za fotky na flash-disku taky od kusu.

Výsledná cena tedy byla spočtena jako 24 naskenovaných fotek plus poplatek za uložení. Neměl jsem sílu protestovat nebo se ptát, ale evidentně není hudební a knižní průmysl jediný kdo se má co učit o digitálních technologiích. Ono to nakonec nebude o učení, ale spíš ochotě a chuti se zamyslet jestli způsob, kterým poskytuji svoje služby, dává v kontextu internetu a digitálních technologií ještě smysl.

K tomuto meandru se určitě vrátím, večerní focení tady bude určitě lepší než ranní a na podzim (či v zimě) možná úplně nejlepší.

Celý set jako obvykle na Flickru.

Plán byl stihnout ranní vlhkost a fotit sluneční paprsky protínající jarní mlhu. Realita byla úplně jiná. Mlha se nekonala. Místo toho jsme se hned na začátku parku vrhli do mokré trávy a fotili fantastickou jarní rosu.

Příroda je takhle na jaro překrásná, ale když se k tomu přidá ještě atmosféra brzkého rána, tak vytváří scenérie dechberoucí.

Nejvíc jsem se ale nakonec vyhrál s novým makro objektivem a užíval jsem každou vteřinu focení.

Nakonec ještě troška přírodního kontrastu. Potkali jsme divokou myš (to je takový malý hnědý hlodavec) a snažili se ji vyfotit. Bohužel se přes volné prostranství pohybuje tak málo a hlavně tak rychle, že se nepodařilo. Co mi ale neuteklo je tenhle krasavec.

Další fotky jsou samozřejmě u mě na Flickru.

Začnu od konce, můj celkový dojem z telefonu je velmi rozladěný. Po prvním skvělém dojmu z krásného designu, úžasně ostrého a barevného displaye a ďábelské rychlosti (vše ve srovnání s stařičkou G1). Jsem začal procitat do reality každodenního provozu a úsměv se pomalu křivý do bolestivé grimasy.

Na straně hardware mám dvě menší připomínky. Za prvé mi chybí řada kláves s čísly, když se vešla na G1, mohla se vejít i sem. Za druhé celý mechanismus vysouvání klávesnice je ohromě cool, ale není tam žádná pojistka nebo pružinka na G1 a jak jsem zjistil u jednoho staršího kousku, docela se to časem projeví. Ne že by se při používání klávesnice vysunula samovolně, to ne, ale působí na mě takovým nestabilním dojmem.

No a teď to hlavní. Nedotaženost. Jednoduše některé věci občas nefungují (třeba notifikace na přišlou SMS, prostě se nic nestane) a některé fungují divě (třeba občas vyhledávání WiFi). Všechno jsou to nedodělky v HTC Sense a jestli to tak půjde dál, tak udělám to co jsem se zařekl, že už nikdy a budu opět instalovat nějaký neoficiální Android.

Další dotaz který jsem dostal je baterka. Je to jednoduché. Občas vydrží dva dny, občas večer řve, že už má hlad. Nabíjí se relativně rychle, ale neměřil jsem to, v drtivé většině ho mám na nabíječce přes noc. Neodvážím se nechat i druhý den i když navečer ukazuje, že má ještě 80%.

No, z nového telefonu nadšen nejsem. Jo naviguje to dobře (ale pro mě zbytečně, bez auto-nabíječky je to stejně nepoužitelné). Jo má to super display. Ale musel jsem nainstalovat custom aplikaci na vytáčení hovorů (a ani s tou nejsem spokojený) a taky na SMS, což způsobuje, že mi teď vyskakují tři upozornění na každou SMS (hádejte kdo přijde s upozorněním poslední).

V žádném případě toto není kritika Androidu, ale čistě toho co s ním provádí HTC. Já chci zpět klasický Androidí Dialer! Ten toho uměl tak nádherně málo a přitom všechno!

Jaký Android telefon koupit? Pokud jako já trváte na hardwarové klávesnici, tak jste poněkud na hraní. U čistě touch telefonů je to lepší. HTC dává všude svůj Sense, Motorola myslím něco co se jmenuje Motoblur a čehož se bojím kvůli zkušenostem se Sense. Jako dobrá volba vypadá Samsung (jehož nadstavba je prý docela dobrá) nebo třeba Nexus od Googlu s úplně čistým Androidem.

PS: o tom jak to fotí jsem záměrně pomlčel, jelikož mám pokřivené měřítka.

Když, jsme po šesté dorazili na místo slunce bylo ještě za obzorem, ale nějaké to světlo už bylo, takže ponaučení pro příště, vyrazit krapet dřív pokud chceme fotit vyloženě nočně, ale za podmínek, které byly jsem se za lehce pozdní příjezd vůbec nezlobil.

Slunce o sobě dalo brzo vědět a na obloze se začaly objevovat ty krásné barvy východu.

Jakmile se slunce maličko ukázalo,

začal jsem Ještěd znova obcházet dokola a snažit se vliv východu slunce na krajinu zachytit,

ranní slunce dělá vskutku nádherné scenérie.

Focení jsem si doopravdy užíval, navzdory faktu, že jsem si musel jednou za čas jít rozmrazit prsty do auta. I po východu slunce bylo co fotit.

Kompletní set fotek najdete samozřejmě u mě na flickru.

První zastávka jsou ráno vlci, na ty je třeba jít tak brzo jak to jenom jde a jelikož v noci se fotit nedá (ne ani s bleskem by to moc nešlo) tak svítání je ideální termín. I když jsme ve čtvrtek dorazili drahně po rozednění, měli jsme oba dny obrovské štěstí a hned při příchodu se nám vlci ukázali a mohlo se fotit. Vzrušení, které mi tato činnost poskytuje, hraničí s transem, byl jsem v sedmém nebi.

I když většina dobrých fotek vlků se mi podařila až v pátek ráno (byli jsme tam na ně sami a už jsem měl nějaké ty zkušenosti) ve čtvrtek jsme byli svědky vlčí rozepře při, které byl tento chudák zraněn a vyloučen ze smečky.

V pátek nám vlci opět parádně pózovali. Mě v jednu chvíli úplně dostal tenhle jedinec, který si vylezl na kámen a začal zjišťovat jaké bude počasí.

V pátek se s ním ostatní pořád nechtěli kamarádit a na jeho pokusy o přiblížení reagovali podrážděně a vždy ho donutili se vzdálit.

Druhou zastávkou nám ve čtvrtek byl výběh divokých prasat, jejichž výběh je otevřený (zvěř je od návštěvníků oddělená jenom vlastní opatrností). Neměl jsem v plánu s nimi moc ztrácet čas, ale když se nám hned při příchodu naskytla příležitost fotografický trans na sebe nenechal dlouho čekat.

Jeleny a laně jsme fotili oba dny, ale ve čtvrtek byli na lepším místě i když pořád daleko od ideálu, tyto zvířata jsou natolik plachá a výběh tak zvláštně řešený, že jsme u nich příliš času nestrávili.

Výběh medvědů, to už je jiné kafe. Zvířata jsou to nevyzpytatelná, takže jediné co zbývá je postavit stativ a čekat.

Jak tak počítáte turisty, kteří přijdou, zjistí, že jsou medvědi někde zalezení a odejdou, doufáte, že se třeba začne něco něco dít.

Třeba se jedno medvídě rozhodně, že si zaplave.

V Bavorském Lese je také spousta menších výběhů. V některých z nich žijí malé šelmy, jako třeba divoká kočka, ondatry nebo lasičky.

Ostatní výběhy náleží ptactvu. Mě uchvátil hlavně výběh Tetřevů.

A když už zrovna není okolo žádné zvíře, může se člověk kochat krásami lesa.

Do Bavorského Lesa se určitě vrátím. Minimálně proto abych zkusil ulovit fotku Rysa, ale i na Bobry nebo Jeleny na pastvě bych se taky moc rád podíval.

Kompletní seznam fotek je k dipozici na mém flickru (slideshow). Zároveň také doporučuji k prohlédnutí Petrův výběr, co fotka to skvost.

PS: Jo vím, že v drtivé většině za to můžou podklady od klienta a určitě existuje i spousta dalších výmluv. Ty si prosím strčte…za klobouk.

Zahrada

Víno
Když to vyroste přímo na vaší zahradě, tak je to nádhera.

Květnové kvítí
Možná jsem kýčař, možná ne. Ale když na jaře všechno rozkvete, fotím ty květy kýč nekýč.

Psi

Smutné štěně
Když měla Brenda štěnata nedalo se focení odolat, tahle fotka podle mě docela přesně vystihuje křehkost a zmatenost štěněte.

Molly u Botiče
Procházky s Majdou a Molly (a také páníčky Petrem a Ivčou) u Botiče mám moc rád. Tahle fotka vznikla letos v zimě a svojí dynamikou mě dodnes fascinuje.

Elis v Mařaticích
Vykopávky jsou kouzelné místo se zajímavou historií. Často tam s Elis chodíme, když jsem zrovna na Moravě.

Místa

Praha z Vyšehradu
Moje snad první povedená HDR fotka zachycující pohled na Vltavu z Vyšehradu.

Průhonický park
V zámeckém parku v Průhonicích se dá fotit a fotit, je to nádherné místo. Vybral jsem tuto fotku z jedné podzimní návštěvy.

Šumava
Na Šumavě jsem byl letos poprvé a to přesně na přelomu roku. Nedokázal jsem nezařadit tyto dvě fotky. První je vlastně ještě z úplného okraje Šumavy, kde jsem neodolal a na rychlostní silnici zastavil, vylezl z auta, postavil stativ a vyfotil mimo jiné toto:

Druhá je potom přímo ze středu Šumavy focená z rozhledny na Javorníku.

Akvárium v Barceloně
Barcelonské akvárko je plné fotogenických objektů a tenhleten nádherně vybarvený leguán je jedním z nich.

Valtice
Do Valtic jezdím alespoň jednou ročně do Salonu vín. Letos jsem tam byl dvakrát a při druhé návštěvě jsme si projeli Lednicko-Valtický areál na kolech.

Říp
Z Řípu je nádherný rozhled na českou krajinu. Já se tam letos podíval poprvé a podařil se mi tam tenhle úlovek.

Toskánsko
V Toskánsku jsme si letos užívali hlavně jídlo a pití nicméně pobyt nevyšel ani fotograficky na prázdno. Zbožňuju teplé barvy západu slunce.

Noční Praha
Prahu bych fotil pořád, je to kouzelné město ve dne i v noci a hlavně to noční focení mám moc rád. Tahle fotka z mé poslední expedice je prostě kouzelná.

Kamenické soutězky
České Švýcarsko, Pravčická Brána a říčka Kamenice. Spousty fotogenických objektů a hlavě důvod proč se na dvaceti-kilometrové procházce tahat se stativem a na jejím konci si užívat focení na dlouhý čas.

Adršpach
To nejlepší nakonec. Tenhle vodopád se jmenuje Malý vodopád a nachází se uprostřed Adršpašského skalního města. I když jsem své kreativitě u téhle fotky pořádně povolil uzdu, jsem na ni náležitě hrdý.