Myšlenka vzniku nové značky byla zcela prostá, dát fanouškům značky Apple možnost se odlišit a mít volbu vtisknout dnes všudypřítomným produktům vlastní nezaměnitelný charakter, který vystoupí z řady tisíců stejných černobílých kusů a podtrhne individualitu svého majitele. Barevné přístroje tak mohou být buď způsobem jak vyjádřit svou individualitu nebo originálním dárkem pro milovníky této značky. Designově upravené iPhony 5 a iPady mini s plnou dvouletou zárukou jsou také skvělým způsobem, jak mohou firmy podpořit svoji značku nebo jiný produkt. Přístroje se dají obarvit podle firemní barvy, je možné přidat i logo firmy, jméno, nebo třeba slogan.

„Produkty Applu mají krásný jednoduchý a čistý design, který ale ruku v ruce s jejich rostoucí popularitou spolu s designovým minimalismem vede k uniformitě, se kterou zákazníci bojují nejrůznějšími barevnými plastovými kryty. To je paradox – máte krásný kovový přístroj a strčíte ho do umělohmotné krabičky,“ říká Martin Cimbura z Logicworks a doplňuje: „V Logicworks se zabýváme nejrůznějšími způsoby tuningu produktů Apple na úrovni výkonu a konfigurace, ale i právě designu, takže možnost nabídnout zákazníkům individuální volbu barvy jejich přístroje pro nás byla přirozenou cestou.“

Barvení přístrojů probíhá tzv. hloubkovou eloxací, což je špičková anodizační technologie, při které je hliník povrchově oxidován v chemickém roztoku za pomoci elektrického proudu a se speciálními titanovými háky vyvinutými na míru přímo pro iPhone 5 nebo iPad mini. Ty zaručují, že se barva dostane opravdu všude a hluboko do materiálu. Díky této metodě barva pronikne hluboko do pórů materiálu, vyznačuje se plnou sytostí a jednolitostí a zůstává stejná i při běžném opotřebení povrchu zařízení. Kromě možnosti obarvení, které jde do hloubky materiálu a nedá se tedy srovnat s běžným nátěrem, eloxování obecně zlepšuje povrchové vlastnosti i odolnost hliníku. Jedná se o stejný chemický proces, který používá Apple.

„Pokud víme, tak to na světě umí jen jedna americká firma a my. S našimi partnery jsme postup vyvíjeli několik měsíců a používáme moderní špičkovou eloxační technologii. Barva je uzavřena hluboko v materiálu a při povrchovém poškrábání zůstává bez prosvítání spodního materiálu. Veškeré naše výrobní procesy jsou prováděny u nás v Česku ve spolupráci s českými firmami,“ popisuje Martin Cimbura.

Značka Rarus upravuje v individuálně zvolených barvách všechny iPhony 5 a iPady mini, ale starší modely těchto přístrojů vzhledem k jiným povrchovým materiálům touto technologií barvit nelze. Přístroje se prodávají buď jako nové hotové produkty s kompletní dvouletou zárukou v plném rozsahu (jako jediný výrobce na světě). Rarus však nabízí také možnost nabarvit stávající přístroj zákazníka, ale v tom případě už není možné držet záruku, protože výrobce nezná historii přístroje. Pouze v případě, že by zákazník přinesl ještě originálně zabalený produkt, např. iPhone od operátora, je možné záruku poskytnout. V případě jakýchkoliv problémů s přístrojem mimo záruku nabízí značka možnost zajistit opravu za velmi rozumnou cenu. Zákazníci mají v současné době možnost volby z celkem 12 barevných variant (zlatá, oranžová, červená, světle růžová, fialová, tmavě modrá, modrá, světle modrá, světle zelená, tmavě zelená, hnědá a černá), které si vyberou a individuálně nakonfigurují a objednají buď nový přístroj, nebo úpravu vlastního přístroje, přímo na webu www.rarus.cz. Značka Rarus momentálně dodává přístroje do České a Slovenské republiky a států Evropské unie. Balné a poštovné po ČR a SR je zdarma.

Nové přístroje jsou k dostání za následující ceny, které jsou uvedeny vč. DPH: iPhone 5 16GB za 22.227 Kč, iPhone 5 32GB za 24.848 Kč, iPhone 5 64GB za 27.469 Kč, iPad Mini Wifi 16GB za 14.361 Kč, iPad Mini Wifi+Cellular 16GB za 17.788 Kč, iPad Mini Wifi 32GB za 16.680 Kč, iPad Mini Wifi+Cellular 32GB za 20.106 Kč, iPad Mini Wifi 64GB za 18.998 Kč a iPad Mini Wifi+Cellular 64GB za 22.425 Kč.
Úprava stávajícího přístroje zákazníka vyjde v případě iPhone 5 na 4.500 Kč a pro iPad mini stojí 5.000 Kč vč. DPH. Zákazníkům jsou k dispozici také dárkové poukazy na úpravu těchto zařízení.

Tak tohle řeším s bratrem týden před startem našeho prvního trailového závodu. Navíc ho už 6 týdnů trápí zánět v koleni, takže za poslední měsíc má naběháno asi 20 km. Jsme tedy domluvený, že doběhne, kam doběhne a zbytek holt doběhnu sám mimo pořadí.

V pátek bráchovi ještě v Trail-pointu kupuju běžecký ponožky, náplasti na puchejře, gely a ve 3 hodiny odpoledne vyrážíme směr Zadov. V 6 hodin jsme na místě. Rychle se zaregistrujeme, dostaneme pohlednici s mapou (jestli ztratíme fáborky, tak podle téhle mapy to asi nedáme )a jedeme se ubytovat do penzionu. Po večeři na chvíli zaléháme a po desáté se začínáme připravovat. Před jedenáctou nás doprovod odváží na start. Chvíli zevlujeme ve stanu, kde panuje dost komorní atmosféra. Všichni asi čekají v autech, nebo nevím. Za chvíli už nás volají na start. Zařazujeme se někam doprostřed startovního pole a čekáme na startovní výstřel.

Hned po startu začíná mírné stoupání, ve kterém předbíháme dost lidí a usazujeme se někde kolem 20. místa. Nekoukáme po fáborkách a běžíme s davem, což se ukáže jako velká chyba. Po 2.5 km jsou fáborky fuč . Kdo má, vytahuje mapu a řeší se kudy dál. Pobíháme zmateně tam a zase zpátky, až to nakonec po žluté berem někam. Za chvíli vidíme zleva proud čelovek, super, jsme zpět na trase. Sbíháme z kopce, překračujeme most a za chvíli opět stojíme, bo fáborky nikde. Opět zmateně pobíháme tam a zpátky :) Nakonec se vracíme zpět na most, kde se mělo odbočit prudce doprava. Cesta pokračuje dost nepříjemným úsekem podél potoka Losenice. Před námi davy lidí, předbíhat se nedá, zleva potok, zprava neprostupný les. Občas stojíme několik minut a čekáme až se fronta pohne. Konečně Popelná a před námi kopec. Předcházíme davy a na kopci jsme už sami. Dál jdeme až na jeden menší kufr na 19. km správně a na první občerstvovačce jsme za 3:40. Bratr po cestě láme Tesco hůlky.

Původní plán byl zůstávat na občerstvovačkách co nejkratší dobu, ale nějak nám to nevychází. Je to, jak mi němčináři říkáme, Die Katastrophe a trčíme tam nakonec 14 minut. Vyrážíme dál, cesta pokračuje docela dlouhým seběhem a bratr začíná protestovat. Už se mu nějak nechce běžet a to jsme teprve na začátku. Dávám mu svoje hůlky, aby aspoň trochu zrychlil. Dobíháme holky (tým Do pohody myslím), brácha zpomaluje a začíná se vykecávat a valí jim šrouby do hlavy. Nabíháme na silnici a tam jsme silný. Konečně holkám utíkáme a nevybouřený brudr se zase může chvíli soustředit na běh :-) Dobíháme pod kopec a začíná nejdelší stoupání na trase. Na druhou občerstvovačku dorážíme už za světla v čase 6:01. Brácha je prošitej jak deka a rozhoduje se skončit. Pokračuju tedy dál sám a začínám trošku závodit.

V dlouhém seběhu k Čenkově pile mě dobíhá první tým holek (Klára Rampírová/Kristýna Skalická). V prudkém kopci na ně nemám, ale v rovinatějším úseku si je docvaknu ( Tady mám nejrychlejší kilák na trase - 4:45 min/km). Spolu pak běžíme přes další dvě občerstvovačky, než na mě před Kvildou sedne těžká krize. Holky mizí v dáli a já se trápím sám. Navíc mi po 60km došla baterie v Garminu, takže nevím, jak pomalu vlastně jdu. Cesta na Kvildu je nekonečná. Už si říkám, jestli jsem to někde neminul. Konečně se přede mnou objevuje Kvilda a poslední check-point. Hroutím se na lavičku a cpu se škvarkama , které zajídám tvarohovým koláčem. Prostě mňamka. Čekám, až se trochu vzpamatuju. Dost vážně uvažuju, že to zabalím.Motá se mi hlava a brní mě celej ksicht. Ruce se mi klepou jak stoletýmu dědkovi. Sedím tam dobrejch 15 minut a řeším co s tím. Nakonec se těžce zvedám a belhám se dál. Hned na první křižovatce nevím, kudy tudy do Bavorova (teda do Zadova :-)). Čekám na tým Závisláci, kteří jsou kousek za mnou. Tak prej rovně. Ok, belhám se rovně z kopce a jde to pěkně ztuha. Po cca 300m zjišťujeme, že jdeme blbě. Kodrcám se zpět na křižovatku a je to peklo. Pokračuju tempem tak 2,5km/hod a vím, že to dneska bude ještě hodně dlouhý. Dostávám se na závěrečný silniční úsek a rozcházím se do rychlejšího tempa. 2km před cílem je krize pryč a už zase můžu pomalu běžet. Závěrečnou sjezdovku sbíhám a v cíli jsem za 12:22. Pocit v cíli je slastnej, až jsem z toho chvíli na měkko.

Když to na závěr shrnu, tak to byla celkem povedená taškařice a dost jsme si to užili. Počasí vyšlo na jedničku. Trať byla parádní. Lidi na občerstvovačkách super. Značení tedy mohlo být lepší, ve dne se to dalo ale v noci... Občerstvovačky mi přišly dost chudé, dost mi chyběli banány nebo melouny. Ale možná jsem jenom rozmazlenej z ironmanů.

Lukáš Blail je dlouholetým Java Developerem ve společnosti Etnetera.

Jízda na kole (a koloběžce) nás baví, a tak se do soutěže zapojilo třicet pět lidí, rozdělených do devíti týmů. Nejpravidelněji jezdil Saša Gajić (90,5 %), nejvíce kilometrů najel Martin Sajal (515 km).

Ověřili jsme si, že jezdit pravidelně do práce na kole není tak snadné. Někdy vám plány zhatí schůzka, jindy zatrolené počasí (jezdit v lijáku a v kalužích, to není žádné potěšení). Na druhou stranu, předjíždet kolonu aut plných otrávených řidičů, to je prima pocit.

Na diskuzních fórech najdeme spoustu komentářů (či výmluv) lidí, kteří jezdit na kole odmítají. Většinou si prý nemají kolo kam dát a nechtějí zapáchat kolegům. Jo, přátelé, to záleží na zaměstnavateli. V Etneteře jsme pro kola uvolnili garáž i sklepy a díky dostatku sprch se po firmě pohybovala spousta vyvoněných lidí. Ne nadarmo jsme v roce 2011 dostali titul Cyklozaměstnavatel roku.

Stejně jako loni, byla i letos Etnetera partnerem pražského kola soutěže. A i když si už teď kilometry nikam nezapisujeme, na kolech se jezdí dál.

Díl I.

Loni na podzim jsme začali v Etneteře rozjeli testování práce ve stoje. Všechno odstartoval článek z blogu Tima Ferrise „Přeměna kanceláře: jak zhubnout a zvýšit produktivitu v práci“, který přivedl moji pozornost k tomu, co každý tak nějak podvědomě tuší – dlouhodobé sezení je pro člověka nepřirozená a nezdravá činnost a to zdaleka nejen kvůli bolavým zádům. Vědecko-populární články nejednou dávají této všudypřítomné (ne)činnosti naší sedavé počítačové doby přívlastky jako „zabiják“ nebo „nové kouření“. Odkazy na několik z nich najdete v minulém článku.

Práce ve stoje na zkoušku

Testovali jsme skoro 3 měsíce polohovací stoly zapůjčené štědře společností Ergointeriér a výsledek překvapil i nadšence jako jsem já. Ani jeden ze zhruba 15 kolegů, kteří si práci ve stoje vyzkoušeli, se k trvalému sezení už nechtěl vrátit. Po sotva 2 týdnech trvalého nebo střídavého stání při práci na počítači většina z nich zaznamenala pozitivní přínos. Týkal se nejčastěji ústupu problémů se zády, ale také menší únavy, lepší schopnosti soustředit se při některých činnostech a celkově větší „akčnost“ během pracovního dne, zajímavé byly i pozorované sociální efekty, např. větší otevřenost a jednodušší komunikace s příchozími. Když někdo přijde, postavíte se prostě vedle sebe a není tak problém vstoupit do osobní zóny druhého, pokud ale mluvíte na sedícího, je to shora a přes stůl nebo nějak divně ze strany, což není ani pro jednoho příjemné.

Výběr polohovacích stolů

Závěr by jasný – jdeme do toho. K původním testerům se připojilo dalších cca 10 lidí, kterým k rozhodnutí buď stačily zkušenosti kolegů nebo se mezitím přidali ke stání s klasickým spontánním řešením „udělej si sám“.

Zbývalo tedy vybrat a objednat první várku 25 polohovacích stolů. Dostupné stoly je možné zhruba rozdělit do 3 kategorií podle typu ovládání:

• mechanicky ovládané stoly s klikou
• elektricky ovládané stoly s jedním či dvěma elektromotory – převážná většina stolů na trhu spadá do této kategorie
• mechanicky ovládaný stůl s písty – patent americké společnosti Humanscale spojující výhody snadného ovládání elektrických stolů a nenáročnost mechanických stolů, v současnosti jediný dostupný stůl tohoto typu

Šáhli jsme si na a otestovali jsme celkem 4 typy nastavitelných stolů českých i zahraničních značek:

• americký polohovací stůl Humanscale Float (dodal Ergointeriér)
• český polohovací stůl Exner Exvizit VP-2 (dodal Ergointeriér)
• český polohovací stůl Hobis Motion (dodal Ergointeriér)
• německý polohovací stůl OMT Freestand (dodalo Techo)

Náš favorit z hlediska designu i ovládání polohování byl elegantní americký Float. Ten se ale bohužel i přes veškerou snahu českého dovozce ukázal jako téměř dvakrát dražší než ostatní stoly.

Zbylé polohovací stoly na elektrické ovládání naopak cenově směle konkurují běžným kancelářským stolům střední třídy. Všechny se ocitly v cenové kategorii do 15 tisíc Kč bez DPH.

Po těsném souboji jsme nakonec zvolili OMT Freestand.

Zvítězil u nás díky:

• čistému designu, rozdíly tady byly celkem malé, ale nám se prostě nejvíc líbil,
• nejvyšší maximální výšce až 1300mm ve standardu varianty s trojdílnou nohou, která jako jediná funguje i pro našeho 207cm kolegu, ale ocení ji i všichni nad 190cm,
• stabilitě stolu ve vysoké poloze pro práci ve stoje. Stůl je opravdu pevný i při maximálním vytažení (trojdílná noha se zde zdá být výhodou).

Stoly dorazily...

Minulý týden stoly konečně dorazily k nám do Etnetery. Montáž 25 stolů přímo na místě trvala skoro celý den.

Šťastní majitelé se u nich zabydlují a zažívají počáteční zapeklitosti s přeuspořádáním pracovního místa, nedostatečnou délkou některých kabelů a mírně zmatené pohledy sedících kolegů, vedle nichž najednou někdo během práce stojí. Abychom s ergonomií a estetikou nezůstali na půl cesty, ve druhé vlně nyní doplňujeme stoly držáky na monitory, kabelovými svody apod.

Pokud se trochu zabýváte muzikou, tak jste takovou situaci jistě zažili. Narazíte na písničku, která je něčím zvláštní či chytlavá (zkrátka váš nadchne) a chtěli byste se ji naučit zabrnkat na kytaru nebo zahrát na piano. Někomu stačí si skladbu jednou (vícekrát) poslechnout a má to. Pro některé hodně známé písničky lze sehnat noty, ale vyznat se v partiturách chce taky trénink.
Většina z nás zabrouzdá po netu a zkusí se mrknout, jestli už někdo nesepsal text a akordy. Někdy to vyjde, jindy hned požnáte, že si autor s detaily hlavu nelámal.

Aplikace HarmonEye na to jde jinak. Poslouchá zvuk z mikrofonu, MP3 přehrávače, YouTube (zkrátka skoro odkudkoli) a pomocí matematiky jej reálném čase analyzuje a přesně měří jak silně hrají jednotlivé tóny. Ty pak vizuálně zobrazuje v kruhu, který vypadá jako ciferník hodin. Co hodina, to jeden tón oktávy. Čím je tón hlasitější, tím výrazněji vypadá.
Nezáleží jaké nástroje hrají a kolik jich je, jestli hrají hluboko, nebo vysoko. Vidíme pouze výsledné druhy tónů. Když hraje více tónů zároveň (hraje akord) tvoří jednotlivé "ručičky" určitý vizuální vzor. Jak jde písnička, pěkně vidímě jak akordy postupují a co se mění. Díky tomu můžete mít "absolutní sluch" pomocí svých očí a ještě pro víc tónů najednou.

V čem se HarmonEye liší od jiných hudebních programů pro analýzu hudby?
Existují složitá a drahá profesionální studia, jež umožňují z nahrávky rozpoznat každou notu a každý nástroj či hlas, ale pro běžného člověka a do terénu moc vhodná nejsou. Pak existují programy či hardwarová zařízení umožňující převod do MIDI a následně do notového zápisu. Jsou buď drahá, nebo ne moc přesná, nebo je výstup nepřehledný. Dále pak existují programy pro desktop či mobily, které přímo analyzují a visualizují vzorkovanou hudbu, ale buď umožnují pracovat pouze s nahrávkami (tj. ne real-time), nebo jsou velmi málo odolná proti šumu nebo se špatně ovládají.
HarmonEye analyzuje tóny ve vzorkovaném zvuku v reálném čase, kvalitně, do přehledné grafické podoby a do budoucna mobilně. Kromě již zmíněných vlastností používá algoritmy, které eliminují problémy se šumem.

Verzi HarmonEye pro Mac OS X si můžete koupit už teď. Do budoucna se těšte i na verze pro ostatní platformy, především pro mobily a tablety. Dále bychom chtěli umožnit automatickou detekci akordů tak, aby se přímo zobrazovaly i jejich názvy. V plánu je mnoho dalších skvělých featur.

Odkaz na akci.

Mnoho rodičů pro rozvoj dovedností dětí v předškolním věku používá iPad. Také pro rodiče dětí se speciálními potřebami je iPad důležitou pomůckou, kterou používají k motivaci dítěte. Poradkyně rané péče ho pravidelně uplatňují jako nedílnou součást stimulace zraku dětí se zrakovými vadami. Jen málo aplikací pro iPad však splňuje specifické požadavky dětí se speciálními potřebami. Proto nezisková organizace Raná péče EDA, o.p.soslovila digitální studio Sugar and Ketchup ke spolupráci na aplikaci EDA PLAY, která pomáhá trénovat zrak a jemnou motoriku. Aplikace vznikla za podpory Nadace Vodafone Česká republika.

Aplikace EDA PLAY je navržena tak, aby interaktivní hrou motivovala dítě ke sledování děje na displeji tabletu a k plnění úkolů. Vizuální i zvukové zpracování aplikace podporuje koordinaci ruky a oka, pohybu. Aplikace nabízí takové možnosti obrazového nastavení a obtížnosti úkolů, aby s aplikací bez problémů mohly pracovat děti se speciálními potřebami.

Aplikace je namluvena česky a anglicky.
Kategorie úkolů lze nastavit dle zrakových dovedností dítěte a úrovně jeho jemné motoriky. Některé úkoly procvičují nejen koordinaci pohybu, ale i orientaci v barvách. Aplikace byla vyvíjena ve spolupráci s odbornicemi na zrakové vady a péči o děti se speciálními potřebami.
Sekce Dovednosti zaznamenává práci dítěte s aplikací. Rodiče a terapeuti tak mohou sledovat vývoj dovedností dítěte v čase.

Veškerý výnos z prodeje aplikace bude použit pro neziskovou činnost Rané péče EDA, o.p.s. nebo pro další rozvoj aplikace, a tak se stává také úplně novým nástrojem fundraisingu.

Raná péče EDA, o.p.s poskytuje péči
E edukativní, efektivní, erudovanou, etickou, ekonomickou,
D dostupnou, důležitou, diferencovanou, dlouhodobou, do domu, důvěryhodnou,
A aktivizační, aktuální, akutní, adresnou.

Více o akci "12 pro 12"

Nejprve přišel Pajda, který nám už rok předvádí unikátní rozehřívací metody. Tentokrát našel inspiraci v dětské hře "Kuli kuli", kterou si snad musel vymyslet, protože ji nikdo nezná! Každopádně dokázal i tuto hru uzpůsobit agilnímu vývoji a zjistilo se, že "Agil není pro každého."

Pavel Pola popsal, jak se v Etneteře s agilním vývojem začínalo v roce 2008 na projektu Správný krok. Vzpomněl problémy, se kterými se setkali, co to přineslo a situace, kterým se dnes již smějeme..

Sledovat na SlidesLive.

Zbyněk Hraše - projekťák v týmu Synergy popsal cestu, kterou prošel tým od roku 2011. Kluci jsou agilní terminologií natolik nasáklí, že pro zbytek hostů připravili brožůrku "Odporných termitů", kdyby nechtěně sklouzli do agilní mluvy. V prezentaci pustili předtočený video rozhovor se Zuzi Šochovou a v závěrečné části se přidal Karel Smutný - Agile Software Developer & Coach. Sledovat na SlidesLive.

Ladislav Wiedermann - Fortuna a.s. - o výhodách flexibility při agilním řízení projektu, zejména při tak neustále se měnícím projektu jako jsou Sázky LIVE. Sledovat na SlidesLive.

Oto Hausmann - Datart a.s. - přijal pozvání a zároveň se ujal role skeptika agilního vývoje, díky projektu MyDatart. Velice zajímavé povídaní se rozvinulo do nelítostné diskuze.

Pokud vás agilní řízení zajímá více, připojte se prosím k našemu průzkumu.

Další příběhování můžete sledovat online.